Zobrazují se příspěvky vyhledané k dotazu kamila boudová v pořadí podle data. Řadit podle relevance Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky vyhledané k dotazu kamila boudová v pořadí podle data. Řadit podle relevance Zobrazit všechny příspěvky

Kamila Boudová: "Pomáhám ženám třídit šatníky. A tím přenastavovat jejich systém hodnot."


Když jsem v listopadu navštívila Kamilu Boudovou, známou módní revolucionářku, v Paříži, vedly jsme dlouhé hovory. Kamilu nejspíše znáte - přinesla do Česka "Fashion Revolution" a založila Slou days, toho času první market zaměřený na českou lokální tvorbu. Rozhovory s ní jste mohli vidět například v DVTV, číst je v řadě médií, možná jste ji zaznamenali jako speakera na TedEx a časopis Forbes ji zařadil mezi 30pod30 - tedy 30 nejvlivnějších osobností mladších 30 let. Žije v Paříži a my si u ní doma povídaly například o tom, co právě teď dělá...


Byla jsi jednou z prvních, kteří u nás začali mluvit o udržitelné módě a
média ti naslouchala. V roce 2015 si mě svými myšlenkami hluboce ovlivnila. Cítíš nějaký
vlastní posun od té doby?
Určitě! Prošla jsem za těch 7 let dlouhou cestu osobního rozvoje, mateřství a rozchod s
otcem mé dcery. Ono to s módou ani s mou prací zdánlivě nesouvisí, ale opak je pravdou.
Našla jsem nepoznané úrovně reberespektu, svobody a sebevědomí, díky kterým kurátoruji
o to krásnější a kvalitnější šatník i život.

Kam se za ta léta podle tebe posunula udržitelná móda?
Rozšířila se! Víc značek a služeb. Větší povědomí, nové dokumenty, více článků i přímo
médií věnovaných udržitelné módě.

Tím oborem stále žiješ. Pozoruješ už nějaké pozitivní změny v módním byznyse (například
snížení textilního odpadu, zvýšení povědomí o lokální produkt, zlepšení pracovních
podmínek...), nebo jde stále jen o sliby do budoucnosti?
Ona si situace nejen nestabilizuje, ale stále se horší, pokud se konvenční módy týče. Po
rychlé módě přišla teď ULTRA rychlá móda. Objem vyrobeného oblečení stále stoupá. Mezi
lety 2000 a 2015 se zdvojnásobil! Pro mě nepředstavitelný objem oblečení, které zaplavuje
trh a někdy nikdy nenošené zases zaplavuje planetu od pouští po oceány jako textilní
odpad.

Byla jsem v červnu na Fashion Summitu v Kodani a měla jsem pocit, že za 8 let, co jsem
vynechala, se nezměnilo skoro nic. Protože kdyby to tak bylo, tak bychom nemuseli pořádat
fashion summity.

Založila jsi Slou days – známý festival pomalé módy. Ten teď opouštíš. Proč?
Protože jsem si za ty roky, kdy učím udržitelnou módu v Paříži a pořádám SLOU DAYS
uvědomila, že ten článek, který nám chybí pro vyřešení problému, jsme my. Jsou to naše
dysfunkční naučená přesvědčení o módě, která nás nutí pořád nakupovat blbosti, mít
narvané skříně a dál zažívat pocit, že nemáme co na sebe a huntovat u toho planetu a trápit
lidi... 

Uvědomila jsem si, že ten systém, který měl být jakoby vymyšlený ku prospěchu
západní společnosti na úkor rozvojových zemí s levnou pracovní silou, nedává smysl ani pro
nás. Že se to celé úplně zvrhlo a zvrátilo a to, co nám má sloužit, se stalo naším pánem.
Černou dírou pro naše finance, zdroj frustrace ze spousty krámů a druhým nejšpinavějším
průmyslem na světě. 

