Bojler.
Zkurvenej borlej, tohle mi dělá naschvál.
Celej život jde a teď, když odjel Holanďan na 2 měsíce do Gruzie, tak se posere.
Neteče tudíž teplá voda. A nesvítí kontrolka.
Volám majiteli bytu, že bojler je rozbitej a on hlavně ať nevolám opraváře, že by to "mohlo být drahý." Že prý zítra přijde a opraví to.
Přišel až za 3 dny.
Tři dny o studené vodě, případně o převařené z varné konvice.
Nikdy nechtějte vědět, jak jsem se spršila.
Nikdy nechtějte vědět, jak jsem si myla hlavu.
Je to totiž za hranicí lidské důstojnosti.
Třetí den pan majitel přišel, podíval se na to a konstatoval, že "je to rozbitý." A kdyby prý věděl, že je to rozbitý, tak si vezme nějaký nářadí a spraví to. Ale nic si s sebou nevzal, jelikož jsem mu asi dost důrazně nevysvětlila že je to kurva rozbitý.
Ať se prý uklidním, že opravář to spraví. Bojler je v záruce, nemusí se platit nic, že.
Prej ať se uklidním. Se mu to řekne, když on si denně smáčí zadek v horké koupeli.
Volám opraváře a ten že přijde za týden.
Za týden. Týden nedůstojných "koupelí" a mytí nádobí ve studené vodě.
Povolávám na pomoc souseda pod náma. Je to architekt a moc šikovnej člověk.
To prý není bojler, říká soused.
To je eletřina.
"Máte hrozně starou elektřinu. Tohle zakázal už před 25 lety Gustav Husák!" povídá mi, jakoby se nechumelilo. Prý mi s tím nepomůže, že by musel tu elektřinu (kabely??) vysekat ze zdi a zjistit problém.
A to prý ještě můžeme být rádi, že nenastal nějakej zkrat a nezačali jsme hořet.
Hořet.
Zkrat.
Sekání zdí.
Nedůstojný koupele.
Studená voda.
Bože, proč zase já?
Štěstí, že mám celej život nízkej tlak. Jinak by mě dávno jeblo.
Jak vyšlo najevo později, pan majitel se velice angažoval v jedné nejmenované politické straně, což vysvětlovalo ten předražený byt, staré pojistky, neochotu nic zaplatit, nic spravit a vůbec se nestarat. A to, že byl hlavní boss v celém bytovém družstvu rovněž vysvětlovalo ty šílené příkazy na chodbách, které mu tam vylepovala ta stará panna odvedle. Patřila do stejné politické partičky a cítila, že je její povinností šmírovat dírkou od dveří a všechno hlásit.
Brzy na to jsme se odstěhovali a čekala nás Itálie.
Itálie.
Ano, já vím. Tragédem se člověk nestává. Tragédem se člověk rodí...
Majitelé bytu a vy? Nějaké milé zážitky:-)?
Luc.