Přiznání: Ano, tak takhle žiju...

Ahoj všem!

Jsem v té kouzelné české metropoli, sluníčko svítí a lidé na sebe na ulicích neřvou, nýbrž se jen tak pomalu procházejí. Je to opravdu nádhera....Poslední půl rok jsem měla opravdu rozježdíno, a tak mnohé věci více oceňuji. Cestování je krásná věc, ale co si uvědomuji až nyní je, že...

Můj život je občas smutný. To tehdy, když se musím loučit s těmi, které mám ráda a nejradši bych si je sbalila s sebou. Tehdy, když musím opouštět svýho malýho pejska a doufat, že po mně nebude kňučet. Tehdy, když opouštím své přátele, rodinu i lidi, o kterých nikdy nevím, zda je ještě někdy uvidím.

Můj život je občas těžký. To v momentech, kdy za sebou táhnu kufry se všemi svými sny a když místo eskalátorů narazím na obyčejné schody.

Můj život je někdy velice osamělý. To ve chvílích, kdy jsem na všechny ty Italy úplně sama a když nemám člověka, jenž by mi byl zpovědní vrbou...

Můj život je velice barevný. To si uvědomuji zvláště na svých hodinách angličtiny. Jednou se dohaduji s Italem o významu slova "mafián", jindy Brazilce vysvětluji, že +15C v lednu není zima, když poslouchám svou učitelku ze Sydney jak se vehementně snaží být šťastná nebo když se nechám svést svou kamarádkou Alice a ona mi v záchvatu radosti předvádí jak nebrzdit a zároveň se nezabít.

Můj život je plný lásky. Toho, koho jsem si vybrala považuji za opravdového učitele. Učí mě té nejvyšší lásce, toleranci a především otevřenosti a upřímnosti (občas selžu!). Je to ale člověk, kterého ráda živím láskou a něhou.

Můj život je plný snů. Ty sny si s sebou vozím ze země do země a nikdy z nich neslevím. Vláčím s sebou svůj kufr nejen plný střevíčků, tělového mlíčka a teplých svetrů. Vláčím zároveň s tím i sny, naděje a svá přání...

Tak, řekla jsem to. Takhle žiju. Jaký je váš život? Co na něm máte nejradši a čeho byste se nejraději vzdali? Budu moc ráda za vaše zprávičky, vždy mě to moc těší...

Mějte se krásně, užívejte si letního počasí a já mažu zase někam ven,
Luc.

Pokud se vám tento článek líbí, sdílejte ho prosím s ostatními přes Facebook, Twitter či email. Děkuji vám!

Co by každá modelka měla vědět a umět

Zdravím vás! Po dlouhém pátrání po tom, co by každá modelka měla umět a především vědět jsem přišla na následující...

Co by každá modelka měla vědět:

- že se prsa do podprsenky vlévají, nikoli cpou
- že nejmocnější módní magazín světa Vogue ovládá žena - Anna Wintour, takže ani s kariérou přes postel nedojdeme nejdál...
- že o vítězce MISS je rozhodnuto dlouho před finálovým večerem
- že anorexie nás proslaví teprve po smrti (až zemřeme uprostřed přehlídky)
- že aférka s ženatým/zadaným mužem se nám jednou pěkně vrátí. A to i s úrokama...!
- že ať už jsme kdekoli na světě, vždy na nás někdo čeká
- že nás lidé milují nejen kvůli krásné tváři a bezvadnému tělu
- že pevné základy své kariéře nepostavíme přes noc ani s cizí pomocí - že si vše musíme vydobýt samy!
- že úsměvem odkrýváme svá srdce
- že je velice snadné si vypěstovat hvězdné manéry a velice těžké udržet si tak přátelství

Co by každá modelka měla umět:

- vlít si prsa do podprsenky ač třeba není co vlévat:-)
- říct NE těm, kteří za to nestojí
- rozlišit, kdy se smějeme na povel a kdy své úsměvy opravdu rozdáváme
- nalíčit se bezchybně i po tmě a bez zrcátka
- utíkat před paparazzi a ztratit na schodech střevíček
- vcítit se do těch, kterými pohrdáme
- nestresovat se každým francouzským režisérem či fotografem, protože ti se prostě chovat neumějí k nikomu!
- přesvědčit ostatní, že jsme víc než krásná tvář
- rozpoutat kolem sebe pořádný poprask a elegantně a chytře z toho vybruslit:-)
- stále milovat ty, které jsme milovaly i předtím, než jsme se dostaly na vrchol
- neopouštět své blízké pro bohaté
- být vděčné za vše, co jsme dostaly a dokázaly...

Takže, drahé modelky, udělejme ten svět modelingu o něco snesitelnějším a neberme to tak vážně:-)
Přeji vám nádherné úterý a středu,
Luc.

Líbí - li se vám tento článek, sdílejte ho prosím s ostatními na FB či Twitteru. Děkuji velice.

Vaneska: Příběh holčičky s velkým srdcem...

Zdravím vás!
Zřejmě všichni máme alespoň jednu osobu, na kterou nikdy v životě nezapomeneme. Osobu, která nás natolik ovlivnila, inspirovala, pomohla, dodala odvahy nebo která nás milovala ač my ji ublížili...

V mém případě to je malá holčička, která mi svým nezapomenutelným příběhem opět dala pocit vřelosti a něžné dětské lásky...

Tři dny za sebou jsem pravidelně v jednom supermarketu potkávala malou, hubeňounkou holčičku. Vypadala jak Leontýnka z Ať žijí duchové - nádherná víla, křehká a usměvavá.

Daly jsme se do řeči. Holčička chodila, házela věci do košíku většího než byla ona sama a já pořád někde očima hledala maminku. "Chodím nakupovat sama každý den. Baví mě to," odpověděla holčička.

Jak mě viděla druhý den, měla velkou radost. "Vy jste tak hodná," povídá mi. "Maminka říká, že tady jsou všichni hodní." Zatímco mluvila a za všechno, co jsem ji řekla děkovala, házela do košíku několik minerálek a 5 kilové granule pro kočku. Prý to unese, ač domu to má 20 minut pěšky. Je zvyklá. Naopak si může koupit všechno, na co má chuť. Kdyžtak se rozdělí s kamarády...
Jak Vaneska, tak se slečna jmenovala mluvila, vypadlo z ní, že má 8 sourozenců, ve škole samé jedničky a hraje na housle. Byla jak andílek - hodná, jemná, skromná, maličko stydlivá. A krásná.

"Občas taky zlobim, si myslim. Ale maminka s tatínkem říkají, že děti už takové jsou," usmála se nevinně. Pak vyprávěla, že se příští rok budou stěhovat do většího domu i to, že maminka špatně chodí, ale že se o všechny nádherně stará.

Třetí den jsme se málem minuly. "Už jsem se bála, že dneska nebudu muset nakoupit. Doufala jsem, že se ještě uvidíme."

Víc už jsem ji nikdy neviděla. Začala mi sice tykat a hezky jsme se rozloučily, já ji ale zapomněla říct, aby taková, jaká je zůstala. Je totiž krásná a jednou z ní bude ta nejkrásnější princezna. Zapomněla jsem ji říct, jak je úžasná a jak má dobré srdce. A že má úžasné rodiče a zázemí...

Takže Vanesko, děkuji. Vždycky si na Tebe ráda vzpomenu. Snad se ještě uvidíme. A pokud ne, tak Ti přeji ten nejkrásnější život jaký si jen zasloužíš!

Luc.

Pokud se vám tento článek líbí, sdílejte ho prosím na FB či Twitteru s ostatními. Děkuji moc!

Rozhovor: Blogerka Shary a její InStyle život

Přeji vám krásný slunečný den,

myslím, že tento blog dospěl do fáze rozhovorů, takže začínáme...
Dneska vám představím úspěšnou blogerku Shary, jejíž blog InStyle-Shary vás může v lecčems inspirovat. Na Shary je krásné, že nedělá one woman show a naopak zůstává stále v anonymitě...

