Další pěkná Giveaway od Skrz.cz

Skrz.cz už tu téměř každý zná.

Už tu jedna krásná giveaway byla – soutěž o super romantický pobyt pro dva.

A teď přichází s další soutěží. Ale než vás na to budu lákat, tak si řekneme pár slov o Skrz.cz (to máte jako když v televizi vyhlašují vítěze a pořadatelé vás napínají tak dlouho, že to nakonec už nevydržíte a musíte rychle odběhnout na záchod, aby právě v té chvíli slavnostně řekli TO jméno...)

No nic. Vezmu to rychle.

Skrz.cz je velký vyhledávač slev, kde najdete snad každou slevu na všechno snad v celém Česko-Slovensku. Kromě slevových portálů tu najdete i akční letáčky kamenných obchodů, různé soutěže, slevy na módu, zboží, gastronomii i sport. Není tak konkurencí pro jiné portály, slouží prostě jen jako pomůcka pro lidi hledající slevy:-)

Kolik já tam nakoupila voucherů na sushi! Třeba teď je tam plno těch nabídek, kdy za voucher zaplatím jen 39 Kč, čímž získám 50% na veškerou sushi nabídku, což mi způsobuje lehké pomatení smyslů a divoké fantazie:-)

Ale o tom bych neměla psát. Skutečně to není PR. To je hlad.

Spíš by za zmíňku stálo plno zajímavých valentýnských romantických pobytů pro zamilované. Jednoduše – každý si tam něco najde, ať už hledá cokoli.

A teď byste nabídku měli omrknout i vy, protože tady je slibovaná giveaway. Bude jeden výherce, vylosován přes Random.org a vyhlášen na FB stránce blogu.

O co se hraje? O libovolný voucher ze Slevomatu v hodnotě 500 Kč.

Nic konkrétního, výběr je jen na vás – jakákoli sleva, jakékoli město. 

A tady jsou podmínky:

1.) Být členem tohoto blogu přes GFC

2.) Registrovat se na Skrz.cz

3.) Připsat email do komentáře (plus pod čím jste se registrovali)

Soutěžit můžete do 28.1.2013 včetně.

Výherce si pak vybere jeden voucher, který mu pošlu emailem:-)

Už víte, do čeho půjdete?

Hodně štěstí,

Luc. 

Ital, Rus, Francouz. Jedna věc je pojí.

Itálie, Rusko, Francie.
Zatím jediné tři země, které jsem navštívila a byla s angličtinou úplně v háji.
Nobody speaks english.

Ale všimla jsem si, že každá národnost na to reaguje jinak.
Řekněme, že jsem v obchodě a zeptám se, kolik to stojí.

Ital:

Zasměje se, podrbe za uchem a začne koktavě říkat Allora a přemejšlet, jak vám jednoduše italsky vysvětlit, kolik že to koštuje.

Jak se tváří:
Usmívá se, ale nemůže pochopit, že mu nerozumíte italsky. VŠICHNI, všichni na celičkém světě přeci rozumějí italštině, že jo?
Jak to zmírnit: Pořád se usmívejte, kejvejte a říkejte si, si, si. A odejděte s prázdnou:-)

Rus: 

Jakmile slyší angličtinu, lekne se. Vetřelec na ruském území. Pokud se zeptáte policajta v Moskvě na cestu, nenápadně pohladí samopal. Co kdyby, že jo.

Jak se tváří:
Jako kdybyste byli teroristi a chtěli zaútočit na Kreml.
Jak to zmírnit: Česky mu vysvětlete, že jste z Čech, z Prahy. To pak celej změkne, začne křičet "bróóóótherssss" a dá vám (přátelskou) dardu do zad. A vyrazí vám dech.

Francouz:

Francouz vás uslyší mluvit anglicky, ale ani to s ním nehne. Narozdíl od Itala či Rusa neukáže jedinou emoci ve tváři a ještě francouzsky zrychlí. 

Jak se tváří: 
Mile a nonšalantně, ale francouzsky mlejt nepřestane. Nakonec vás opovrhlivě přejede očima s gestem: "mluvit anglicky by bylo pod mojí úroveň, děvenko!"
Jak to zmírnit: Dejte mu úplně ten samej look. Já zvládám pohled "Víš, Francouzáku, bylo by pod mojí úroveň učit se jazyk země, která dohání v dluzích Řecko!"

