Melody Gardot: Jak ji tragická nehoda našla životní poslání:-)


Studovala módu a módní návrhářství a neuměla si představit, že by někdy mohla dělat něco jiného. Pak ale přišla ta osudná nehoda a ona v sobě nalezla talent, o němž dosud neměla tušení. Talent, který jí dnes vydělává miliony!

V devatenácti letech nadějnou návrhářku z kola srazil Jeep Chevrolet, odhodil ji na druhou stranu silnice a Melody utrpěla vážné zranění hlavy, mozku, ztratila pamět a po několikanásobném zranění pánve nemohla chodit. S módu byl zřejmě konec! Ač strávila celých 8 měsíců v nemocnici a podstoupila všechna možná vyšetření i operace, stále nedokázala číst, nedokázala si rozpomenout, natož se pohnout.

Když celé dny ležíte v bolestech na zádech a nejste ničeho schopni, nahrne se na vás tolik emocí, že se dají zvládnout jen velmi těžko. Po osmi měsících, kdy už pro ni lékaři nemohli nic víc udělat, jí doporučili, aby si našla novou zálibu, jež bude naplňovat její špatné dny.

A tehdy Melody složila svou první píseň - píseň plnou bolesti, plnou citů, otázek. Uměla hrát na kytaru a brzo si tak text sama zahrála a zazpívala. Bylo to jako terapie, jako balzám na duši. Smutná skladba za doprovodu jemných tónů kytary rozeznily její touhu zpívat ještě mnohem víc! Což bylo zvláštní, nikdy předtím nezpívala a chtěla se přece živit módou!

Nicméně právě hudba ji navrátila chuť do života a dodala energii k tomu, aby se znova pokusila vstát a naučila se chodit. Rehabilitace třikrát denně pomáhaly pomalu, ale chůze ve vodě, která ji nadnášela, přinesla prvních pár krůčků!

"Tehdy jsem si koupila dost drahé saténové lodičky na tango a dala si je k posteli. Celé dny jsem jim opakovala, že je jednou prošlapu do zničení, že s nimi naběhám kilometry," směje se dnes Melody Gardot. To už měla v repertoáru pár balad a z jejího srdce tak odešel smutek a nechuť žít.

První krůčky následovaly další a Melody nakonec mohla jít domů. V té době dala jen tak pro radost svých pár songů na server MySpace.com a v návaznosti na to si poprvé zazpívala živě před publikem na jazzovém festivalu. A veřejnost na tak hluboké emoce slyšela a slyšeli na ně i lidé z nahrávacích společností. Přesně po 2 letech od tragické nehody tak vydala své první album s názvem Worrisome Heart.

Přesto s úspěchem příliš nepočítala. Chtěla se jen vyzpívat z bolesti, nepotřebovala obdiv a lítost lidí. O to víc ji však překvapilo, když během pár týdnů její CD zcela zmizelo z pultů prodejen. Prodala víc, než čekala! Možná ji lidé chtěli jen podpořit v těžkých dobách, možná byla vážně dobrá!

Dnes je Melody Gardot dobře známou jazzovou zpěvačkou, která se stále decentně přidržuje holí, nosí pouze černé brýle, neboť jí nehoda poškodila zrak a stále si moc nevybavuje ze své minulosti.

Ale je šťastná a objevila to nejcennější - smysl života. Ten se ukáže většinou vždy, když už to začínáme vzdávat...

A abych nezapomněla - saténové střevíčky nakonec prošlapala, jak slíbila!

Celý článek zde.

Narozeniny - o samotě a přitom se spoustou lásky a přátel


Dnešním blogem chci moc poděkovat všem, kteří mi poslali všechna ta nádherná přáníčka k narozeninám. Četla jsem je sice až dnes, den poté, ale o to lepší to je....

Ptáte se, jak jsem v Itálii slavila.
Inu, přítel je nyní v Anglii, takže jsem na pár dní osiřela. Rozhodla jsem se, že nebudu pracovat a nepůjdu ani na internet a že den bude patřit jenom mně.

Když jsem odjížděla, rodinka mě zásobovala taškou dárečků, a tak jsem vstala, zacvičila a šla trhat...:-) Výborné, byl to krásný okamžik. Uplně miluju DVD Slunce, Seno, kytku do vlasů, naušničky, svíčky a svou oblíbenou BIO kosmetiku, jež jsem tady zatím neobjevila! Miluju to všechno!

Mezi dárečky byl malý diář- Tajemství: Kniha vděčnosti od Rhondy Byrde. Ač se třeba tolik nepřikláním k fenoménu Tajemství, tohle je nádherný diář, kam si denně zapisuju vše, za co jsem vděčná.

Dneska tam přibude že za to, že si na mě vzpomnělo tolik lidí! Tolik kamarádů i tolik dosud neznámých osob! A všichni jste mi přáli štěstí. Když máte takové kamarády, potřebujete ještě více štěstíčka?