Módní systém, tak, jak je nastaven dnes, postrádá jakýkoliv smysl. A
odpověď je v revoluci hodnot. V přenastavení toho, jak módu vnímáme. Potřebujeme nové
ikony, nové modely, které nám ukáží jinou cestu, jiný přístup k módě. Potřebujeme začít
uznávat nové hodnoty a někdo to musí říct nahlas a ukázat novou cestu. A já jsem jí prošla
a rozhodla jsem se jí sdílet dál. Sepsala jsem principy nového přístupu k módě, nákupům i
nám samotným, který je smysluplný, Říkám tomu SLOU STYLE a učím ho v online
programu a v Paříže naživo před skříněmi mých klientek.

Představ nám Slou Style. Co všechno se tam naučím?
SLOU STYLE je šestiměsíční online program, kde učím ženy, jak si vytvořit smysluplný
šatník. Šatník, který jim ušetří peníze, čas i energii, který je podpoří v jakékoliv náladě a pro
jakoukoliv příležitost a s časem bude stoupat na kvalitě, ne v kvantitě, jak tomu většinou je.

Viděla jsem ve své praxi s klientami, že rady stylistek z internetu nefungují. Ne každému
vyhovuje mít kapsulový šatník. Ne všem sluší černá. Džíny a bílá košile nejsou pro každou
ženu. A ve finále náš šatník není o módě, ale o tom, jak se my samy cítíme. Proto v prvních
dvou měsících ukazuji ženám, jak jinak přistoupit k oblečení i k sobě samotným. Mé klientky
se mnou sdílely, že díky SLOU STYLE našly sebevědomí. Nekoupily si ho v nových
hadříkách potisklých logy. Našly opravdový pocit sebehodnoty uvnitř sebe. A na tomto
základu potom ukazuji ženám, jak si postavit šatník podle vlastních potřeb a stylu a ne
nakupovat podle vnějších vlivů a očekávání našeho okolí. Ve SLOU STYLE se naučíte, jak
mít vždy co na sebe a módu si opravdu užívat bez nákupů. Registrace jsou otevřené právě
teď, takže si do nového roku můžete popřát “nový šatník”.

Žiješ dlouhodobě v Paříži, v hlavním městě módy, ale sama propaguješ pomalou módu. Jak
to jde dohromady?
Docela skvěle. Kromě mé kariéry profesorky na vysokých školách, kterou po osmi letech
omezuji a možná i výhledově také opustím, jsem začala třídit šatníky Pařížankám. Je tu
samozřejmě spousta stylistek a osobních nákupčích, ale ženy, s kterými se setkávám,
hledají něco smysluplného. Chtějí najít sebe, svůj styl a vystavět ten zmíněný smysluplný
šatník, který jim bude opravdu sloužit. Nebo mají jednoduše spoustu věcí, mají i co na sebe,
ale cítí se zadušené nepřeberným množstvím věcí a potřebují pomoct zbavit se věcí a
přestat nakupovat. Pár hodin se mnou a jsou vyléčené. Já se potom starám i o to, aby se
jejich nechtěné oblečení vrátilo do cyklu a lokálně se prodalo. Jednám také s firmou, která
ve Francii recykluje staré oblečení na nový textil a z něj dělá opět oděvy pro francouzský
trh. To je můj sen. Že si náš čurbes zpracujeme lokálně a nebudeme s ním páchat další
problémy v rozvojových zemích.

Kdybys měla vybrat 3 nejlepší second handy nebo concept story v Paříži, které by to byly?
Skříně mých klientek! To by byl ten první, ze kterého teď samozřejmě sama hodně čerpám.
Potom mám ráda Bis Boutique solidaire, kde jsem nedávno ulovila vlněnou bundičku od
Jean Paul Gaultier za 40 euro! Mají ve městě tři pobočky. Pokud sem vyrazíte, určitě
zajděte. A potom ráda chodím do sedmého patra v Printemps, kde jsou luxusní vintage
kousky. Baví mě sahat na ty materiály, koukat se na stará loga na oblečení a užívat si klid v
sedmém patře obchodního domu v centru města.

