MODELING: Jak poznat podvodníky na první pohled

Zdravím vás!

Dnešní blog sice žádná legrace nebude, o to užitečnější může být. Dříve nebo později podobné nabídky z modelingu dostane každá z nás. A na je jen na nás, jak se k tomu postavíme...

Tady jsou dva příklady velice dobře vypadajících nabídek, které ovšem s modelingem nemají nic společného. Takže...na jaké nabídky si dávat pozor?

Nabídka: Půlhodinkové natáčení/focení za 5000 Kč kousek od Prahy. Cesta zajištěna (popř. proplacena). Pohodová a přátelská atmosféra. Pro více informací mne kontaktujte na výše uvedeném emailu...

Realita: Jedná se o natáčení kousek od Prahy. Modelka modela uspokojuje rukou, avšak není vidět v detailu. Jde o dvě scény a celé natáčení (s následným focením pro propagaci) zabere to maximálně hodinku. Honorář 5000 Kč je vyplácen po skončení práce hotově. Příjemná a přátelská atmosféra....:-)

Čím je nabídka podezřelá už na první pohled?

- příliš krátký natáčecí čas
- natáčení kousek od Prahy
- zdůraznění, že jde o pohodovou a přátelskou atmosféru. Jakmile tohle někdo napíše, snaží se modelku předem uklidnit...
- žádný casting, nic

Nabídka: 3000 Kč za účast na soukromé párty (60min) v luxusním hotelu. Žádné natáčení, žádné focení, vše je inkognito. V případě zájmu mě kontaktujte na...

Realita: 3000 Kč za hodinku v hotelu strávenou se mnou. Žádný sex, jde jen o hlazení nohama. Potřebuju, abys mi chodidly (se silonkama) masírovala a hladila obličej. Pokud možno nosit silonky na nohou nejlépe 3 dny, mám rád tu vůni (osobní úchylka). Schůzka je v luxusním hotelu a můžeš vzít s sebou kamarádku.

Čím je tato nabídka podezřelá už na první pohled?

- opět: soukromá párty jen hodinku...?
- zdůrazdění, že se nic nebude natáčet ani fotit (takže je jasné, že se tam něco bude dít...)
- na soukromou párty také poměrně vysoký honorář

Jsou to jen drobnosti, ale napoví nám okamžitě. Já tyto nabídku opravdu dostala a dávám je sem veřejně, protože ne, nepřijala jsem:-).
Pokud tedy také nechcete skončit ve škatulce "krásná dívka pro všechno" nemusíte si těmito nabídkami plácat diář...:-)

Hodně štěstí a pokud máte zkušenosti s něčím podobným, jsem velké ucho:-D
Luc.

DOKÁŽEME TO TAKY. DOKÁŽEME SI SPLNIT NAŠE SNY!

Laetitia Casta se ze začátku módním agentům nelíbila: měla příliš velké zuby, široké boky a na modeling obrovská prsa. A dnes je supermodelka!

Ať už jsme kdekoli na cestě za svými sny, nikdy není dostatek motivace, která by nám dodala víru v lepší budoucnost. Tady je pár lidí, kteří se dokázali poprat s nepřízní osudu a dotáhli to tak až na vrchol....

Víte, že Walt Disney byl vyhozen svým šéfredaktorem z práce pro nedostatek představivosti, Enrico Caruso byl svým učitelem zpěvu označen za beznadějný případ a že neúspěch je příležitostí, jak začít znovu a inteligentněji? Příklady mluví samy za sebe...

Albert Einstein, o němž se tvrdí, že je to nejchytřejší člověk, jaký kdy žil, prohlásil: "Celé měsíce a léta jen přemýšlím a přemýšlím. Děvetadevadesátkrát dojdu ke špatnému závěru. Teprve posté naleznu správné řešení."

