S Holanďanem na matrice

Tenkrát, před svatbou, musel Holanďan na matriku ze dvou důvodů:

1.) Napsat čestné prohlášení o tom, že nikdy nebyl ženatý
2.) Dokázat, že rozumí česky a tedy není potřeba soudního překladatele a tedy že na otázku: "Berete si zde přítomnou..." dokáže odpovědět (i se všemi doživotními následky...)

Ano, Holanďan mluví velice hezky česky. Ale přeci jen - jakmile začnete mumlat, brblat, mluvit příliš rychle, příliš potichu nebo příliš "na půl huby", tak se ve zmeti slov začne ztrácet.
On sám byl lehce nervózní a když usedl do křesla matrikářek, bylo vidět, že se soustředí na každé slovíčko.

Já podepisovala nějaké dokumenty, on tam seděl jak u výslechu.
"Byl jste někdy ženatý?"
"Ne, nebyl," odpovídá.
"Budu potřebovat potvrzení z Holandska," vysvětluje matrikářka.
"To mám, ale problém je, že jsem kromě Holandska žil ještě v dalších 4 zemí, které mi to, že jsem se tam neoženil, nechtějí nebo nemůžou doložit," dodává naprosto brilantní češtinou.

"Jéžiš, to je komplikovaný," říká matrikářka. "Já budu muset teda zjistit, co v tomhle případě dělat, ale určitě budu potřebovat aspoň to čestný prohlášení," dodává.
Ufff...všechno dobrý.
Holanďan mluví krásně, klidně, rozumí všemu.

"Takže prosím vás, tady vyplňte jméno nevěsty a jméno ženicha."
V tu chvíli Holanďan ztuhne.
"Co je, honey?" ptám se ho.
"Když já nevím, co to je ženich a nevěsta," dodá vyděšeně Holanďan.
"Posral jsem to?" šeptá mi provinile.

"Vy nevíte, kdo je to ženich a nevěsta? Ženich jste vy a berete si nevěstu, čili tady slečnu. To je ženich a nevěsta. Tak to máte říct rovnou, teď je aspoň jasný, že jste fakt nikdy ženatej nebyl," dodává se smíchem matrikářka. 

"Proč?" nechápe Holanďan, "to vypadám tak špatně?"
"Ale né," vysvětluje matrikářka, "Ale to, že jste tu takovejch let, mluvíte česky velice dobře a zrovna tyhle dvě slovíčka neznáte, to je holt vidět, že jste se ještě neženil..."

"Jo táááák. Ale vím, kdo je to manžel a manželka," dodává pyšně Holanďan.

Nějaké historky z matriky?
Luc.

Holanďanovy historky z českého zdravotnictví

Holanďan miluje české zdravotnictví.
Tedy alespoň co se specializovaných doktorů a vyšetření týče.
Na nemocnice už má názor jiný a jeho historka: "..a ten chlapík, co mu říkali bratr, ten mi přinesl prášky v hrsti a podával mi je těma svejma hrozně dlouhejma nehtama, za kterejma měl plno špíny," se stala stejně legendární, jako: "...a když jsem odcházel, tak jsem měl plno dalších infekcí."

Pražské nemocnice i jejich oddělení měl pak přitom chytře pojmenované:

Afrika - nevábně vypadající a po "komunisticku" vybavené oddělení, kde pacienty ošetřovali prazvláštní lidé nevábné vůně, nevábně špinavých uniform a nevábného jednání

Belgie - Belgie je standardní pokoj, se standardně milými sestřičkami a nadstandardně špatným jídlem bez zeleniny

Německo - JIPka nebo privátní pokoj. Německo bylo vypulírované, moderní, sestřičky milé, neosobní a všechno bylo pünktlich

Vzhledem k velkému showmanství Holanďana, který každou historku z nemocnice dokázal servírovat tak obratně a s tak dokonalou pointou, jsme ho všichni sice litovali, ale brali to s nadhledem. I já. Až do minulé soboty...

"Ne, nepij z toho!" vykřikl najednou Holanďan, když jsem mu nalévala nemocniční čaj.
"To bylo pro tebe, neboj."
"Ale ne, já už z toho nepiju. Včera sem přišla sestra, vzala tady od pána bažanta a jeho obsah přelila sem do tý konvice, co používaj na čaj," vysvětluje Holanďan.

