Tarantule. A u nás doma!

Tarantule.
A nesnažte se mi tvrdit, že tihle zmetci se v našich končinách nevyskytují.
V našich končinách možná ne, ale u našich na vesnici ano.
Je to ta samá sorta pavouků, co měl Kevin v Sám doma a kterou hodil na obličej Marvovi. Maj úplně stejné nohy a i tak blbě čumí.

Chci říct. Jsem už dost velká holka na to, abych se pavouků nebála.
A nebojím.
Těch malých se ani nevšímám.
A na ty velké ošklivé tarantule mi vždycky stačilo líbezně zavolat "tati".

Ale tentokrát byl taťka v práci.
Doma jen já, ségra, která má na pavouky fóbii, mamka, která "takhle velkej kus masa prostě nedá" a pes.
A tarantule u skříně v kuchyni.

Tři ženský tam stojíme, koukáme a hádáme se, kdo se jí zbaví.
Ségra dostává amok, tak ta to nebude.
Mamka, že musí vařit, tak ta to taky nebude.
Takže veškerá špinavá práce je na mně.

Musím vzít Biolit, jelikož použít plácačku, tak musíme znovu bílit.
"Musíš jít blíž," křičí mamka, "jinak ti uteče!"
"Hlavně ji jen oblbni, nezabij ji, je to taky živej tvor a má city," křičí ségra.
"Promiň, tarantule," křičím já a stříkám.

Pořádný tlak spreje ji ovšem smete a tarantule utíká po zemi.
Pane bože, ona zpanikařila.
Divoce svejma nohama jede mým směrem. 
Leze mi pod nohy a to je noční můra - vleze mi do kalhot (a já zešílím) nebo ji omylem zašlápnu (a pak sebou seknu)

"Ááááá, skryj se kdo můžeš!"
Utíkám (ano, před tím "malým" tvorem), ale furt stříkám.
Hlavně jí nezašlápnout, hlavně ji nezašlápnout!
Ségra na skříni, mamka na lince.
A teď i chudák Pinďa je tarantuli v cestě.

Jako takhle, je sice o kus větší než ona, ale takovéhle množství masa, které se k němu řítí rychlostí světla, je i na něj moc a zdrhá do boudy.
Tarantule manévruje a chce zalézt pod topení. Tam ji ovšem dostávám Biolitem a vzdává to až v době, kdy už se i ségra na skříni začíná dusit.

Zpanikařila jsem, ale dokázala si poradit.
A asi jsem jí ranila city, když jsem ji zabila.
Přiotrávila a traumatizovala jsem půlku rodiny, ale stala se hrdinkou dne.
A přesně o to jde:-)

Co vy a tarantule? Taky je ve svých končinách máte?
Luc.

Prací prášek Auroville: Já peru! A to ekologicky!

Nemá cenu si na něco hrát.
Všichni víme, že asi nebudu ta nejlepší domácí hospodyně a kuchařka.
Protože všichni víme, že taková trouba pro mně představuje smrtelné nebezpečí upálení.
Mop zase smrtelné nebezpečí úrazu.
A nedej bože, abych manipulovala s jehlou ve snaze zašít knoflíky.

Dlouho to vypadalo, že se nevdám.
Ale pak se objevilo mé naprosté zrcadlo - Holanďan.
Chlap, který chlebu říká oběd a polívce do hrnečku vysoká gastronomie.
A chlap, který stejně nejradši jí suché brambory se suchou mrkví a se suchými kroupami.
Bylo to jasné - toho jsem si prostě vzít musela.

Nicméně peru. Samozřejmě.
A jelikož nemusím opečovávat BIO ingrediencemi jenom pleť, tak jsem si řekla, že tentokrát budu šetřit i životní prostředí a vybrala si od Auroville k testování jejich Ekologický prací prášek. 

Výrobce hlásí: Koncentrovaný citrónový ekologický prací prostředek pro ekologické praní! Prací prášek je bez chlorinů, fosfátů, umělých barviv a zlepšovačů pěny. Neobsahuje karcinogeny a není testován na zvířatech.

Přesně to jsem potřebovala, ty karcinogeny v prášcích a avivážích mě děsí! Už sice výrobce neříká, jestli je to na barevné či bílé (chápejte, abych mohla jako v těch reklamách říct: Ta bílá je zářivě bílá! anebo Ty barvy jsou jako nové!). Používám ho na oba druhy, je to zřejmě šetrnější praní, tak nač se bát.