Co ti aktuálně dělá největší radost?
Můj vnitřní posun. Pořád to, čím jsme začaly. Můj vlastní osobní růst. Těší mě, že situace, ve
kterých bych v minulosti byla ve stresu, dnes prožívám s klidem a s důvěrou, že vše je v
pořádku. Nepřichází to samo. Stále investuji do terapií a hodně času věnuji meditacím a
práci na sobě a mám největší radost z toho, že to má výsledky. Že jsem lepší maminka,
silnější žena, odvážnější podnikatelka.


Zaujal vás program SLOU STYLE? Ještě se do něj můžete zaregistrovat. Startuje v lednu! 
Více se o Kamile dozvíte třeba tady.


Paříž udržitelně: Second handy a vintage obchody

Co by to byla Paříž bez croissantu, kávy v kelímku, bagety a vintage obchůdků, kam Pařížanky nosí své již nepotřebné oblečení? Tentokrát jsem šla v Paříži po stopách běžných i luxusních second handů, kde se dají objevit netušené poklady, se kterými vás pustí přes hranice. 

BIS Boutique Solidaire

BIS Boutique mi už před mnoha lety ukázala Kamila Boudová a pamatuju si přesně, co jsem si tam koupila. To tričko v romantické starorůžové a s tříčtvrtečními rukávy, které mám v šatníku dodnes a které mám na tolika fotkách. A pak krémový vlněný svetřík! Second hand, kde za rozumné ceny najdete nádherné kousky a často z krásných materiálů má v Paříži rovnou 3 pobočky a na své návštěvě Paříže ho tak nesmíte minout.

Printemps Haussmann Vintage

Jeden z největších francouzských módních domů ukrývá v posledním patře obrovský prostor věnovaný cirkulární a vintage módě, což je obrovský krok dopředu. Najdete tu drahé, zato naprosto ikonické kousky od věhlasných značek i lokálních francouzských návrhářů. Dechberoucí je nejen samotný prostor, ale i terasa s výhledem na centrum Paříže. 

Vintage Désir

Vintage Désir v Marais, umělecké čtvrti, je tak maličký a plný lidí, že už tady na těch pár metrech čtverečních zažijete atmosféru celé Paříže. Aspoň máte ten pocit, když si mladičký pár skládá outfit před jedním malým zrcadlem. Najdete tu hodně retro kousky (ideálně pro milovníky 80. let) za dobrý peníz a přitom u toho pošlapete špičky místní pařížské umělecké smetánce! 

Re.love Vintage Paris

Jejich kamenná prodejna je estetický ráj, kde kromě oblečení z druhé ruky najdete i doplňky do domácnosti, dekorace i nábytek. A koukám, že si některé šik kousky můžete pořídit i online

Rose Market Vintage

Příjemný vintage butik, kde objevíte spoustu ikonických i zapomenutých kousků od světových značek: Celine, YSL, Chanel, Dior...kabelky, boty, šaty z hedvábí i menší výběr šperků. Je to stylovka mezi úzkými pařížskými uličkami plných kaváren. Určitě stojí za návštěvu. Aspoň pro tu inspiraci.

Retro Chic

Chanelky z druhé ruky. Kousek od Rose Market Vintage objevíte tento second hand zaměřený na drahé kousky věhlasných značek. Všechny ty božské šaty z magazínů a přehlídek pod jednou střechou. Osahat si tu můžete skutečnou "haute couture", tedy vysokou krejčovinu a kochat se dokonalým zpracováním všeho, na čem necháte oči. 

Kilo Shop

Naopak pokud milujete velké second handy, kde si koupíte oblečení za pár korun na váhu, budou se vám líbit pobočky Kilo Shop. U každého kousku je uvedena cena za kilo a vždy to vychází na příjemnou částku. Ač jsem si původně myslela, že jde tak trochu o hrabárnu, mýlila jsem se. Najdete tam třeba i pravý norkový kožich z pozůstalosti v perfektním stavu, který vyšel na pár tisícovek korun. Takže mějte oči na stopkách! 

