Milujme naše politiky!

Ahoj do deštivých dní,

poslední dny jsem strávila v Bulharsku, Srbsku a Maďarsku. A našla jsem něco, co mě dojalo!

Vážně miluju, když většina starousedlíků nadává v hospodě na naši politiku, na neustálé zdražování piva a cigaret, na korupci a s láskou vzpomíná na svaté časy komunismu.

Svatí komunisti, ti po člověku nikdy nic nechtěli!

Ale mám pocit, že tito pánové nikdy nevyjeli na Východ, aby viděli opravdovou chudobu a nikdy nebyli ani na Západě, aby viděli bohatství.

Nemají tudíž s čím srovnávat. Snad jen s komunismem, kdy pivo stávalo korunu...

My přijeli do Bělehradu (Srbsko) a zjistili, že to město vstalo za posledních 5 let z popela (rozbombardované budovy se vyměnily za extra moderní mrakodrapy).

Ceny jsou tam srovnatelné s Prahou, někdy i vyšší. A průměrný plat Srbijců? 300Euro - 7,500Kč!

Průměrná mzda v ČR je 22.500Kč a ceny jsou nižší. Máme se tu vlastně JAKO V RÁJI, nepřežíváme. Přesto si stěžujeme. A kafráme. A volíme Paroubka!

Přijde mi to jako ironie osudu. Všem pánům (a dámám) co si neustále na něco stěžují bych tak doporučila Gruzii, Bulharsku, Rumunsko a Srbsko.

Až poznáme bídu, pak teprve budeme vděční za to, jak dobře se nám tady žije...

Mějte se krásně i přes deštivé počasí,
Luc.

DOSÁHNOUT CÍLE, DOSÁHNOUT VRCHOLU

Borovetz, Bulharsko.

Jsme ještě zesláblí z několikadenní otravy jídlem, ale rozhodli jsme se, že zdoláme alespoň část z nádherných bulharských hor.

Svítilo sluníčko, my obdivovali přírodu, každou kytičku, děkovali za čerstvý vzduch a šli opravdu pomalu.

Z horské chatky na vrchol hory to bylo 5km, kousek. Ale my byli zesláblí.

Prý 5 kilometrů a budeme v cíli. Cesta to byla nekonečná a neviděli jsme cíl - nevěděli jsme ani, co nás čeká. Neznali jsme svůj cíl, ale už jsme tam chtěli být.

Po hodince usílí se špička hory ukázala a s ní i cesta. Tenkrát mi to došlo!

Když vidíme cíl (horu), začíná se před námi rýsovat cesta. Vidíme, že je to cesta hrbolatá, nepřímá a občas nevyšlapaná. Ale vidíme cíl, máme naději, víme, kde jsme a kam až můžeme dojít.

S tím pocitem se mi šlo krásně. Viděla jsem cestu, viděla jsem cíl. Viděla jsem, co proto musím udělat. A věděla jsem, že toho dosáhnu!

Po půl hodince přišel vrchol. Hřálo nás slunce, i radost z vítězství!

Tahle filosofie o zdolávání hory se mi zalíbila. Používám ji teď ve všedním životě, v plnění svých snů...

Andilek ze supemarketu

Kdyz jsem v kvetnu napsala kratky pribeh o malem andilkovi ze supermarketu, hodne lidi mi psalo a ptalo se, jak pribeh dopadl.

Uz jsme se od te doby nevidely...

Dneska se mi o ni zdal sen, chtela mi neco rict, opet cela zarila a byla plna moudrosti.
A ja si ted lamu hlavu, zda ji mam ci nemam vyhledat - je to dost obtizne, kdyz neznam ani jeji prijmeni...

Presto premyslim nad tim, ze ji vyhledam, nez se odstehuji.

Tady je originalni pribeh o ni, o Vanesce:

Vaneska - andílek ze supermarketu

Tři dny za sebou jsem pravidelně v jednom supermarketu potkávala malou, hubeňounkou holčičku. Vypadala jak Leontýnka z Ať žijí duchové - nádherná víla, křehká a usměvavá.

Daly jsme se do řeči. Holčička chodila, házela věci do košíku většího než byla ona sama a já pořád někde očima hledala maminku. "Chodím nakupovat sama každý den. Baví mě to," odpověděla holčička.

Jak mě viděla druhý den, měla velkou radost. "Vy jste tak hodná," povídá mi. "Maminka říká, že tady jsou všichni hodní." Zatímco mluvila a za všechno, co jsem ji řekla děkovala, házela do košíku několik minerálek a 5 kilové granule pro kočku. Prý to unese, ač domu to má 20 minut pěšky. Je zvyklá. Prý si ale může vzít všechno, na co má chuť. Kdyžtak se rozdělí s kamarády...

Jak Vaneska, tak se slečna jmenovala mluvila, vypadlo z ní, že má 8 sourozenců, ve škole samé jedničky a o hraje na housle. Byla jak andílek - hodná, jemná, skromná, maličko stydlivá. A krásná.

