L´Occitane Ultra Rich Cream: Potěšení pro suchou pokožku

Staří holubi se vracejí, napadlo mě okamžitě, jak mi přišla tahle věc k otestování.
V L´Occitane se už netestují jenom novinky. Zřejmě se vybralo pár těch nejoblíbenějších kousků ke znovuobjevení.

Tělový Ultra Rich Cream s 25% bambuckého másla byl mým prvním výrobkem od L´Occitane.
To jsem ještě žila v Itálii. Ve Florencii sice nebyl typický L´Occitaní krámek, zato jste tuhle kosmetiku sehnali v každé lepší parfumerii. Tam v těch provoněných parfumeriích v malé uličce nedaleko nahého Davida celá ta láska začala.

Pamatuju, že L´occitane byla snad jediná značka, která tenkrát nabízela čisté bambucké máslo. To jsem měla. A tenhle tělový krém na suchou a dehydratovanou pokožku jakbysmet. A jak jsem zjistila teď, na receptuře se nic nezměnilo, a tak vám tu recenzi vyseknu snad i z paměti:-)

 

Pro koho?

Pro podobné případy jako jsem já, co trpí/přetrpí suchou pokožku a na které jsou tělová mléka příliš jemná a vodová. Konzistenci Ultra Rich Cream by mnoho firem nazvalo máslem, jelikož jde o poměrně hutnej matroš. Krém má dokonce chránit a hydratovat pokožku na celých 72 hodin, tedy rovné 3 dny.

Na čísla moc nevěřím. 48hodinová ochrana proti pocení, 24hodinová hydratace, nové vlasy za 1 týden, zhuštění řas o 100% a o 3 centimentry méně za 3 týdny. Kdyby tohle všechno fungovalo, měla bych tu matiku i ráda. A taky bych měla božské tělo.

Stačí mi ale jednoduchý poznatek - zvlážňuje a hydratuje krém nebo budu treska vysušená do dvou hodin? Ano, zvláčňuje a ne, vysušená nejsem.

Jak voní?

Miminkovsky. Taková ta lehká jakoby dětská vůně. Nic převoněného, nic dráždivého, nic rušivého. Za tohle má u mně plus největší.

Jak se vstřebává?

I když na první pohled vypadá hutně a při focení seděl krém na ruce nehnutě (tedy neujížděl do stran, nesklouzával, nevcucával se), vstřebává se dobře a bez pocitu mastnoty.

Hodí se i na normální pokožku?

Nevím, co to znamená:-). Bambucké máslo se však hodí na všechny typy pleti a krém myslím bude vyhovovat všem, co mají rádi vydatnější konzistence. Minimálně v zimě to ocení asi každý. 

Za kolik?

Malé balení (50ml) seženete v L´Occitane za 250 Kč, velké (200 ml) za 945 Kč.
Jaký je váš tradiční kosmetický výrobek?
Luc.

Hádejte: Jak jsem si asi poradila tentokrát...?

Ztratit klíče umí každej.
Stejně jako zavolat zámečníka.
Někdo má dokonce i ten pech, že zrovna ten den je doma sám a nikdo ho dovnitř nepustí.
Ale už jen hrstce se stane, že ani zámečník si se zamčenými dveřmi neporadí.
Nechci machrovat, ale já to dotáhla ještě dál.
Vzbudila jsem půlku oddělení kardiologie a ještě v noční tramvaji vysedla něco nepěkně slizkého.

To bylo zase tak...
Holanďan jel včera do nemocnice.
A já? Já si ztratím klíče, na což přijdu v deset večer.
Zámečník mě domů už nepustí, musel by prý rozřezat zámek a to by na nás sousedi poslali policajty, kdybychom jim rušili noční klid.

Co jsem tedy udělala? Nechám vás vybrat, tipněte si:

1.) Ustlala si na chodbě před dveřma a nechala se ráno překračovat všema svejma sousedama a očuchávat všema jejich psama při ranním čuráním.