Le Popup

Second hand na adrese 59 Rue Condorcet je příjemný zlatý střed: není veliký, nabídku má omezenou, ale najdete tu krásné kousky, řadu z nich z čistě přírodních materiálů a držící styl minimalismu, za rozumnou cenu. 


A hledáte butiky udržitelné módy v Paříži? O několika z nich jsem psala v minulosti, když jsem byla na návštěvě za Kamilou poprvé. 6 let starý článek si můžete přečíst zde. 

Máte nějaké tipy na oblíbené vintage obchůdky v Paříži? Klidně ráda seznam doplním!
LvK

 

Ráno v Paříži

Probouzí mě sluníčko na tváři. Že bych nezatáhla závěsy? Jistě že ne, proč taky. Výhled na rezidenční čtvrť Paříže přímo z postele přeci nemám každý den. Sice mě můžou vidět sousedé od naproti, ale jsem zachumlaná až pod bradu a na očích mám masku na spaní, takže pokud mě jen přeci někdo vidí, určitě mi závidí tu pohodu. Můžu si vstávat, kdy chci. 

Tohle je Paříž a v Paříži, slyšela jsem, se brzy nevstává. A navíc - farmářské trhy, které mám pod okny, se teprve staví a připravují, a tak mám čas se protáhnout a odpovědět na pár emailů, než si tam skočím pro kafe a croissant. 

V plánu mám projít celý Montmartre, zastavit se na oběd a uvidíme, co všechno zvládnu projít do večeře. Muzeum módy má bohužel vyprodáno na další dny, ale Louvre mě čeká den následující. Projít si chci i uměleckou čtvrť Le Marais, možná to stihnu ještě dnes! 

Když mi kamarádka, Kamila Boudová - určitě ji znáte, je to průkopnice udržitelné módy jak v Česku, tak ve Francii - psala, jestli ji nechci na pár dní přijet navštívit a pohlídat jí byt, trvalo mi přibližně 3 minuty, než jsem koupila letenky. 

Zatím jí hlídám byt a až se vrátí, vyrazíme do víru velkoměsta! Na svých pochůzkách si dělám seznam těch nejlepších second handů a vintage obchůdků, kam Pařížanky odkládají přebytky svých šatníků a brzy vám je sem sepíšu. 

Protože odjet z Paříže bez jediného vintage kousku by bylo stejně smutné jako Paříž bez makronek! 
Dejte mi minutku, jdu se obléct a vyrazím. 
LvK

Udržitelná móda v mém šatníku: Pár skvostů, kterých si hodně cením!



Minulý týden probíhal Fashion Revolution Week, tedy týden za udržitelnou módu. Dlouhodobě za ni bojuje má oblíbená Vivienne Westwood, v Česku Kamila Boudová a já se tak rozhodla probrat se vlastním šatníkem, abych zjistila, co udržitelného se v něm skrývá.

Nejsem módní blogerka a nedokážu vám říct, co bude následující sezónu za trendy. Na módě vnímám především barvy, střihy a materiály. Často hodnotím jen celek a to, zda to celé dohromady funguje. Našli bychom pár věcí, které jsem si zakázala nosit, ale primárně mi vadí spíše hloupé kopírování stylu. Na sobě se mi se mi líbí hlavně elegantní kousky, co zdůrazní ženskou linii. A pak už jen občasná extravagance, která zničí ten můj běžný styl.

Teď se ale podíváme na věci, které ve svém šatníku považuju za skvosty. Každý z nich je buď hand made, z bio materiálů, nebo vintage. Můžou na první pohled působit trochu usedle, protože ano, udržitelná móda vydrží několik generací, a tak látky i způsob šití (např. umístění zipů) je trochu jiný než dnes, právě proto ale zaujmou už na první pohled. Nakonec to tak bývá větší odvaz, než ten nejdražší kousek z běžné konfekce.

