Když si ve třiceti pořídíte psa

Nebylo to náhlé pomatení smyslů. Věděla jsem, do čeho jdu. Částečně určitě. Měla jsem přece letité zkušenosti a poučila se z chyb minulých. Může mě snad ještě něco překvapit? 

Chci říct, nepředstavovala jsem si sama sebe jako Paris Hilton s čivavou v ruce, nebo možná ne tak úplně. Viděla jsem se ve velkých slunečních brýlích a kašmírovém kabátku, jak jdu se vzorným jorkšírem na vodítku do kavárny na schůzku. Věděla jsem, že jej musím vychovávat přísně, maximálně ho socializovat s ostatními psy a postupně ho zcivilizovat do vinohradského psa, který se však dokáže ubránit i na Žižkově. 

Ve třiceti už chcete žít důstojný život. Už nepotřebujete nikoho zachraňovat. Nic si dokazovat. Nečekáte na prince na bílém koni, stačí vám, když za vás na rande zaplatí kafe, nebude spolubydlet s kamarádem, mít manželku a příliš vysoké alimenty na děti. Pokud navíc žijete na Vinohradech, tak si ve třiceti přijdete emancipovaná už jen proto, že jste se dožila třicítky. Taky už nepodléháte módním trendům, jednonočním záležitostem a potřebě lidem cokoliv vysvětlovat. Nemusíte už škudlit každou korunu, a tak si můžete objednat nákup, navařený oběd nebo jakoukoliv jinou službu, která vám usnadní život. 

Veterinu, řekněme. 
"Pane doktore, čůrá šestkrát denně, nemá zánět močáku?"
"Včera zakašlal a předevčírem pšíknul, není nastydlej?"

"Proč mu ještě nezačaly padat zuby?" (OK, ale tohle BYLO vážný. Marvovi nevypadl jediný mléčný zub. Měl tak dvě řady zubů a vypadal, že by mohl hrát v pokračování filmu Čelisti. Vytrhání zubů stálo jak dva páry kožených bot, když už jsme u té emancipace.)

Takže když jsem mu tuhle našla podivnou bulku v tříslech, bylo rozhodnuto. Kožní výrůstek, jasná potřeba vyříznutí. Se sebelítostí, že já chudák budu muset zase přesunout všechny schůzky jen kvůli veterině, jsem fotku výrůstku poslala ségře. "To je klíště," napsala nevzrušeně na mou hysterii. "To normálně vytáhni."

Tak zaprvé - kde by se na Vinohradech vzala klíšťata? Nemá to být náhodou centrum města? Hlavního města? Nemá tu být všechno vyasfaltované, zastavěné a zničená původní fauna a flora? 
A zadruhé - klíště? Co s tím mám já, městská holka, co nejdál byla na Praze 5, dělat? 

Úplně to vidím: "Dobrý den. Tady Marvíček má nějaký kožní výrůstek, prosím vás, podívejte se na to a vyřízněte to." "To je klíště, paní. Tak. Je venku. Pětikilo vás poprosím."

Chci říct. Ten pes je v pořádku. To ty Vinohrady. Vsugerujou člověku pocit, že je to pupek světa a přitom to má klíšťata a chodníky plné psích exkrementů. A to já moc dobře vím. Denně to - v tom kašmírovém kabátku - tahám Marvovi z huby. 

LvK

PS: Klíště jsem vytáhla vlastnoručně. Přišla jsem si tak...emancipovaná. 

Žádné komentáře:

Okomentovat