Shary, kdybys mohla jen jedinou větou popsat svůj blog, jaká by to byla?
Hmm,  to je velmi zapeklitá otázka. Možná snad: "Blog o všem co mě zrovna osloví". Upřímně řečeno je velmi těžké popsat svůj blog jednou jedinou větou.

Obdivuju Tvůj blog InStyle. Je vkusný, jemný a nesnažíš se o žádnou alternativní módu ani podivné kreace jako mnoho dalších fashion blogerek. Co je pro Tebe v módě nejdůležitější?
Děkuji. Pro mě je určitě nejdůležitější přijatelná cena (a pro kterého teenagera ne, že? :D), originalita a určitá elegance, nemám ráda nevkusné věci :-) a potrpím si na doplňky, nejvíc ulítávám na naušnicích :o)

Co si na blogování užíváš nejvíce?
Na blogu mě baví, že můžu psát o čem chci, nikdo mě nemůže omezovat a mám možnost přečíst si názory čtenářů. Objektivní kritika je stejně důležitá jako pochvala. ;)

Kde nacházíš inspiraci pro své příspěvky?
Inspiraci beru všude kolem sebe. V běžném životě, aktuálním dění nebo mrknu na ostatní blogy a nechám se jimi inspirovat (to ovšem neznamená, že bych od ostatních kopírovala jejich nápady :-)) Prozatím mám inspirace dost a dost a doufám, že to tak bude ještě hodně dlouho :D

Jak se vidíš za pět a za deset let a jaké máš plány do budoucna?
Nejdůležitější je teď pro mě udělat maturitu a dostat se na vysokou školu. Za deset let bych chtěla mít dobrou práci, která by mě bavila, a asi by to byl ten pravý čas založit rodinu. Kdyby mi blog přinesl nějaké pracovní příležitosti byla bych moc ráda. :o)

A ještě mi jako poslední otázku řekni, na co se na Tvém blogu můžeme těšit v následujících týdnech a měsících...:-)?
V nejbližší době se můžete těšit na rozhovor s jednou velmi zajímavou a milou blogerkou a samozřejmě na články týkající se mého života. 

Takže...mrkněte na InStyle a dozvíte se mnohem víc! Děkuji Shary za rozhovor a já zase jdu taky lovit inspiraci...

Luc.


Pokud se vám tento rozhovor líbí, sdílejte ho s ostatními na FB či Twitteru. Děkuji velice!

Jak se stát krásnou, bohatou a zoufalou (Desperate Housewives manual)

Upozornění 01: Dnešní článek není vhodný pro muže!

Vždycky jsem si přála být krásná i ráno po probuzení. Vždy jsem si přála být nechutně bohatá a mít vlastního zahradníka. Vždy jsem snila o to nákupech jako o náplni svých dní. A co jsem si přála ještě víc - aby moji sousedé byli milí lidé, co po nocích vraždí, rdousí a páchají sebevraždy...

...a místo toho jsem dopadla tak, jak jsem dopadla...

Ale! Spolu s příručkou Sarah Strohmeyer "The Secret Lives of Fortunate Wives" jsem vypracovala manuál zoufalých manželek, který nám všem (co si přejeme být krásné, bohaté a zoufalé) ukáže jak na to...:-)

1.) Buďme vždy šíleně busy - dejme svému okolí jasně najevo, že jsme hodně vytížené. Ukažme svým partnerům a manželům, že zatímco oni vydělávají, i my se nadřeme. OBČAS je dokonce nutnost jakože zapomenout na manželovo sako v čistírně, protože "jsem to vůbec nestíhala. To víš, drahý, nemůžu stíhat všechno..." :-)

2.) Nezvedejme telefony - zvedněme je až napodruhé či se raději ozvěme samy. Opět tím dáváme najevo, že máme tak barerný život, že se i přátelské telefonáty musí objednávat dlouho dopředu...

