Královská svatba. Podle Italů údajně v Hollywoodu.

1.Máj, lásky čas....

1.Máj a já sbírám lahve od vypitého vína, loučím se se všemi vědci a dopřeju si 11hodinový spánek.

Po bujaré oslavě "middle-age" narozenin mého Holanďana, na které pozval především své kolegy vědce, mě bolí hlava jen při pomyšlení na dnešní úklid.

My v Čechách vždycky stavěli májku nebo pálili čarodejnice. Nic z toho tady v Itálii neznají - bodejť, pálit tu čarodejnice, tak půlka Itálie zařve...

V pátek mi jedna slečna na angličtině řekla, že nekouká na Royal Wedding, protože ty hollywoodský načančaný svatby ráda nemá. Nějak jsem to nepochopila a znovu se jí ptám na Willa a Kate (koukali jste?).

Až teprve po chvilce mi dochází, že si Italka spletla United Kingdom si United States. 
A že já se pořád divim. Tohle je přeci Itálie!

Mějte se nádherně a líbejte se pod rozkvetlou třešní,
Luc.

Pokud se vám tento článek líbí, sdílejte ho prosím s ostatními na FB, Twitteru či emailu. Díky moc!

Malá rada pro NEVĚRNÉ muže

Zdravím vás!

Nedávno mě pobavil průzkum v jednom fashion americkém magazínu, který uvádí, že nevěrní muži (kteří jsou z nevěry usvědčeni) ví, jak si získat svou ženu/přítelkyni zpátky.

A hádejte jak, jsme v Americe!

Každý záletník napříč USA má dobře spočítáno, že když investuje do luxusní kabelky od Louis Vuitton za desítky tisíc korun, rozzuřená manželka si rovněž spočítá, že i další nevěra v budoucnu pro ni může být výhodná.

Zatímco jindy žena nedá záletníkovi ani šanci něco vysvětlit, tento dar ji dojme. Kdyby si chtěla tento kousek pořídit sama, narušila by rodinný rozpočet. Takhle stojí před rozhodnutím: odpustit a dopřát si legendární LV nebo neodpustit a odejít s prázdnou?

Hádejte....

Nevím, zda by to fungovalo na Češky, neboť my jsme citlivější, jemnější a protože sehnat LV je dnes možné u vietnamců za dvě stovky...
Ale není to špatný nápad jako malé odčinění za pošpinění jména, co říkáte dámy?

Takže drazí muži, mějte se na pozoru. Lacině z nevěry nevyjdete. Pro jistotu jsem našla tuhle fotku, jak poznat fake od originálu:

Takže tak.

Princi Williamovi přeji krásný manželský život a Kate žádné LV kabelky.
Luc.

Líbí - li se vám tento článek, sdílejte ho prosím s ostatními na FB, Twitteru či emailu. Mockrát díky:-)!

Ytalové = nevzdělancy

Na tržišti s Italama...
...kupuju pomeranče, banány a jablka...

Podávám je prodavači ke zvážení a ptám se anglicky KOLIK mu mám dát. (Na vysvětlenou: Italové na mě mluví italsky, já jim odpovídám anglicky a běžně si rozumíme)

Prodavač ztuhl. Vytuhl. Zbedl. Vytřeštil oči. Na infarkt byl.

Obrací se na svou asistentku a říká ji: "Ježiš, já ji vůbec nerozumím. Co to říká? Co po mně chce?"
Asistentka mu vysvětluje, že mluvím anglicky.

Opět ztuhl. Zbledl a už se musel i posadit.

"Anglicky? Co to proboha je?" "Nu, to víš, Alessandroušku, na světě je množství jazyků a tohle se nazývá angličtina."

Nemohla jsem uvěřit, že pán (sice na kraji) Florencie nikdy neslyšel o angličtině.

"Tak kolik," ptám se podruhé, asistentka mu překládá.
"Jedenáct," odpovídá mi italsky. "Jedenáct," přeloží mi to asistentka z italštiny do italštiny.

Podávám jedenáct euro a on si bere jen deset.

To tuhnu já. Vytřeštím oči. Blednu. Jsem na infarkt. 
To jsou mi móresy...
Ach ti Taliáni...

