Svatba snů: Nejdražší svatební šaty na světě

Nejdražší svatební šaty na světě stojí přes 12 miliónů dolarů a ještě nemají majitelku:-)
Yumi Katsura svatební šaty: 8,5 miliónů dolarů

Třetí nejdražší a zřejmě neoriginálnější svatební šaty na slavnostním představení...


Dnešní článek z dílny Dreamlife s názvem Svatba snů: Nejdražší svatební šaty na světě nám představuje ty nejdražší, nejoriginálnější a na diamanty nejbohatší svatební šaty. Jen pro představu:

Diamantové svatební šaty: 12 miliónů dolarů
Klenotník Martin Katz a švadlena Renné Strauss se spojili, aby vytvořili zatím nejdražší svatební šaty na světě. Šaty zdobí celkem 150 karátů diamantů. Korzetové zpracování ženě opticky zeštíhlí figuru, vytvaruje dekolt a několikametrový závoj opticky prodlouží tělo. Přejete si šaty posázené diamanty? Máte šanci! Diamantové šaty od svého představení v roce 2008 zatím nebyly prodány, a tak se dá předpokládat, že jejich tržní hodnota půjde strmě dolů.
Yumi Katsura svatební šaty: 8,5 miliónů dolarů
Jedinečné svatební šatičky od uznávaného japonského návrháře Yumi Katsura se cení na 8 milionů dolarů. Jemné a detailní zpracování obsahuje 8,8karátový zelený diamant, vzácný 5karátový diamant bílého zlata, více jak tisíc perel a výšivky šité ručně na hedvábí a satén. Yumi Katsura se zřejmě při navrhování šatů nechal inspirovat českou Popelkou.
Svatební šaty s pavími oky: 1,5 miliónu dolarů
Třetí nejdražší šaty už jsou o poznání levnější než šaty předcházející, jde však o světový unikát, jenž se nedá napodobit! Byly představeny v Číně na svatebním expu 2009 a šlo tehdy o naprostou senzaci nejen mezi nastávajícími nevěstami. Šaty jsou totiž vyrobeny z 2009 pravých pavích per a jejich finální podoba je výsledkem dvouměsíční práce osmi řemeslníků. Jistě, nejde o tradiční nevěstu v bílém, ale vy si přeci také berete originál!
Tyhle šatičky ještě nemají majitele, to je dobrá zpráva. Špatná je jen ta, že přesně nevím, kde najít takového pracháče, který by takovou svatbu s šatičkama dobrovolně zaplatil. Koneckonců, už i Bakala se oženil...

Pokud mě ale někdo napadne, dám vám vědět:-)
Luc.

Když uvízneme na půlce cesty za svým snem...

Míváte někdy (zvláště na Nový rok) pocit, že něco opravdu musíte změnit? Míváte někdy pocit, že jste uvízli někde v půlce cestě za svým snem a nemůžete se hnout z místa?
A rozhodujete se někdy mezi svým životem a láskou?

Poslouchám "The Flood" od Take That, je to úžasná písnička, která ve mně probouzí hluboké emoce splnění snu a doprovází ji nádherný klip - zdolávání Temže na lodi uprostřed nádherného Londýna a končící scénou plutí do neznáma...

Plout do neznáma, to právě zažívám, tedy zažíváme. S přítelem. Náš vztah je to nejkrásnější, co jen život může přinést a dnes, téměř po 3 letech nepochybujeme, že patříme k sobě. Víme, že jednou budeme rodina a víme, že tu vždy jeden pro druhého budeme.

Jen nikdy nevíme, kam nás osud zavane - tento rok je to Florencie. Město, které ani jeden z nás rád nemá. Město, kde lišky dávají dobrou noc a kde se člověk cítí uzamčený. Já osobně tu uplatnění nemám a pocit tísně mě dusí.

Máme tu tedy zůstat i příští rok? Nebo se naskytne něco lepšího, větší pulsující město, kde uplatním angličtinu, vystudování školy osobního rozvoje nebo modeling?
A co když se na čas vrátíme do Prahy a začneme "podnikat" v jiných oborech, zakusíme něco nového ovšem nestabilního?

Co je pro vás důležitější? Kariéra, vztah či osobní svoboda a štěstí? Čekáte raději na tu nejlepší příležitost nebo si příležitost sami vytvoříte? A nakolik se dokážete obětovat?

Já si na tyto otázky teprve hledám odpověď a nestydím se za to, že zatím nevím. Jediné, čím jsem si teď jistá je to, že nikdy nechci opustit toho, koho mi seslalo samo nebe...:-)
Přeji vám krásný týden a vždy šťastné rozhodování,
Luc.

Řím: Když před Vánoci cítíte jaro...

Opět se hlásím z Říma:-)

Jak se daří? Slyšela jsem, že už v Čechách přituhuje, sněží a mrzne a také že si už naše rodinka zapaluje svíčky a vychutnává první názvaky předvánoční atmosféry...

To miluju! Ty svátky miluju! Čím jsem starší, tím tradičnější Vánoce musí být, tím víc musím dostat dárečků a tím víc musím sníst cukroví...:-)!

Bohužel tady v Římě vše nasvědčuje tomu, že se buď vrací jaro či nastává podzim. Občas déšť a jinak sluníčko. Vánoce? Možná jako marketingový tah!

