Utrpení vegetariána!

Ne, nejsem vegetarián.
Ale nemám ráda takové to tlusté maso, co se na talíři klepe jak celulitida pod sukní.
Takže jsem si společně s letenkou do Ruska zaškrtla i vegetariánský oběd na palubě.

No. A přistávala v Moskvě napražená a hladová.
To bylo tak...

Holanďan dostává své jídlo: salát se šunkou a sýrem, k tomu chleba, máslo a ... MEDOVNÍK.
Versus
Já dostávám svou vegetariánskou porci: zelené lusky s hráškem a kukuřicí, místo másla olivovej olej, místo chleba černou bulku bez soli a se sojovým mlékem a ... PŮLKU PLÁTKU GRAPU A PLÁTEK POMERANČE.

Koukám na svoji porci a koukám na jeho.
To, že si bude pochutnávat na chlebu s máslem, sejru a salátku, to mě dráždí.
Ale to, že já si dám měsíček pomeranče a ten hnusnej hořkej grep, to už mě doslova sere.
Dejchat, dejchat, musím dejchat.
A ještě takovej kus toho medovníku!!!

• Proč si lidi myslí, že vegetariáni nejedí sýr, máslo a chleba?
• A proč se domnívají, že by medovník do pusy nedali?
• Nespletl si někdo vegetariána s veganem?

"Tak já ti ten dezert dám," říká obětavě Holanďan, když mi ujížděj sliny na jeho rameno.
"Ne, to je dobrý," říkám hrdinsky, ale chci, aby mi ho vnutil.
"Jenže když ti ho nedám, začneš bejt nepříčetná..."

V tomhle má pravdu.
Mě nechá v klidu hodně věcí.
Pohozená ponožka na zemi? Neumytý nádobí? Bordel jak v tanku? Pchá! To mě nerozhodí!
Ale hlad, to je jiná.
Stává se ze mě saň.

Ano, jsem nasratá.
Dojídám své lusky, lámu si zuby na veganské bulce a nakonec vysomruju i to máslo a sejra od Holanďana. A chleba mám nafasovanej z domova (z Lidlu - zdravím, Mooro:-D). Ale ten dezert mi nedá spát!

No nic. Už se tím nebudu rozrušovat. Ještě si zadělám na vředy. Mi z toho snad i prasknou cévky v oku. Ale stejně - ti vegetariáni asi musejí mít pověst narušených jedinců.
Zažili jste někdy podobné předsudky? Doufám, že se vyjádří Bebe - naše ex veganka:-)

Luc.

PS: A co z toho vyplývá? Vždycky se radši nafasovat z domova!

Holanďan testuje: Mýdlo Mrtvé moře, bahno a sůl

Můsíte se spokojit s tímhle mydlícím se krasavcem. Holanďan mi zakázal publikovat jeho fotky:-)

Abych si dokázala, že nejsem zase takovej škrt (co se kosmetiky týče) objednala jsem k testování od Dr. Popova tentokrát něco pro svého wellness Holanďana - Mýdlo bahno se solí z Mrtvého moře a bahýnkem.

Měla bych být nominována na Manželku roku!

Holanďan mejdlo s nadšením zabral. Nejdříve ho chtěl ušetřit do ruských saun, aby ozdravu těla ještě podpořil solí z Mrtvého moře, ale nakonec to rozbalil ještě v Čechách. A jeho poznatky? Vlastně má jen jeden: je to dobrý. Jako bych se krémoval. Až na to, že se myju.

No vy snad z chlapa vypáčili nějakou lepší kosmetickou odpověď:-)?

