Ne všichni Holanďani žijou fotbalem


Myslím, že Holanďan něco o nějakém fotbale slyšel.
Tuší, že se lítá za míčem a že se dávají góly.
A to je s největší pravděpodobností vše, co o tom ví.

Neopovažuju si ani představit, že by ho snad někdy hrál.
Nebo sledoval.
Nebo tušil, jak se jmenuje nějaký holadský tým.
Pokud řeknete, že jsou Holanďani hlavními favority, ze široka se usměje a poděkuje nebo řekne, že to rád slyší.

Ale sám o fotbale ví přesně tolik, co každá průměrná ženská.
Oprava - jako každá průměrná ženská žijící dlouhodobě mimo společnost, bez chlapa, bez připojení a bez televize.

Tak schválně - zkuste mu zase někdy po vyhraném šampionátu/zápase/mistrovství/čemkoli Nizozemska psát zprávy: "Great news!" "Congrats!" "Good job!" a okamžitě nabyde dojmu, že jsem těhotná. 

  • Proč by mu jinak lidi blahopřáli k tak skvělé zprávě a k dobře odvedené práci, že. 



Jakmile si však ověří to, že těhotná nejsem, začne hodiny googlovat a rozšifrovávat ona záhadná blahopřání. "Jo aha," dodá pak, "Holanďani vyhráli fotbal."
"No Holanďani jsou známí fotbalisti, ne," kývu.
"Fakt jo? No vidíš. Bože, nedopusť, abych kdy měl syna. Co bych ho asi učil, když nehraju fotbal a ani nevím, že máme nějaký dobrý fotbalisty?"

Takže - pro případ, že by Holandsko někdy něco vyhrálo - zachovávejte klid, zhluboka dýchejte, nepanikařte prosím a nešiřte paniku. 
A Argetině děkuju, že nás toho letos ušetřila.
Luc.

Deník zoufalé manželky III.


Občas jsou dny, kdy je lepší se jen celej den usmívat.
Lidi si pak řeknou, že jsem aspoň hezká, když už jsem tak blbá.

Pondělí


Ráno mě potěšil pošťák. Vzbudil mě a aby mi neodjel s balíčkem v ruce, rychle odbzučím dveře, stáhnu pyžamo, nahodím první šaty, co vidím a jdu mu otevřít. Je trochu nesvůj, ale říká, že mi to dnes sluší. Překvapí mě to, jelikož jsem celá přeležená, neučesaná a nenalíčená. Ale jen do tý doby, než zjistím, že šaty prosvítaj. A že nemám kalhotky.

Úterý


Holanďan vysílá S.O.S. hladové zprávy z nemocnice a je ochoten sníst cokoli, co mu přinesu. No prosím! Po nemocniční stravě bude i moje vaření milovat.

 

Středa


V pondělí pošťák přinesl mou první objednávku z eBaye - krásnou kabelku, kterou tu jisto jistě nikdo nemá. Je naprosto dokonalá a nechápu, že jsem eBay objevila až teď. Při chůzi se ale urvou oba traky a kabelka jde i s obsahem k zemi. Nesnáším eBay.


Čtvrtek


Po návštěvě Holanďana v nemocnici jsem překročila návštěvní hodiny takovým způsobem, že se nejen začalo smívat, ale oni mi už i hlavní vchod oddělení zamknuli. Půl hoďky zkouším všechny dveře v nemocnici a hledám východ. Jedny dveře se za mnou zabouchnou a jsem lapena. Po tmě hledám kontakt a volám na recepci, že jsem "tady u těch lehátek" a ať si pro mě přijdou, že jinak budu mít doživotní traumata.

Pátek


V metru proti mě sedí ženština, co ukusuje z tabulky čokolády. Každé sousto si labužnicky se zavřenýma očima vychutnává, pak zbytek čokolády vyplivne vedle do sáčku od rohlíků. Takhle to jede celé tři zastávky a celé čtyři řádky čokolády. Pak vystupuju, selhává mi totiž ta příkopka od žaludku.