3.) Nikdy nenakupujme ve slevách a už vůbec nechoďme kolem laciných obchodů. Co by si pomysleli sousedé? Nemůžeme jim přeci zadat příčinu, aby se cítili bohatší než jsme my!

4.) Na veřejnosti jezme jako utržené ze řetězu - jednou nás malé obžerství nezabije a naopak nám všichni budou závidět jak dobrý apetit, tak především naše krásné, štíhlé postavičky. Předstírejme, že nechodíme do posilovny, že tahle jíme běžně a že to matka příroda nám zařídila tak krásné tělo bez námahy:-)

5.) Nikdy nezapomínejme na teplou večeři svému muži - ikdyby snad měla být z pytlíku!

6.) Nekamaraďme se sousedy, respektive nevěřme jim všechno a snažme se přijít na to, proč celou noc svítí a proč vycházejí ty divné zvuky od nich z půdy. Určitě jsou to vrazi a naší povinností je o tom informovat zbytek města:-)

Ach, jak se teď cítím dobře. Není vlastně vůbec tak těžké být jako Gaby, Lynnett, Bree, Eddie nebo Susan. Stačí málo...:-)
Mějte se tedy krásně a ať vás ani nenapadne říct, že ještě na dnešní večer nemáte plán...
Luc.

Upozornění 02: Mužům není dovoleno tento článek komentovat, neboť nemají smysl pro humor...

Pobavil - li vás tento článek, sdílejte ho s ostatními na Facebooku či Twitteru. Děkuji!

Nevymřeme jako dinosauři. Umřeme na svou nenávist!

Dnes poruším pár zásad tohoto blogu. Nebudou tu dnes žádné obrázky, žádné pozitivní zprávy a už vůbec nic tu nebude psáno s humorem. Omlouvám se, ale udělat to musím...

Všichni už léta diskutujeme o konci světa v roce 2012. Něco se stane. Narazí do nás nečekaně kosmické těleso a vymřeme jako dinosauři. Přijde velká potopa jako v Bibli. Anebo prostě jen toho osudného dne nevyjde slunce a my zemřeme na deprese...

Za poslední měsíc mám však pocit, že se to všechno bortí pomalu, zato postupně...Katastrofy v Japonsku, boje v Libyi a v Čechách otřesný případ Aničky Janatkové...

Tisíce lidských životů, násilí, nenávist a to vše pěkně okořeněné velkou dávkou vyhrožování a mocenských bojů.

Můžeme si za tyhle všechny lidi zapálit svíčku a trápit se pro ně. Jenže už jim tím nepomůžeme. Anebo se sami můžeme zbavit nenávisti, aby ostatní neměli s čím a proti čemu bojovat.
Pro inspiraci se zkusme začíst do článku o metodě Ho´oponopono, třeba tam najdeme pár odpovědí...

A pak - usínejme se slovy Miluji tě. Omlouvám se. Prosím, odpusť mi. Děkuji ti. Třeba se něco změní. A třeba nevymřeme jako dinosauři!

Luc.

Modeling: Nové fotky s nádechem velkoměsta

Ahoj! Doufám, že mi dnes opustíte menší "one woman show" v podání krásných nových fotek z Holandska. Tedy, mou maličkost ignorujte, mrkněte na to okolí a centrum Rotterdamu. Tenhle blog totiž není vůbec o focení, nýbrž o cestování, tak je to:-).

Kola, kola a zase kola!

Tahle fotka je má oblíbená - zasněná, jemná, jednoduchá, prostě krásná:-)

Ano, tady je můj úsměv nejupřímnější. Neboť v kožíšku je mi také nejlíp:-)

To by mě zajímalo, na koho se tam tak culím:-)


Přeji vám nádherný pátek a ještě lepší sobotu. A v neděli se zase ozvu:-)

Pokud se vám tento blog líbí, sdílejte ho prosím s ostatními. Děkuji...