Prášek je hladce bílý, bez jedovatě modrých či červených granulek. Prostě bílý a citronově voňavý. Voní dokonce víc než chemické prášky. Říkala jsem si, jak ho asi otestovat. Velké skvrny viz televizní reklamy se mi nechtělo na mém oblečení páchat, ale drobné skvrnky (jako když vám na světle žluté tričko vystříkne rajče nebo se pobrindáte kafem) bez problémů mizí. 

Takže nevím, jak jinak to říct, ale čistí hezky. Naprosto srovnatelný výsledek s ostatními pracími prášky na trhu. S čistým svědomím ho tak můžu doporučit všem ekologicky smýšlejícím lidem, co nechtěj různými dryáky ničit okolní svět. A prý je to i ekonomické - na 5 kg prádla stačí lžička přípravku.

Ekologický prací prášek Auroville seženete např. v e-shopu Auroville 500g za 175 Kč.
A jen tak pro představu, zde je složení:

• 82% - neutralizovaná kyselina a jedlá soda
• 11% - prášku z Nimby (neem)
• 5% - nastrouhaného citronu
• 2% - přírodní vůně

Perete, vaříte, čistíte ekologicky?
Hospodyňka Luc.

PS: A teď už bych jen potřebovala BIO aviváž:-)

Když vám za jízdy upadne kolo

 
Všechno to začalo kdysi tou hrozivou bouračkou. Naše - tehdy už staré auto Škoda Favorit - se kutálelo z mostu dolů. Nikomu se nic nestalo, a tak jen policajti ho pomohli dopravit zpět na silnici, odkud to naši vzali (polní cestou) zpátky domů.

Já, ségra i mamka jsme tak měly konečně pádný důvod, proč si pořídit nový auto.
Dá rozum, že.
K naší smůle se ale ukázalo, že auto JE pojízdné a měsíc na to dokonce prošlo technickou. Nač tedy kupovat auto, usoudil taťka a pokusil se jen vyklepat naražené plechy.

Starou popelnici jsme tak musely vzít na milost.
Na lepší časy se opět začalo svítat v ten osudný den, kdy jsme jely takhle ve třech k babičce.
Nějak to z toho kopečku drncalo jako dálnice před Brnem. 
Divný, jediná nezničená silnice široko daleko a ono to takhle skáče.

Mamka z padesátky ubrala na čtyřicet, což se později ukázalo jako čin, jenž nám zachránil život.
Během několika sekund upadlo autu kolo, my okamžitě spadly na čumák, dobrzdily z posledních sil a s hrůzou v očích sledovaly hopsající pneumatiku v protisměru.

Bylo to jak ve zpomaleném filmu.
Pneumatika se řítila protisměrem neuvěřitelnou rychlostí.
V cestě ji stálo jedno jediné auto.

"Panebože, vždyť ona ho zabije!"
Bylo to jasný.
Řítila se na něj.
Neměl šanci uniknout.
Čím víc se blížila, tím vytřeštěnější oči ten nebohý řidič měl.
Od nárazu je dělilo jen pár sekund.
Už nikdo z nás nedýchal.
Už jsme tu krvavou scénu, kdy pneumatika narazí do předního skla, sejme chlápkovi hlavu a neovladatelné auto se začne řítit na nás, viděly před očima.

V tu chvíli pneumatika zázrakem prudce zahnula doleva a zajela někam do polí.
Tím úlevným UFFF jsme zamlžily přední sklo.
Nikomu se nic nestalo. Zatím živi, zatím spolu.
A vlastně - nikomu se nic nestalo, tedy kromě auta, které teď bude vítězně odtaženo do šrotu, hohoho:-)

V panice jsme volaly první autoservis (ano, měly jsme volat rovnou sběrný dvůr) a dostaly opraváře, co se slovy: "Ale to nic nebylo, mladá paní, to byly jen povolený šrouby. Vidíte, se vám viklalo i to druhý kolo, teď to pofrčí jako Fík," auto spravil.

A nejsmutější na tom bylo, že auto opravdu frčelo ještě dalších 7 let.
A celých 7 let prošlo bez problémů technickou.
A my celých 7 let parkovali daleko za městem, jelikož k TOMUHLE nám bylo stydno se hlásit.
 
Nějaké vaše historky z řízení auta?
Luc.

