Ženská a chlap: (NE)VYJEDNÁVÁNÍ

Nebudeme říkat, že se tohle odehrálo u nás.
Řekneme, že to tak má každý.
Samozřejmě, že to tak má každý.
Inu, chlap se rozhodne své drahé koupit k narozeninám zimní bundu a naivně očekává slova díků. A ženská zase bláhově očekává, že si bude moc tu bundu vybrat.

Ale je to jinak...

Chlap (v duchu): Koupím jí bundu, ve které bude moc zdolávat Himaláje. Bude možná drahá, ale těch let, co vydrží! Bude hřát, takže neuslyším nikdy žádný fňukání o tom, že je jí zima.

Ženská (v duchu): Koupí mi bundu. Hohoho. Mám vyhlídnutou tu krásnou vypasovanou zlatou. Dělá nádhernou siluetu, má odepínací kožíšek a vypadá fakt luxusně. Letos stejně krutá zima nebude a příští rok si stejně koupím novou.

Chlap: "Hele, tahle je dobrá. Vidíš, máš tam i ultra termo mikro high-tech vlákna, to neprofoukne. Milion kapsiček a vepředu vak na nějaký nezbytnosti - nožík, kapesníčky, mobil. A ani s kabelkou se nebudeš muset tahat!

Ženská: "V tom budu jak...když jela Bridget Jones na hory. Mě by stačila třeba tahle, podívej. Hezká, s páskem a nějakej tenčí svetřík pod to dám. A je ve výprodeji!"

Chlap: "Prosím tě, nejdeš na módní přehlídku. Tahle je taky hezká, mě se líbí. A vůbec - kdo tě v tom asi tak uvidí?"

Ženská: "Jak kdo mě v tom jako uvidí? Půlka Prahy. A já sebe sama v zrcadle."

Ženská (v duchu): A vůbec nechápu, jak může mít tak špatnej vkus, když si vybral mě.

Chlap (v duchu): Hele a tady to má i vnitřní kapsičky!

Ženská: "A co tahle? Ta už je doooost teplá, má dvě vrstvy a kapucu. A vypadá fakt dobře, tu bych i nosila."

Chlap: "Tu ne, ta je moc krátká, potáhne ti na ledviny. Víš, že se tyhle věci nesměj podceňovat. Něco ideálně ke kolenům."

Ženská: "To víš že jo. Budu jak tučňák! Já se chci taky líbit, nevím, že je to tak těžký pochopíš."

Chlap: "Ale mě se líbíš..."

Ženská: "Víš co? Já už ani nic nechci. Nic mi k těm narozeninám nekupuj. Jen jsem si myslela, že jsou to moje ledviny a můj dárek!"

Chlap (v duchu): A ještě má nepromokavej povrch...

Nebo vy snad nakupujete dárky za mírumilovnějších podmínek?
Luc.

Když diagnóza "ženská" nestačí

O našich jedině v dobrém, znáte mě.
Ale víte, naše mamka je fakt případ.

Léta shání kabátek. Zřejmě podzimní, i když bůh ví, je to konec konců ženská.
Její slova známe nazpaměť: Obyčejný, vypasovaný, hladký.
Není týden, kdy by nějaký nový nepřitáhla domů.

Začíná to pořád stejně: "Koupila jsem si kabátek, je výbornej, přesně ten, co léta sháním. Hele," a nakrucuje se v tom v chodbě před zrcadlem. Končí to taky pořád stejně: "To není ten, co jsem potřebovala. Tak jsem si koupila novej. Je výbornej, přesně ten, co léta sháním. Hele," a zase těch pár otoček před zrcadlem.

Domů tahá vlastně úplně všechno, co i z dálky může připomínat kabátek. A i když jsou její kritéria pořád stejná, občas už přinesla i něco s volánama, nevypasovaného, krátkého, divného.

Už jsme byli svědky i toho, kdy mamce ve skříni přistály dva tři kousky úplně stejné.
"Sakra, já už ho mám? Ale tenhle je přeci ten, co léta sháním a tenhle, co jsem koupila minule, je moc krátkej!"

Sestra, pes, taťka i děda s babičkou jsou mi svědkem, že nekecám.
A že se divíte, že naši ještě nezkrachovali? To já se upřímně divím taky.
Ale bude to tím, že vypomáhají i sousedé a veškeré příbuzenstvo. Všichni nosí mamce kabátky, tedy i ty, které vyřadili už v 90. letech, jelikož i na devadesátky to bylo módní peklo.


Po pěti letech shánění kabátku:

• Máme prošoupaný lino u zrcadla
• U slova kabátek se celé naší famílii vypíná schopnost se koncentrovat, vnímat a slyšet
• U slova kabátek se celé naší famílii zapíná schopnost neřešit, nekomentovat, nehádat se
• Už jí zná kažká prodavačka oblečení ve Strakonicích. Každá už jí prodávala a následně vracela minimálně tucet kabátků
• Veškeré reklamy na internetu odkazují jen na "moderní kabátky", "sezónní výprodeje kabátků" nebo "kabátky a kabáty pro každého"
• Abych mamce neupírala vkus: Žádný jejím vysokým nárokům nevyhovoval. Rozdali jsme tak kabátků na charitu nebo mezi známé víc, než kterákoli jiná rodina na této straně polokoule
• I taťka začal rozlišovat rozdíl mezi bundou a kabátkem

Já vím, o našich jedině v dobrém.
Ale na naší mamku ani diagnóza "ženská" prostě nestačí.
Tímto bych tedy zakončila éru Sexu ve městě. Nedostatkovým zbožím není krásnej svobodnej chlap, nýbrž jakýkoli chlap, který by dokázal mít pochopení i pro podobné případy. A že jich mezi námi je...

