The worst casting ever? It was the one for a shower gel.

The worst casting ever? Ha! I could talk about it for hours. It was the one for a shower gel.

Let´s describe it briefly: there´s one bigger atelier and around 10 models in the swimwear waiting for their turn. In this casting they have to pretend to be taking a shower. Which means – they have to (in front of the cameraman and other models) pretend to soaping their bodies with a great shower gel. And soaping body on TV, it is kind of an art...

a) You must look delighted to take a shower!
b) It must be visible that the shower gel smells good.
c) It also must be clear that the gel is creamy and your skin is silky-soft afterwards.
d) You must be soaping your body sensualy but you should not look like masturbating in the shower. And that´s the problem!

You are doing your best, but all the people in the room are staring at you. They try to keep a poker face (and not to laught at you), but they fail. It is funny to watch the other ones, but now it is my turn. The show can begin:-)

• First, I dont know exactly how to touch my body and how to cover my breasts
• Second, I dont know how to look delighted
• Third, I just dont have an idea how to show people that the shower gel is creamy and that I love the smell of it. There is no shower gel after all.

And again – they all try to keep a poker face. And again – they dont manage.

It´s very different to take a shower in the privacy at home and on TV. The same „soaping technique“ like at home simply doesn´t work on TV.

So: I pay respect to all „shower gel actors“, because almost everybody can pretend crying, laughing or being angry, but to look good and not like from some cheap porn, that is a real art.

Have you experienced something like that? Or even worse?

Have a nice weekend,
Luc.

Jak se natáčí reportáž do TOP STAR Magazínu

Včerejšek byl divokej...

Moje nejlepší kamarádka je celebrita (v pátek vám ji představím!). Před ní to nikdo říkat nesmí, nemá to ráda. Jenže pravdou je, že ji novináři nahánějí. A že ona před nimi utíká...

Včera se však nechala přemluvit k natočení reportáže pro Top Star Magazín a já kývla na to, že o ní něco pěkného paní reportérce řeknu. Takže jsme brzo ráno vstaly a ještě vymýšlely, co jim do té televize napovídáme (neřekneme přeci pravdu, ne?)

Bály jsme se, neboť jsme znaly pravidla jako:

VŠE, CO ŘEKNETE MŮŽE BÝT POUŽITO PROTI VÁM
Vše, co řeknete může být vytrženo z kontextu
JAKÁKOLI VAŠE REAKCE SE MŮŽE OBJEVIT VE VYSÍLÁNÍ

Pokud budeme chtít, stejně vás v úvodu představíme tak, že už si neškrtnete...

Naposledy jsme se učesaly, napudrovaly a šly se reportérům představit. Byli milí. Posadili nás do kavárny, kde moji drahou a nebohou kamarádku pěkně vyslýchali. Ta mluvila krásně, moudře a jen občas popustila uzdu své fantazii.

 

Já zatím poslouchala, smála se a ani nedýchala, aby to na kameře nebylo slyšet.

Následující scéna: Obě vyfešákové jdeme do restaurace, povídáme se a předstíráme jak se úžasně bavíme. Vše beze zvuku. A tak dojdeme na bar a jakože si objednáme.

"Jo, dejte mi panáka," povídám ve srandě, protože se domnívám, že jde pouze o hranou scénku. Jenže čišník opravdu nalévá dva panáky a my - abstinentky - to do sebe musíme hodit. Jenže jak to  bude vypadat? Že má kamarádka pořád chlastá na baru? Bože, tohle jsme nedomyslely...

Pak je rozhovor se mnou, což považuji za tu nejhorší část. Zatímco já se snažím vymyslet něco duchaplného, ona se v rohu směje. Následují samostatné scény venku, ve škole, v knihovně...

Po dvou hodinkách natáčení končí, byla to sranda a lidé z TV nevypadali jako hyeny. Naposledy si potřeseme rukou a obě jen tajně doufáme, že ty největší naše hlody i scény, kdy se opíjíme na baru vystřihnou.
Jenže pochybuju, na těch celou reportáž postaví. A tak se do měsíce v Top Staru dozvíte něco o divočině, špíně, intelektuálech, DAMU i o tom, že je někdo tak chytrej, že ani do školy chodit nemusí....

 

Ale jsme na sebe hrdé. Make-up se sice rozmazal, vítr vlasy rozcuchal, ale my si to užily. A ať si každej myslí, co chce...:-)
Luc.

Pobavil - li vás tento článek, sdílejte ho prosím s ostatními na FB, Twitteru či emailu. Děkuji!

To nejlepší z Drážďan

Krásný začátek týdne,


aby tento blog nebyl jen o psaní, dneska je tu foto pár fotek toho nejlepšího, co Drážďany nabízejí a pár módních novinek navíc...:-)
Hezky se usaďte, je to opravdu dlouhé!

U zvířat. Sluší nám to společně...

Pražská ulice je obrovskou nákupní Meccou:-)

I tohle je poslední móda. Prý.