Jo dobře, bavím se tím.
A ještě víc se bavím jim v Praze provádět to samý. Když se mě Francouz francouzsky v Praze zeptá na cestu k orloji, děsně ráda mu cestu popíšu česky. 

Ale jinak nejsem škodolibej člověk, vy snad ano:-)?
Luc.

Když se vám do emailu dostane písek

Když vám v Itálii u dveří zazvoní někdo v deset večer, můžete si být jisti, že bude chtít peníze.
Přiřítil se majitel bytu, jde si prý pro nájemné.
Poznámka: V Itálii se vše platí na ruku, načerno, to víme, že jo?

Majitel se omlouvá, že jde tak nevhod, ale prý psal email.
"Email?" ptá se Holanďan. "Nic mi nepřišlo!"
"Já to posílal dneska ráno," vysvětluje Ital.

Je mu trapně a tak začíná vysvětlovat - já to posílal dneska ráno, určitě to muselo dojít, psal jsem, jestli můžu přijet večer.
"To máte jedno," povídá Holanďan. "Peníze tu máme, nic se nestalo!"

"Ale já to fakt posílal!"
"Jo, dobrý. Z toho si nic nedělejte."

Ale on pořád vysvětluje:
"Dal jsem napsat email. A pak jsem ho napsal."
"A poslal jste to?" ptá se trochu drze Holanďan.

"Jak, poslal?"
"No, máte tam někde políčko SEND, ne?"
"Send? Jo, to tam bylo. Na to jsem nemačkal," povídá udiveně Ital.

"Send, send...to je to...jak je na pláži, ten povrch..." stěží se vymačkává Ital.
"Myslíte písek?" ptá se ještě udiveněji Holanďan.
"Jo! Písek!"

Teď už Holanďan nemůže. A já s ním. Snažíme se udržet poker face. Jakoby nic. Malá chybička. Komu se to nestane, že?
Chci říct. Já jsem strašně dlouho vyslovovala beach jako bitch. A dyť je to jedno.

"Podívejte, písek se píše trochu jinak. Příště to SEND máčkněte, ono se mi to pošle, jo?
Ital kývá a zmateně odchází.
Zapadly za ním dveře.

Výbuch smíchy.
Holanďan se jde vysmát na balkon.
Ona v té Itálii byla občas fakt sranda. Zvlášť, když se vám do emailu dostane písek a vy se pak na to bojíte máčknout jako časovanou bombu:-)

Vaše zážitky?
Luc.

Co jsem věděla už jako malá

Jako hodně malá jsem byla přesvědčena o vlastní genialitě.
Ve čtyřech letech jsem věděla všechno potřebné.
Například:

• Že písek se nejí, protože do něj serou kočky
• Že největší spojenec na celém dvoře ja naše fenka Zorka
• Že bílý bobule z keře nemám jíst, protože jsou jedovatý
• Že v případě, že by se mi narodil brácha místo ségry, tak bych ho musela dát do děcáku
• Že v noci se nesmím počurávat
• Že žalovat se nemá, ale každou nalezenou cigaretu u taťky prostě prásknout mamce musím!
• Že jakmile by se chtěl taťka cestou ze školky stavit na jedno, mám dvě možnosti:

a) ztropit hysterickou scénu
b) slíbit mu, že to za nanuka neřeknu

• Že žalovat se nemá, ale to pivo se mamce prostě napráskat musí!
• Že ve školce chodím zásadně po o
• Že králíci se tráví zelenou a modrou. Říkali to v Slunce, Senu.
• Že největší borec je stejně Rumburak
• Že Strýček Fido začíná v sedm
• Že naše hlavní město je Praha. Jsem tam byla na žirafách v ZOO.
• Že nemám říkat sprostá slova jako "kruci", "sakra" a "do háje". Dnes už ale nevím, zda se ten zákaz vztahoval i na ostřejší slovíčka
• Že kdo lže a krade, do pekla se hrabe
• Že Ježíšek přijde bez ohledu na to, jestli zlobim nebo ne. Platí na něj dopis a hodně cukru za oknem.
• Ale že aspoň tejden před čertama bych měla sekat latinu, abych neskončila v pekle

S babičkou jsme se dělily o kozačky:-)

Abych dotáhla svou genialitu do konce, měla jsem dost promyšlené i odpovědi na hloupé otázky mé mamky. Vytáčelo mě, že každejch deset minut na mě volala z okna, jestli jsem na dvoře a co tam dělám.