Když Luciano Pavarotti končil vysokou školu, nemohl se rozhodnout, zda se stát učitelem, či pěvcem. "Luciano, na dvou židlích se sedět nedá. Musíš si vybrat." řekl mu jeho otec. A Pavarotti si vybral zpěv. Trvalo mu sedm let namáhavého studia, než získal profesionální angažmá. A dalších sedm let, než se dostal do Metropolitní opery. Svou židli si však vybral, a to úspěšně.

Henry Ford zapomněl zabudovat do prvního auta, které vynalezl, zpátečku. V budově, kde sestavil své první auto, opomněl postavit dostatečně široké dveře, aby auto vůbec mohlo projet ven. V Greenfiel Village je dodnes k vidění díra, kterou musel dodatečně do zdi vybourat.

Michelangelovi jednou jeden jeho host řekl: "Nevidím, že byste od doby, co jsem tu byl naposledy, ve svém díle nějak pokročil." "Ale ano, pokročil. Pohleďte, zde jsem zjemnil linie a tuto partii jsem přepracoval." "To jsou jen maličkosti!" oponoval host."Možná," řekl Michelangelo, "Avšak z maličkostí vzniká dokonalost, a dokonalost není maličkost!"

Kate Moss - jedna z nejznámějších topmodelek, která chodila ty nejlepší přehlídky, ač má pouho pouhých 168cm. Nejsou to zázraky, je v tom píle a odvaha se nebát!

A věděli jste, že čím větší jsou obtíže, tím větší i sláva, když je překonáme? To řekl Epikuros.
Takže tfuj tfuj a s chutí za našimi sny,

Luc.

Zdroj: Slepičí polévka pro duši, 5.porce:-)

Pokud se vám tento článek líbí, sdílejte ho prosím s ostatními. Děkuji moc.

Pózování mezi vodními kanály

AHOJ!

Sedím v holandské posteli a ještě se rozehřívám ze včerejšího focení s Ronaldem Kleijnem v Rotterdamu (viz ukázkové foto v kožichu).

Fotili jsme v centru města a pomalu procházeli vodními kanály, přístavem, občas nacházeli něco málo ze slunečních paprsků, jindy potkávali studený podzim a vítr, který ničil mé pracně navlněné kudrlinky...

Fotili jsme v centru města a snad zachytili jeho dynamičnost, živost a tempo. V pozadí mrakodrapy či tísíce kol. Jestli to v Holandsku fouká, pak v Rotterdamu řádí tornáda!

Focení v exteriérech je vždycky o dost zajímavější než ve vyumělkovaném prostředí studia a zvláště v Holandsku se lidé zastavovali na ulici, aby se podívali, co se to tam děje, co se to tam fotí. Chudáci čekali nějakou Karolinu Kurkovou a když viděli mně, zase rychle pokračovali v chůzi či jízdě...

Skončili jsme se sadou neuvěřitelných fotek v půlce nastydnutí. Naštěstí jsem pak našla úžasnou kavárnu s výborným zeleným čajem a trafiku s anglickými magazíny, a tak jsem si tiše zalezla do koutku, četla a pozorovala pulzující město....

No nic, vychází sluníčko, jde se ven! Přeji vám krásný, pohodový, relaxační víkend a pusu,
Luc.

Pokud se vám tento blog líbí, budu ráda, když ho sdílíte s ostatními. Děkuji!

Focení v Rotterdamu

Zdravím vás!

Omlouvám se, že tu dnes výjimečně nenajdete nový blog. Spěchám totiž do Rotterdamu na focení u přístavu. A abych pravdu řekla, sluníčko sice svítí, ale nehřeje. U moře je sotva 6C nad nulou a mě čeká slastné pózování celé odpoledne jen s tím nejnutnějším na těle (teda doufám, pamatujme, že Holanďani jsou zvrhlíci!)

Během zítřka se tedy ozvu s nejnovějšími poznatky z holandského modelingu a až budou fotky s mým namrzlým úsměvem, pochvalte mi je, prosím!

Krásný pátek a kdyby vám chybělo něco ke čtení, mrkněte na nové zajímavé blogy (viz Blogy, které stojí za odkliknutí).
Luc.