A tak ho mám do zásoby...kdybyste štěstí a zdraví potřebovali, stavte se, máte ho u mně:-)

Moc vám tedy děkuji, udělali jste mé narozeniny, které by byly jinak o samotě, krásné:-)
Děkuji, mám vás ráda! Vážně:-)

Luc.

Sandra Rosová: Mladá Češka, o kterou se v Americe perou!



Slibovala jsem článek o Sandře Rosové - mladé zpěvačce, jenž prorazila v Americe, přivezla si spoustu ocenění a hlavně - která nezahálí, nevymlouvá se a jde si za svým snem.
Dávám to sem na blog pro inspiraci ostatním:-)

Článek v originálu vyšel na stránkách Dreamlife.cz, zde je odkaz.

V Americe byla vyhlášena TOP TALENTEM 2009, v Čechách si své místo pod sluncem musí teprve vydobýt. Jakkoli to bude trvat dlouho, jednou o ní ještě hodně uslyšíme. Neúnavně totiž bojuje o své sny a nikdo a nic ji v tom nezastaví!

Na naši schůzku dnes již 17letá Sandra Rosová přijela rovnou z Floridy, kde měsíc dřela v taneční škole a začala mi vyprávět svůj příběh, vlastně téměř americký sen...

Ve 12 letech se zcela vážně rozhodla stát se uznávanou zpěvačkou. Nadání a talent měla od přírody, teď se rozhodla na sobě začít tvrdě pracovat a plně využít svého daru zpívání. Našla si na internetu autory hudby, textaře, fotografy a vytvořila si tak kompletní repertoár i image mladé zpěvačky.

O čtyři roky později se náhodně dostala na casting soutěže Stars at Sea v USA a jako jediná Češka (a zároveň v první Češka v historii) postoupila do samotného finále této prestižní americké soutěže, jejíž porotu tvořilo čtyřiadvacet odborníků z modelingových a hudebních agentur i nahrávacích a televizních společností.

„Přípravami na Stars at Sea jsem strávila téměř celý rok. Zatímco u nás se doporučuje zaměřit se jen na jednu věc a neustále se v ní zdokonalovat, v Americe platí, že čím víc toho umíme, tím větší máme šanci na úspěch. A tak jsem dřela na trénincích, nacvičovala choreografii, chodila na hodiny zpěvu a hlavně zdokonalovala angličtinu a anglický monolog,“ vypráví Sandra.

Úsilí se vyplatilo, ocenění se jí dostalo hned v několika kategoriích – získala 3. místo v kategorii monolog, druhé místo v modelingu, druhé místo v kategorii talent (tanec a zpěv, kde zpívala anglicky píseň Call Me s textem Marshy Kocábové) a nakonec si odnesla i trofej nejcennější: TOP TALENT 2009!

A že se talent a píle v Americe velice cení, dokazuje i fakt, že se během soutěže seznámila s manažerem Reaynardem Pearsonem, který spolupracuje například s Miley Cyrus, a ten domluvil Sandře spolupráci s Davidem Morem z Miami.

Přesto ji česká společnost zatím nechce brát na vědomí. „Když jsem vyhrála Stars at Sea, napsali jsme o tom tiskovou zprávu a poslali do médií. A oni nám zaslali zase ceník placené inzerce, směje se Sandra, která si s médii zažívá své. „Jakmile máte peníze, zaplatíte si, aby se vaše songy hrály v rádiích a hitparádách. Pak jste zajímaví i pro televizi a konečně i pro tisk. Jakmile za vámi ale nestojí bohatý sponzor, máte smůlu,“ dodává.

Zklamaná však není, ani si nestěžuje. „V životě se snažím být velice pozitivní. Věřím, že když člověk něco umí a dělá to s láskou, že si to své publikum najde. Já se rozhodla jít jinou cestou a všechno si vybudovat sama a postupně. V tomhle mi velice pomohla kniha Já to dokážu od Louise L. Hay, tam vidím kus pravdy,“ dodává.

Sandra Rosová tak vzala osud do svých rukou a jak sama dodává, veškeré aktivity si vyhledává a zařizuje sama. Tento měsíc jí vychází debutové CD Je čas jít dál, na podzim spouští vlastní pořad Otevři oči, stala se tváří šatů DRESS USA, které uvádí na český trh, v Thajsku nafotila 3D fotky s předním fotografem Changem Wu Koangem a do toho všeho studuje střední školu.

Jednoduše řečeno, je to vskutku podnikavá dívka. Když se jí však zeptáte, jaké má cíle do budoucna, řekne vám, že se nejvíce soustředí na přítomnost. Ta totiž budoucnost tvoří. Momentálně tedy na vydání CD a svůj pořad Otevři oči. „Pokud mám nějaký sen do budoucna, pak otevřít lidem oči. Pořad bude o nástrahách showbyznysu, ale i o běžném životě ve vší jeho rozmanitosti.“

„Je těžké se prosadit u nás,“ zakončuje naše povídání. „Zdali se mi to podaří, je jen ve hvězdách. Jestli se to naplní, je to cesta, jak ukázat všem, že i jejich hvězda může jednou zazářit,“ říká Sandra, která se v životě řídí mottem: „Nevyšlapanou cestou zkratky nikam nevedou!“


Jaké ženy muži milují?


