Jak mi bouchlo topení

Topí ještě někdo tím klasickým starým kotlem?
Jo? Výborně! Vy se mi aspoň smát nebudete!

Je mínus patnáct a ten šmejd nechce začít hořet.
Jsem sice holka z vesnice, takže vím, jak rozdělat. Pochopitelně.
Ale on to bojkotuje. První plamínek, který by se mohl chytit, zaregistruju až po půl hodině marných pokusů.

Sláva!
"Teď tě teda nacpu ještě nějakejma třískama," mluvím si už zoufale s tím kotlem nahlas, "ty to rozhoříš a já do tebe narvu pár lžic uhlí, jasný? Nebudeš kouřit, budeš hořet a topit, jinak tě proleju benzínem!"
Ten benzín asi zabral.
Kotel hoří.
Zaplaťpánbu. Jsem v takové náladě a tak promrzlá, že by i na ten benzín došlo.
Ale nebojte, milé děti, já ke katastrofě ani benzín nepotřebovala.
Stačilo mi (asi trochu moc velká dávka) uhlí.

Po hodince:

Jsem borec, co umí topit.
Chytlo to, topí to a je tu pěkný hadí klíma.
Hohoho.

Po hodince a půl:

OK. Teploměr doma sahá na třicet stupňů.
Ale když je venku taková zima...
Odhazuju svetr v dáli a pes horkem leží na podlaze.

Po dvou hodinkách:

Co to tu tak smrdí?
Proč ten kotel tak bublá?
Proč je všude tolik kouře?
A kde mám psa?

Ta spoušť začíná v chodbě, kde vede topení po zdi až do druhého patra.
Topení praská, chrlí z něj vroucí černá a páchnoucí voda, která teče po nově vybílených zdech (promiň, tati).
Voda se navíc řine v takovém množství, že z lina je brzo plovoucí podlaha.
Zatéká za nábytek, zatéká pod lino, bere s sebou i koberečky v koupelně.

Něco jako když vám na Dejvické ukopnou hydrant.
Což mi připomíná...kurva, kde mám psa?
Bože!

Já našim zničim barák.
Zaneřádím zdi.
Promáčím zdi.
Zničím lino.
Ždibec promočím i nábytek.
OK. Whatever.
Ale Pinďu musím vrátit netknutého!

Po třech hodinkách:

Voda se přestává řinout.
By mě zajímalo, kterej debil to topení narval takovým množstvím vody.
A nechápu, že ty roury nic nevydržej.
Jo, bylo tu teplo, to jo.
Ale není to topení určený k tomu, aby dělalo teplo?
Trocha poctivýho topení.
A já jsem holt holka z vesnice. Já umím topit. A po dnešku i rozdělávat. (A stejně jsem borééééc)

Pinďu nacházím vyděšeného na gauči. Couvá od krajů, aby náhodou nespadl do toho pekla pod ním.

Po čtyřech hodinkách:

Naši se vracej.
Chtěli zatopit, aby až se vrátí z práce, bylo teplo.
Což o to, teplo tu je.
A už jsem taky vytřela.
Takže nic vážnýho.
Chci říct.
Zdi uschnou, ta černota z nich se určitě odrolí.
Časem.

Hlavně, že jsme to přežili, že.
Chci říct - je snad něco důležitějšího?
Ten, kdo má doma ještě kotel a chodí rozdělávat a přikládat, ten mi dá určitě za pravdu. Že.

Koukám nevinně:-)

Co vy a podobné domácí katastrofy:-)?
Luc.

PS: Abych ale nebyla moc sebekritická. Když ještě žila babička, vařila kotel pravidelně ona. Já jen přebrala štafetu. Takže tak.

To nejlepší dostávat emailem

Jsou věci, které na blog nepatří.
Přesto jsou věci, které moc ráda převyprávím a sdílím.
A taky bych si moc ráda povídala trochu osobněji (i když vím, sotva stíhám odpovídat na komentáře a emaily, že...)

Nicméně jsem si vymyslela osobní emaily.
Ne, žádné spamování, žádné newslettery.
Jen emaily, které sepíšu tak plus mínus dvakrát měsíčně.

O čem to bude?

• O povídání. Reakce na vaše komentáře, pokračování příběhů a možná si přihodíme nějakou děsně tajnou story navíc:-)
• O novinkách především BIO kosmetiky. Jak jinak, že. 
• Odkazy na zcela nové články i věci z archivu
• Něco na pobavení
• Tipy z cest 
• Možná najdu i zajímavé fotky a videa
• A nakonec určitě přihodím nějaké to moudro sobě hodné:-)

A jak na to?

