Proč je dudácký festival víc cool, než si myslíte.

Nechci podceňovat různé festivaly.
Ale ten dudácký festival ve Strakonicích je fakt výbornej.
Poznáte plno kultur z celé Evropy. A zadarmo.
Skamarádíte se s dudáky, ožerete dudáky, poprosíte o selfie, napečete české buchty, uděláte řízky a pyšně jim ukážete město (které jinak po zbytek roku dost kritizujete).

A je to, mimochodem, docela parádní podívaná...

Dudáci ze Skotska to umějí prožít. Nerozptylujou se tanečky, ale slyšíte je nejvíc.

 

Jedna skupinka z Německa ovšem troufla i Skotsko. Místo dudáků poslala jen hezké holky. Frajeřina.

A Bulharsko zase trumflo Německo v ženské kráse.

Přijeli i Turci. Nebyli tolik slyšet, ale kroutili se vydatně a neúnavně.

Kde zůstaly ruské bábušky, to nevím. Tohle jsou Řekyně. 

Španělé přivezli trochu karnevalu, a byli výborní. Milujou české buchty. Whatever it means.

Téhle holandské bandičce říkáme už léta Skokani. Poskakujou, tancujou s dětma, mezitím stíhají hrát a někdy vlítnou mezi lidi se jen tak obejmout. Pak nestíhají a čeká se na ně. Klasika...

Už nevím, jestli Poláci vzali dudy. Ale troubili jinak.

Velká Británie to taky pojala ve velkém. Těžce konkurovala Skotům.

Takže nakonec Němci dorazili, svět je v pořádku.

Bořím mýty o Maďarech. Tamten vzadu byl hezký chlap.

A zde, za objímajícími se Holanďany, si povšimněte žluté budovy jak potřísněné krví. Inu, každé město má svůj unikát, na které je náležitě hrdo.

A hrdí jsme rovněž na to, že ty čtyři dny festivalu můžeme světu ukázat, že strakonické pivo zase tak špatné nemáme. Naopak. Celé čtyři dny teče proudem, cizincům chutná a na nějakou plzničku si nikdo ani nevzpomene.

Zdravím do Plzně!
Luc.

Když se vám opije mladší sourozenec

Vsadím se, že se jednou opiješ dřív než já.

Netvrdím, že jsem se nikdy neopila.
Naopak.
Svět mi přijde tím nejzábavnějším místem už po půlce malého piva.
Ale tentokrát mě z trůnu "těžkého alkoholika" sesadila ségra.

Prý že si pro ní máme přijet, pípla v jednu ráno SMSka.
Co to tenkrát slavila, to už si nepamatuju.
Ona ostatně taky ne.
Ale když stála před clubem a čekala na odvoz, zdála se být dobrá.

Nemotala se, nelezla po čtyřech, nehihňala se na celé kolo. Dokonce i naše auto bezpečně poznala.
Jakmile ale usedla dozadu na sedačku, věděly jsme s mamkou okamžitě, že tady někdo lehce přebral.
Ale co.
Život má člověk stejně rozdělen na několik mezníků - první opice je jedním z nich. A na to první ráno, kdy vám je šíleně zle, se vzpomíná celý život. Vypráví se o tom dětem i vnoučatům.

"Ten večer, kdy jsem se zamilovala do Pišty Hufnágla jsem se zřídila tak, že mě z parketu museli odnášet. A tam někde na těch záchůdcích jsem, děti, potkala vašeho dědu..."

Většinu cesty je ségra v klidu.
Ten klid se ovšem mění s první zatáčkou.
Začíná jí být blbě. Stáčí okýnko, aby měla čerstvý vzduch. Odepíná pás a lehá si. Nepomáhá to a tak ať zastavíme. Začíná se kroutit a očima těká sem tam.

Druhá zatáčka je jejímu žaludku osudná.
To už nezvládá a bere to první, co jí padne do ruky - tedy nebohá Pinďova sedačka - a začíná do ní zvracet. "Ježiš, hlavně to Pinďovi neříkej," říká mamka, "jinak už ho do toho nikdy nedostanem, znáš ho."