Ptala se mě furt.
Furt.

Na otázku "Luci, jsi tu?" jsem tak geniálně odpovídala: "Neslyším" nebo "Lucka tu není!"
Mamka se smála a byl klid:-)
Co jste jako malé vyváděly vy?
Luc.

Znáte to - žalovat se nemá, ale na taťku se práskat musí!

Jak Holanďanovi páchla manželka

Za to může Bebe.
Ona si ten arganovej olej tolik chválila. Prý vůbec není mastný a přitom s pletí dokáže zázraky.

Miluju ricinový olej, velká vrstva mi přes noc vyžehlí kruhy pod očima.
Ale uvědomuju si, že chodit zmaštěná do postele není pro Holanďana ta nejlepší podívaná.

Nakoupila jsem tedy velké balení arganového oleje a těšila se na super ovace.
Tenkrát jsme zrovna trávili víkend na lodi a žili v malé kajutce, kam se k posteli už ani kufr nevešel.
Už v koupelně, když jsem si arganovým olejem natírala tělo, mi něco nevonělo.

To je totiž to - asi jsem přehlédla komentáře o tom, že arganový olej smrdí jak otevřená žumpa.
A vesele si jím patlala celé tělo.
Ano, nebyla jsem mastná.

Ovšem Holanďan vedle mně vydržel ležet jen pár minut.
Po chvilce začíná čuchat do tmy.
"Ty tady něco smrdí," povídá a očuchává postel.
"Já nic necítím," říkám v domnění, že ho to přejde.

...ale vypadá nevinně...

"No fakt, jako hovno, nebo tak nějak."
"Ty to bude něco pod postelí," rozsvítí a kouká pod postel.
Nic.
"Možná to bude zvenku," opět já nenápadně.
"Ne, co by tady na vodě tak smrdělo?"

"Jo, já už vím," povídá a jde ke dveřím.
"Asi jsem vyšláp nějaký hovno," jde a kontroluje podrážky.

Tak teď mě ale urazil.
Dobře, nevoní to, ale mohl by ocenit, že nejsem mastná jak z friťáku.
A vůbec - není to tááák hrozný, že jo?
Navíc mám pocit, že už se ta "vůně" vstřebala.
A on čuchá k botám, že beztak něco vyšlápl.

"No nic, ani Ty ani já, to jsem blázen. Smrdí to čím dál hůř!"
A teď mě dožral.
A Bebe si to taky vypije, můra jedna.

Jsem uražená.
Těžce.
"Tak jo, tak jsem to já, no. Jsem se natřela tím arganovým olejem, jsem nevěděla, že Ti to nebude vonět."
"Vonět? To je smrad, že by jeden pad!"
 

"Já tady čuchám k botám, už jsem chtěl jít na recepci si stěžovat na urputný zápach a ona mi takhle páchne žena," má z toho Holanďan strašnou srandu.

To se mi/mu zase něco povedlo.
No tak jo, no. Jdu to ze sebe smejt.
No prosím. Takovej drahej olej!

Co vy a arganová vůně?
Troufáte si s ní jít do postele:-)?
Luc.

BIO deodorant, který musíte zkusit

BIO deodoranty.
To je zrovna ta věc, která nikdy nepředvede tak dlouhotrvající účinky jako deodoranty chemické.
Třeba deodoranty od Alverde - příjemně voní, stojí pár kaček, ale je potřeba je používat tak 3x denně.

A ač ne všechnu kosmetiku musím mít nutně BIO, soli hliníku si do podpaží nekompromisně pouštět nebudu.

Chtěla jsem tedy zkusit něco jako sakra převratnýho.
Tuhé deodoranty od LUSHe. V nabídce byly dva - jeden podle komentářů sice úžasně pomáhá, ale smrdí hůř jak pot, což je teda fajn vědět (v kanclu: "ty bláho, tady něco smrdí...ne jako pot, ale jako hovno!) a druhý prý voní krásně, ale je hrubě namletý a dokáže pokožku neuvěřitelně podráždit (a vykrvácet z podpaží fakt nechci...)

Takže jsem omrkla e-shop Karla Hadka.
A hele - rovnou 115ml Happy Deo za 208Kč.
Šup s ním do košíku!

Happy Deo je tvořen mnohými éterickými oleji (např. například cedrový, šalvějový, levandulový, růžový, santálový). Jejich kombinace mírně brání pocení, silné antimikrobiální účinky pak aktivně brání mikrobiálnímu rozkladu potu a následnému vzniku zápachu.