Jak říkám - občas jsou dny, kdy je lepší se jenom usmívat.
Nebo máte lepší taktiku?
Luc.

Proč nemám ráda sluníčkové lidi


Já nejsem cynik.
Jsem celoživotní optimista.
Jsem přesvědčena například, že Holanďan už si prostě lepší ženskou než mě prostě nemůže najít.
Ale bojím se sluníčkových lidí. Poznám je už po první větě:

  • Vždycky se mají líp než já
  • Vesmír se o ně postará
  • Milujou všechno živé
  • Jsou vděční i za to, že jim vržou panty
  • Jsou tu pro mě vždycky
  • Miláčkové, energie, telepatie a andělé
  • Všechno dobře dopadne, to mi můžou zaručit
  • Myslí jedině pozitivně
  • Nemají černé myšlenky
  • Nikdy nemají ráno krizi, když musej vstávat
  • A nemají smysl pro humor

Lehce mě tím vytáčejí. Dobře, tak jsem cynik. Funguju na úplně jiných principech. Ráno mívám krize pořád, den blbec zhruba tak třikrát za týden, nemiluju všechno živý a všechno dopadne dobře jen v tom případě, že nepřiložím ruku k dílu.

Ale o co míň sluníčka, o to míň mraků se mi může prohnat náladou, že.


"Zítra večer? To nemůžu, to mám skupinové meditace," pochlubí se sluníčková kamarádka. "Je to tak strašně uklidňující a ...počkej," zarazí se mrknutím na monitor. "Ježiš ta vypadá. No pojď se podívat. Tohle je ta nová mýho ex. No podívej se. Tlustá, ošklivá, domácí puťka. Nevím, co na ní vidí. Takovej hezkej chlap a on si vybere tohle? Teda né, že bych byla nějaká sexbomba, ale aspoň mám zdravý sebevědomí."

"Ne! Panebože, podívej: She is expecting a baby hlásá Facebook. Ježišmarjá! On si kvůli ní bude muset pořídit dítě? A to ho přitom nikdy nechtěl. A že to vím, byli jsme spolu takovejch let. Tak to je jasný. Je s ní jenom kvůli tomu dítěti. Nemiluje jí!"

Nemám ráda ty náhlý exploze sluníčkových lidí.
Bubli, bubli, bubli. BUM!
Zaplaťpánbu, že já jsem normální.
Chci říct.
Holanďan mě nechat kvůli nějaký cuchtě, tak mu to patří.
Já zůstanu v klidu.
V klidu usednu nad blog a slovíčko "Holanďan" přepíšu ze všech příběhů, co se tady o něm kdy objevily, třeba na slovíčko "Ital". To se zblázní.

Co vy a sluníčkoví lidé?
Luc.


Proč ani letos nejedu na KVIFF do Varů



Že prý celebrity zase odjíždějí zažít Vary a jestli prý pojedu taky.
Ach ano. Já jsem ták moc celebrita. Naprosto tam patřím.
Ale nikam nepojedu. Mám totiž jisté, řekněme, morální zásady.

1.) Žádní paparazzi?


Dotrmácela jsem se vlakem, s plnou polní, bez kalhotek a s večerním make-upem. Cítím napětí, vzrušení, extázi...tady mě máte, Vary! Tak kde je kdo?


2.) Nedostala jsem pozvánku na Moët party


Láska se přeceňuje. Spí se s lidma kvůli známostem, nikoli z lásky. S támhletím jsem nespala, s tím taky ne, tohohle ani neznám, tenhle se mi nelíbí...tak sakra! Kdo mě na tuhle VIP party protáhne? Co jsem to vůbec za blogerku, když nemám žádný ani kontakty, ani styky?

 

3.) Nechci trapně pózovat na červeným koberci


"Hele, dobrý, už ten Gibson zašel, já si stoupnu sem na kousek červenýho koberce a rychle mě foť, jo? A ať to vypadá přirozeně, jo? Jako že jsem teď vystoupila z limuzíny a fotí mě paparazzi. Sýr jednou. Sýr podruhé. Sýr potřetí. Máš to?"