"To já ve tvým věku vůbec nepila. A když už jsem se zřídila, tak jsem byla i tak dosti zodpovědná. Než abych poblila půlku auta, tak jsem radši pozvracela psovi pelíšek v autě!"

Pelíšek se vypral, Pinďa nikdy nic nezjistil a ségra si tu druhou zatáčku vůbec nepamatuje.
Jako velice dobrácká rodina jí to však nikdy nezapomeneme připomenout.
Stejně jako mně má dobrácká rodina nikdy nezapomene, že mladší ségra už se konečně pořádně opila, zatímco já - o pět let starší - pořád trapně nic.

Ale víte jak.
Já vždycky byla suchar bez špetky smyslu pro humor.
Co vy a první přihnutí?
Luc.

Olejová maska na vlasy: Ochrana před vysoušením i pomoc při růstu vlasů

Od jara testuji masku na vlasy, ale ne jen tak ledajakou.
Je bezvodá, chlubí se BIO ingrediencemi, avokádovým, šalvějovým, olivovým olejem, bambuckým máslem a hlavně rozmarýnem. A jak víme, rozmarýn prokrvuje a napomáhá tak růstu vlasů.

Celá tahle věcička od BioAroma pochází z Řecka a výrobce slibuje, že: "působí jako intenzivní regenerace pro poškozené vlasy a roztřepené konečky, posiluje vlasy a vyhlazuje je. Jedinečná přírodní maska proniká do nitra vlasových vláken, kde přispívá k jejich obnově, regeneraci, hloubkově výživuje, uzdravuje a hydratuje, uzavírá povrch vlasového vlákna a činí vaše vlasy poddajnější a lesklejší. Působí i jako prevence vypadávání vlasů."

Tak tomuhle bych zase tolik nevěřila. V délkách už jsou vlasy neživé a na roztřepené konečky nepomůže ani lepidlo, ani svěcená voda. Takže to vidím maximálně na nějaký ten optický klam či větší lesk.

ALE!
Kdo dennodenně žehlí, natáčí či fénuje, ten tuhle věcičku ocení.
Maska se nanáší klasicky místo kondicionéru, nechá se působit 30 minut a pak se znova musí smýt, jelikož je hodně mastná. Já sama to už beru jen mycí zemí od Logony či Hádkovým Mycím olejem, abych vlasy nepřesušovala pěnidly.

A hle. Vlasy se pod tíhou každodenního natáčení přestávají lámat a padat.
Vlasy se přestávají přepalovat. Nebo se možná pořád přepalují, co já vím. Ale mají jakousi olejovou ochranu a už neztrácejí elasticitu a nevypadají tak vysušeně.

Ale to je furt kosmetický problém.
Jelikož má maska opravdu dokonalé složení (zcela přírodní, jen ta vůně nic moc), vtírám si jí na noc do vlasové pokožky. A přidávám ještě kapku rozmarýnového éteráčku. Protože kde jinde vlas vyživovat když ne přímo u kořínku, že. Je to takový balzám na pokožku hlavy. Do roka čekám bujnou hřívu!

To není děložní čípek. To je vnitřek masky po vyndání z lednice.

Suma summárum

Maska na zničené vlasy se dá používat nejen na jakousi regeneraci vlasů, ale i k stimulaci růstu nových a zdravých vlasů. Je olejová, takže je dobré ji uchovávat v lednici a dobře vymývat. Sama bych ji doporučila jako určitou ochranu vlasového vlákla při žehlení, ale nechci to úplně nazývat termoochranou. Není nejlevnější - v e-shopu ji koupíte za 515 kaček (250ml), ale pakliže máte vlasy suché, zničené, zpřelámané, tak určitě nezklame.

Takže ano. Zase ano.
Luc. 

Smrt Robina Williamse: Proč se komik nedokáže zásmát svým vtipům?

Myslím, že vím, proč mě ta zpráva tak vzala.
A není to jen tím, že Tátu v sukni vám odrecituju nazpaměť.
To bych oplakávala v případě, že by šlo o přirozenou smrt.
Ale sebevražda? Těžké deprese?

