Gesta lásky

Jedním z důvodů, proč jsem si letos dopřála #ÚnorBezReklam bylo, abych se vyhnula veškeré komerci před Valentýnem. Nechápejte mě špatně, já mám Valentýn ráda. Všeobecně mám ráda každou příležitost k oslavě ve dvou, kdy se slavnostně oblečeme, já vyvětrám ty nejhezčí šaty a nejvyšší podpatky a uděláme si ten večer hezký i bez dárků.

To poslední, co bych si k Valentýnu přála dostat, by byl tolik inzerovaný vibrátor. V těsném závěsu by ho však následovala párová trička, párové trenýrky, srdíčkové polštářky a hrnečky s vyznáním lásky. Asi jediné, co bych vzala na milost, by byla kytka, dobrá bonboniera a láhev šampaňského. 

Ale co mám ráda - a Valentýn tomu nahrává - jsou gesta lásky. 
Nedávno jsem přemýšlela, jestli ta malá a každodenní gesta lásky umím postřehnout, jestli si je dokážu uvědomit, ocenit a radovat se z nich. Čím jsem starší, tím méně mi připadají důležitá slova, potažmo velká milostná vyznání, o to víc však oceňuji činy. Všichni dáváme svou lásku najevo jinak, zvlášť muži a ženy, a tak se snažím nelpět na svých představách. 

Otázka tak není CO k Valentýnu, ale JAK svou lásku vyjádřit.
A taky: jak vyznání lásky pochopit i bez všech těch srdíček, hrnečků, párových trenclí a...vibrátorů. 

Co máte v plánu vy? 
LvK

3 únorová předsevzetí

Suchý únor letos nedržím. Ale dala jsem si tři únorová předsevzetí, která si držím sama pro sebe, abych si vyčistila hlavu a přitom lehce snížila míru prokrastinace. Předsevzetí si vždycky dávám na kratší dobu kdykoliv během roku: kratší časové ohraničení je v mé hlavě totiž něco, co se dá snadněji "přetrpět" a tedy to poctivě dodržovat. Jakmile vidím břeh, je pro mě jednodušší plavat. A občas, třeba jako v případě jógy, zjistím, že to bylo fajn, dělalo mi to dobře a zůstanu u toho. 

A jsou to většinou maličkosti, nic zásadního, co by mi překopalo život, nicméně mi to vždycky udělá trochu radosti a ta už život přeci mění! 

1.) Únor bez reklam

Únor bez reklam jsem měla už před 2 lety a bylo to osvěžující. Žádné placené ani barterové reklamy na blogu či sociálních sítích mě doufejme donutí sdílet trochu více ze života. Méně zaplácávání prostoru a více promýšlení, tak to na mě posledně fungovalo. Z tohoto důvodu jsem nikdy nechtěla být blogerem na plný úvazek, jelikož bych ztratila velkou část svobody. Občas je fajn nechat koníček koníčkem a nedělat z něj práci, která má zaplatit veškerý život. Lepší je si z práce, která zaplatí veškerý život, udělat koníček. A právě práci tu teď chci více ukazovat. 

2.) Bez zpráv a diskuzí

Nejsem člověk, který by ze zpráv dostával úzkosti, a tak si k ranní kávě dopřávám svou pravidelnou dávku zpráv z domova i zahraničí. Je to rychlý proces, stejně jako u sítí, kde už většinou sleduju jen vizuální obsah, nikoliv text. Ale jakmile se přede mnou rozestře nějaká diskuze - a ty není snadné nečíst - už ty úzkosti mít začínám. Aby se ze mě nestal ještě větší cynik, než jaký jsem, rozhodla jsem se diskuze nerozklikávat a nečíst. Nečekám, že mi to přidá klidu na duši, nicméně doufám, že se mi aspoň po dobu jednoho měsíce nebudou prohlubovat vrásky!

3.) Bez hudby

Asi nejzásadnější předsevzetí, byť je maličké, je poslouchat místo hudby audioknihy. Mám tolik knih, které potřebuju přečíst (a čtu opravdu poctivě a hodně), ale potřebuju ještě "externí" pomoc ze sluchátek. A tak teď poslouchám s každým venčením, s každou procházkou, cestou tramvají i na obyčejný nákup. Je těžké si zvykat na mluvené slovo a ne oblíbený playlist, při promýšlení nákupu není jednoduché se plně soustředit, ale je teprve první týden února za námi a já už si odškrtla rovnou 3 knihy. Jednu papírovou, jednu ebook a jednu audioknihu. Jsem ovšem zvědavá, co se po měsíci bez hudby změní. 

Dáváte si vy nějaká předsevzetí i během roku? 
LvK

Foto: Lucie Baldé