Natali Ruden Fashion Show


Fashion Show Natali Ruden byla strhující.
Stejně strhující jako modelky na mole.
A to je na tom to nejhorší.
Vedle Andrey Verešové, Petry Faltýnové, Denisy Domanské a dalších překrásných českých modelek člověk jednoduše nemůže vypadat dobře! Však se na to podívejte sami...

Lejla Abbasová jako moderátorka večera




Tyhle šatky mě nenechaly chladnou...






Další oblíbený kousek...




A tohle už je doslova must-have

Celá sláva se konala 28.4.2014 na Občanské plovárně v Praze, milou společnost a zároveň fotografku mi dělala Lucy Angel, které tímto moc děkuji za poskytnuté fotky i tento krásný portrét.

Portrét od Lucy Angel

Sledujete tvorbu Natali Ruden?
Kdo si přehlídku nenechal ujít?
Luc.


Byl to holt dlouhý a náročný den


Až když si to štráduju z tramvaje domů, zjistím, že nemám mobil.
Já vůl ho nechala v práci.
Prohrabávám se kabelkou a otáčím to opět směr tramvaj. Půlhodinová cesta tam a zpátky přede mnou.

Že mám příliš málo sebekontroly? To není pravda.
Že jsem nesoustředěná? Naopak. Jasně se ukazuje, že jsem v práci soustředěná až moc.
Že si neumím vážit věcí? Taky ne. Umím. Zvlášť teď, když mi ty věci chybí.
Že se o sebe nedokážu postarat? Jak to, že ne?
Že každý je strůjce svého štěstí? Přesně tak. Ale tohle se holt stává!

Chvíli v tramvaji těžce přemýšlím nad svou prekérní situací.
Někde mezi myšlenkou na to, že jsem konečně mohla mít volný večer a že to by mi tak chybělo, aby ještě začalo lejt, mi začne vibrovat kabelka.

Bezmyšlenkovitě sáhnu po tom, co svítí a co si říká mobil.
Ježiš, kdo to zrovna teď může volat?
Zrovna teď - máti, no jo - když běžím do práce pro mob...
Počkat!
Já mám mobil?
Já jsem ho nezapomněla v práci?
Bože, to tu kabelku nemůžu prohledat taky pořádně?
A proč kurva tak zpožděně reaguju?


Že mám příliš málo sebekontroly? Ano, to je pravda.
Že jsem nesoustředěná? Kdo? Já?
Že si neumím vážit věcí? Umím. Zrovna teď si svůj mobil hodně považuju.
Že se o sebe nedokážu postarat? Tak to už je jiná. To víme.
Že každý je strůjce svého štěstí? No jo, to už jsem slyšela. Úplně odvařená z toho zrovna nejsem.

Chci říct.
Byl to dlouhý a náročný den.
Nikdo tak nemůže očekávat, že budu přemýšlet ještě dobrovolně ve svém volném čase přeci.
A vůbec.
Brýle taky člověk nejčastěji hledá tehdy, když je má na nose.

Co vy a hledání, zapomínání...?
Luc.

Duchové chodí ve tři ráno


Tři hodiny ráno. Spíme oba sladce, naproti sobě, když v tom se z ničeho nic v ložnici rozsvítí světlo.
Vzbudí nás to okamžitě, lekneme se sebe vzájemně a začneme křičet.
Jsou tři ráno, vypínač je přes celou místnost u dveří. Nemohlo se to spustit samo, že.
Holanďan má jasno - zloději. Mizí do tmy a jde obejít snad celý barák i se sousedama.

Jasně, zloději.
Rychle beru do rukou mobil pro případ, že bych musela vytáčet policii. Do podobných věcí se sice nechci plést, ale volat o první pomoc je vždycky třeba.
Jen je mi divný, že zloděj prolítne ložnicí, rozsvítí světlo a zmizí beze stínu.
To přeci není možný.

Samozřejmě, že něco takového jako duchové, to mě vůůůbec nenapadlo.
Počkat...proč se nemůžu připojit na domácí wifi? V nedohlednu?
Vždyť všechno ostatní v pohodě funguje.

Těch pár minut samoty, kdy po Holanďanovi ani památky, mi leze na mozek.
No jistě, vždyť já tady můžu úplně klidně zůstat sama.
S duchem kdoví koho.
Řekla jsem s duchem? Blbost, říkám si v duchu.
Říkám si v duchu? Panebože, já jsem fakt strašidelná.