Celý život podvědomě vyhledávám lidi, co dokáží rozesmát.
Ty, kteří tak opravdu žijou - vesele, radostně, jsou splachovací, věčna věků v klidu a vystresne je jen máloco. Takové ty osobnosti, co si s ničím nelámou hlavou, všechno se nějak vyřeší a dokud se směje, tak se neumřelo.

Takové ty týpky, které když si pustíte v hnusný zimní večer po rozchodu, tak stejně budete slzet smíchy.
A Robin Williams přesně takový byl.
Aspoň před kamerou, aspoň pro fanoušky.

Vím, proč mě jeho smrt tak vzala.
Zaprvé mi ukázala, že když se směju já, neznamená to, že se směje i ten druhý.
Zajímat se o něj nebudu, on je určitě taky happy, když dokáže bavit, nic ho netrápí, žije krásný život a já jsem ta, co má trápení. Tak co.

A zadruhé mě přivedla k plno smutným otázkám.
Proč ti největší komici trpí těmi největšími depresemi?
Proč nezvládají svůj vlastní život?
A musí být deprese součástí humoru?
Musí si člověk projít peklem, aby všechno to špatné dokázal obrátit v humor?
Protože pokud ano, pak by ho jen tak něco nemělo rozhodit.
Pomáhá tedy komik publiku nebo publikum komikovi?

A proč se komik nedokáže zasmát svým vtipům?

A ví vůbec komik, kolika svým fanouškům pomohl v těch nejtěžších chvílích?
A že právě tito fanoušci berou tak jeho sebevraždu jako tu největší zradu?
A proč si my fanoušci zase myslíme, že nás ten druhý bude vždycky jenom bavit a že máme nárok na více jeho tvorby?

Až to pořádně opláču, tak to vezmu z toho druhého konce - všem těm, co mě od srdce rozesmáli, těm poděkuju. Aby věděli, že to, co dělají, má smysl a že je v životě potřebuju. 
Musím se to naučit.

Ale na Tátu v sukních už bude těžký se koukat.
To teda kurva jo.
Odpočívej v pokoji, Robine. A díky za všechny ty boží filmy!
Luc.

Proč se nedokážeme vypravit včas

Hele miláčku, ujelo nám letadlo, zamáváme mu?

Dostat nás dva z baráku si žádá množství psychologického umu.
Neděláme to schválně.
Víte, jak jsme z toho vystreslí?
Ale pokaždé, když se někam vypravujeme, to vypadá stejně.
Děj se co děj.

Nevíš, kde mám klíče?

Holanďan rána začíná miliardou otázek.
Nevíš, kde mám klíče? Peněženku? Brejle? Batoh? Kam jsem dal klíče od auta? To červený tričko? Mobila? A prozvoň mě, prosím tě.

A já? Já samozřejmě vím.
A pakliže ne, dokonale zanalyzuju to, kam to případně mohl dát, kde to mohlo zůstat a kam to zřejmě chtěl dát tak, aby to měl na očích. Jelikož, víme, taková místa bývají ta nejhorší.

Ale fajn, čtvrt hodinka je v háji...

Co kdyby pršelo

Všechno důležité máme sbaleno a vycházíme z domu.
Na poslední chvíli, ale když sebou hneme, tak ještě stíháme.
Jenže jsou mračna a vracíme se pro deštník. To dá rozum, jelikož zákon schválnosti je jediný zákon, který se nedá obejít.

Dobrá, pět minut navíc. To jsme rychlejší, než jsem předpokládala.

Já nás střelím

Oddychám si teprve, když jsme oba nalodění pohodlně v autě.
Konečně. To to trvalo.
Na mrtvici jsem zase až tehdy, kdy mi dojde - po hodině jízdy autem - že jsme sice dali do batohu jak peněženku, tak mobil i brýle, ale to jen proto, abychom celý batoh v ten moment, kdy jsme se podruhé vraceli pro deštník, nechali stát v předsíni.

Hodina v čudu.
Vlak v čudu, letadlo v čudu a my dva v prdeli.
A nejhorší je, že už to považujeme za normální.

Co vy a vypravování se?
Luc.