Tak ahoj, Senza box

Konec jednoho boxíku v Čechách.
Respektive jedna velká boxí spolupráce - Lady Box a Senza Box tentokrát ne proti sobě, ale pěkně v páru. Spojí síly, kontakty a know-how a těšit se tak prý můžeme na ještě větší dávku kosmetiky.

Příští edice tak má být velká, pestrobarevná a překvapující.
Jak se vám líbí spojení boxíků?
Bude to více lepší kosmetiky nebo jen menší výběr na trhu?
Už nebudeme moc srovnávat. A to my rádi.

Do posledního vydání Senza Boxu se tak vrátil L´Occitane a přinesl sprchové gely v mých oblíbených vůní - Pivoňka a Fleur Chérie, lak Dancing Queen, tyčinka na otravné pupínky Anatomicals, tvářenka Paese s arganovým olejem, metalická tužka na oči Beauty UK nebo Kiss my Face mýdlo či krém na ruce. Ufff...

Co říkáte na poslední várku? Je to rozloučení ve velkém stylu?
Ať už tak či onak - já měla SB vždycky ráda. Ne všechny edice, ale většinu.
Tak ahoj, boxíku.
Těším se na Tebe v nové podobě.

Luc.

Recenze od běžné spotřebitelky: Výrobky Physiogel pro suchou a citlivou pleť

Kosmetická blogerka rozliší 15 odstínů rudě červené rtěnky, zrecenzuje krém od složení po balení, detailně dokáže popsat i míru hydratace, pigmentace či vysušení. Proto jsem tentokrát celou sadu od Physiogel dala na otestování své kamarádce Martince, která je zcela nezatížená kosmetickými blogy a výrobky tak testne jako běžný uživatel.

Physiogel je novinka v ČR k sehnání v lékárnách, která se může pochlubit, že nepoužívá ve svých přípravcích emulgátory. Jak říká výrobce: Látky obsažené v tradičních kosmetických přípravcích pleť mohou narušit, jelikož obsahují emulgátory pro smíchání vodní a olejové složky v krému. Tyto emulgátory se však v pokožce vážou také na tělu vlastní lipidy a při následné hygieně jsou z pokožky vymývány i s navázanými kožními lipidy. Kosmetika Physiogel neobsahuje žádné emulgátory, proto při jejím používání k tomuto efektu nedochází.

Physiogel Krém (75 ml)
Physiogel Krém je založený na inovativní technologii DMS, která napodobuje kompozici a strukturu pleti vlastních lipidů. Lipidy obsažené ve Physiogel Krému díky ní zůstávají tam, kde jsou potřebné, a posilují tak přirozenou ochrannou bariéru pleti. "Ten krém je výbornej," říká kamarádka. "Hned je do pleti vsaje, nedráždí a ikdyž víš, že hydratuje celý den, tak nemáš takovej ten mastnej pocit jako že ho máš na obličeji tunu!"

Cože? Ono je taky někomu může líbit, že nemá na sobě tunu krému a mastný pocit? Já věděla, proč to testovat taky na někom jiném než na své super suché pleti:-)

Physiogel Tělové mléko (200ml)

Tělové mléko posiluje ochrannou bariéru pokožky, dodává ji dlouhodobou hydrataci a chrání před vysoušením. "Mléko dobrý, ale zase nějak extra mě nezaujalo. Okamžitě se vstřebá a pokožka nepne. Ale klidně bych zvládla i krémovější složení, zase tak citlivou pleť nemám."

Aha. Takže co je asi největší trhák? Prý odličovák.

Physiogel Odličovací gel (150 ml)

Odličovací gel pro každodenní péči o suchou a citlivou pokožku. Šetrně odstraňuje nečistoty a líčení z pleti. Díky komplexu látek zanechává pokožku hebkou a vláčnou, připravenou na následnou hydrataci. Nedráždí ani nevysušuje pokožku. "Je geniální, že se okamžitě vstřebá a nemusíš ho ani oplachovat. Jen ho stačí setřít tamponkem a stáhne opravdu všechno líčení. Je to pohodlný, bezbolestný a hodně jemný. Ten budu kupovat teď furt," říká Martinka. 

Hm, tak ten jsem mohla zkusit. Moje odličování vypadá jak mytí Indiánů. A poslední výrobek už je klasicky sprcháč.