Šla bych zhasnout, ale nohy z postele nedám, to ani náhodou.
A když už mluvím o nohách, ještě je pod sebe skrčím. Pro jistotu.
Já to říkala vždycky, že duchové existujou. Ale kurva, musím zrovna já získat důkaz?

Vždycky, když je mi nejhůř, mám ještě ten zvyk slibovat všem svatým, že už budu hodná.
  • Nebudu se rozčilovat nad nedokonalostí světa.
  • Nebudu nikomu závidět.
  • Rozdávat radost budu.
  • Babičce budu psát zprávy denně.
  • Nebudu plýtvat vodou ani elektřinou.
  • Budu mít neustále na paměti, že wi-fi taky není všechno
  • Neublížím ani mouše, natož člověku.
  • Jen ty klíšťáky budu pálit vždycky, jak je vytočím!

Někde v půlce mého seznamu "Slibuju, že už budu hodná" se přiřítí Holanďan, že nikde ani památka po nějakých zlodějích a že muselo jít zřejmě jen o zkrat nebo průvan. Nebo tak něco.
Ulevilo se mi, ale celou noc jsem strachy nespala a usnula až nad ránem.


Ráno moudřejší večera, a tak mi ráno předešlá noc přišla méně dramatická.
A příliš málo dramatická na to, abych se zavazovala k tomu mít na paměti, že wi-fi taky není všechno.
Chci říct. Nikomu se nic nestalo, tak nevím, co to do mě vjelo - já toho taky naslibuju.
A vůbec. Co je s tou blbou wifinou?

Co vy a duchové, wifi a nevyjasněné záhady?
Luc.

Hrátky s Holanďanem


Tu hru s Holanďanem hrajeme už celá léta.
Holanďan nenosí peněženku. Prý je příliš atraktivní pro zloděje.
Bankovky má ve folii na doklady a drobné nosí po kapsách.

Naše hra tedy spočívá v nacházení drobných.
Jestli totiž Holanďan něco umí, pak vyprazdňovat kapsy každý večer - tu korunka na zemi, tu pětikačka, někde za rohem desetikoruna.

Náš byt je k večeru obsypaný drobnými a můj úkol je jednoduchý - nedržkovat.
Nedržkovat, že je někdo (rozumějte já) musí sebrat a nedržkovat, že to nejsou papírové peníze velké hodnoty. Pakliže splním tuto prostou podmínku hry a neřeknu ani křivého slova, můžu si drobné ponechat.



Fajn.
Hry prý udržují partnerství při životě.
Partneři se zaprvé nenudí, přijde jim to milé a vytvářejí si jak intimní pouto, tak tradice.
Řekl beztak nějaký chytrák.

Protože jak jinak si mám sakra vysvětlit tu dvacku na mým polštáři minulé ráno?
"Co dělá dvacka na mým polštáři?" ptám se Holanďana s obtisknutým Václavem a jeho koněm na tváři.
Jako fajn, drobný jsou všude po zemi.
Ale v peřinách?
Na polštáři?
To už přeci držkovat můžu!

"To si nech, to sis vydělala za minulou noc!" vykřikne Holanďan s pyšným úsměvem, jak mě usadil a rychle zdrhá. No jó, fákt móc vtipný.


S hrou jsem skončila.
Držkovat budu.
Spadnu asi hódně finančně, ale uznejte. Holanďan mě setře vždycky a už se z toho stává i ta pitomá tradice...

Co vy a domácí hry:-)?
Luc.


Květová růžová voda a 11 tipů na použití


Co je to květová voda?

Květová voda vzniká vodní destilací siličnatých rostlin, tedy obsahuje výtažky z dané rostlinky (v našem případě růže damašské) rozpustné ve vodě. Narozdíl od různých tonik a pleťových vod neobsahují už nic jiného a to ani kapku alkoholu. Jsou tak výborné na ošetření a dočištění všech typů pleti: nevysuší, nepodráždí, zklidní.