Rozhovor s Holanďanem nejen o životě v ČR

Ptali jste se, jak se Holanďanovi žije v ČR, v čem je největší rozdíl oproti Nizozemsku a jestli by něco na svém životě změnil. Tady jsou odpovědi.

Jak jsi se dostal do ČR a co tě tu drží? 

Byl jsem v Praze jako turista a mesto se me hodne libilo: hodne zelenych, velka reka, kopce (Petrin), a pritom je Praha hodne prostorna. A tenta doba (ne tak dlouho po revoluce) byla Praha trochu divoka a pro mne zahadna.

Co tě na České republice překvapilo, s čím si fakt nepočítal?

Ceska spolecnost se hodne rychle hodne zmenila po revoluce a porad se meni.

Dnes napriklad se da najit spickova technologie v CZ (vic nez v nekterych zapadnich zemich, jako napriklad Italie). S cim co jsem nepocital byl ze v CZ se jeste vyskytuje tolik korupci (na vyssi urovne) a to zdrzi vzrust CZ (verim, ze bez korupce CZ se muze stat tak bohate jako Nemecko).

Taky, ze Cesi jsou min individualisticci nez Holandani, co ma svoje dobre stranky (rodina je dulezitejsi) a zaporne stranky (zavistivost v CZ je hodne silna: v takove podobe jsem se s tim jeste nikdy potkal) a Cesi jsou vic zdvorili k autorite (treba Cesti studenti maji vic respekt nez Holandsti a je to proto mnohem lehci prednaset na univerzite v CZ nez v NL).

Plánuješ tu zůstat nebo se chceš vrátit, případně žít někde jinde?

Zatim pocitam s tim ze tady zustanu.

Tři věci, které bys v životě změnil

Spis nic. Co bych mel zmenit? Jsem velice spokojeny.

Tři okamžiky, na které do smrti nezapomeneš

- Prvni seznameni s Lucii
- Zivot jako student zijici na koleje Hvezde v 1995
- Bohuzel jsem nedavno musil na komplikovanou srdecnou operaci s malou ale jistou mirou úmrtnosti. Nikdy nezapomenu jak jsem lezel na operacni stul a jak jsem, tesne pred narkose by zapusobila, uznal ze je mozno ze to jsou uz ty posledni okamzity meho zivota.

Co je nejlepší a nejhorší na životě s blogerkou roku?

Nejhorsi: Lucie se ted dela porad starosty jestli svoje clanky co pise jsou dost dobre.
Nejlepsi: Nevim. Ale moc ji to preju.

Popsal bys nám z tvého pohledu vaše 1. seznámení?

Uvidel jsem prekrasnou holkou jako z sna a musil jsem si s ni popovidat. Byla dokonce i prijemna a zajimava a reagovala na me pozitivne. Byl jsem velice nadseni a potom jsme si domluvili rande. The rest is history...

Je mezi vámi 20 letý věkový rozdíl. Nebojíš se toho do budoucna?

Nebojim se. Vlastne muj tata byl o 26 let starsi nez moje mama, tak mne to asi nepripada nejak zvlastni.

Kdy už začneš psát ten svůj blog?

Jeste se k tim pracuje :)

A jak se líbí v ČR cizincům, které znáte vy?
Luc.

8 důvodů, proč jsem "jenom" prodavačka

Já bych se nad tím tak neofrňovala.
Ale jasně. Mohla bych mít místo v kanclu, být špičkově placená, mít firemní auto a to všechno jenom proto, abych si mohla připadat důležitě. Líp než sousedi.
A mohla bych se na prodavačky koukat skrze prsty. Jelikož, víme všichni, mají jenom učňák.

Jenže z té druhé strany je to lepší.
Víc vás to obohatí.
Zvlášť pokud pracujete v obchůdku s bio kosmetikou.

1.) Trocha manuální práce

Manuální práce může být fyzicky náročná, ale čistí mysl. Člověk si u ní dokonale odpočine. Ale má své zásady a je potřeba dobré organizace. Často se tak od nás z krámku ozývá:

Spadlo ti to, Máchale! = Spadlo ti to, bobe.