2.) S brekem poprosila své přátele, zda-li by kvůli mně nemohli přerušit spaní a nenabídli mi nocleh a slíbila, že už o mně pro jistotu nikdy neuslyší.

3.) Vzala si hotel. Chci říct. Hostel. Chci říct. Už mě zkasíroval zámečník, takže jsem byla ráda za žižkovskou ubytovnu.

4.) Všechny předchozí 3 možnosti se mi zdály zcestné. A tak jsem se jala jet v jedenáct večer přes celou Prahu do nemocnice, kde jsem nechala odpojit nebohého Holanďana od všeho, co mu zaváděli do žil, jen aby mi vyběhl půjčit své klíče.

Tipla si nějaká duše možnost no. 1?
Někdo možnost 2?
Kdo dal trojku?
Kurva, musíte všichni hádat čtyřku?

Nejsem zase taková fúrie přece.
Ale s tím mastným slizem na zadku, co jsem vysedla v tramvaji, by mě ani do tý ubytovny nepustili. Kecám. Nezbyly peníze.

Takže ano, máte pravdu. Vrhla jsem se za Holanďanem.
Upřímně?
Jebu na emancipaci! Jak se to říká? V dobrém i zlém.
A už ani slovo o tom, že ho stejně jednou utrápím!

Co vy a ztracené klíče, zabouchnuté dveře, emancipace a tak...?
Luc.

Z čeho že to Holanďana obvinila?

Cože vám to ten Holanďan napsal?

Před mnoha let prodával Holanďan na internetu navigaci.
Ozvala se mu paní, chtěla to pro svého manžela, psala mu mnoho zpráv a potvrzovala svůj zájem, nikdy ale neodpověděla na jednu prostou otázku - přeje si navigaci poslat nebo si ji vyzvedne osobně?

Paní - asi neúmyslně - na tento důležitý bod zapomínala.
A pak se to stalo.
Na dotyčném portále byl Holanďan registrovaný jen pod svým nicknamem, takže paní nemohla vědět, že jde o cizince. Na druhou stranu - víme, jak Holanďan píše česky. Velice dobře, nicméně stále trochu exoticky.

Takže když mu paní už tři týdny neodpovídala, vzal to jasně, stručně, výstižně a napsal:

Tak jak to chcete udělat?

Paní - zřejmě navyklá jiným webovým portálům - si to okamžitě vyložila po svém a rozhohnila se jak parní lokomotiva. Jak si to prý dovoluje využívat tohohle seriózního webu k nabídkám sexu? Jak si vůbec dovoluje něco takového navrhnout, když se mu dokonce i svěřila s tím, že to chce pro manžela k narozeninám. Následovalo pár vět o tom, že na internetu je to samej úchylák a že to takhle nenechá, že ho nechá zablokovat u správce webu a bude to!

Holanďan zcela konsternován zírá na monitor.
Netuší, co provedl.
Sex nikde a ženská ho napráská správcovi?

"Tady je něco špatně," říká mi, "ale já to tentokrát fakt neposral. Já ne," rdí se Holanďan.
A ať se jdu prý podívat, že on výjimečně fakt nic špatného neudělal.
"No pojď se podívat, poslední zpráva co jí píšu zní: Jak to chcete udělat? Ha, vidíš. A pak že jsem nějakej úchylák," bije se do prsou Holanďan.

Mám mu to říct?
Mám ho zklamat?
Vysvětlit mu, že ano, zase to krapánek pomotal?
Že to nezní úplně cajk?
A že se asi bude muset omluvit?

Chci říct.
Je to její chyba.
Každý pozná, že nejde o rodilého Čecha, že jo.
A přiznejme si - paní asi taky nebude úplná světice, když je to to první, co jí napadlo.
Chci říct.
Mě by to napadlo až na nějakém, co já vím, druhém místě. Minimálně.