11 tipů na použití květové vody

  • Klasicky na dočištění pleti po odličování. Je jemná, neštípe, příjemně voní a nevysušuje jako její alkoholoví kamarádi. Zamiluje si ji i citlivá pokožka.
  • Na osvěžení pleti i těla kdykoli během dne. 
  • Na zafixování make-upu. Místo předražených termálních vod. 
  • Osvědčila se i jako rozčesávač vlasů. Místo kondicionéru i na hodně přesušené konečky.
  • Na osvěžení očního okolí. Ideální do ní namočit vatové tamponky, hodit na oči a relaxovat.
  • Na zklidnění podrážděné pleti, zmírňuje rovněž pnutí suché pleti.
  • Údajně je i balzámem na spálenou a dehydratovanou pokožku celého těla.
  • Spáleniny? Odřeniny? Bebí? Pomůže zchladit, vyčistit, zahojit.
  • Můžete ji i pít. Jde o energizující nápoj plný zdraví a chuti. Hodí se například k výrobě zdravých domácích limonád. 
  • Na ředění henny či do jílové masky. Poctivě jsem jí přidávala všude tam, kde normálně používám obyč vodu. Do henny, do mycí hlíny a pod pleťové oleje a bezvodé krémy.
  • Na těsto do lívanců, muffinů a dalších dobrůtek.

Jaké druhy pro kterou pleť? 


Heřmánková květová voda: 

  • Tiší záněty
  • Léčí akné
  • Zvláčňuje suchou pokožku
  • Heřmánek léčí hemeroidy a pomáhá s ženskými problémy
  • Působí jako dezinfekce
  • Aromaterapeutický zážitek
  • Skvělý jako podklad pod pleťový olej

Levandulová květová voda: 

  • Destilovaná z BIO levandule vypěstované v Anglii
  • Svěží květinové aroma
  • Ideální pro čištění pleti a osvěžení
  • Zklidňuje pleť
  • Dodává živiny a hydrataci

Květová voda kadidlo: 

  • Tonizuje a osvěžuje pleť
  • Regeneruje pokožku
  • Zjemňuje vrásky
  • Urychluje hojení jizev a ranek
  • Má dezinfekční vlastnosti
  • Vhodná pro všechny typy pleti, obzvláště skvělá volba pro zralou, unavenou a suchou pleť

  • Tonizuje a osvěžuje pleť
  • Jemně čistí pleť
  • Tea tree působí jako přírodní antiseptikum, je proto prospěšná pleti s akné, ekzémy, či po štípnutí hmyzem
  • Vhodná pro všechny typy pleti

Růžová květová voda: 

  • Starověkká tradice parní destilace z květin dostala v Akamuti nový rozměr
  • Květová voda tonizuje pleť, vyživuje a jemně čistí
  • Má lehce stahující účinky
  • Zklidňuje pokožku
  • Neobsahuje alkohol ani konzervanty
  • Vhodná pro všechny typy pleti
Menší balení (30ml) na cesty a ve skvělé kvalitě prodává i značka Balm Balm. 


Květová voda Pomerančový květ: 

Květová voda Pomerančový květ v bio kvalitě pochází pouze z čisté květové vody z květů pomerančovníků, která byla získána pomocí parní destilace. Podporuje mikro-cirkulaci v pokožce a má pozitivní vliv na její zdraví a stav. Je vhodná pro všechny typy pleti, hodí se zejména k ošetření citlivé a zralé pleti.

Mátová květová voda: 

  • Čistá svěží vůně
  • Obsahjuje silici, mentol a dalších 40 látek prospěšných pro vitalitu pleti
  • Tonizuje pleť, stahuje póry
  • Vhodná pro všechny typy pleti, zejména pro mastnou a problematickou pleť
  • Vyrovnává pH pokožky, pomáhá čistit pokožku
  • Podporuje cirkulaci krve
  • Má přírozené antibakteriální, regenerační a hydratační vlastnosti

Květová voda (hydrosol nebo také hydrolát) je základ kosmetické péče a jakmile ji jednou objevíte, nebudete chtít už nic jiného. 

Jaký hydrosol máte nejraději?
LvK

Zlaté pravidlo: Jak na bručouny


To, jak se vypořádat s jedovatými lidmi, mě naučila jedna z mých prvních brigád asi v 17-ti.
V plzeňském supermarketu jsem měla dělat ochutnávku pro lidi čokoládiček Geisha. Tři dny v kuse. Měla jsem stánek, kimono a pytel čokoládových bonbonů (héééč).