Physiogel Sprchový krém (150 ml) 

Sprchový krém pomáhá uchovávat pokožku hebkou a hydratovanou. S obsahem bambuckého másla a pleti vlastních lipidů. Nevysušuje, hydratuje. "Všechny výrobky mají takovou neutrální vůni, spíš možná takovou lepidlovou a sprcháč z nich nejvíc. Takže vůně nic moc, ale je tak jemný, že se dá použít i na intimní hygienu úplně bez problémů. Všechno je to hodně šetrný, to se snad dá použít i na mimina!"

Jsem ráda, že jsem sadu rozdala na test někomu jinému. Někomu, kdo má - narozdíl ode mně - citlivou pokožku. Sama jsem trochu k lékárenským značkám na hodně suchou pleť docela skeptická. Ano, měla jsem plno super krémíků, ale dlouhodobě mi vždycky nejvíc pomohly čisté přírodní oleje. 

Jenže protože jsem extra souchotina, tak je obtížné psát recenze na něco, co není mastné. Takže díky, Marti. Všechny výrobky se dají sehnat v lékárně za ceny:

Sprchový gel - 249 Kč

Odličovací gel - 219 Kč

Tělové mléko - 369 Kč

Krém na obličej - 329 Kč

A pokud vás výrobky zaujaly, můžeme si na ně dát brzy nějakou giveaway. Co říkáte:-)?

Luc.

Zelený jíl: Detoxikační zázrak plný minerálů

Překyselený organismus způsobuje celulitidu, nadváhu, alergie a především i rakoviny, přečetla si někde v knížce mamka a nechala v lednici jen zásadité citrony, ve špajzu med a poličky narvala neutrálním Zeleným jílem a super zásaditým Mladým ječmenem.

Navíc nakoupila v lékárně pH papírky, aby zjišťovala překyselený stav celé rodinky. Ráno tak vstanete, počůráte papírek → jste kyselí → máte posledních pár minut života → běžíte si udělat hrnek Zeleného jílu → počůráte papírek → jste zneutralizovaní → můžete vodou s medem a citronem začít den:-)

Inu. Někde se počůrávají těhotenské testy, u nás pH papírky.
Ale abych zase mamce uznala nějaký kredit - Zelený jíl (nebo i Mladý ječmen) se opravdu vyplatí pít. Výsledky sice u zdravého člověka nejsou tolik vidět, maximálně na podzim, když vás neskolí žádná chřipka, rýmička či kašlík. Důkaz zdraví však můžou být právě pH papírky anebo zklidnění překyselého žaludku.

Co je to tedy Zelený jíl?

Zelený jíl je minerál pocházející z rozkladu živce. Má vynikající absorpční schopnosti, kterých se využívá při odstraňování škodlivých látek z těla. Obsahuje velké množství minerálních látek - křemík, železo, hořčík, mangan, draslík aj., které jsou důležité pro lidský organismus.

3 g zeleného jílu (tj. 1 zarovnaná kávová lžička) rozmíchat ve 100 ml vody a nechat několik hodin vyluhovat, po vyluhování vypít. Užívá se 1 x denně - pije se pouze výluh nikoliv sedlina.

Ano, vypadá nevábně. Taková našedlá tekutina. Ovšem překvapující je, že takhle připravený nápoj nemá absolutně žádnou chuť. Jako byste rozmíchali vodu s trochou mouky. Takže se nemusíte bát, že by vás to odradilo a že byste celé balení nedopili.

Jak jsem to testovala já?

Účinky jílu jsem našla tak nějak oklikou, protože jsem dlouho na sobě nic nepociťovala. V lednu jsem ovšem změnila antikoncepci a nechala si předepsat lepší - údajně na super pleť a vlasy. Krátce na to jsem poprvé v životě měla koutky.

V archivu mobilu mám ještě fotky, kdy mi obří mokvající koutky rozřezávají pusu až k uchu. Po dvou týdnech, kdy už i to blbý kolečko sushi musíte krájet, protože jinak se nenajíte, mi lékárník řekl, že tenhle druh antikoncepce tělu bere velké množství vitamínů, především béčka a to způsobuje koutky. Naordinoval mi B Komplex, což sice pomohlo a druhý den už jsem se mohla nacpávat ve velkém, ale spolu s B Komplexem dorazil taky hlad. Ranní hlad, noční hlad, hlad přes den, hlad dopoledne, odpoledne, hlad po obědě i po večeři.