Takže jsem to vzala do vlastních rukou a zde jsou moje poznatky k tématu:

• Mýdlo má pánskou vůni. Nějaký krém na holení nebo voda po holení bo tak něco. Dokonce mi to nějakého chlapa připomíná, jen nevím kterého už. Ale asi to nebyl žádnej prevít, nemám vůni spojenou s ničím špatným:-)

• Nechtěla jsem ho používat jako sprcháč, neboť mě mýdla vysušují. Natož ta se solí, že jo. Tenhle efekt je ale u Mýdla Bahna zcela minimální, pokud nějaký. Je něčím změkčené, takže ne, nevyleze ze sprchy stažené jak smrsklé kalhoty!

• Pokožka je pak provoněná (jen kdybych tak nevoněla jako chlap, že:-) 

• Příjemně pění, má v sobě jakési bílé kousky. Zkouším je vykuchat, abych věděla o co go:-)

• Vykuchat se mi je nedaří, jen Holanďanovi hyzdím mejdlo. 

Mýdlo Mrtvé Moře a Bahno koupíte například v e-shopu Dr. Popova za 65 kaček. Překvapilo mě příjemně, že nevysušuje jako běžná mýdla a tedy patří k těm moderním mýdlíčkům (jako například od L´Occitane či LUSHE), se kterým můžete přemydlit celého člověka.

Na druhou stranu si umím představit, že pro ženskou ta vůně nebude pravá ořechová.
Pro sebe bych si ji nekoupila.
Pro chlapa určitě. Zvlášť pokud je na veškeré bahenní zábaly, solné jeskyně, lázně a další wellness.

Jak říká Holanďan: je to dobrý. Jako bych se krémoval. Až na to, že se myju....:-)
Luc.

Další cestovatelský: Nejmenovaná národnost v buse Student Agency!

O tenhle příběh se s vámi musím podělit.
Stal se na zahraniční lince Student Agency.
Národnost radši nebudu říkat, ale zasvěcení vědí o koho jde.

Takže se naloďujeme do autobusu.
Student Agency má jasná pravidla: jedno zavazadlo do kufru a jedno na palubu zdarma. Každé další za 10 euro.

Takže zatímco já nasyslovaná všechno v jednom mega kufru, tenhle páreček má každý po třech pidi kusech zavazadel plus handbags. Stewardka na ně chudák rozpačitě kouká, ale nakonec každého poprosí o dvacet euro. Teoreticky mohli použít jeden obr kufr, ale proč to dělat jednoduše, když to jde složitě, že jo:-)

Nakonec jim přidělí místa k sezení 3 a 4.
Chlap tedy naleze do autobusu a hned si to štráduje dozadu na poslední pětku.
Pochopitelně, že. Proč by lezl dopředu, když je jasné, že trojka a čtyřka budou úplně na konci...

Navíc neví, kde hledat čísla.
Nahoře nad sedačkami nebo snad dole?

Chvíli tápe a zdržuje frontu, nakonec číslice objeví nahoře nad sedadlem.
Jaké to překvapení: sedačka 59, 60, 61, 62, 63...
Tady musí bejt nějaká chyba. Mají mít přeci první dvě sedadla. Se svou milou ještě jednou kontrolují místenku a následně sedačky.

Bože, jakoby si říkali v duchu, s českou společností už nikdy nikam!
Zdržujou, nemůžou se vykýblovat.
Chlap je hrdina, a tak se procpe uličkou plnou lidí a vyráží opět ven ke stewardce, kde ji vysvětluje svůj problém - prostě chybí místa.
A zrovna ta jejich!

Stewardka, zřejmě už otrlá holčina, mu vysvětluje, že svoje sedačky najdou v PŘEDNÍ ČÁSTI AUTOBUSU, tedy uplně ty první u řidiče.
Chlap ještě něco blábolá a já se snažím držet poker face.

Že mám ráda Troškovy letní komedie, ale tohle by ani v Hošticích nevymysleli!
Nakonec tedy pár jde úplně dopředu, kde najde svá sedadla a oddychne si. Konečně je po těch bojích mají!
Teď ještě uskladnit zavazadla. Snaží se je nacpat nahoru - marně. Too big. 