 

4.) Nemám co na sebe


Čeští módní návrháři dělají tu chybu, že nespolupracujou s těma správnejma lidma. Ano, teď koukám na sebe. S krásnými šaty bych se na Moët party určitě dostala. Módní policie by měla žně a šaty reklamu. Easy!

 

5.) Znám jen Zdeňka Trošku a Woodyho


A vůbec. Nepřijede Zdeněk ani Woody, jebat Vary!


Ale příště...příště už to určitě vyjde! Jelikož vím, na čem zapracovat.
Luc.

Jsem holka do nepohody. Jen ve stanu panikařím.

Já jsem tak moc holka do nepohody.
Příroda? Miluju.
Věřím v její moudrost, v její dary, v její uzdravení a vím, že nemůže být nic lepšího než čerstvý vzduch.

Však víte, že vám nelžu.
moje vztahy, například, tak nikdy neutrpěly letní sezónou. Jak říkám, já jsem tak moc holka do nepohody. A vždycky jsem byla ochotná kompromisu. Tedy v případě, že mi chlap ustoupil jako první.

Tady signál taky není?

Rybáři mi nikdy nevadili. Ti jsou neškodní, milí, klidní, trpěliví. Vášniví turisté jsou taky fajn. Zvlášť pokud túrují nejraději o samotě. Pak také kempaři, stanaři a karavaňáci a s nimi nejistý terén a bojové podmínky.

  • Pokud se nepovraždíme teď, drahoušku, tak už si rovnou můžeme pořídit kupu dětí.
  • Pokud ty neopustíš v těchto bojových podmínkách mě, pak si tě rovnou můžu pozvat na porodní sál.
  • A pokud neopustím v těchto bojových podmínkách já tebe, pak už jsem zřejmě hormonální.

Chci říct.
Jsem tak moc holka do nepohody - věcí se neštítím, jídlem nepohrdám, náladová nejsem, panikařím jen v rozumných dávkách a ujdu a udejchám toho docela dost. Jen mi nedělá úplně dobře být mimo město. Nedělá mi dobře být mimo lidi, mimo civilizaci, mimo mobilní signál, mimo, nedejbože, wi-fi.

Jak chci s nulovým wi-fi a mizerným signálem volat sanitku například?
"Dobrý den, potřebuju okamžitě pomoc, jsem na poli jižně od Prahy, sedím úplně uprostřed, slyšíme se? Úplně uprostřed. Za Prahou. Směrem jih. Dojeďte si pro mě!"


Na samotě u lesa mě panika bere.
Věcí se neštítím, to je pravda. Ale havěti jo. Jídlem nepohrdám, ale hlady omdlít dokážu. Náladová nejsem, ale nesmím se nasrat. Panikařím jen v rozumných dávkách, což ze mě teď dělá nepříčetnou. Ujdu a udejchám toho docela dost, ale být ztracená bez civilizace už nerozdýchám.

Jak říkám. Moje vztahy nikdy neutrpěly letní sezónou.
Končily totiž se sennou rýmou na jaře.
Co vy a panika?
Luc.

Seznamovací inzerát


Seznamovací inzerát v deníku:

"Nabízím velmi mnoho, ale musíš si toho vážit a pomáhat v domácnosti, občas jít s pejskama, nakoupit, uklidit, uvařit, udělat mi kafe, musíš být čistotná a férová ke mě a potom ti dám šanci na nový život i hezký vztah se mnou a budeš se mít velmi dobře.

Dám ti i nádherné a drahé oblečení po bývalé partnerce, kožichy, kosmetiku, zlaté šperky a udělám z tebe super TOP holku dle obrazu svého. Já charismatický, vysoký, tmavovlasý, modrooký, atraktivní, chytrý frajer (někdy i rebel bouchač), ale jinak velmi hodný, komunikativní, legrační, působící v umělecké branži, bývalý big vekslák, deejay, tanečník, foto-model, nyní vizážista, fotograf, kameraman, imitátor-dublér, režisér a producent.