Za sebe musím říct jedno - voní to přenádherně. Jako když si doma pustíte aromalampu s nějakou vánoční vůní. Jsou v tom cítit citrusy, což vám dodá takový fresh pocit, ale zároveň je v tom něco příjemně hřejivého.

Vůně je skutečně intenzivní a cítit ji budete po celém dni. Já deodorant (rozprašovač) občas použiju i jako deo sprej na tělo - v takovém případě už nepoužívám parfém, ale nechávám éteráčky rozvonět:-)

Nezabraňuje pocení, ale rozkládá bakterie. A skutečně voní intenzivně po celý den.
Tím předčí i mnohé syntetické vůně. Myslím, že pokud člověk netrpí nadměrným pocením, že si ho bez obav může pořídit.
Příjemný je i cenově - je víc jak jednou tak větší co deodoranty z drogerie (mívají 50ml, že?) a za ty dvě stovky vydrží poměrně dlouho (teda pokud ho na sebe taky nebudete plácat ve velkém....)

Složení je naprosto přírodní, bez konzervantů, bez hliníku, bez syntetických parfémů.
A jelikož je vůně unisexová, radši ho dobře skryjte před svou drahou polovičkou:-)
Na nadměrné pocení se pak doporučuje například koupelový Jalovcový olej či Jalovcový sprchový olej. 

Věříte BIO deodorantům? Se kterými máte zkušenosti?
Luc.

První rande s Holanďanem

Toho osudného 29.února, kdy jsem v Tescu potkala Holanďana, jsem mu hned odkejvala kafe.
Bože, taky jsem mohla hrát trochu nedostupnou.
A taky mě mohlo napadnout, že to bude fiasko.

Protože pokud jsou vašimi jedinými anglickými slovíčky "great", "OK", "how are you?" a "have a nice day", pak nemůžete nikoho ohromit.

Chci říct. Co si tak asi budeme povídat, hm?
Jak mu mám říct, že chodím spát s tlamičkou naleštěnou od ricinového oleje?
Jak mu mám vysvětlit, že nejim bílé pečivo, neboť ucpává střeva?
Jak mu mám třeba jen naznačit, že nejím červené maso, boť nechci mít cholesterol?
A jak mu mám sakra říct, že místo kafe piju syrovátku?

Až později mi došlo, že bylo štěstí to zamlčet.
Páč by utekl okamžitě.
Dnes by se producíroval s nějakou blonďatou prsaticí a vyprávěl jí, jak jednou šel na kafe s psychopatkou.

Rande šlo ale dobře a já mu kupodivu i rozuměla:

Prý je z Holandska.
V Praze žije už deset let (ten years ještě zvládám).
Pracuje jako učitel.
Jeho rodiče mají prý krásné manželství, ač je každý úplně jiný.
Žije kdesi za Prahou.
Taky něco říká o Francii.
Říká, že nemluví česky.
Říká, že nemá rád mastná a tučná jídla.
Tohle cappuccino je výborné.

Odcházím nadšena. Nejen, že mu bravurně rozumím. Ale já jsem o sobě dokonce řekla i pár věcí a vsadím se, že v tom nebyla JEDINÁ chybička.
Konec konců, vypadal, že mi rozumí.

Klidně bych mohla celý průběh rande mohla převyprávět anglicky.
Úplně se vidím, jak potkám nějakého jeho kamaráda a ten bude mou angličtinou unesen. Já mu řeknu, že ne, že pořád dělám chyby, ale on mě ujistí, že to je normální a že bych strčila do kapsy kdekoho i ze starší generace.

Trochu mě zamrazilo až tehdy, kdy jsem ho začala poznávat.

Je z Holandska.
V Praze žije už deset let.
Pracuje jako vědecký výzkumník.
Jeho rodiče asi měli krásné manželství, ale tatínek už bohužel nežije.
Žije v Praze, kousek od centra.
O Francii ani slovo.
Říká, že můžeme mluvit česky, pokud mi angličtina dělá problémy. Že se česky učí už řadu let.
Nemá rád mastná jídla.
To cappuccino tady je fakt SHIT.

A jeho přátelé na mě vždy mluvili česky.
Asi tušili, že bych jejich komplimentům o své "bravurní" angličtině stejně nerozuměla...
Jak jste na tom s jazyky vy?
Luc.