7. den: Stockholm

Po týdnu putování severem přijíždíme tam, kam jsem se těšila nejvíc: do Stockholmu. Neznám totiž krásnějšího města na světě a kdyby mělo Švédsko jen o fous přívětivější zimy, okamžitě se tam stěhuju. 

Den D však začíná deštěm a bolehlavem. "Tak museli jsme se rozloučit, ne?" říká Bětka s Honzou, s nimiž jsme sdílely chatku a poslední večer tak společně trávili popíjením nafasovaného piva z Norska. Určitě existují směrnice, kolik alkoholu smíme převážet přes hranice, ale upřímně - ve Švédsku by jistě nadmíru pochopili. O Dánsku ani nemluvě. 

Jakmile dorazíme do Stockholmu, vysvitne slunce a já okamžitě mířím k prvnímu přístavu. Chci máti ukázat krásy švédské metropole z lodi, projít si město křížem krážem, v Gamla Stan si dát wafle a k nadcházejícím narozeninám vzít máti do Muzea ABBY. 

V Muzeu ABBY bzíkala radostí máti, ve městě já. Je to město výrazně krásných a dobře oblečených lidí, mimo jiné. "Tam jsou krásní i staří i děti. To si až říkáš, jestli je nevyrábí podle nějakých odlitků v továrnách," říká mi vždycky kamarádka. 

Stockholm jsem si velice dobře pamatovala z loňského roku, a tak jsem moc dobře věděla, kam vyrazit za těmi nejlepšími sekáčovými úlovky. Tam, kde jsem loni objevila perfektně padnoucí halenku z hedvábí, tam na mě letos čekal krémový kabátek z fotky výše. 

Já nikdy necestuji za nákupy, ale mám takový zvláštní radar na ty nejlepší sekáče a to ať už jsem kdekoliv na světě. Funguje to spolehlivě: jakmile si v duchu před skříní řeknu, že potřebuju jeden konkrétní kousek oblečení, netrvá dlouho a osud mě zavede přesně tam, kde na mě onen konkrétní kousek čeká. A ano, je to osud, to mi nevymluvíte. 

Nechce se nám odjíždět, ale víme, že jestli přežijeme následující noc v buse, ještě před rozbřeskem se před námi objeví Malá mořská víla. 
A tak se jdu pokusit usnout. 
LvK