Kašmírový kabát jsem si koupila letos v březnu. Je to investice, ale kašmírové kabáty se dědí z generaci na generaci. Tenhle jsem kupovala v ALAE, kde se mi trefili do vkusu, oblíbené barvy, délky a i tím, že má kabát stojáček místo límečku. S límečky vždycky trochu zápasím, zvlášť, když potřebuju šálu. Jinak kašmír, pochopitelně, nádherně hřeje. Na zimu si pořídím ještě pár kašmírových svetrů.


Áčkovou tmavě zelenou sukni jsem našla u babičky na půdě. Tam jsou vám vůbec poklady! Tuhle prý kdysi babička kupovala, když se otevírala Kotva. Babička v ní strávila půlku mládí, a přesto doteď vypadá jako nová. Vtipné taky je, že v pase jsme s babičkou na centimetr přesně. Nebo bývaly ve stejném věku. Jen ona už v mém věku měla dvě děti...



Vintage kabelku Coco Chanel jsem dostala od maminky přítele, která má vytříbený vkus, poradí si s každým materiálem, koukne a vidí. Zajímavé je, že většinu kabelek po své sestře rozdala známým, legendární chanelky si ovšem nikdo nevšiml nebo ji nechtěl. Čekala až na mě!



Peněženku z pytle na cement jsem dostala přímo z Kambodži před víc jak rokem. Od té doby jsem ji nevyměnila a ona stále drží bez chybičky. Jde o značku Angkor Recycled, která dává místním vydělávat na živobytí šitím kabelek a peněženek z použitých materiálů. A myslím, že už jsem je viděla i tady u nás.



Baret TONAK mám z Fezka z rodných Strakonic a patří asi mezi jedinou pokrývku hlavy - ještě s kloboukem - která mi sluší. Mám těch baretů několik, pokaždé jiný odstín červené tak, abych to doladila s rtěnkou. Od Tonaku mám ještě klasický cylindr, na který hledám tu správnou příležitost, ale ona se snad brzy najde.



Psaníčko á la 60.léta je mé nejoblíbenější, ač je dobré outfit doladit v podobném duchu. K šatům (zvláště pouzdrovým) je to však velice slušivá záležitost prakticky vždycky. Je to takový ten nadčasový kousek, který z vás okamžitě udělá dámu.



Pouzdrové šaty ze Suvi+Matias, což je e-shop výhradně s udržitelnými značkami, jsou nepostradatelným kouskem v létě i v zimě. V létě vypadají krásně s psaníčkem á la 60.léta, jelikož jen podtrhují ženskost, sluší ale po celý rok. Proužkovaný kardigan mám zase z NILA, což je rovněž prodejna známá díky všemu udržitelnému.



Trocha krajky sluší všem! Krajková podprsenka je rovněž české výroby a mám ji po mamce, která ji nedávno našla ve skříni. Áčkovou sukni v 80. letech šila máti babička a i dnes je velice slušivá, ač by jistě mnozí namítli, že už dávno není trendy. A ani nadčasová. Nevím. Nosím ji ještě se spodničkou aspoň párkrát za léto, protože vím, kolik komplimentů ta sukně dostane.



Pro papírové tašky Uashmama máme se ségrou slabost. Musím přiznat, že ona jich má daleko víc a teď si brousí zuby na jejich pudrově růžovou kabelku. Já mám kabelku jednu, plus tyhle dva pytle. Malý hnědý mám na pracovním stole na propisky a lepítka, obrovská červená slouží na časopisy. Jde o papírové tašky asi s 2% latexu, které jsou elegantní, šik, designové a dají se i v ruce prát.



Kožený náramek od Ilony Fojtíkové z nejnovější kolekce Deta-il jsem od samotné návrhářky dostala minulý týden. Bylo to velice milé a rozhodně nečekané. Na seznam ho přidávám proto, že jde o originální designérský kousek navíc od návrhářky, která si hraje s recyklací materiálů.