Stačí hodit své jméno a email do tohoto políčka v pravém sloupci uprostřed (pod pluginem FB)

 

Toť vše.
Jen bych asi měla zmínit, že vaše emaily nebudu poskytovat třetím osobám, firmám ani je nebudu nijak šířit. Naopak. Budu je střežit jako oko v hlavě a budu moc ráda za vaše odpovědi:-)

Luc.

Já + Holanďan = dítě? Nikdy!

Holanďan jako mimino. Všimněte si toho počítadla v ruce:-)

Kurva!
Musí vyhodit elektřinu zrovna teď?
Při vypnutí všeho jsem se tak lekla, že mi ta malá bílá anti-baby pilulka, která byla středobodem každého mého večera, někam spadla a zakutálela se.

Do prdele.
Ono nestačí, že je tma.
Já ji teď budu muset honit někde pod stolem.
Néééé.

Přinesu pár svíček a s baterkou v ruce si jdu lehnout na zem a hledat.
"Co to tu vyvádíš?" ptá se překvapeně Holanďan.
"Mi vypadl tady prášek antikoncepce a nemůžu ho najít."
"A co se stane, když si ho dneska nevezmeš?"

Co se stane?
Panebože.
Před očima se mi promítne celej můj život.
"Bude to malý, s velkým zadkem, upíříma zubama a pár chlupama na hlavě, to se stane!"
Bože. Už naši měli zvážit, jestli si mě vůbec pořizovat.

Já jako mimino. Všimněte si té blond barvy vlasů:-)

Ta představa je krutá.
Chci říct.
Vždycky jsem žila v přesvědčení, že moje geny by se neměly šířit a množit.
Holanďana sice ctí vysoká inteligence, ale stejně každé ráno začíná větou: "Nevidělas moje brýle/kalhoty/peněženku/klíče/klíče od auta/papíry/tašku/desky/hodinky/doklady/mobila...?"
A stejně se ještě třikrát pro něco vrátí!

A já? Já jsem teprve výhra!


Už vidím ty zápisky v deníku Naše dítě:

• Půl rok - dítě ryčí celou noc, nespí. Třikrát už tu byla sociálka. Ta bába odvedle nás napráskala s tím, že jde o jasné týrání dětí.
• Rok - rostou zuby, tenčí se nervy. Paní ze sociálky sem chodí na noční šichtu. Dítě se ještě nezačalo ani stavět na nohy, je prý lehce pomalé po tatínkovi.
• Rok a půl - dítě už se učí chodit. Jedna návštěva policie. Nějací dobří lidé ho našli o dva bloky dál a nenapadlo je nic lepšího, než ho vrátit zpátky. Navíc je jasné, že orientační smysl zdědilo po mamince.
• Dva roky - trochu to trvalo, ale dítě začíná mluvit. Hned co otevře pusu, je vidět, že inteligenci zdědilo po tatínkovi. Nikdo jiný mu totiž nerozumí.
• Tři roky - už plynule mluví česky a holandsky, objevilo sushi a kouzlo zeleného čaje. Dali jsme ho do školky, ale vrátili nám ho. Prý ve třech letech musí umět chodit minimálně na nočník.
• Čtyři roky - začalo konečně spát, ale často se zabejčí, zasekne a nepůjde. Po delší době návštěva sociálky. A hasičů. Prý ho nesmím nechávat samotnýho doma, i když trucuje a nechce jít.
• Pět let - sociálka dítě svěřuje po opakovaných problémech do péče mé svědomité a děti milující sestry. Po pěti letech doháníme spánkový deficit.
• Šest let - dítě opět svěřeno do naší péče. Z důvodu psychického kolapsu mé sestry i širokého příbuzenstva.
• První třída - první poznámka za to, že je chytřejší než učitelka. To po tatínkovi. Po mamince má poznámku za to, že je lempl a nenosí domácí úkoly.
• Puberta - vyhrožuje, že jestli ještě jednou budeme tááááák trapní, tak že si taky založí svůj vlastní blog. Život s Luc. a Holanďanem. A vyhrožuje, že o nás poví pravdu a nic než pravdu!

To už klečíme na kolenou oba a hledáme tu zatracenou a ztracenou pilulku.
Myslím, že i představa společného dítěte Holanďana dost vyděsila.
Hledám pod stolem, za topením, za skříněma, nikde není.