"Občas taky zlobim, si myslim. Ale maminka s tatínkem říkají, že děti už takové jsou," usmála se nevinně.

Třetí den jsme se málem minuly. "Už jsem se bála, že dneska nebudu muset nakoupit. Doufala jsem, že se ještě uvidíme."

Víc už jsem ji nikdy neviděla. Začala mi sice tykat a hezky jsme se rozloučily, já ji ale zapomněla říct, aby taková, jaká je zůstala. Je totiž krásná a jednou z ní bude ta nejkrásnější princezna. Zapomněla jsem ji říct, jak je úžasná a jak má dobré srdce.

Takže Vanesko, děkuji. Vždycky si na Tebe ráda vzpomenu. Snad se ještě uvidíme. A pokud ne, tak Ti přeji ten nejkrásnější život jaký si jen zasloužíš!

A pro nás ostatní platí - chválit okamžitě:-)

Bulharska Sofia

Ahoj kamaradi,

velice vas zdravim z bulharske Sofie.

Mesto je to zajimave - plne modernich budov a mrakodrapu v blizkosti polorozpadlych domu a sovetskych monumentu.

Ani ten nejlesi design ovsem nezakryje spinu. Je to jako s myslenkama - dokud neodstranime vsechno spatne z nasi mysli, pak ani pozitivni mysleni nepomuze. To znam...

Nicmene jsme narazili na krasny, ba primo extra luxusni byt, ktery pronajimame. A v noci nas chodi navstivit svaby od sousedu...I tak se da charakterizovat Sofie....

Bulhari jsou skveli - vzdy se snazi pomoc, porozumet, neco doporucit.
Coz je prima, ja si cely zivot myslela, ze chladnost Cechu je dana mnoha lety tvrdeho komunismu a ze mili lide jsou tudiz hlavne na Zapade.

Ale zrejme to s komunismem nema co do cineni - na Zapad od nas jsou lide usmevavi, na Vychod chudi a pratelsti. A my jsme tvrdi, zamraceni a ustarani...

Zitra nas ceka Belehrad, pak jeste Budapest...
Doma tento blog radne zaktualizuji, zazitku je azaz.

Mejte se a smejte se. Rada o vas zase uslysim.
Luc.

WELCOME TO BULGARIA

Velice vas zdravim,

hned zprvu se musim omluvit za chybejici diakriticka znaminka /bulharska klavesnice/

Jak se mate? Kde jste zrovna na prazdninach nebo na brigadach?

My jsme v sobotu vecer doleteli do Burgas, Bulharsko. Veliky zazitek, krasne more, vyborne jidlo. Az vcera jsme se rozhodli pro nedaleke mestecko Sazapoli.

Sazapoli mi pripomina recke ostruvky, neco jako z filmu Mamma Mia, snad i hezci.

Hned po vystupu v Sazapoli se o nas zacali rvat taxikari, co nabizeli ubytovani. Ac tu turistu moc nevidime, kazdy pronajima sve domy, hotely, penziony...

Nakonec jsme nasedli do taxiku chlapika a jeste driv, nez jsme stacili omrknout nabizeny pokoj nas privitala jeho dcera peknou hysterickou scenou. Jak videla hosty, utichla. Je velice mila, jmenuje se Sofyja.

Rano nas vzbudila dalsi hadka /tezko urcit ci presne/, a tak dochazim k zaveru, ze bulharove rovna se co na srdci, to na jazyku.

Jsou otrli, ovladaji bravurne mix anglicko/bulharsko/rustino/cestiny a jsou moc mili.

Vyborne vari. Maji skvele melouny a nechteji o cenach smlouvat. Maji zvlastni dzem s prichuti ruze a piji jogurt s vodou.

Bulharsko je nadherne, Sazapoli doporucuji. Jakapak exotika, do Bulharska jezdeme.

Zitra chceme vyrazit nocnim busem do hor na tury. Uvidime, jak se v techto hicech vyrovname s infarktem.

Preji vam krasne dny tam, kde zrovna jste.

Luc.

Cestovatelský blog:-)

Ahoj Přátelé,

dneska odjíždím na větší menší dovču napříč východní Evropou. Přes mořská letoviska, po hory bez civilizace až po "shopping" v hlavních městech.

O všech příhodách, trablích i zážitcích vás budu informovat jak jen to půjde (foto dokumentace brzy na Facebooku). Ovšem znáte to - horské vesničky, malé chatrče, žádný signál na mobil natož připojení na internet:-)

Přesto to snad dám dohromady a snad se u toho všichni pobavíme.
Informujte mě také o svých dovolených, ať mám co číst...:-)

Prozatím krásné dny s otrochu méně slunečního záření:-)
Luc.

Tip na prima procházku

Ahoj!

Já vím, že tyhle parna nejsou nic extra pro letní procházky, nicméně kdybyste nevěděli, kam vyrazit ve dvou, tak doporučuji Havlíčkovy Sady v Praze.
Miluju to místo a včera jsem se do "vinného" altánku po létech vrátila. Je to vážně balzám na duši a nejlepší je, že tam téměř nikdo nechodí...:-)