Jak zjišťuju, chybí mi úplně trička a svetry, což musím brzo napravit.
Pochopitelně mým módním snem je si jednou pořídit boty/šaty přímo od Vivienne Westwood, ale dokud mám sukni z Kotvy, můžu jen šetřit :-)

Co vy považujete za největší poklady svého šatníku?
Lucie

Reportáž: Den v Paříži s průkopnicí udržitelné módy


Když jsem odjížděla do Paříže, netušila jsem, že se tam setkám z průkopnicí udržitelné módy a budu mít jak spoustu zážitků, tak díky její laskavosti i reportáž z módního světa Paříže.

Byznys plný krutosti. Módní byznys.


Kamila Boudová je Češka, která už za svůj krátký život stihla žít v Německu, v Londýně a nyní už 4. rokem v Paříži. Ve všech městěch se pohybovala v módním byznysu (dělala jsem s ní nedávno rozhovor, mrkněte na celý její příběh). A právě otřesné pracovní podmínky, v nichž se většina konfekcí vyrábí, ji donutily vytvořit unikátní koncept a projekt za udržitelnou módu. Je to teprve něco málo přes rok co začala podnikat, nicméně teď celý předmět učí na pařížské vysoké škole, organizuje Fashion Revolution day a Sustainable Fashion Day v Praze, pořádá workshopy a pomáhá klientům vybudovat si značku.


Když jí píšu s tím, že jsem v Paříži a jestli se můžeme případně potkat, počítám s tím, že se buď neozve vůbec anebo že nebude mít čas. Anebo zájem. Upřímně - Kamila je unikát a vzbuzuje tak hodně zájmu. Do Čech jezdí mimo jiné dávat spoustu rozhovorů do médií i televizí. Moc nadějí si tak nedávám.

Kamila však hned odepisuje. Že se potká moc ráda. Dáváme si schůzku hned druhý den v centru Paříže a já jsem velice zvědavá, co z toho bude. Viděla jsem ji pouze jednou na Lohas Blogerovi, kde jsme spolu prohodily jen pár slov.

Scházíme se ve tři odpoledne na République a říkáme si, že máme obě čas tak maximálně do sedmi. Loučily jsme se v deset večer.

Ukaž mi svůj pařížský život


Jako první zastávkou nám je Centre Commercial - obchod s udržitelnou módou, který je koncepčně podobný české NILE. Celou dobu si povídáme.

"Mnozí lidé koukají na udržitelnou módu jako na módu pro hippies," říká Kamila. "Přitom tady je jasně vidět, že se tu dá najít opravdu cokoli." Souhlasím. Kromě večerní róby si tu vyberete na kdejakou příležitost. Ba dokonce bych řekla, že takhle krásný boty na podpatku, co tu nabízejí, se běžně nevidí. "Mě zase baví veja boty," rozplývá se Kamila.

Pojedeme na kole. Jedno si půjč.


Je vidět, že mi Kamila chce ukázat víc než jeden butik a prohodit pár slov u kafe. "Půjčíme si kola a hezky si to projedem. Všechno ti ukážu."


Na kole? Já standardně přišla na podpatcích a v minisukni. Myslela jsem, že půjdeme na kafe. Letmo se zkontroluju - teoreticky by to šlo. Sice už si nepamatuju, kdy jsem na kole seděla naposledy, určitě to bylo v lepším případě někdy v pubertě a u našich na vesnici. Horské kolo jsem tehdy dostala k Vánocům myslím někdy v páté třídě (už v ten moment jsem byla ochotná ho komukoli věnovat) a dodneška byste ho našli u našich na půdě.

Možná, teoreticky, bych se na tom stroji ale mohla udržet. Jakmile si půjčujeme kola, která jsou v Paříži k půjčení dostání na každém bloku, dojde mi, že zdolávat kopce, jezdit v lese a po polích se nedá srovnávat s provozem v centru Paříže.


"Veď mě. Budu tě jen slepě následovat, ať jedeš kamkoli," říkám s hrůzou v očích Kamile. Ta je očividně zvyklá, kolo tu používá jedině. Přesně už i ví, kde kolo můžeme zaparkovat, vyměnit a jet dál.

