Skandinávie 1. den: Sever tě zocelí!

Jsem zvyklá sama jezdit a cestovat po světě, považuju to za to nejlepší, co pro sebe člověk může udělat. Vyrazit na desetidenní zájezd se svou máti je to nejodvážnější, co člověk vůbec může udělat. Ale jak se říká - a internet je toho plnej - vykroč ze své komfortní zóny a zázraky na sebe nenechají dlouho čekat. Anebo cirhóza jater, říkám já. 

Vemte si ešusy, v chatkách si lze uvařit, hlásí z cestovky. 
Slovo ešus jsem slyšela naposledy v 90. letech, kdy jsem s ním chodila babičce do JZD pro obědy. Měla takový pěkný, hliníkový. Vsadím se, že bych ho na půdě našla dodnes. Já beru s sebou jen hliníkovou krabičku na tuhou kosmetiku a dvě nachlazené plzně v plechu, které otevírám jen co vyjedeme z Prahy. Mají mi pomoci přečkat tu první noc v buse.

Čeká nás totiž 10 dní a 3 noci v autobuse na cestě po Skandinávii. Mám jen menší kufřík, sotva se mi tam všechny ty vlněný svetry vešly, ale máti je ryze praktičtější žena a veze ještě teplá pyžama, prostěradla, polštáře a deky. Přespávání v chatkách zní jako dobrodružství, zvlášť, když je máte s někým cizím sdílet. 

Po první noci, kdy ještě všichni v autobuse mlčí, protože se vzájemně nikdo nezná a ještě si všichni hrajeme na slušný, hezký, voňavý a milý, dorazíme do Gothenburgu. Ve 2. největším městě Švédska nás vítá příjemných 24 stupňů a prudké slunce. 

Říkám průvodci, že vyrazíme celý den s máti sólo. Organizované prohlídky mě nikdy nebavily, ráda poznávám město svým tempem, vysvětluji. Pravdou je, že za léta cestování jsem si vypěstovala radar, který mě v každém zcela neznámém městě zavede mimo turistické uličky, kde je to nejlepší jídlo, pití a kde - přísahám bohu - je vždycky nějaký sekáč s neskutečným úlovkem. 

Máti je nejdříve nedůvěřivá.
"Všichni jdou a my nejdem?" "To se tu neztratíš?" "To se tu domluvíš?" "Jak se dostaneme zpátky?" 
Jakmile ale zaplujeme na ranní kávu - sluníčko a prakticky tropické počasí lidi vyhnalo na brunche ve velkém - už je v klidu. 

Vyrážíme na okružní jízdu lodí, na procházku městem, k přístavu, pak na další plavbu lodí, procházku parkem i do botanické zahrady. Večer nasedáme na autobus, který nás má převést do Norska na ubytování. 

Večer překračujeme Svinesund Old Bridge, státní hranici mezi Švédskem a Norskem, a jedeme se ubytovat. Máti se bojí pavouků, já zimy. 

Vedle nás má spát ještě jedna dvojice. Bojové podmínky vás zocelí, říkali.
A je to pravda. Ten večer nás však zocelil Jägermeister. 
"Ahoj, já jsem Bětka, tohle je Honza, holky pojďte, dáme si panáka." 
Skleničky jsem měla pouze na prosecco (místo ešusů), já bláhová, ale to v porovnání s tím, co nás čekalo další dny, to nic barbarského nebylo. 

"My nejsme pár, on je můj ex, ale zájezd jsme si koupili ještě před covidem, ten to zrušil, tak jedeme až teď. Ale já se otočím hubou ke zdi. Holky, šup, hoďte to tam, dáme ještě jednoho. Vy jste matka s dcerou?" 


Bylo rozhodnuto. Bude to dobrej zájezd.
Sever nás zocelí. A když ne sever, zvládne to Bětka. 

Po "jégrovi" jsme šly spát, aniž by nás zajímali nějací pavouci.
Kde by se tu vzali, říkala jsem si, beztak by tu zmrzli. 

LvK

7 komentářů:

  1. Pobavilo :). Dovolenou si ale s mojí máti nedovedu představit :). A to Skandinávii miluju

    OdpovědětVymazat
  2. Krásně si to napsala.
    Bude pokračování doufám?

    OdpovědětVymazat
  3. My byly s mámou tři roky zpět na poznávacím zájezdu Pobaltím, s mámou zase někdy jo, ale určitě ne na organizovanou poznávačku. Těším se na popis dalších dnů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pobaltí je úžasné, to jsem kdysi projela jako road trip. Ty mám nejradši. A snad se tam zase někdy podívám, tyhle končiny mám moc ráda :-)

      Vymazat
  4. Luci, píšeš tak krásně a s takovou lehkostí, nádhera, těším se na pokračování, V.

    OdpovědětVymazat