Dva dny akce fungovala, třetí den nebylo ani kimono, ani stánek, ani čokoládičky.
Paní vedoucí se rozhodla všechno vyhodit, ač si klient zaplatil i za třetí den. Kimona vyhodila, papírový stánek skartovala a čokoládičky odmítala vydat.

Zoufalá, že mám po brigádě, jsem běžela za pánem, co měl stánek Geishy na starost. Oblíhnul situaci a šel za paní vedoucí. Té, i když mu odmítala všechno vydat zpět či mu podat rozumné vysvětlení, nevyhrožoval. Nerozčiloval se. Nekřičel. Neříkal, že to tak nenechá a že si to s jejím šéfem vyřídí.

Místo toho mírně ustoupil, oblídnul i jí a s velice klidným hlasem, leč poměrně nahlas, povídá: "Slečno vedoucí, ta kila čokolád si klidně nechte. Jsou výborné, doufám, že si pochutnáte. Ale nic vám nepomůže tak, jako pořádně tvrdej sex. Zkuste to někdy a pak budete určitě i příjemná a usměvavá jako třeba tady Lucie," zakončil svůj projev ukazováčkem na mě.

Cože? To ukázal na mě?
A proč se tak debilně usmívám?
Bože, to je trapný. Kouká na mě půlka supermarketu.
Jakobych byla nějaká...
Ale na druhou stranu...že.


Pán následně odešel, já už dávno zapomněla jeho jméno, ale takhle věta ve mně už navždy zůstala. Ideální je s ní chodit po světě a na všechny bručouny se usmívat.
Protože teď už víme, co to znamená.

Jaké největší "moudro" vám kdy člověk dal?
Luc.

PS: A kdybyste mě někdy náhodou potkali nabručenou, tak mám jen špatnej den, rozumíme si, že:-)?

Rusové potřebují šampon


Řítí se k pultu dva - velkej a větší.
Předpokládám, že jde o otce a syna, jelikož oba dva oplývají nejen stejným bříškem, ale i identicky mastnou pletí.
Starší, asi šedesátník, přistoupí k pultu, ujme se slova a místo pozdravu slyším Gavariš pa ruski?

No jisteže mluvím rusky.
Hloupá otázka.
Vždyť my Češi jsme jen malým chudým bratrem na nebohém západě toho velkého bohatého Ruska.
Zeměpisnou polohu jsme si bohužel vybrat nemohli (jinak bychom samozřejmě hrozně rádi co nejvíc k Moskvě nebo aspoň ke Krymu), a tak se dobrovolně učíme rusky, abychom našim bratrům byli alespoň v srdcích o kousek blíž.

"Ne, samozřejmě, že nemluvím rusky," odpovím líbezně pánovi.
"Do you speak English?" ptám se ještě líbezněji.
Ne, nemluví, jaká škoda.
Hohoho!
On machruje svou výškou, já angličtinou.
Jsme si kvit.

Pán na mě ale zhurta začne plynou huhlavou ruštinou a já pochopím jen to, že chce šampon.
Chce šampon proti lupům, ale tomu já nerozumím.
Proti lupům - to zní rusky úplně jinak.
Jelikož zřejmě civím příliš nechápavě, Rus se rozhodne jednat.


Vezme druhého Rusa za zátylek, jeho hlavu mi hodí na stůl a z vlasů vysype lupy a řekne, že přesně na tohle ten šampon potřebuje.
Panebože!
Já mám všechny ty ruský lupy na svojí sukýnce.
Chce se mi zvracet. Chci říct - blejt. Nevím, proč jsem tak trapně slušná.

OK, jsem natvrdlá, ale nemusel mi to ukazovat ták polopaticky.
A ještě má radost, jak mě setřel.
A tak se ještě víc usměju a podívám se na mladšího Rusa.

Myslíte něco na mastnou pleť?
Něco na ucpané póry, předpokládám?
Nebo že by na mastné vlasy?
Nebo na lupy? 

Rus nadzvedne obočí.
Ha! Tentokrát nechápe on.
Navíc dělá, jako by nic z toho nepotřeboval.
Já vím. My tady v Česku jsme na tom trapně zženštělém západě a už jsme zapomněli, jak vypadá a voní pravej chlap.


Jo jo. Vždycky jsem si přála poznávat plno zajímavých kultur, poznávat lidi a mluvit cizími jazyky.
A tady to mám se vším všudy.
Co vy a podobné poznávání cizinců?
Luc.