"Prosím tě, nepochopil jsi to špatně? Teď, když Evropská unie kontroluje i hygienu návštěv, ti moč budou přelejvat do konvice od čaje?" divím se.
"No fakt. Já jsem si to i vyfotil. Tyhle konvice používaj jak na čaj, tak na sbírání moči. A nijak to viditelně neodlišujou."

Holanďan si tak na prostest koupil vodu z automatu a odmítá pít cokoli jiného.

Jaké je mé překvapení, když sestřička po večeři přijde a opět pánovi do konvice přelije celý obsah bažanta.

"Hohoho," směje se Holanďan.
A tak jsem musela uznat porážku, sklopit oči a omluvit se, že jsem mu nevěřila.
"A teď," koukne se Holanďan zoufale po té skleničce, do které jsem mu nalila onen čaj, "si mi zaneřádila tu jedinou mojí skleničku."

A kurva!
Co vy a podobné zážitky?
Luc.

Leden: Kosmetické kousky a kosmetické suroviny

Díky Vánocům mi v koupelně přistálo hned několik pokladů.
Bio, nebio, voňavé, barevné, krémové, tvrdé i lepkavé.
A díky novým zajímavým surovinám bude leden měsíc míchání, zkoušení a poznávání.
Pojďme se na to mrknout...

Nonique - představovat nemusím. Patří mezi tu nejvoňavější BIO kosmetiku, který kdy svět spatřil. Tohle je tělový fluid, který člověka nakopne energií do nového roku. Stejně si ale myslím, že nejradši ho budu mít v parném létě:-)

Objevila jsem nový e-shop, Ekokozu, kde člověk sežene plno surovin na vytváření vlastní přírodní kosmetiky. Podívejte se například k Verunkám, kde si Veru sama připravuje vlastní krém. Já žádný alchymista nejsem a neumím si představit kuchyni po zásahu BIO výbuchu, tak jsem alespoň Holanďanovi nakoupila Mandlové a Aloe vera máslo. Uvidíme, co se za tím skrývá...:-)

Dostala jsem rovněž balíček Logona a s ním i tyhle dva BIO fešáky - sladce růžovou a krásně červenou. Od té doby, co jsem zjistila, kolik "chuťovek" polykáme spolu s rtěnkou, jsem za tyhle BIO věci hodně ráda:-)

Už jste slyšeli o mycím oleji na ruce? Na svědomí ho má zase pan Hadek a v mém případě i tak trochu ježíšek. Olej dokonale umyje ruce, provoní lehce citronkově a pozor - člověk může vyhodit veškeré krémy na ruce. Nebudou potřeba. Pravidelné olejování je otuží i proti té nejtěžší zimě. Teda doufám:-)

Panthenol známe všichni, ale vždycky jen v několika procentech v krémech. Ale co takhle čistý panthenol? Ta čirá lepkavá a hutná tekutina, kterou můžeme přidat do masky na vlasy, do henny či dalších mycích směsí. Hojí, vyživuje, reguluje tvorbu mazu (výborný na rychle mastící se vlasy) a bez problémů se vymývá. Tleskám.

Youth Xtend od Artistry je řada krémů na obnovení omlazujících buněk v pleti. Má na to dokonce plno světových patentů a na kontě prý vyžehlení plno vrásek. Zatím mi tedy s testováním musí pomoci má babička, jelikož nechci riskovat to, že po mně budou lidi chtít s každou kravinou podpis mého zákonného zástupce:-)

Banánový prášek, hotový ráj. Obsahuje vysoký obsah cukrů, a tak se perfektně hodí na vyživení pleti i vlasové pokožky. Takže peelingy, masky, henna...A kdyby nic, tak ho můžete přimíchat i do ranní kaše nebo jogurtu. Dá se totiž i papat:-)

Mícháte si vlastní lektvary krásy:-)?
Luc.

Pane doktore, říkejte mi něco hezkýho

Ta noc, kdy mě přijali do nemocnice, byla tristní.
Příliš mnoho krve.
Abych mohla dostávat transfúze, potřebovala jsem zavést kanylu. A to byl kámen úrazu.