"Cože? Cože to znamená?" děsí se.
Okamžitě paní píše, aby jí celý omyl vysvětlil.
"Ale má pravdu," dodává. "Na tom internetu je to samej úchylák. Napíšeš jim jasnou a gramaticky správnou větu a oni v tom hned nejradši vidí sexuální obtěžování!"

Co vy a podobná nedorozumění:-)?
Luc.

Jako moderátorka Seejay rádia

Problém mám jen jeden:

• Pochopit co nejdříve nový (pracovní) postup
• Zautomatizovat si tento nový pracovní postup
• Zároveň při něm smysluplně mluvit a vnímat dění okolo

Řekla jsem jeden problém? Moc si věřím. Pravdou je, že z tohohle důvodu jsem nezvládala řidičák - ovládat auto rukama, nohama, zároveň vnímat dopravní značky a zároveň předvídat, co udělají ostatní řidiči na silnici? Na to mi jeden člověk nestačí!

A teď před sebou mám něco jako mixážní pult s tisíce tlačítky, něco, čemu se říká šavle, něco, z čeho mám vybírat písničky, jingly, tagy, bady, shotguny a drop-iny, sledovat playlist, komunikovat s posluchači ještě taková maličkost - MLUVIT.

Začátky byly kruté a rádio vždycky, když jsem vysílala já, vykazovalo podezřele velké množství technických problémů.

Jeden ze tří monitorů, které jsem měla "na starosti"

Problémy jsem ovšem evidovala i já:

1.) Špatné načasování toho, kdy mám mluvit. Buď jsem lidem kecala do písničky anebo písnička kecala mně do mého libého přednesu.

2.) Špatné načasování toho, kdy nechat mluvit volajícího a kdy ho utnout. Buď mi do vysílání jel jeho telefon píp-píp-píp, jelikož posluchač už zavěsil anebo jsem zavěsila já, zrovna když říkal: "A ještě jsem chtěl říct-" A neřekl. "Tak jo, Jardo, díky za zavolání a my jedeme dál!"

3.) Špatná jména. Volal mi do studia posluchač Míra? "Takže tohle byl náš posluchač Pavel, díky Petře za zavolání!" To se stane. Že jo.

4.) Přeřeky. A teď budeme hrát pro všechny Alenky, chtěla jsem říct. "A teď budeme hrát pro všechny halenky!" vypadlo ze mně. To byla Rihanna a její sadomasochistickej song. "To byla Rihanna a její sado...sado...sadomorbidní song!"

5.) Ostatní kolegové - vtipálci. Když už jsem se jakžtakž rozkoukala a rádiu přitom neutekla většina posluchačů, začali mi těsně před vysíláním chodit do studia kluci moderátoři. Děsně je bavilo dělat fórky.

15 sekund do vysílání:
"Hele, to takhle letí beruška a přímo uprostřed rybníku dostane orgasmus, to znáš?" ptá se mě kolega.
"Ne"
"To je škoda, je to docela příjemnej pocit!"

5 sekund do vysílání:
Výbuch smíchu.

Vysílání:
Výbuch smíchu a kurva, já už mám mluvit?

Na Seejay rádiu byla sranda. Asi si úplně nejsem jistá, jestli to řeknou kolegové a posluchači i o mém působení, ale já se bavila docela slušně.
Co vy? Jak rychle vám trvá, než se zaučíte?
Luc.

Ve rtěnce je olovo? Teď už ne!

Už se vám dostala do rukou knížka Ve rtěnce je olovo?
Taky jste u čtení nabyli dojmu, že nechat si předepsat antidepresiva je to nejlepší možné řešení?
Že už se na klasické mýdlo nemůžete ani podívat a že vaše opovržení si zaslouží i chudák modrá Indulona?

Tak to je dobře, nejsem v tom sama.
Budiž nás utiší fakt, že narozdíl od Kanady a USA, o kterých autorka píše především, máme plno "jedovatých" ingrediencí zákázaných Evropskou unií.

Ale stejně, alarmující to kniha.
A ač se rvu za svoji BIO, eko a přírodní kosmetiku, pravdou zůstává, že ne vše z mé kosmetické výbavy je čisté jak severská příroda.