Chlápek znovu vylézá za stewardkou a chce dát batoh do kufru.
A ona znovu účtuje 10 euro.
Asi nejsem jediná v buse, koho tenhle pár zaujal. Spolu se mnou je s otevřenou pusou sleduje ještě pár Čechů.

Já si občas říkám, že jsem mistr na různá faux pas.
Občas předstírám, že ani nejsem z Čech, jen abych Čechům nedělala ostudu.
Ale považte. Tohle je mnohem těžší případ:-)

A co vy? Jaké příhody se spolucestujícími máte?
Luc.

Výherce velké make-up paletky Claire´s z Holandska!

Teda, to jsem se napočítala dneska.
Od srpna do 3.září jste měli možnost soutěžit o tuhle lovely paletku Claire´s plnou šminek.
Jenže ačkoli komentáře chodily do posledního dne, blog se rozhodl už od 27.srpna je prostě nezobrazovat. Asi jste ho přetížili:-)

Takže jsem si udělala hezkej večer a poctivě všechno sčítala i z "utajených" komentářů (do spamu spadlo přesně 70 posledních komentářů, vrrr...)

Nicméně štěstí se zastavilo na číslici 129. Tedy na komentáři od lola181:-)
Já velice gratuluji a děkuji Lole za každodenní "hlasování."

Vám všem rovněž děkuji za účast i za krásné komentáře.
Aby vám to nebylo líto, příště si dáme giveaway z Moskvy. A možná vítězů bude víc...
Uvidíme, co mi v Moskvě padne do oka:-)

Prozatím krásnou sobotu,
Luc.

Malý klíč, velká díra. Sakra!

To se stává i v těch lepších rodinách:-)

A já už si říkala, že jsem ten den nic neprovedla.
A pak ejhle: já chytrá se zamknu v bulharské restauraci na záchodě a jaksi ten klíč je malej a já se nemůžu dostat ven....

Snažím se klíčem neustále otáčet na všechny strany.
Je malý a díra ve dveřích obrovská, a tak se snažím ho dostat ehm, do všech skulin.
Klíč dokonce otáčím z druhé strany.
Kdyby náhodou. Mapu čtu taky občas vzhůru nohama.

Tentokrát to ovšem není moje blbost, ale fakt rozbitej zámek.
Klíč nakonec zarazím pořádně a ha - nejde tam ani zpátky. Jsem v prčicích! Uhniju na bulharských záchodech...

Z druhé strany ovšem slyším nějakého chlápka, co taky potřebuje na záchod.
"Allora," a sakra, je to Ital.
"Momento," odchází někam, a tak jenom čekám.
I on se snaží z druhé strany zprovoznit klíč - točí doprava, doleva, nic.
Snaží se ho posunout, nic.

Patnáct minut s tím bojuje.
Patnáct minut si meju ruce, páč maj děsně voňavý mejdlo.
Patnáct minut se modlím, aby mě odsud někdo dostal...

Ital se nad tím vzteká, už se asi taky počůrá. Začíná bejt agresivní a rukou do dveří bouchne.
V tom zámek cvakne, já pootočím a hurá! Otevřeno!

"Díky," povídám Italovi, který je o hlavu menší.
"Jsem ty dveře fakt rozrazil, co?"

No jo. Ital. Musíte s ním souhlasit a udělat z něj hrdinu. Skoro dveře rozrazil. Jak v akčním filmu. A to má prosím jen metr padesát! U svých kamarádů vzbudí obdiv a vyslouží si potlesk. BOREC!

A já se můžu vrátit už k pěkně studenýmu cappucinu.
Allora!

Co vy, podařilo se vám někdy něco podobného?
Luc.

Jak se vám líbím v blond?

Párkrát denně se mě lidé ptají, zda nejsem blondýna.
Včera jsem se ptala dokonce i já sebe. To když jsem nakoupila balení 8 nanuků a až po příchodu "domů" zjistila, že nemáme mrazák. A že jsem zřejmě u pultu ještě zapomněla máslo.