Luc.

Líbí - li se vám tento článek, sdílejte ho na FB, Twitteru či emailu. Děkuji vám moc!

Velikonoce. Já. Koledníci a Italové!

 

Krásné sváteční pondělí,

tak co, slečny - uschnete?

Já ano. Ale já už schnu postupně pár let. Tedy od dob, kdy jsem naposledy viděla koledníky. Poslední tři roky už na mě nikdo nechodí a já se láduju vajíčky ještě do léta.

I letos mě čeká zvýšený cholesterol, snad jste na tom lépe.

Italové Velikonoce milují - polovina bohatší poloviny odjíždí na prázdniny do zahraničí (všimli jste si, jak je Praha přervaná bandičkami Italů?), popř. hodují jehněčí, zakončují karneval a za přítomnosti alkoholu dělají něco jako pálení čarodějnic.

Přeji tedy všem nádherné Velikonoce a další úžasné jarní letní dny,
Buona Pasqua,
Luc.

Jak se fotí pro COSMOPOLITAN

Krásný pátek přeji...

včera jsem konečně zažila focení, které mě opravdu bavilo. Možná i proto, že ze mně udělali zcela někoho jiného...Fotil se plavkový speciál do červnového Cosmopolitanu!

Sraz byl v redakci v deset ráno a vybráno bylo na 10 krásných modelek, tedy dvě skupinky ženských, jež prezentovaly na svých křivkách ty nejžhavější plavkové novinky.

Přijdu, musím se odlíčit (což ve mně vzbuzuje obavu, že mě pošlou domů) a rovnou nastoupit k paní vizážistce. Po celonočním nespaní je fajn zavřít oči a nechat se opečovávat. Navíc mě zahrnuje komplimenty, jak mám úžasný obličej, nádherné oči, plné rty, úžasné rysy a že bych měla jít do topmodelingu.

Lichotky jsou krásná věc, pravdou ovšem je, že jsem se nikdy nedostala do světového topmodelingu. Tedy pokud nepočítám Berlusconiho "Bunga Bunga" Parties (kam jsem ovšem nešla, podotýkám!)

Jsem nalíčená jako víla, sedím v županu, pozoruji další dívky nebo čtu Cosmo. Pak jdu ke kadeřnici. Miluju zubaře a nesnáším kadeřnice. Vždycky mi za něco vynadají. Vždycky mi chtějí rovnat vlasy a stříhat ofinu. Slečna mi vlasy sice opravdu vyrovná, ale nandá mi pár kilo příčesku, který krásně navlní...

V momentě mám hřívu jako Beyoncé s J.Lo dohromady, bože, hlavně ty příčesky nechtějte vrátit. NEDÁM!

Vypadaly jsme líp...:-)

S první skupinkou si ještě nalakujeme nehty, vybereme úžasné plavky a jdeme pózovat. Já dostala plavky vcelku a s výstřihem až k žaludku. Zatímco já si jen tak stojím s rukama v bok, holčiny se musí tísnit na krabicích a s odřeným zadečkem vyloudit výraz....ach, jaká je to tady na pláži pohoda...

Fotí se desítky fotek, pak padla. Všechny se jdeme okamžitě najíst a konečně vytáhneme bříška.

Já mám ještě počkat na další focení, už jen ve třech. Oblékám nové plavky a kadeřníci mi nasazují na hlavu obří plážový klobouk. Na nohy dostanu střevíčky o 20 centimentrových podpatcích a jsem ráda, že se držím...

Fotograf dělá vtípky, dokáže zahrát všechny pózy, které vyžaduje a až na ten studený větrák se děsně bavíme. A sluší nám to. Posledních pár záběrů s kloboukem a můžeme se převléci do civilu.

Ty příčesky vracet nechci, jakmile mi je sundaj, zase mi na hlavě zbyde jen ten zbytek vlasů, co mám! Ach jo...

Těším se na finální výsledek. Pověsím si fotky na zrcadlo, abych každý den věděla, že taky umím být krásná. Nejen pro Berlusconiho...

Mějte se božsky,
Luc.

