Topí ještě někdo tím klasickým starým kotlem?
Jo? Výborně! Vy se mi aspoň smát nebudete!
Je mínus patnáct a ten šmejd nechce začít hořet.
Jsem sice holka z vesnice, takže vím, jak rozdělat. Pochopitelně.
Ale on to bojkotuje. První plamínek, který by se mohl chytit, zaregistruju až po půl hodině marných pokusů.
Sláva!
"Teď tě teda nacpu ještě nějakejma třískama," mluvím si už zoufale s tím kotlem nahlas, "ty to rozhoříš a já do tebe narvu pár lžic uhlí, jasný? Nebudeš kouřit, budeš hořet a topit, jinak tě proleju benzínem!"
Ten benzín asi zabral.
Kotel hoří.
Zaplaťpánbu. Jsem v takové náladě a tak promrzlá, že by i na ten benzín došlo.
Ale nebojte, milé děti, já ke katastrofě ani benzín nepotřebovala.
Stačilo mi (asi trochu moc velká dávka) uhlí.
Po hodince:
Jsem borec, co umí topit.
Chytlo to, topí to a je tu pěkný hadí klíma.
Hohoho.
Po hodince a půl:
OK. Teploměr doma sahá na třicet stupňů.
Ale když je venku taková zima...
Odhazuju svetr v dáli a pes horkem leží na podlaze.
Po dvou hodinkách:
Co to tu tak smrdí?
Proč ten kotel tak bublá?
Proč je všude tolik kouře?
A kde mám psa?
Ta spoušť začíná v chodbě, kde vede topení po zdi až do druhého patra.
Topení praská, chrlí z něj vroucí černá a páchnoucí voda, která teče po nově vybílených zdech (promiň, tati).
Voda se navíc řine v takovém množství, že z lina je brzo plovoucí podlaha.
Zatéká za nábytek, zatéká pod lino, bere s sebou i koberečky v koupelně.
Něco jako když vám na Dejvické ukopnou hydrant.
Což mi připomíná...kurva, kde mám psa?
Bože!
Já našim zničim barák.
Zaneřádím zdi.
Promáčím zdi.
Zničím lino.
Ždibec promočím i nábytek.
OK. Whatever.
Ale Pinďu musím vrátit netknutého!
Po třech hodinkách:
Voda se přestává řinout.
By mě zajímalo, kterej debil to topení narval takovým množstvím vody.
A nechápu, že ty roury nic nevydržej.
Jo, bylo tu teplo, to jo.
Ale není to topení určený k tomu, aby dělalo teplo?
Trocha poctivýho topení.
A já jsem holt holka z vesnice. Já umím topit. A po dnešku i rozdělávat. (A stejně jsem borééééc)
Pinďu nacházím vyděšeného na gauči. Couvá od krajů, aby náhodou nespadl do toho pekla pod ním.
Po čtyřech hodinkách:
Naši se vracej.
Chtěli zatopit, aby až se vrátí z práce, bylo teplo.
Což o to, teplo tu je.
A už jsem taky vytřela.
Takže nic vážnýho.
Chci říct.
Zdi uschnou, ta černota z nich se určitě odrolí.
Časem.
Hlavně, že jsme to přežili, že.
Chci říct - je snad něco důležitějšího?
Ten, kdo má doma ještě kotel a chodí rozdělávat a přikládat, ten mi dá určitě za pravdu. Že.
![]() |
Koukám nevinně:-) |
Co vy a podobné domácí katastrofy:-)?
Luc.
PS: Abych ale nebyla moc sebekritická. Když ještě žila babička, vařila kotel pravidelně ona. Já jen přebrala štafetu. Takže tak.