Tentokrát jedeme do Bis Boutique Solidaire, což je lokální second hand. Vše, co Pařížanky vyhodí, tu najdete za pár éček. Je to trošku rozdíl oproti britským či německým řetězcům, a tak si odnáším rovnou několik svetříků, které jsou jak z učebnic francouzského stylu.

Musíme na kafe. Autorizovat rozhovor pro Forbes.


Pokračujeme do concept storu Merci, kde si sedáme do Used Books kavárny. Kamila potřebuje autorizovat rozhovor, který poskytla Forbes. To trvá chvilku a pak máme čas si povídat.

Sleduju, jak přemýšlí. Trošku jinak než většina z nás. Má jasně dané kdy, co a jak. A s kým. Celý předmět udržitelné módy má dokonale vypracovaný - kromě argumentů ohledně životního prostředí řeší i PR značek, skvěle zvládnutou má i ekonomickou stránku věci.

Concept store Merci



Kamile začíná v říjnu veliký projekt, který když se povede, otevře ji cestu i dál do světa. Navíc bude mít skvělou propagaci. Chvěje se nadšením a vypráví mi, jak se bála oslovit mnohé důležité lidi a odborníky. Jednomu se zdráhala zavolat celý měsíc. "Prostě už měsíc máš na to-do listě, že mu musíš zavolat, ale pořád to odkládáš, protože se bojíš. Dneska už jsem to ale udělat musela a představ si, vyšlo to!"

Dochází mi jedna smutná pravda. Dělí nás od sebe pouhé 2 roky a ona už je uznávanou odbornicí ve svém oboru, podniká a přednáší nejen v Paříži, ale po celém světě. Přesto má prý pocit, že svůj potenciál využívá jen na 5%, což ji hrozně rozčiluje. 


Ale pracuje na tom. Uvědomuje si, že že na "fashion revoluci" není lepšího města než je Paříž. Ale zároveň si je plně toho vědoma, že Paříž. Módní byznys je tu tvrdý a úplně nečeká na "holku z malého města" z Čech, jak sama říká.


Přesto myslí ve velkém. "Beru to jako svoji životní misi. Já říkám, že ani nevydělávám, že jen prostě pracuji na své životní misy a mám z toho příjmy."

Marais. Tady žije John Galliano. 


Jakmile dopijeme, půjčujeme si první kola, která se naskytnou, abychom projeli Marais - pařížskou čtvrť, kde se rodí móda. Je to ta čtvrť, kde se pravidelně konají Fashion Weeky a v tyhle týdny jsou tu butiky narvané k prasknutí. Žije tu i John Galliano a je tu spousta věcí k vidění.

"Jedeš? Všechno dobrý?" křičí na mě Kamila dozadu, jelikož jedu krokem. Ale jo. Jen nějak nestíhám sledovat dopravní předpisy a výlohy zároveň. 



To už se stmívá, a tak se většina obchodů zavírá. Collette, nejznámější concept store, je už zavřený, i přes výlohu je ale vidět, že tady věci mají nejen smysl, ale i prvotřídní styl.

 
Už za tmy procházíme nádvoří Louvre, kde mi Kami dává výklad tentokrát nikoli módní, ale historický. Měly bychom se už rozloučit. Je domluvená s přítelem, že půjdou do kina. Nakonec mu volá, že půjdeme všichni tři na večeři. Do jedné tradiční creperie, ve které jsou palačinky tak výborné, že ani jedné nestačí jedna palačinka, a tak si dáváme druhou napůl.


Je skoro deset, když se loučíme a ti dva mi ukazují, jak se dostanu na hotel. Nepočítala jsem, že se vrátím tak pozdě, ale dochází mi, že mi Kamila právě ukázala celý svůj svět. Všechno, čím žije. Všechno, co navštěvuje. Všechno, čemu věří.

A že jsem Paříž lépe poznat ani nemohla.
Luc.

Fotil nás Olympus PEN