Po čem muži touží? Jakou ženu chtějí mít doma? S kým chodí a s kým žijí?

Zeptejme se přímo mužů. Většinou však dostaneme jen neurčitou odpověď, neboť ani pánové to nedokáží dobře specifikovat!

Ale! Z manželských terapií i terapií rodinných konstelací vyplývá jedno:

Muži touží po slabých ženách, které k nim vzhlížejí!
Neboli: Muž touží po ženě, které může pomoci. Která je jemná, laskavá a ženská. Muži údajně potřebují ženy, které je budou obdivovat, milovat a rozmazlovat. Chtějí doma ženu, která si OD NĚJ NECHÁ PORADIT A POMOC. Chtějí doma ženu, o které vědí, že je krásná a romantická.

Jemnou, ženskou, křehkou a milující...I s ženskými problémy a neduhy!

A chtějí ženu, která se jich zeptá na radu a bude v něm vidět oporu. Oni pak potřebují ženu chránit, rozmazlovat, ale musejí být DOMINANTNĚJŠÍ a nápomocni.

A v opačném případě?

Pokud je žena příliš tvrdá, mužská, má radikální názory a musí mít vždy navrch, pánové utíkají...Žena, která se chová jako chlap, neumí ukázat slabé chvilky, tak upadá do pozadí a muž tak ztrácí zájem...

Souhlasíte?

Mějte se krásně a milujte se!
Každý každého:-)

Luc.

Novinky a co bude příště...:-)


Velice vás zdravím,

jak se máte? Jak jste nakročili do nových škol...?

Já nic moc. Začala jsem se učit italsky. Můj ty bože, kdo řekl, že je to jednoduchý jazyk? Deprese z dalších hodin italštiny mám už v noci předem!

Non parlo italiano...

Nicméně až naberu dech, dám sem pár příspěvků.
Ve středu to bude blog s názvem PO ČEM MUŽI touží...
a pak...pak už budu postupně aktualizovat žebříček hostesingových a modelingových agentur v ČR!

Budou tam uvedené info o agenturách i mé osobní zkušenosti - zda jsou solidní, jak s vámi jednají, jak a kdy platí, kolik mají práce, za kolik a pro koho...

Věřím, že to leckomu pomůže!

Mějte se krásně a zlomte vazy ve školních lavicích...Fujtajbl!

Luc.

Život je jako sen...


Je až neuvěřitelné, jak jsou tady lidé vstřícní.

Tedy, můj přítel dostal v Itálii skvělou práci na jedné z nejlepších EU univerzit.
A já jsem jen takový nevystudovaný doplněk, ocásek, řekla bych...

Jeho kolegové (mladí lidé) jsou neuvěřitelně vstřícní. Ať už Italové, tak hlavně lidé ze zahraničí. Velice si tu cení rodinných příslušníků a partnerů.

Sám pan director celé instituce za mnou včera přišel, seznámil se se mnou, nabídl mi, abych se zapojila do veškerých aktivit jako je sport, joga, jazyky, semináře, rauty, grilování...

Můžu tu pracovat, mít vlastní comp, můžu si vše tiskat, dostanu vlastní přístupovou kartu, jsou tu skvělé obědy (však už kynu!) a hlavně - jsem jen doplněk, ale mám pocit, že to nikomu nevadí.

Pro partnery cokoli. Peníze, vlastní kancelář, přístup do knihovny i pozvání do domu pana ředitele na oběd. Hlavně, že se nám dobře staráte o naše zaměstnance...

A maminka mi říkala, abych se dobře učila, protože pak se budu mít dobře. Blbost, lidi, blbost....

Takže tohle "životní moudro" změním: "Ženská se má tak dobře, jak dobře se vdá!"

Mějte se krásně a dobře si vybírejte!
Luc.

Italy - a country where EVERYTHING is possible and nothing works!




Italy - country where everything is possible and nothing works:-)

Život v Itálii:

- Italové parkují zásadně na těch nejméně vhodných místech. Uprostřed silnice, před semaforem, v zatáčce či prostě jen na chodníku!

- Italové vám vždy na otázku DO YOU SPEAK ENGLISH odpoví že ano, nicméně vám pak následovně začnou vše vysvětlovat italsky. Nerozumíte? Tak vám to ještě třikrát italsky zopakují!

- Italové jsou milí a ochotní. Někdy až moc...

- Italové nechtějí předem žádné zálohy a vlastně ani smlouvy podepisovat nemusíte. Stačí slib přeci...

- Italové zásadně nepospíchají. Takže se vám pořád motají pod nohy!

- Italské supermarkety jsou přecpané, lidé agresivní a zvyklí na to, že jim přejedete nohu vozíkem!

- Italové vám nezdebarasují stůl jakmile dojíte. Nechají vám v tom máčet rukávy, dokud nezaplatíte!

- Italové vás občas i 3 hodiny v restauraci zcela ignorují!

Mějte se krásně a pusu z té divočiny:-)
Luc.