Co teď budu dělat?
Po hodině hledání s baterkou opraváři nahazují proud v celém domě a hned uprostřed obýváku se leskne - malý bílý prášek. Na prášek. Nebo spíš na sračku. Zřejmě jsme na něj v té tmě stoupli nebo klekli.

A sakra!
Teď nevím, co je lepší. Jestli představa malého teroristy (nebo teroristky) nebo zoufalé sbírání rozemletého prášku, jenž byl rozdrcen špinavou botou a válel se hodinu po zemi.
A to je přesně to, o čem mluvím.
Ta úžasná schopnost posrat i malé věci s fatálními následky.

Máte to někdo podobně:-)?
Luc.

Jak jsem chtěla, aby mi Holanďan vyhrál Louboutinky

Jestli si prý nechci vyzkoušet hru, která na bázi aukce nabízí ty nejluxusnější zážitky, kosmetiku, módu.
Aukce?
Co já vím o aukci?

Jenže pak se mi tam někde v mozku spustila červená kontrolka.
Auction theory, to je přeci Holanďanova specialitka.
Přednáší o ní, dělá experimenty, jezdí po konferencích...

Mám to.
Co kdyby mi teda pomohl něco chytře a mazaně v aukci vyhrát?
Třeba ty lodičky Louboutin.
Jo, to byl ten moment, kdy se ozvalo mé chamtivé já, má vypočítavost a touha.

O co jde?

Tahle aukce se jmenuje Geted a ten, kdo se jí zúčastní si může přijít na "slevu" pár tisíc na svůj vysněný předmět. Funguje to tak, že vstoupíte do aukce a tím snížíte cenu předmětu. Tu cenu tak snižuje každý nový účastník, co se přidá. Takže pokud se 10 lidí bude rvát o botičky Louboutinky, tak 10 lidí sníží cenu. A získá je ten, kdo jim to vyfoukne nejdřív.

Takže to chce taktiku:

• Buď můžu čekat, až se aukce zúčastní co nejvíc lidí a dostanu tak lodičky s nejvyšší slevou (třeba i v řádech tisíců)
• Anebo můžu čekat, ale mezitím mi je může někdo, kdo už na další snižování cen čekat nebude, jednoduše koupí.
• Toť oříšek, že?

Je tak fajn si určit, kolik jsem za kterou věc ochotna dát. A jak moc si dovolím riskovat.
Hru jsem si nakonec vyzkoušela taky.
Bohužel je to zcela nový projekt, který se oficiálně spustil asi před týdnem, tudíž tam zatím není nikdo, kdo by se mnou aukci o Louboutinky hrál. A tedy nikdo, kdo by společně se mnou snižoval cenu.

A to je škoda, jelikož když už mám doma takovou kapacitu, tak jsem toho chtěla využít, že.
A přinést tak reportáž plnou nervů, emocí a tipů na výhru. Ale tak třeba časem, až začne lidí přibývat...

Pro koho je projekt určen?

Samozřejmě pro toho, kdo si potrpí na luxusní zboží a kdo si ho i může dovolit. Sice ho může dostat se slevou (teoreticky i několik desítek tisíc), ale zároveň Geted neslibuje věci za hubičku.
Není to slevový portál.
Navíc opravdu vyhrává strategické myšlení, není to loterie nebo ruleta a nejde tak o štěstí.

Holanďan mi ukazuje plno podobných projektů v zahraničí. Prý je to venku dost populární a lidi hrajou takřka o cokoli. Do Čech přišla luxusní verze a uvidíme, jak moc si to Češi oblíbí. Na jednu stranu nejsme nejbohatší národ, na druhou stranu jsme těžce zatížení na značky. A jak říkaj Viral Brothers - je tady šílený množství rozpoznávačů faků. Ti poznaj fake na sto honů.


Takže jasně, je to pro rozpoznávače faků. V Geted jde totiž o originály, které má časem doplnit i Victoria Secret, GUESS, módní značka Victoria Beckham, YSL, LV, Lancome a další.
Nezbývá než sledovat, jak si tahle aukce povede na českém trhu...

Co vy a luxusní móda? Toužíte, milujete, máte...?
Zariskovali byste pro ní?
Luc.

Jak dostal Holanďan nejlepší blow job

Vysavač. Ten chlap přinesl domů vysavač.
Zcela neskladnej a dost drahej.
Absolutně k ničemu.
Zvlášť když nemáme koberce. Ani záclony. Ani nic, na co by byl vysavač třeba.