Přesto - světe div se - blodýnka nejsem.
Ale abych vám dopřála tu radost - dnes jsem si na ní zahrála...

A pak tu máme ještě zrzavou rokerku:

A víte, co je nejhorší? Že v tomhle účesu vidím svou vlastní matku:-)
Jak se líbím vám?
Luc.

L´Occitaní péče o létem vysušené vlasy!

Kvalitních šamponů není nikdy dost.
Hlava se bude mejt pořád, řekla jsem si, když mi z L´Occitanu nabídli ať si vyberu jeden výrobek z jejich bestsellerů na testing.

Nakonec jsem tedy vyfasovala přímo půl litrové balení Šamponu na suché a poškozené vlasy. O tom, jak mám ráda mega balení, už jsem tu psala. Protože mega balení se používají pravidelně, tudíž jsou vidět nějaké výsledky.

500ml balení

A o suchých konečkách bych mohla napsat třeba báseň, kdybych měla básnický střevo (a tak nemůžu mít všechno, že jo.) Šampon obsahuje 5 esenciálních olejů, které zjemňují vlasové vlákno a dodávají mu pružnost a hebkost.

Takže se do toho pouštím:
Šampon výborně pění a - to jsem si všimla i u jiných šamponu L´Occitanu - nechává vlasy vzdušné. Jakoby vám někdo trochu nadzvednul vlasové kořínky. Ne ve smyslu objemu, spíš dodává vlasům lehkost.

I s tou hebkostí a pružností bych souhlasila. Tedy aspoň prvních pár umytí mám pocit, že vlasy jsou na dotek úplně jiné. Pak jsem si na to už asi moc zvykla a dneska už mi to nepřijde. Ale prvnotní pocit mě nadchnul.

Samotný šampon podle mě na poškozené vlasy nestačí, a tak pokukuju po masce ze stejné řady (a škemrám směrem do PR oddělení L´Occitanu:-D). Ale víte jak - Ježíšek už se skoro blíží. A před tím budu mít ještě narozeniny a svátek. Tak co řešit!

Nicméně. V říjnu minulého roku mi L´Occitane poslal ještě Masku na citlivou pokožku hlavy. Tak jsem ji vyzkoušela, testla a pak ji někam zahrabala a vyhrabala až teď při stěhování. A jaká že je to senzace!

Maska na citlivou pokožku hlavy

Maska se nanáší ne na konečky, ale ke kořínkům vlasů. Takže na konečky si dáme kondicionér a na kořínky tohle. Necháme chvíli působit a spláchneme. Easy!
Jestli je to výživa pro kořínky, to nevím. Ale jedno vím určitě - jakmile ji použiju, opět mám pocit nadýchaných vlasů. A jako bonus se mi méně mastí.

A to jako fakt. Nemusím si pak mejt hlavu i několik dní. Kořínky pořád vypadají dobře! Navíc maska božsky voní. Mám pocit, že je to ta nejlepší vůně, kterou kdy L´Occitane vyvinul.

Když tedy spojím tyhle dva výrobky, tak mám pocit nadýchaných vlasů, které se méně mastí, jsou poddajné a příjemné na dotek. Až toho půl kila vypotřebuju, napíšu třeba víc poznatků.
A ceny?
Maska na citlivou pokožku hlavy - 150ml, 545 Kč.
Šampon na suché a poškozené vlasy - 500 ml za 580 Kč nebo 300ml za 395 kaček.

Šampon v 300ml balení

Jak říkám, kvalitních šamponů není nikdy dost a hlava se bude mejt pořád:-)
A jaké výrobky (nejen vlasové) máte od L´Occitane nejradši vy?
Luc.

PS: A já jdu googlovat L´Occitane Lázně v Moskvě. Páč to by byl můj životní zážitek se tam dostat!