Včera jsme zavítali do Vatikánu, prošli si Řím a byli neustále v podivu, že Italové neznají nákupní centra. Jsou natolik pyšní na svou historii, že se v jí jaksi zasekli a zapomněli, že tu již dlouho máme 21.století.

Italové neznají mnoho vymožeností civilizace (se vším respektem), moc nepracují, ale kupodivu mají ÚDAJNĚ vyšší životní stardart než lidé v Praze. Zakládají si na minulosti a památky zbožně obdivují. Nestavějí obchodní centra, používají pevnou linku, všechno je staré, špinavé, páchnoucí žumpou a Italové hrdí na to, jak úžasně si žijí...

Ale Řím je jako prázdninový resort paráda. Je to město rozsáhlé, pulsující a někdo tu mluví i anglicky:-)!
Doporučuju malé prima kavárničky s úžasnými dortíky!

Hezký den,
Luc.

Pozdrav z Říma

Ahoj, zdravím vás pro tentokrát z italské metropole, kde strávím ještě pár dní...

Naskytla se mi tu příležitost na jedno menší focení, jsem zvědavá, co to bude zač. Znáte to, Italové:-)! A když už jsem tady, tak se budu snažit co nejvíce fotit (móda je tu opravdu krásná, ale abyste byli milionáři!) a koukat okolo sebe...

Momentálně jsem na hotelovém pokoji a silně si připadám jako Škopková ze Slunce, Seno, Erotika, které se "vcucly" peřiny...Mně také, opět jenom prostěradlo, další chladná noc...

Mějte se, bavte se a krásný víkend!

Luc.

Odpustit: Doména pouze těch skutečně nejsilnějších...

Krásný začátek týdne přeji...

Mám pro vás dnes další tip na článek, je neuvěřitelný. Nechodí kolem horké kaše a dokáže vás vyprovokovat minimálně k přemýšlení...

Odpustit: Doména pouze těch skutečně nejsilnějších od Radka Novotného.

Dokážeme odpouštět? Pokud ano, pak jak? Co myslíte, že je pravdy na tom, že nás vlastní nenávist a křivda dokáže sžírat? A hraje v tom nějakou roli svědomí?

Nechci nikomu do svědomí sahat, odkaz na tento článek jsem dávám proto, že v něj osobně věřím a pro někoho může být opravdu velice nápomocný.

A pak...bez nenávisti a křivd by se na světě žilo ještě o trochu lépe...
Opatrujte se!

Luc.

PS: A dnešní obrázek? V překladu: Když někoho milujete, dejte mu svobodu. Když se vrátí, je váš. Když ne, nikdy váš nebyl...
Obrázek pochází od Richarda Bacha, berte to třeba jako motto dne:-)

Nejmocnější lidé světa!

Zdravím vás!

Pokud máte rádi příběhy hodně úspěšných lidí nebo třeba jen zajímavé lidské osudy, které si zaslouží pozornost, mám tu pár tipů...

Nejmocnější lidé světa podle magazínu Forbes! Více kdo zrovna vede a kdo sesadil z trůnu nejmocnějších Baracka Obamu? A proč je jeden z nejvlivnějších lidí papež? Mrkněte!

Další článek o osobním rozvoji s názvem Nerosteš? Začni dělat více chyb! patří mému kolegovi z Dreamlife. Fakt se mu to povedlo, smekám!

A jestli vám to ještě nestačí, tak doporučuji článek Pomoc a rada: Zabijáci šťastného života. Možná vás pobouří myšlenka, že byste někdy ani neměli tak pomáhat. Možná. Ale rozhodně vám to usnadní mnoho věcí a ušetří přátelství!

To jen pár tipů na delší podzimní večery! Mějte se krásně...
Luc.

Meditace díků:-)

Ahoj i dnes:-) Zrovna teď, v tom nejhorším období dešťů a bouřek (ano, v listopadu tu máme pořádné "letní" bouřky) mě napadl dnešní příspěvek...MEDITACE DÍKŮ!

Pro větší klid na duši a šťastnější mysl nepotřebujete nic víc, než jen děkovat. Zvykla jsem si děkovat za vše a vždy žasnu, co to dokáže. Vděčnost dokáže eliminovat vše negativní. Vděčnost nás dokáže rozzářit a dodat nám úplně nové vibrace - vibrace lásky, hojnosti a radosti. Nemám ráda veškeré odkazy na sílu podvědomí v tom smyslu, že když budeme pozitivně myslet, bude i náš život pozitivní. Je to velká moc, ale jak chceme přestat myslet na to špatné, že? Jak pracovat s negativními myšlenkami si řekneme někdy příště, teď jsme u vděčnosti.

Ta působí okamžitě! Zkuste si alespoň občas na pár minut zavřít oči, v duchu si promítat vše, za co jsme vděční (lidé, věci, zážitky, emoce...) a v duchu za ně také poděkovat. Pak si to v bodech zapište. Pár bodů stačí k tomu, abychom se na svět začali častěji usmívat a aby se svět začal usmívat na nás...

Děkovat můžeme po celý den za vše, co dostáváme. Nemusí to být upřímné, chce to jen změnit vibrace, nikoli myšlenky:-)! Cesta za štěstím není ani tak trnitá a bolavá. Stačí mít jen vděčné srdce! Takže děkuji velice za všechny vaše reakce, úsměvy i za to, že tohle blog stále čtete...DĚKUJI!
Luc.
PS: No a už zase svítí sluníčko, jsem se do toho děkování opřela nějak moc!