K dispozici můžeš mít krásný samostatný pokoj anebo i klidně užívání celého obrovského bytu včetně vany, internetu 24 hod. denně, kabelové tv a všech lidských a moderních potřeb na klidném sídlišti, všechny obchody hned vedle domu včetně gyndy, ale jen štíhlé, upřímné, citlivé, hodné dívce, která nemá kde bydlet, je třeba na ulici nebo řeší tuto špatnou situaci a neví si rady a nemá peníze.

Je mi úplně jedno odkud jsi, co jsi zač, co máš za sebou (stejně si tě proklepnu), pomůžu ti a jestli tě baví foto, film, tanec, zpěv, modeling a jsi trochu i anděl s d'áblem v těle, tak tím lépe, já také nejsem svatej:o) Toto všechno nechci za sex, jak by se mohlo zdát, ale chci vážný vztah. Zlatokopky naivní nepište, ale jen ty potřebné dívky!"

Ha! A pak že harlekýnky nemaj úroveň!
Čím si čtení u vody zpříjemňujete vy?
Luc.

Vychytávka: Tělové máslo ukryté v deodorantu



Je to kulatý, není to o moc větší než deodorant, schovává se to v retro obalu a voní to po čokoládě s pomerančem, co to je?
Je tu snad někdo, kdo si netipnul tělové máslo Sinfonie od značky Calena?

Tělové máslo bych tomu však neříkala.
Je to tyčinka, kterou hodíte do kabelky a vynoříte kdykoli bude potřeba. Jelikož jde o bezvodou BIO kosmetiku, vzala jsem jí pořádně do parády.


Jak použít?


  • Balzám na rty? Jo! Neznám lepší balzám než tenhle dokonale vonící, dokonale chutnající a úžasně promašťující!
  • Ne nehtovou kůžičku? Taky jo. S.O.S tyčinka pro nehty to určitě je.
  • Krém? Ano! Tyčinka je výborná na oční okolí, na okamžitou vzpruhu vysušené pleti nebo na odřený nos.
  • Odličovač na cestách? Jen teoreticky. Oleje sice rozpustí veškerou špínu i make-up (takže odlíčit rtěnku je super), ale oči si tím nikdo přetírat chtít nebude. Fakt to jde blbě. 
  • Na drobná poranění, spálení? Ano, prosím! Lípa a heřmánek jsou hlavními ingrediencemi tohohle máslíčka, takže mají i hojivé účinky. 
  • Máslo na tělo? To především, i když tyčinkou si fakt mazat kousek po kousku kůži nebudu.  
  • Krásný nožky na léto? Ideální! Já tyčinku zkoušela jak po holení, tak i kdykoli, kdy jsem ze skříně vytáhla sukni. Vždycky si olejuju nohy než někam jdu. Vypadají...užší minimálně:-)
  • Tuhý parfém? Moc ne. Voní to krásně, což o to. Ač heřmánek ve spolupráci s kokosovým, kakaovým máslem a oleji, cítím v tom prostě pomeranč. Ale ne jen tak ledajaký! Pomeranč v hořké čokoládě, už víte, co myslím? Přesto, že to dokáže osvěžit, nedokáže navonit... 
  • Retro ozdoba do koupelny? Pchá! 


Na více způsobů použití jsem zatím nepřišla. To neznamená, že je časem ještě nevymyslím. Léto bude dlouhé. Německá Calena teď vrhla do ČR i na Slovensko a slibuje jak ingredience v BIO kvalitě, tak zcela přírodní složení a ruční výrobu. 

Tleskám tak Němcům za další fikanou věc.
A pokud by se vám nechtělo do Německa, tak řadu másel najdete zde za 279 kaček.
Jaká je vaše multifunkční kosmetika na léto?
Luc.