Navíc ho nebylo kam dát, a tak seděl jen tak v obýváku.
Překážel.
Dva dny jsem s ním nemluvila. S Holanďanem, s vysavačem nemluvím dodneška.

Když Holanďan našel vysavači poslední kus místa ve skříni a opadla tak moje hysterie, jal se mi ukázat, jak super výkonnej a silnej kus koupil.
Super silnej, jo jo.

Vlastně není co vysávat, a tak Holanďan bere vysavač hlavně na vymítání prachu v rozích.
Opravdu má ale opravdu švih, a tak některé některé věci padají.
Holanďan přidrží hadici v kolenech a věci dává zpátky.
Jenže ten vysavač má fakt sílu.
Takovou, že se silou tlaku celá hadice obrací a chytá nic netušícího Holanďana za rozkrok.

"Áááááááá," křičí Holanďan a otáčí se na mě, hadici mezi nohama.
"To bolíííí," křičí a hlas nabírá na intenzitě s každým tahem, když se přicuclou hadici snaží odtrhnout.

Já ale jdu smíchy do kolen.
Já vím, asi ho to fakt bolí.
Ten tlak, to táhnutí. 
A známe chlapy - furt říkaj, jak to maj citlivý.


Ale bát bych se asi měla.
Jen přece by mě tyhle věci měly zajímat, že.
Když začal farář Otík svítit, tak komu na tom záleželo, když držel celibát?
Ale co já, kdyby se mu něco stalo?

Holanďan ale zvládá hadici odsát od svých intimních partií hadici poměrně včas, a tak je vše zachráněno.
Navíc je jedenáct dopoledne a už má za sebou blow job.
Zřejmě hodně vydařenej a vydatnej blow job.
"To ti ten den začal docela dobře, viď?" směju se.
"Bože, ty jseš zase jednou vtipná," dodá Holanďan, skončí s vysáváním a ukládá vysavač zpátky do skříně.

Takže když jsem říkala, že ten vysavač je k ničemu, tak jsem měla pravdu.
Jako vždy.
Že.

Co vy a úklidové příhody?
Luc.

Vánoční giveaway: Ježíšek letos naděluje BIO

Jaké byly mé podmínky  na vánoční giveaway?

1. Musí to být BIO
2. Musí to hodně potěšit pod stromečkem
3. Musí to zapamatovatelně vonět

Takže vám nafasuju v případě výhry obr balík kozího sýra se syrovátkou a máte letos o jídlo vystaráno. A navíc ani deko nahoře. Ale že v Nonique nejsou takoví saďáci jako já, tak mi to rozmluvili a nabídli balíček svých produktů.

A kupodivu to splňuje veškeré požadavky - je to BIO, hodně to potěší pod stromečkem (ale i mimo stromeček) a jak znám Nonique, tak to určitě i nezapomenutelně voní. Takže co vám přinese mnou najatý Ježíšek?

Sprchový gel na tělo a vlasy Extreme Energy (200ml)

Sprchový gel na tělo a vlasy Extreme Energy s BIO plody Noni, BIO Aloe Vera, BIO grapefruitem a BIO Guaranou je vhodný pro každý typ pleti a vlasů. S vůní manga, papáji a grapefruitu vám zaručí dokonalé osvěžení od hlavy až k patě.

Pleťová emulze Extreme Energy (50ml)

Plleťová emulze Extreme Energy s BIO plody Noni, BIO Aloe Vera, BIO Grapefruitem, BIO Guaranou a BIO Mangem dodává vaší pokožce vlhkost a energii. Se svěží vůní manga, papáji a grapefruitu.

Tělové mléko Extreme Energy (200ml)

Tělové mléko Extreme Energy má díky energetické  kombinaci BIO plodů Noni, BIO Aloe Vera, BIO Grapefruitu, BIO Guarany silně hydratační účinky - pro všechny typy pleti. Tělové mléko má osvěžující vůni manga, papáje a grapefruitu.

Výživný Ježíšek, co říkáte?
Má ovšem jednu podmínku - dát like na FB stránce Nonique.
Do komentáře mi pak hoďte svůj email a nějaké indicie, pod jakým jménem Nonique na Facebooku sledujete. A kdo o soutěži poví třeba na svém FB nebo blogu, může přidat druhý komentář a zvýšit tak svou šanci na výhru.