V hotelovém výtahu si můžete přečíst za jízdy třeba Kafku. V němčině!

Mějte se pěkně!
Luc. 

Oběti tornáda v Americe....

Krásnou sobotu a neděli přeji,

Je to už hodně let, co jsem mluvila s jednou Češkou dlouhodobě žijící na Floridě. Byla to dáma kolem čtyřicítky, krásně oblečená a mohutnější než její americký manžel.

Oba mluvili česky tak trochu stejně - on znal základní fráze, ona ovládala českou gramatiku na výbornou, přízvuk však byl těžce anglický. Foukala do každé počáteční hlásky a i v češtině používala "the".

Tahle prima rodinka žila přímo v jádru tornádového dění. Prý si na nové hurikány zvykají, běžně tam mají až 3 tornáda ročně a bože, je to přeci něco tak normálního. Skoro jako déšť nebo sníh!

"Fšichni žíkají, jaká je to pohloma," vyprávěla lámavou češtinou. "Ale pokud še žabedníte, nič se vám nemůže štát. Meteorologové výskyt hurikánů hláší několik dní pžedem, takže máte čas se pžipravit."

"Mušíte celý dům dobže utěsnit - hlavně okna a dveže. Když se vítr nedostane do domu ani jedinou skulinkou, vítr vám poláme jen kytky na žahradě," pokračovala.

"Když hurikán udeří, vypadne elektčina, ale my vždycky šedíme doma a pošloucháme, jak to hučí a tipujeme, kdy je náš dům v epicentru. Ale jak žíkám - jsme zabarikádovaný, nikdy se nám nič neštalo..."

Aha! Zajímavé zjištění! Tak co všechny ti oběti, jež si hurikán každoročně vyžádá, ptám se...

"To jšou lidi, kteří se rozhodli sami zemžít. Když si nezabarikádujete dům, několik dní předem probíhají rožšáhlé evakuace, ale jsou lidé, kteří lpí na majetku a nechtějí svůj domov opuštit."

"Když někdo odmítne evakuaci, dobrovolně se vydal na češtu smrti..."

"Takových lidí je hodně a jšou to především starší lidé - nechtějí opuštit dům, zahrádku a bojí se, že by se po udežení hurkánu neměli kam frátit. Tak raději..."

Paní mě šokovala. Není oběť jako oběť.

Někdo se natolik bojí života, že se ho raději vzdá, aby nemusel začínat znovu. A přitom má na výběr, má možnost žít...
Raději zůstane obětí v srdci pozůstalých, než zbabělcem, který se může radovat z toho, že žije...

Luc.

Pokud vám tento článek přijde užitečný, sdílejte ho prosím s přáteli. Děkuji...

MODELING: Co si myslí modelka, když říká...

Jak by byl ten svět hned veselejší, kdybychom se neschovávali za prázdné fráze a klišé!

Ahoj! Také vás tak nebaví číst rozhovory s modelkami a dívkami z Miss? Už po několika interviews totiž zjišťujeme, že snad KAŽDÁ používá stejné věty, fráze a klišé...co tím tedy slečny myslí, když říkají, že....?

Říká: V JÍDLE SE NEOMEZUJU. JÍM VŠECHNO A MILUJU VEPŘOVOU OD MAMINKY
Myslí tím: "Neomezuji se a miluju vepřovou od maminky. Jen si musím dávat pozor, abych nesnědla víc jak půl knedlíčku, nezobla si ani masa a naopak se nacpala zelím."

Říká: S PŘÍTELEM SE NEROZEJDU (po úspěchu v soutěži Miss)
Myslí tím: "Můj přítel není ješitný. ON si zvykne, že nebudu často doma. ON si zvykne, že jsem úspěšnější než on. JEMU nebude vadit, že budu víc vydělávat. ON nebude chodit za jinýma. ON mě podpoří a ON mě pochopí. Tak proč bych se měla rozcházet?"

Říká: PLASTICKÉ OPERACE NEODSUZUJU, POKUD LIDEM POMOHOU.
Myslí tím: "Odsuzuju ty, kteří plastiky nemají a chodí po světě ták oškliví!"

Říká: JSEM SE SEBOU SPOKOJENÁ
Myslí tím: "Snažím se své komplexy překonat, nikdo není dokonalý. Trápí mě, že mám odstáté uši a malá prsa, ale už jsem taková a musím to umět dobře schovat." ...za pár let snažení si jen přeci nechá prsa zvětšit a ouška přišít...:-)

Říká: BAVÍ MĚ CESTOVÁNÍ, POZNÁVÁNÍ NOVÝCH LIDÍ A POSEZENÍ S PŘÁTELI
Znamená to: Vlastně nemá moc koníčků, a tak se ráda jen tak poflakuje!

Opravdu se nacpávám knedlem zelem vepřem. Denně, proč se ptáte?

Říká: CHCI SVĚTOVÝ MÍR
Myslí tím: "Tak mě nechte prosím na pokoji."