Už u prvního pokusu mi praskla žíla.
Myslela jsem, že existuje rozdíl mezi žílou a tepnou, ale zřejmě ne. Krev tryskala i z té malé žilky tak, že by stačilo na pár litrů krvavé polívky.

Druhý pokus, na druhé ruce, byl obdobný.
Další dva pokusy, tentokrát u předloktí, už nevydaly ani slzu krve.
To už se mi zvedal kufr i s celou večeří, začala jsem se potit, hystericky fňukat, škubat sebou a omdlévat při pohledu na své zmodralé horní pahejly.

Dali mi půl hoďky "na uklidněnou, slečno," a pak na mě poslali doktora.
Přišel mladý, velice pohledný a sympatický pan doktor.
Tak sympatický, až jsem se styděla před ním ukázat v takovém stavu - celá zpocená, divoká a od krve.

"Ať už se pokusíte o cokoli, tak si se mnou nejdřív povídejte," říkám mu na začátek a až pozdějc mi dojde, jak pitomě to muselo vyznít. "Říkejte mi něco hezkýho!"

Pan doktor přikývne, usadí se vedle mé postele a začne:

"Z toho si nic nedělejte, mladá paní. To takhle vyvádí víc lidí už jenom když jim bereme krev. Někomu prasknout žíla, tak už ho křísíme!"

"Když tak na vás koukám, jste nějaká hodně žlutá. To máte v rodině nebo mám zkontrolovat, jestli se vám neuvolňuje moc žluči?"

"A další věc - necháme vám zkontrolovat i štítnou žlázu, když už jste tady, máte nějak moc velké a vypouklé oči."

Prý říkejte mi něco hezkýho.
Snažím se odvést téma od svých fyzických nedostatků a ptám se, dokdy budu připojená k té konzervě krve.

"Zhruba tak do tří do rána, dýl ne. Pak vás už necháme spát."
"Ale mám dobrou zprávu," pokračuje.
"Že vás budeme mořit do tří do rána, tak vás necháme si trochu přispat."
Super.
Už jenom chvilka utrpení a pořádně se prospím.

"Takže v kolik je ráno budíček?" ptám se s úsměvem.
"No normálně v pět, ale vás sestřička nechá spát tak do šesti. Musíte se pořádně prospat, vždyť s takovou chudokrevností musíte být naprosto vyčerpaná."

Vstávaní se slepicema

Ta noc, kdy mě přijali do nemocnice, byla tristní.
Nevím, jestli mě víc vyčerpával ten nedostatek červených krvinek, nebo ta představa vstávání se slepicema. Slova pana doktora mi ovšem tak dokonale rozproudila krev, že mi kanylu bez problémů zavedl...
 
Někdo podobné zážitky?
Luc.

Holanďan a já: Stejný úkol, jiné řešení

Jednoho z nemocnice pustí, aby si tam mohli nechat toho druhého.
Jsme tak ve vzájemné střídavé péči.
A kupodivu potřebujeme vzájemně stejnou pomoc:

Holanďan volá:

On: "Prosím tě, můžeš mi sem donést nějaká čistá trička?"
Já: "Jasně, na spaní?"
On: "Taky, ale i běžně i vizity a tak. Ale něco pohodlnýho!"
Já: "Tak já ti vezmu nějaký ty věci na spaní a pak třeba to žlutý tričko nebo to z Thajska, jo?"
On: "Jo, dík. A kdyžtak nějaký svetr, prosím tě."
Já: "Nějakej hodně teplej nebo stačí ten s proužkem?"
On: "Jo, ten s proužkem stačí. Dík."

Výsledek: 3 trička na spaní, 3 trička na den, svetr s proužkem

Já volám:

Já: "Prosím tě, můžeš mi sem donést nějaká čistá trička?"
On: "Jo, jasně. Počkej...kde máš trička?"
Já: "No ve skříni."
On: "Kde máš vůbec skříň?!"
Já: "Na chodbě, ty nevíš, kde mám skříň?"
On: "Ale jo, už asi vím. Počkej, dojdu tam..."