Drž tam, nebo tě srovnám! = Drž tam šampone nebo tě srovnám do latě.

Nemůžu, dělám ty expirace chlapů. = Nemůžu, kontroluju expirace pánské kosmetiky.

Ještě chvilku a budou i děti. = Ještě chvilku a udělám i expirace dětské kosmetiky.

Narvala jsem ho do Božky = Ten krém jsem dala do krabice s názvem Božena.

Zas´ráno? Zas´ráno! = Takže se uvidíme zase ráno? Zase ráno!

2.) Rozvíjení kreativity

Za ten půl rok jsem pochopila, že kreativní práce není vymýšlet super chytré texty ani prodejní taháky na lidi. Pchá. To nic není.

Kreativní práce je, když vám přijde 10 kilo nového zboží, kterému na metru čtverečním musíte udělat místo, přerovnat tím celý zbytek sortimentu, propočítat každý centimetr a ještě to vystavit tak, aby se v tom každý vyznal. Nikdy jsem nebyla kreativnější.

 3.) Vděční zákazníci

Mezi mnou a zákazníkem je vždycky pult. Pult, který nás dělí fyzicky. Nikdy to však není bariéra, která by se nedala překonat slovy a činy. Pokud dobře poradím, dlouho se někomu věnuju a pomůžu mu, pak mi lidé podají ruku na rozloučenou nebo mi z vděku darují, co zrovna mají. Už jsme dostali plno suvenýrů, dobrot i kytiček.

4.) Nevděční zákazníci

Stává se i opak. Permanentně nasraní zákazníci.

• Jak si dovoluju negavarit pa rusky, když jsme přeci v Čechách, že. 
• Jestli se můžu zaručit, že po tomhle jí ta celulitida sleze, že jinak si bude stěžovat majitelce. 
• A já ten opalovák, slečno, potřebuju na svatební cestu. Na svatební cestu, víte, co to je? Víte, jak je to důležité? Nemůžu si dovolit být bílá nebo mastná nebo spálená!

Bože, já jednou tu knížku zážitků přeci jen budu muset vydat. Bude to trhák!

5.) Manager of everything, executive, influencer, specialist, producer a taky VIP

Nechci znehodnocovat důležitost těchto funkcí. Zvláště, pokud je dělají lidé šikovní, znalí, féroví a minimálně chytří. Ale za kým půjdete, až vás bude trápit těžká zácpa? Za prodavačkou! A věřte, že vím, z čeho se zaručeně poserete, manažer nemanažer.

6.) Hrajeme týmově

Společné přehazování krabic, školení, trocha potu, zpřelámané nehty a výčitky z toho, že jsme peníze navíc rozfofrovali na čokoládách, to z nás dělá přátele.

I když každý z nás má kromě prodávání na starosti ještě další věci, nehrajeme na důležitost pozic. Všichni jsme hodnoceni na individuální bázi, kde se hraje jen na to, jak moc překonáváme sebe samu. Každý tak má trochu jiné peníze. A každý ví, kolik kdo bere.

A je nám to upřímně úplně jedno. Nesrovnáváme to. V případech nouze nám navíc na prodejně pomáhají lidi ze skladu, lidi z kanclu i paní majitelka.

7.) Krásní chlapi

Chlapi, co do bio obchůdku chodí pravidelně nakupovat, jsou povětšinou výstavní kousci. Ale pozor, dělí se do tří skupin:

• Potřebuju prosím vás vybrat něco pro přítelkyni k narozeninám, poradíte?
• Prosím vás, manželka mě poslala pro nějakej dětskej zásyp
• A konečně: Slečno, mám si vzít tenhle nebo tenhle parfém? Kterej vám voní víc?

8.) Nalíčit, navonit, namazat

A ta největší výhoda? Ráno můžu přijít ošklivá, nenalíčená, rozdrbaná. Z práce odejdu vždycky voňavá, krásně nalíčená s hřívou jako právě umytou. A ještě můžu říct, že přece nemůžu doporučit něco, co nemám ozkoušené, že.

Jsem prodavačkou moc ráda.
Čím jste (moc rádi) vy?
Luc.