Pokud se vám tento článek líbí, sdílejte ho prosím s ostatními na FB, Twitteru či emailu. Děkuji!

Nevidomí maséři

Slunečný začátek týdne!

Jak víte, na tenhle blog nedávám reklamy a ani nic nepropaguji. Právě proto musím dnes udělat výjimku.

Objevila jsem totiž v Praze Masáže po tmě, tedy nevidomé maséry a ač masáže nemám příliš v lásce, tohle bylo spíše jako pohlazení na duši a "opravení" těla.

90 minut opravdu intenzivního rozmasírování obnášelo příjemnou relaxaci, která nebolela. Zato bylo cítit, jak masérka hmatem zkoumá a rozmasírovává každý sval. Přesně věděla, které místo je ztuhlé, bolavé a která půlka těla je více namáhaná. Podle hmatu dokázala určit kolik mám asi kilo, jakou mám kostru i zaměstnání (nu sedavé...)

Po hodince a půl jsem byla jako nový člověk. Na recepci mi ale překvapivě paní říkala, že lidé nevidomé maséry nemají příliš v oblibě.
Říkají prý, že u nich nemají dost soukromí, ha ha.
Říkají prý, že jsou drazí na to, že jsou slepí. Postižení přeci tolik peněz nepotřebují.

Proto dnešní příspěvek, třeba někomu OTEVŘE OČI. Nevidomí maséři jsou úžasní, citliví k tělu a velice příjemní lidé. Povídají si s vámi o cestování, o tom, jak se učí jazyky a jak moc jim chybí, že nevidí oblohu a mraky z letadla...

Který jiný masér vám dá tolik?
Luc.

www.masazepotme.estranky.cz

Souhlasíte-li s tímto článkem, sdílejte ho s ostatními na FB, Twitteru či emailu. Děkuji...

Krásná, úspěšná, chytrá a slavná....KDO JE TO?

Ahoj! Ve středu jsem psala o Primáckém natáčení do TV a dnes je čas si představit dotyčnou osobu...

Považuju jí za svou nejlepší kamarádku. Je taky pro každou špatnost a také nemá smysl pro povrchní lidi. Žije si svůj život a jen pramálo ji trápí, co si o ní kdo říká.

Jmenuje se Eva Střihavková, pro mě je Evička Střihavka. Potkaly jsme se na VŠ a hned mi byla sympatická tím, že si o hodině místo zápisků ničila obal diáře a kreslila si vlastní motivy. Evička je živel. Jakmile ji něco vytočí, většinou řekne..."no nic, dám si mandarinku a budu v pohodě."

Mandarinky ji uklidňují, zato pohrdá banány. Miluje je, ale smrdí ji. Nemá ráda puch banánů, a tak se jimi láduje se zacpaným nosem...

Na hodinách tvůrčího psaní nevymýšlí žádné sci-fi. Zatímco my ostatní při zadání tématu vymyslet a popsat nějakou novou živočišnou skupinu vymýšlíme kočkopsy, rybolidy a další obludy, Eviččina práce zní jasně: Neexistující živočišná skupina? Chlap se smyslem pro romantiku, čistotu, nakupování, věrnost a se smyslem pro neburanský humor... 

Evička je dcerou Kamila Střihavky, ale mlží jak může. Své slavné jméno nepoužívá jako protekci a ani netouží se dostat do světa showbysnysu. Chtěla by být divadelní režisérkou, na DAMU ji přes veškeré úsilí berou jen jako tu, co chce režírovat pouze muzikály pro tatínka...

Z Top Star Magazínu o ní chtěli natočit reportáž, zřejmě šli po hvězdných manýrech. "Dělala jsem hasičku v divadle, teď chci začít šít, ale ty látky jsou drahý," ochromila je na úvod.

Dělala hasičku, sčítací komisařku, umí rozdělat oheň i rozebírat básně.

Miluju ji. A kdybych někdy změnila svou orientaci, požádám ji o ruku. Dá si mandarinku a bude v pohodě...
Luc.

Pokud se vám tento článek líbí, sdílejte ho prosím dál na FB, Twitteru či emailu. Děkuji!