Říká: TO NATÁČENÍ/FOCENÍ BYLA OPRAVDU ZKUŠENOST A JSEM ZA TO MOC VDĚČNÁ
Myslí tím: "Zkušenost to tedy byla...režisér pořád řval, pořád jsme scény opakovali, byla nám všem zima a měli jsme slzy na krajíčku. Už bych do toho nikdy nešla."

Říká: JE TO JEN MŮJ BLÍZKÝ KAMARÁD
Myslí tím: "A je hodně blízký!"

Tohle je jen "výcuc" frází, jimiž nás krásné dívky krmí. Skutečnou pravdu jsem poznala při rozhovorech s nimi, na společných akcích či při společném focení a natáčení, kdy kolem rautového stolu jen tiše procházely...

Jsem taková, jakou mě Matka Příroda stvořila. Přísahám!

Doufám, že jednou přijde slečna, se kterou se pobavíme a která se nebude schovávat za slušné fráze. Těším se na to...Prozatím nádherný sluneční den,
Luc.

Pokud vás tento článek pobavil, sdílejte ho prosím s ostatními na FB, Twitteru či přes email. Děkuji!

What did I do wrong?

Zdravím vás z Drážďan,

právě sedím u kávičky a dortíku a říkám si, jak je ten život nespravedlivý. Německo - pro mě vždy země snů plná skvělých lidí, lahodných kefírů a dalších dobrot - a já skončím nakonec v tej špinavej Itálii.

What did I do wrong?

V Drážďanech jsem vůbec poprvé a zůstávám až do soboty. Mé plány jsou jasné - ráno trocha práce, odpoledne sauna a k večeru nákupy. Se ani nedivím, že patří Německo mezi nejbohatší země EU, když lidé vydělávají pěkné sumy a ty nejlepší věci jsou tu téměř za hubičku.

Objevila jsem už úžasný holandský puding a skvělé restaurace. Ale proč to všechno píšu: budu se snažit, abych si odsud přivezla něco, co obohatí tento blog a co bude pro vás zajímavé...

Už jsem změnila grafiku (ach ty nákupy) a rovněž přidala malou anketku (vpravo nahoře) a budu vám všem moc vděčná, pokud zahlasujete...

Příště se těště na modeling, už se také těším!
Mějte se krásně ať už jste kdekoli,

Luc.

Přiznání: Ano, tak takhle žiju...

Ahoj všem!

Jsem v té kouzelné české metropoli, sluníčko svítí a lidé na sebe na ulicích neřvou, nýbrž se jen tak pomalu procházejí. Je to opravdu nádhera....Poslední půl rok jsem měla opravdu rozježdíno, a tak mnohé věci více oceňuji. Cestování je krásná věc, ale co si uvědomuji až nyní je, že...

Můj život je občas smutný. To tehdy, když se musím loučit s těmi, které mám ráda a nejradši bych si je sbalila s sebou. Tehdy, když musím opouštět svýho malýho pejska a doufat, že po mně nebude kňučet. Tehdy, když opouštím své přátele, rodinu i lidi, o kterých nikdy nevím, zda je ještě někdy uvidím.

Můj život je občas těžký. To v momentech, kdy za sebou táhnu kufry se všemi svými sny a když místo eskalátorů narazím na obyčejné schody.

Můj život je někdy velice osamělý. To ve chvílích, kdy jsem na všechny ty Italy úplně sama a když nemám člověka, jenž by mi byl zpovědní vrbou...

Můj život je velice barevný. To si uvědomuji zvláště na svých hodinách angličtiny. Jednou se dohaduji s Italem o významu slova "mafián", jindy Brazilce vysvětluji, že +15C v lednu není zima, když poslouchám svou učitelku ze Sydney jak se vehementně snaží být šťastná nebo když se nechám svést svou kamarádkou Alice a ona mi v záchvatu radosti předvádí jak nebrzdit a zároveň se nezabít.

Můj život je plný lásky. Toho, koho jsem si vybrala považuji za opravdového učitele. Učí mě té nejvyšší lásce, toleranci a především otevřenosti a upřímnosti (občas selžu!). Je to ale člověk, kterého ráda živím láskou a něhou.

Můj život je plný snů. Ty sny si s sebou vozím ze země do země a nikdy z nich neslevím. Vláčím s sebou svůj kufr nejen plný střevíčků, tělového mlíčka a teplých svetrů. Vláčím zároveň s tím i sny, naděje a svá přání...

Tak, řekla jsem to. Takhle žiju. Jaký je váš život? Co na něm máte nejradši a čeho byste se nejraději vzdali? Budu moc ráda za vaše zprávičky, vždy mě to moc těší...

Mějte se krásně, užívejte si letního počasí a já mažu zase někam ven,
Luc.

Pokud se vám tento článek líbí, sdílejte ho prosím s ostatními přes Facebook, Twitter či email. Děkuji vám!