Soutěž trvá od 4.- 11.12. 2013 a výherce dostane balíček ještě před Vánoci:-)
Luc.

Jak jsme nešly na adventních trzích do kostela

V kostele jsem byla třeba v Ingolstadtu.

Zájezd na adventní trhy v Norimberku.
Na adventní trhy, opakuji.
Se ségrou jsme tak loni rozbily prasátka a jaly se nakoupit na Vánoce ve velkém stylu.

Na to, že se jako ženská dokážu ztratit u našich na poli za barákem, tak ty lákavé obchoďáky plné slev najdu vždycky bezpečně.
Večer se tak k busu vracíme každá asi se 7 taškami a úplně divoce fantazírujeme o tom, jak už nebudeme po Vánocích vypadat jak dvě chudý šmudly z vesnice, ale změníme se v luxusní městské kočky.
A přitom za pár kaček.
Jo.
Když se daří, tak se daří!

Postáváme u busu, klepeme kosu a sledujeme paní průvodkyni, starou dámu, jak obchází všechny účastníky zájezdu s otázkou: "Tak kde jste byli?" Partička před náma se okamžitě chytá a paní dojemně vypráví:

"My byli v kostele. Nejdřív jsme šli na mši, ale zůstali jsme tam nakonec celejch 8 hodin. To bylo tak," odmlčí se se slzama v očích: "Tak silný. Nikdy jsem nebyla více ohromena. Tady ten kostel, to je boží zázrak. Víte, já jen koukala, zapalovala svíčky a modlila se. A až před chvilkou mi došlo, že už musíme jít a že jsem nestihla ani svařák."

Podivně na sebe se ségrou koukneme.
On taky existuje někdo, kdo stráví 8 hodin v kostele?
Jako tak to pozor!
To je fakt divný.
Je snad paní masovej vrah, že se musí celej den zpovídat?
My dvě máme sedm tašek v ruce.
No co?
Svědomí čistý a jsou to adventní trhy. A slovo trhy je odvozeno od slova nákupy. Ne od slova kostel. Že.


Ale paní průvodkyně se k nám blíží.
Kurva!
"Dej si ty malý igelitky do toho velkýho pytle, rychle než si toho ta ženská všimne," šeptám ségře.
"Anebo něco narvi do kabelky! Jestli tyhle ženský uvidí, že nám přišla kouzelná Sephora a že ani nevíme, kde je tady kostel, tak nás ani nevezmou zpátky do Prahy!"

Paní přijde a my každá obří tašku a podezřele napěchované kabelky.
Ale naprosto poker faces.

"Tak kde jste byla a co jste viděla?" ptá se mně.
"Ehm...my byly spolu. Jsme si to tak prošly okolo," usmívám se, ale paní průvodkyni to nestačí. "Takže jsme viděly...tak nějak od všeho trochu, viď?" koukám na ségru. "Jako to nejhezčí z Norimberku," končím s popisem. Průvodkyni to ale stále nestačí.

"Viděly jsme centrum, zašly jsme do kostela, pak si prošly ty adventní trhy. To je nááádhera! Těch dobrot, co jsme našim koupily."
"A babičce a dědovi taky," přidává rychle ségra.

Bože.
Po kom ta holka je?
Neumí snad ani trochu lhát?
Teď je jasný, že hrajeme na alibismus a začínáme s tím, jak hodné vnučky jsme.

Průvodkyni ale nejvíc zajímá ten kostel.
"A není ten kostel úchvatnej? Byli jste s námi vůbec ráno na prohlídce? Vyprávěla jsem o jeho historii."
No a právě kvůli tomu jsme nebyly, chtěla jsem dodat.
"Ano, kostel byl...ehm...impozantní. Mistrovské dílo. Ale to všude v Německu, že jo? Ty Němci jsou tyhle věci jak diví, že jo" směju se.
"Aha, takže vy dvě jste nebyly, koukám. Protože jsem říkala, v čem je zrovna tehle kostel tak unikátní," říká rázně průvodkyně a dotčeně odchází.

A to průvodkyně ještě neví, že i ten svařák byl. A že právě on způsobil, že jsme původně šly do jiného busu s úplně jinou průvodkyní.
A stejně.
To říká každá průvodkyně, že zrovna ten a ten kostel a ta a ta stavba je něčím unikátní. No ne?

Co vy a adventní trhy? Chodíte do kostela, po trzích nebo berete slevy útokem?
Luc.