On (vyplašeně): "Čemu říkáš trička?"
Já: "No normální trička. Nějaká na spaní a nějaká normálně přes den. Ideálně dlouhý rukáv."
On (vyplašeně): "A kde to najdu?"
Já: "Asi v té druhé přihrádce zezdola."
On: "Vidím jenom nějaký kalhoty."
Já: "Tak v tej kopičce vedle, hledej, je to tam."
On: "V té východní nebo západní kopičce?"
Já: "Cože?"
On: "No já tady něco vidím, ale tomu říkáš trička? A v tom chceš spát?"
Bojím se zeptat, co zrovna našel.

Já: "Ježišmarja, to je fakt domluva jak s chlapem."
On: "Hele, já když ti dám mapu, tak na to koukáš stejně vytřeštěně. Tady je něco červenýho s kovovejma kuličkama na ramenou, to chceš?"
Já: "Ne, to je svetr, potřebuju obyč tričko. Jednobarevný, hladký, bavlněný!"
On: "Našel jsem to tričko s rybičkou, co jsem ti tenkrát dal," křičí vítězně.
Já: "Ok, tak aspoň to. A prosím ještě aspoň jedno..."

Nevím, kde se stala chyba.
Holanďan mi předkládá popisy svetrů huňatých, svetrů ozdobných, popis naškrobených halenek, popis triček s glitrama, ale nic, co by mně, té šílené ženské, vyhovovalo.

On: "A nemůžu ti přinést nějaký pyžamo? Pyžama jsem našel. Já ti vezmu to s tou Hello Kitty, v tom vypadáš roztomile!"
Já: "Opovaž se mi sem přinést Hello Kitty! Vem mi nějakou košilku!"
On: "Ach bože, ty mě utrápíš," vzdychá Holanďan a prodírá se džunglí ženského šatníku.

Výsledek: 2 svetry (místo triček), tričko s rybičkou, pyžamo

Co vy a neuvěřitelně těžké a nesplnitelné úkoly:-)?
Luc.

Zpráva z nemocnice

4. den v nemocnici, 4. konzerva krve ve mně a červené krvinky pořád mizí.
Mizí i přesto, že mi nic nechybí. Ba i železa mám nadbytek. Prý ho ale nevstřebávám.

Několik měsíců jsem tramvaje dobíhala s tím, že si musím sednout, abych sebou náhodou někde nesekla. Už ten mini kopeček na tramvaj byl jako zdolání vrcholu.

Ale kolikrát dobíhám tramvaj, že?
Kolikrát musím přidat do kroku?
A občas se zadýchat - ač v mém věku - je v tom stresu, když dobíhám na poslední chvíli, tak nějak logické. Říkala jsem si.

Běhání na páse ve fitku jsem s přehledem zvládala.
Taktéž saunu i dlouhé procházky.
Všechny výsledky u doktora byly více než výborné.
Až když přišly rozbory krve, tak mě musel Holanďan odvést ještě večer do nemocnice.

Tak málo červených krvinek je prý pro mnoho lidí fatální.
Jak prý jsem jen dokázala fungovat?
Inu, já jsem flegmouš. Hodně věcí nevidím. Hodně věcí neřeším. A plno věcí si neuvědomuju.
A tak tu díky tomu čekám na plno dalších vyšetření, která mají konečně odhalit, odkud se mi krvinky z těla ztrácejí.

Jsem v dobrých rukou. O výživu se mi stará Holanďan:-)

Ale určitě to bude fajn.
Možná jednou budu schopná přinést i nějakou tu veselou historku k dobru. Známe své lidi.
Nicméně jak říkám na svých kurzech pro blogery - teprve až se tomu sama dokážu upřímně zasmát, teprve pak o tom dokážu vtipně napsat.

Zatím to nedokážu.
Prozatím tak můžete omrknout tohle video (Everything What Parents Want to Say to People With No Kids). Ale nic proti dětem, že:-)
Luc.

Jak nebalit ženu a Jak odmítat muže

Ještě bude ráda, že se jí nabízím!

V tom novém roce musím udělat pár věcí jinak.
Musím se naučit, jak reagovat na agresivní  a seznámení chtivé chlapy.
Chci říct.
Nejsem single, že jo.
Takže předsevzetí zní - umět odpálkovat podobné týpky:

• Pronásleduješ mě?