Holandské orgie v Utrechtu: když nahota bolí...

Zdravím vás z nádherného Holandska!

Po dvoudenním průzkumu Utrechtu bych mohla dnes psát o tom, jak je to úžasné město, nádherné, plné úžasných obchodů, vodou a s nádhernou atmosférou útulného velkoměsta. Ale nejsem suchar, tohle slyšet nechcete...

Utrecht (ehm, celé Holandsko) je také město hříchu, něco jako Sodoma Gomora. Město, kde vás v lázních ani na plavečáku nedovolí nosit plavky, abyste nepobuřovali svou "zakrytostí" :-)

Plavky nejsou akceptovány

Plavky nejsou akceptovány, řekla nám paní na recepci velkých lázní se saunou, tureckými lázněmi, vířivkou a venkovním bazénem. Fajn, říkám si, proč ne? Jsem ještě mladá, krásná, štíhlá a ježišmarja i stydlivá!!!

Mužské i ženské šatny dohromady

Jestli mi nepřítomnost plavek trochu vadila, pak fakt, že tu nejsou oddělené mužské a ženské šatny mi vadí ještě víc. A to nejsem puritán, ani Američanka, Polka či Italka. Jen to, že jsem v šatně jediná nahá ženská na pět nahých holandských chlapů 50+ mi není zrovna příjemná...jsou v přesile!

Do not have sex

Nápisy na každém rohu... "v případě intimit jsme nuceni vás nahlásit na místní i mezinárodní policii," sdělují mi další cedule. Kruté pravidlo připomínající větu Kelišové ze Slunce, Seno: "Tak já se otočím hlavou ke zdi, velebnosti, abych vás nějak netento!"

Venkovní bazén o teplotě nula

Jednoduché - ze sauny skočíte rovnou do venkovního ledového bazénu, do kterého musíte uběhnout pár set metrů, rychle skočit a ven. A ti frajeři Holanďani se venku na lehátkách ještě opalují...

Lázně pro postarší exhibicionisty

Jaké to překvapení, že jsou tady samí postarší pánové, zatímco já jsem zde jediná zástupkyně ženského rodu! Zástupkyně mládí a morálky. Holanďani jsou opravdu zvláštní lidé - jezdí se koupat do Rotterdamu k Severnímu moři, celé příbuzenstvo chodí před sebou nahé i ve velice pokročilém věku a ještě se ani nestydí se naparovat z okna sousedům či náhodným chodcům (proto ta velká okna bez záclon!)

Jen já jsem tady zřejmě prudérní Češka, co má slabost pro postarší Holanďany. Tedy alespoň do doby, než veřejně odhalí to, jak je pán bůh stvořil....

Líbí se vám článek? Sdílejte ho na Facebooku či Twitteru s ostatními. Děkuji!

Jediné platné pravidlo šťastných vztahů

Když někoho milujmeme, dejme mu svobodu. Když se vrátí, je nás. Když ne, nikdy nám nepatřil...

Krásné pondělí přeji! Zdravím vás z nádherného a prosluněného Holandska a přidávám něco pro zpříjemnění prvního pracovního dne. Je to velké poselství lásky a zároveň jediná platná rovnice šťastných vztahů..

Profesor John Powell zmiňuje, že nemoc naší doby je neustálé hledání a dělání věcí, jež nám budou ku prospěchu. Vždycky ze všeho chceme něco mít a teprve až když to dostaneme, projevujeme lásku. Pochvala za dobrou známku ve škole a trest za nesplnění domácího úkolu. Buď mě budeš neustále dobývat a milovat, anebo je konec. Buď - anebo. Rovnice dneška. Tomu my, ač nevědomě, říkáme láska.

