Skandinávie den poslední: Kodaň & Chlast

Je 5:00, když zastavujeme u Malé mořské víly v Kodani, nad kterou se začíná svítat. 
Je to jeden z mála momentů, kdy je víla zcela osamocena - bez všudypřítomných turistů. Nicméně jsme v Dánsku a je sobota ráno. Většina Dánů ještě ani nešla spát a pokud ano, tak jim můžeme dát dobrou noc tady na lavičkách. 


Jakmile se však rozední, vyjedou první obyvatelé Kodaně do centra na rozpečené skořicové šneky ke snídani. V mysli mi vytane článek z módního magazínu o tom, že Dánky svým stylem spustily naprosté šílenství a módní svět neobrací svůj zrak k Francii, nýbrž ke Skandinávii. 

Je to tak. Jen Dánka umí ve větru a dešti vypadat nenuceně stylově. A nikdy jí u toho není zima. Docela rozdíl oproti naší české skupince. Tento zájezd se jmenuje Metropole severu, v programu tak nechybí městské procházky, muzea, galerie, projížďky lodičkami nebo návštěvy kostelů. Přesto my Češi máme pocit, že jedeme na výpravu do Himalájí, a tak připomínáme horolezeckou skupinku: 

  • Pohorky
  • Outdoorové kostkované kalhoty u mužů, žen i nezletilých (na nich je to teprve spáchaný zločin!) s efektními záplatami na kolenou
  • Mikroplyšová mikina s odepínací kapucí
  • Outdoor křiklavá bunda 
  • Krosna na zádech s reflexními popruhy. To abychom se v té galerii neztratili. 
Může se mi někdo divit, že Carlsberg je mým nejlepším přítelem celého zájezdu? 

V Kodani už jsem byla, zběžně ji ukazuji máti, ale máme i jiné, než ryze turistické cíle: najít místo, kde se natáčela závěrečná scéna z filmu Chlast, kde Mads Mikkelsen tančí. Neznáte? Tak si to dejte: 


Místu, kde se scéna natáčela, chybí lavička. Najdete jej však cestou od Nyhavn k Malé mořské víle - není to scéna poskládaná z mnoha míst. Kromě lavičky a božského Madse je vše na svém místě. Sluníčko a příjemný vánek úplně svádí k tanci a zpěvu What a Life

"Něco pro tebe mám," píše mi Bětka. 
V autobuse mi podává dánské pivo s 10% alkoholu. 
"To víš, tady jseš v Dánsku, tady seženeš všechno. Tohle je dobrá země. Tak na, na rozloučenou," ťuká si se mnou půllitrovou plechovkou extra silného moku. 

Jak jsem se dostala domů, to si nepamatuju. 
Zlý jazykové tvrdí, že jsme museli vystoupit na trajektu. 
Já tvrdím, že jak kdo. 

Byl to tak skvělé, že se mnou chce máti jet i příští rok. 
A toho jsem se bála. 
LvK



Žádné komentáře:

Okomentovat