Are you following me/Pronásleduješ mě už jsem slyšela několikrát v češtině, několikrát v angličtině. By mě zajímalo, který chytrák to vymyslel. A proč to tolik chlapů na světě kopíruje.

Předsevzetí: Až na mně zase nějaký Rus v Palladiu bude vymáhat přiznání, že ho skutečně už několik metrů sleduji a tudíž s ním musím na kafe, tak se zprudka nadechnu, v duchu se pomodlím a jasně mu vysvětlím, že tohle je Palladium. Obchodní centrum. A že i v Rusku je nad slunce jasný, že jediné, co sleduji jsou výlohy. Takže ať si tak nevěří, ať se naučí jinou frázi a ať jde na kafe sám.

Chce to vymyslet něco hodně nečekanýho. Takže ahoj, jak se máš

• Ahoj, jak se máš?

Děsně origoš. Úplně nejradši mám tu otázku, za kterou se dotyčný ani nenamáhá dát otazník. A taky mám hrozně ráda tuhle otázku položenou tak 10x v průběhu jednoho dne, která mi má asi signalizovat, že bych už konečně mohla odpovědět. Ale mě tyhle signály prostě nedocházejí.

Předsevzetí: Asi dotyčnému přiřadím blokaci. Jen nevím, jestli mi ta věta nebude chybět. A jestli tím nedám stopku půlce světa.

• Tak pojď na to rande. Dělej!!!

Dělej, pojď. 
Dělej, no tak.
Pojď na to rande ksakru.
Ježiš, to jako na mě nemáš čas?
Udělej to pro mě, no tak!

Předsevzetí: Tyhle agresivní týpky bloknu okamžitě. Jen musím přijít na to, jak se to blokuje na mobilu. A už jim nebudu slušně a omluvně odpovídat. A nebudu je ani posílat do prdele, páč to je přesně to, na co čekaj.

Kurva, copak nechápe, že se mnou na to rande musí?

• Taky píšu. Nepopovídáme si o tom?

Klasika.
Koukal jsem, že máš blog. Já jsem kdysi taky psal, ale tak do šuplíku. Můžeš se na to prosím podívat?
Já: OK. Pošli to.
Ale to ti nemůžu takhle poslat. Nejdřív ti k tomu musím něco říct. Musíme se sejít a probrat to osobně. Nešla bys na kafe?

Předsevzetí: Neopovídat (já debil) už v zárodku. Nebo si vymyslet ceník za pročtení každý básničky a povídky. Tak. Geniální. Ještě budu bohatá.

• No tak. Já přeci hned nechci děti!

Nutí mě, abych s ním někam šla, i když mu říkám, že fakt nemám zájem. Fakt ne. Navíc (a to je důležité) jsem velice šťastně zadaná. Vlastně pardon, vdaná. Načež on se rozčílí a začne ječet něco v tom smyslu, ať nejsem pitomá, že se mnou hned nechce mít hypotéku a děti a psa a zahradu s barákem, že se kvůli němu nemusím hned rozvádět a že to bude jen jedna nezávazná schůzka.

Předsevzetí: Začít taky ječet. Ať není tak pitomej a nemyslí si, že bych snad šla s někým, kdo mi nenabídne ani blbou zahradu s barákem. To jako promiň, ale bez závazků nedávám.
Hm.
To by ho mohlo odradit.

Bože, ta je blbá. Kvůli mě se rozvádět nemusí!

• No tak. Ty za mě budeš ještě ráda!

Ne nebere jako odpověď. Nejdříve mě pronásleduje kilometry domů s několika otázkami: A proč? A proč? A proč? A proč? A proč?, načež se neuvěřitelně urazí a začne mi říkat, jak si to vůbec dovoluju ho odmítnout a ať se podívám na sebe, že ještě můžu bejt ráda, že se mi on, chudák malej obětavej, nabízí.

Předsevzetí: Zeptám se ho narovinu: To vypadám tak nešťastně? Utrápeně? Neuspokojená, neukojená a bez chlapa? 

Ha. Jsem zvědavá, co mi na to řekne.

Počkat - co když mi řekne, že jo. Že přesně tak vypadám.

Fuck.

Co vy a neodbytní dobyvatelé ženských řekněme srdcí?

Luc.