Krémy na ruce? BIO nejsou.
Stíny na oči? Neříkala jsem si, že co se nevsákne, to zase tak nevadí?
Laky na nehty? Pomlčíme.
Rtěnky? Nakoupila jsem jich plno v Moskvě. Tam žádné směrnice EU neplatí, vážně spolu s rtěnkou konzumuju olovo?

Ale nebudu panikařit.
Nedávno jsem jako dárek dostala Cosm´etika rtěnku v odstínu 04 - brick, která se mi zalíbila natolik, že jsem se o ní musela podělit. Kdo Cosm´etiku zná, tak ví, že veškeré ingredience jsou přírodní, skládá se z BIO olejů a nově má i Vegan certifikát.

Ač jsou celkem 4 odstíny, já šla do cihlové. Jako nazrzlá bruneta, která používá i oranžovou tvářenku, jsem prostě neměla jinou volbu. S olivovým tónem pleti tyhle teplé odstíny miluju - dodají barvu a vždycky vypadají přirozeně.

Podobná je i rtěnka - s jednou vrstvou dodá krásnou oranžovou barvičku, při více vrstvách pak už jde dohněda. Oproti běžným rtěnkám je tužší, odmění se však naprostou nelepivostí, dlouhou výdrží a nezalézá do vrásek. Ač není neslíbatelná, je hodně pigmentovaná, a tak přežije i tu a tam kávičku nebo menší snack.

Ani mastná, ani suchá. Rtěnka je něco mezi. Proti ztrátě vlhkosti pomáhá cenný vosk získaný z rostliny čeledi pryšcovitých a taky hojivý perilový olej. A ještě jedna věc - je to asi jediná výrazná rtěnka, která mi neleze na zuby. Dost na to trpím, a tak výrazné rty běžně nenosím.

Pro koho?

Tak pro BIO milovníky, samozřejmě. Taky pro všechny, co mají rádi výrazné rty a zároveň neholdují rudě červené. Cihlová sedne brunetkám a zrzkám, pro ostatní jsou tu další odstíny...

Kde to koupíte?

Kdekoli, kde značku Cosm´etika prodávají, nebo v e-shopu CosmetikaBio.eu nebo BackToNatureShop.cz za 289 Kč.

Jaké barvy rtěnek milujete vy? A je pro vás složení důležité?
Luc.

Věci, které se až stydím kupovat

Kupovat si v obchodě ekonomické balení obřích a třesknutě tlustých vložek?
Kdo by se nad tím pozastavoval, že jo.
Přihodit na pás pár krabiček kondomů?
Pro chlapa jistě potěšení.
Požádat v lékárně o mast na hemeroidy?
Tak to se přeci taky stává.

Ne, nekupuju nic z výše uvedeného.
A nesmějte se.
Radši budu předstírat, že NIC z toho nepotřebuju.
Že jsem hormonálně i citově nestabilní, a tak nemám ani menses, ani chlapa.
A ty hemeroidy jsem dala jen jako příklad.
Pochopitelně.
Fakt s nima nemám nic společného.

Ale jsou věci, pro které do lékárny musím - hormonální antikoncepce.
Tam je to ovšem jiná!
Všechny lékárníky podezřívám z toho, že si myslí, že ty prášky mám jen kvůli tomu, aby mi nerašily beďaři a abych se vyhnula hysterii při PMS.

A tak vyzvednutí pilulek předchází velký maraton líčení.
Aby bylo viditelné, že musím mít takového sexu, že bych to jen s kondomama neuhlídala.
Chci říct.
Samozřejmě že mám.

Tenkrát jsem ale běžela pro prášky spolu s předpisem na paralen, jelikož mě ničila chřipka a horečky.
Ošklivá, s nehezkými kruhy pod očima, nevytrhaným obočím a mastnými vlasy, jsem potupně předkládala recept.