Jenže poselství lásky je osvobození: Ať jsi jakýkoliv, můžeš s důvěrou vyjadřovat své myšlenky a pocity. Nemusíš se bát, že o mou lásku přijdeš, nejsou tu žádné výhrady ani klauzule, žádné dodatky ve smlouvě. Jediné, co žádám je, abys mě navždy uschoval v paměti jako někoho, kdo tě opravdu miluje.

 


Krásné, že? Jen se to lehce řekne a hůř udělá, ale můžeme se snažit a pracovat na tom každý den:-)
Mějte se krásně!
Luc.

Začátky v nové zemi a pár dobrých rad...:-)

Zdravím vás a přeji nádherný víkend,

často slýchávám, jak by polovina naší malé České republiky chtěla co nejdříve vypadnout do světa, za hranice, za oceán, prostě zcela pryč. Důvod je prostý - špatné počasí, studení Češi a závist za každým rohem.

Taky jsem k takovým lidem patřila a byla šťastná za příležitost odjet, odstěhovat se a přivítat sluníčko v Itálii. Lidé jsou tu usměvaví, vstřícní, Itálie je jako země bohatá, takže co mi ještě může chybět?
Přesto jsem tu první 4 měsíce trpěla jako pes. Dopustila jsem se totiž chyb, kterých se - pokud odjedete - raději vyvarujte:

- Snažila jsem mluvit anglicky (v ostatních zemích to není problém, v Itálii nemluví anglicky snad ani Berlusconi. Pokud se tedy chcete sžít s místními lidmi, učte se a nechte se jimi ve studiu jejich jazyka podporovat. Ptejte se, zkoušejte první fráze a raději si odpusťte zmíňku o angličtině:-))

- Snažila jsem se skamarádit s Italama (a nedošlo mi, že jsem ve Florencii. Ve městě, kde má každý pocit, že tady je centrum veškerého světa a tudíž já Češka z nějaké Prahy sem nepatřím. Italové jsou usměvaví a budí pocit přátelství, ale přátelé to nejsou. Jsou pyšní, odmítají cestovat a preferují rodinu před kamarády. Ne každá země je taková, ale pokud vám podobné nesympatie dávají lidé najevo, snažte se to překousnout, probořit hranice a dostat se k jejich jádru - to totiž tvoří přátele)

- Nazývala jsem Itálii špinavou zemí, kde nefunguje vůbec nic (chápejte, já jsem pozitivní a pobyt si tu užívám, ale je tu špína, smrdí tu kanalizace a nedej bože když chcete najít veřejný internet. Kdybyste na tohle na svých cestách narazili, raději veškeré negativní komentáře spolkněte:-))

- Byla jsem nadšená z počasí (protože zatímco v Praze je -15C, tady je od ledna patnáct plus a sluníčko dennodenně. Oproti Římu je tu ovšem zima. O počasí se tedy bavte tak, jak se v dané zemi předpokládá. Tečka.)

- Byla překvapená tou bídou okolo (jak si tohle vůbec můžu myslet, když jsem z Východu? Sice nikdo moc netuší odkud, ale pořád se mě ptají, jestli známe McDonald, letadla a pizzu. Známe, drazí Italové a dokonce známe i mobily a nepoužíváme pevné linky, heč!)

První měsíce se můžeme cítit sami, to by nás v našem životě ale nemělo odradit.

Pokud vám v cizí zemi cokoli selže, berte to s nadhledem. Nic jiného nefunguje. Začátky jsou těžké všude - je to změna pro tělo, změna životního stylu, počasí, lidí a hlavně mentality. Čemu my se smějeme, můžou ti ostatní brát jako urážku.

Překousněme to a vydržme! Jakmile se naučíme jazyk a ukážeme vytrvalost, vítr se otočí. Hledejme si kamarády z řad Erasmus studentů, kterým si budeme moc popřípadě postěžovat. Nikdy nevychvalujme vlastní zemi a naučme se milovat místo, ve kterém žijeme.

Jiných rad do začátků prozatím nemám. Snad jen pevné nervy:-)
Luc.

Pokud se vám tento článek líbí, sdílejte ho s přáteli!