 Přestala jsem tedy s béčkem a začala se dopovat jílem (a ječmenem). A bez koutku. Nevím, jestli jíl obsahuje tolik vitamínu B (na netu jsem to nenašla), ale možná za tím stojí celá škála minerálů. Každopádně se to ukázalo opět, když jsem byla pár dní v Německu, kam jsem si jíl pochopitelně nebrala a stačilo něco přes týden a už jsem zase měla koutek.

A to mi jako chtějí tvrdit, že tohle je antikoncepce s výraznými účinky na vlasy a pleť?
Zelený jíl se dá hravě použít i jako ošetření pokožky a vlasů, na různé kosmetické zábaly, do vany a pomoci má i při bolestech zad a kloubů. Já ho testovala jen vnitřně, ale na pleť se ho nebála použít třeba Bebe:-)

Zneutralizovat a nadupat se minerály tak můžete Zeleným jílem, který prodává např. ve svém e-shopu Dr. Popov - balení 280g za 220 Kč.

Jaký detox či minerální bombu používáte vy? Zkoušeli jste jíl či ječmen?
Luc.

Nahá a uvězněná v šatně

To, že je občas fajn blogovat anonymně člověk zjistí teprve až s nahým zadkem.
Začalo to tak, že jsem si doma zapomněla velkou osušku a na svou terapii fitko+sauna tak dorazila jen s malým ručníčkem na ruce. Však se nic nestalo, říkám si.

Po vydatném saunování a sprše si to štráduju s rukama plnýma sprcháčů, olejíčků a krémů, malým ručníčkem a klíčema ke skříňce. Pokládám to vše na lavičku, když mi z vlhkých rukou zajedou klíče pod zamčenou skříňku.

Kurva!
Otvor pod skříňkou vypadá příliš úzký, abych tam strčila ruku a klíče vytáhla.
Snažím se elegantně kleknout na lýtka a lovit.
Okamžitě mi dochází ta absurdita celé situace - já zcela nahá jen s malým ručníčkem (který nezakryje vůbec nic) se nemůžu dostat do skříňky, v šatně prázdno a na recepci si dojít pro pomoc nahá nemůžu, že jo.

Do půlhoďky se má fitko zavírat, tak doufám, že až někdy přijde zkontrolovat šatny, že mi pomůže.
Jo, to bude ono. Půlhoďky počkám a zatím to budu zkoušet.
Šmejde, pojď. 

Najednou mi dochází, že pokud na ten klíč chci dosáhnout, nemůžu tu elegantě sedět. Že se musím natáhnout a bojovat tím nejdelším prstem o každý centimetr. No co. Nikdo tu stejně není, zavírá se. Natáhnu ručník na zem, lehnu si na něj a kousek po kousíčku se snažím nahmatat klíč.

To už začínám bejt hodně vzteklá, ale snažím se jednat klidně a najednou ho mám!
Mám ho. Opatrně a pomalu ho táhnu ven, když do šaten přichází nějaká slečna po cvičení.
Ptá se, zda nepotřebuju pomoc a já říkám, že ne, děkuji, jste hodná, ale už toho bídáka mám!

Jestli mi v sauně bylo horko, tak teď jsem se kurva zapotila.
Slečna chvilku kouká a ptá se, jestli náhodou nejsem Lucka.
My se známe?
Nebo že by to byla nějaká...já nevím, Holanďanova ex? Panebože.
Až teď mi celá ta show dochází - ona se jde chudák převléknout a vidí nahou ženštinu válející se v plné kráse po zemi, funící a hekající a nakonec si uvědomí, že TOHLE stvoření s celulitidou až pod kotníkama si její drahý ex vzal.
Kurva potřetí!

"Ano, jsem," říkám a nenápadně se schovávám do toho pidi ručníčku.
"Já už si vás všimla ve fitku. Já jsem Eva, máme se na Facebooku a občas čtu taky váš blog, se tam vždycky nasměju..."

Oooops. To je ještě horší než ta ex.
Nabídneme si s Evou tykání, já se dávám do kupy, oblékám se a nejradši bych se propadla do země.
S touhle příhodou mi došlo, že jestli chci blogovat stále pod svým jménem, pak se buď budu muset začít chovat anebo se budu muset naučit, aby mi všechny ty trapasy byly jedno...

Co vy? Setkali jste se někdy se svými čtenáři nebo se ztrapnili právě před těmi nesprávnými lidmi:-)?
Luc.