Ano ano, zrovna na mě vyšla řada u poměrně hezkého lékárníka - třicátníka.
Podává mi balení, platím a chci zdrhnout.
"Slečno, vy nechcete účtenku?"

Účtenku? Bože na co.
Co si nedám do nákladů, od toho účtenky neberu.
"Na co?" ptám se pitomě.
"No," dodává trochu nejistě, "si to třeba nechat proplatit. Myslím, doma..."

A teď je ta chvíle, kdy bych měla říct:
"Víte, to bych těch účtenek potřebovala tak deset, pro každého chlapa jednu!" sebevědomě se otočit a ladně odkráčet.
Lékárník by koukal a ani by si té mé ošklivosti nevšiml.

Místo toho dodám: "Ne děkuji, mně to nikdo neproplácí!"
Bože, co jsem to za vola?
Pán soucitně kývne a je jasné, co si myslí - ta si už asi hodně dlouho nevrzla...

Co vy a nákupy podobných věcí?
Luc.

Jak Holanďan málem přes hubu dostal

Rus, takový dvoumetrový týpek, zaplatí v restauraci, navlíkne péřovku jak na ruskou Sibiř a přes rameno hodí krásnou (chtělo by se říct dámskou) kabelku se zlatými cvočky.

"Ti Rusové jsou fakt vtipní," říká mi tlumeným hlasem Holanďan.
"Chlapi jak hora, tvrdost a neoblomnost jim kouká z očí a oni si pak vezmou takhle zženštělou kabelku, hihihi," povídá anglicky.

Ta akustika!
Rus to nějak záhadně slyšel a záhadně mluvil výborně anglicky.
"Hej, máš něco proti mej kabelce?" kráčí si to Rus k nám ke stolu.

Už jsem vám říkala, jak na mě loni v Moskvě poslali hned dvakrát ochranku?
A přesně nějak takhle ta ochranka vypadala.
To zase bude průser!

Potit se však začíná i Holanďan.
"Pardon, jsem netušil, co všechno je tady slyšet," usměje se líbezně a končí rozhovor.

"Nosit kabelku," říká mu, "neznamená být hned nutně gay," vysvětluje důrazně Rus.
"To jsem neřekl," dodává Holanďan.

Rus však stále stojí nad námi u stolu a žádá vysvětlení.
"Ok, Ok. Chtěl jsem říct," dodává Holanďan pomalu a dramaticky jako pokaždé, když potřebuje získat čas na promyšlení odpovědi, "my v Moskvě byli hned dvakrát a bóóóóže, to je krásný město," opět hraje o čas.

A navíc kecá.
Moskva se mu nikdy extra nelíbila.

"A viděl jsem tam plno rozdílů mezi lidmi. Ale z ruských mužů jsem měl óóóólvejs (zase hraje o čas) pocit, že jsou všichni stateční, nebojácní a neoblomní. Prostě skuteční muži jak za starých časů," ukončuje svůj projev.

Rus trochu taje. Pýcha na svou vlast se v něm zvedá.
Ale furt tedy čeká na vysvětlení, proč zrovna on by měl být zženštělej. Kabelka je prý velká móda teď.

"Jo aha, tak to jo. I get it. Tak to sem možná teprve dojde. A koukám, že je kabelka opravdu hezká. To asi vyjadřuje váš bohatý životní styl. To víte, já nic takového nemám, ale vlastně jen proto, že já  jsem jenom chudej ekonom z Holandska."

Rus se nafukuje pýchou.
Je rád, že jsme se dovtípili toho malého detailu a to, že on je očividně velice bohatý.
Bože.
Proč ten můj kluk musí bejt ekonom?
Málem dostal přes hubu a teď si s Rusem notuje.
Chci říct.
Diplomat by měl bejt.
Politik.
Ministr zahraničí přímo.
Hned by bylo o konflikty míň.
A třeba by byl i bohatej.
A pak by určitě začal nosit i pěknou dámskou kabelku.

Co vy a akustika:-)?
Luc.