Jinak je mamka úžasná. Nechce někdo kabátek?
Luc.

Noc před svatbou strávená na kolejích

Tehdy jsem byla ještě mladá, blbá a naivní.
Chci říct. Co jsem asi mohla čekat od Holanďana, že.
Chtěla jsem poznat víc z jeho minulosti. Abych ho jako dokázala plně pochopit.

Vždyť říkám, že jsem byla ještě mladá, blbá a naivní.
Dneska už se například nesnažím pochopit nic. Ono je to tak lepší. Řeknete si prostě, že ten druhej se tak narodil, holt za to nemůže, to se stává, teď už ho to neodnaučím a máte klida.

Velká část jeho minulosti se odehrávala na "vyhlášených" studentských kolejích v Praze. Schválně nebudu psát kde, abych nebyla obviněna, že dělám reklamu. 
Vzal mě tam - sadisticky - noc před svatbou. Takový pokoj na kolejích se dá totiž pronajmout i jako hotel.

Něco ve stylu: 

• Kdybych někdy nechal prkýnko nahoře, věř, že můžeš být vůbec ráda, že to prkýnko není urvaný.
• Kdybych někdy převrhnul hrnek s mlíkem do postele, vzpomeň si, že postele taky můžou být propálený.
• Pakliže bych někdy v koupelně našlapal, nic to není proti tomu, že celá koupelna taky může od základů plesnivět.
• I kdybychom byli tak chudí, že budeme mít sotva na garsonku, věř, že dokud záchodovou mísu při zvracení nesdílíš s další desítkou ženských, máme se ještě dobře.
• Kdybych někdy udělat naprosto nepatřičný bordel, víš, kde jsem se to naučil.
• A vůbec, radši si mě zítra ani neber.

Samotný pokoj nebyl zase až tak špatný. Až na propálené matrace a stoly a neustále se valící cigarový kouř bůhví odkud. Koupelny už byly horší. Chci říct. Né, že bych čekala, že se záchody budou moc zamykat nebo že tam bude toaletní papír. Ale na sprchy ucpané cizíma chlupama už jsem koukala dost nevrle.

Dlouho jsem nemohla usnout.
To je prý u nevěst normální, to ta nervozita.
Prdlajs nervozita.
To ty holky (kluci?) nahoře, kterým zřejmě patřila síť konec_bobrum, pořádaly mejdan.
V noci pršelo a pro netěsnící okno mi nateklo do postele.

Ráno jsem se probudila celá promrzlá, s kruhama pod očima a vlasama páchnoucíma kouřem.
Ale za tu noc jsem pochopila většinu Holanďana.
A došlo mi, že ta kolej měla být varování.

A tak jsem si ho vzala.
Upřímně? Víme, že já potřebuju chlapa, který je připraven na to nejhorší. Jedině tak může zvládat život s někým, jako jsem já. Ale to jsem mu řekla pro jistotu až po svatbě.

Jaká byla "milá" partnerská překvapení u vás?
Luc.

PS: Ok, tak jméno kolejí neuvádím proto, aby mě nikdo nemohl zažalovat.

Škrtící se ovce a já

Jednou člověk přijede k našim na vesnici a i sousedovic zvířata páchaj sebevraždu.
Sousedovic ovce náš dvůr vlastně celý život považují za hlavní zdroj zábavy.
Ne, že bych se jim snad divila. Ale tentokrát to zašlo fakt moc daleko.

Většinou taková ovce jenom stojí a civí. Mám pocit, že ani nemrká, ani nežvýká. Stojí nehybně, sleduje všechno. Moc na ně nemluvíme (chápejte, i naše rodina má nějaké meze. To, že si povídáme se psem a kočkama už je jiná) a ani Pinďa už na ně neštěká.

Tahle ovec ale nebezpečně vystrkovala hlavu skrze díry v plotu.
"Nemůžeš vytáhnout hlavu, co?" říkám si v duchu a jdu dál.
Po chvilce slyším jen krátké přidušené bečení a vidím namodralou ovci.
Do prdele drát. Ona se fakt dusí.

• Podívejte, není to moje ovce.
• Nejsem vegan.
• Ale zachránila jsem jednou tonoucí slepici (a to je mnohem blbější zvíře), a tak jdu pomoct i ovci.
• Odkdy já jsem tak outlocitná?

Vyšplhám se za ní, balanc udržuju jednou rukou a druhou se jí snažím zvětšit díru v plotě, aby prorvala hlavu zpátky.
S plotem to ani nehne.
Ovec mezitím modrá, začíná se seriózně dusit a jede z posledního.

Tohle je jen romantická vize vesnice.

Operace musí bejt rychlá, oživovat jí fakt nebudu. Zase tak outlocitná nejsem.
Musím přejít k bolestivější proceduře - tlačit ovci za hlavu jejím směrem a sundavat jí drát plotu směrem druhým.
Beru jí za čelo a tlačím.
Hele, já vím, že to zní jako týrání zvířat. Ale je to naopak - je to týrání moje. Jsem ještě neřekla, jak ta ovce smrdí!

Z mírného kopečku mi však ujede noha, letím k zemi, v rychlosti ještě chytám za plot a ejhle, ovce je venku. Jen se otřepe a zase nehne ani brvou. Přitom už byla fialová. Fakt.

Bere to holt s nadhledem. Tak klidně. Nepanikaří, nehysterčí, nebečí. Prostě jen tak nehybně stojí, civí a ani nemrkne. Zato já jsem celá zpocená, hysterická, špinavá, rozdrbaná a smrdím bůhvíčím.
Já to říkám pořád, že na vesnici nepatřím!

Luc.

9 vlastností, které si osvojíte na intru

Naši dlouho nevěděli, co se mnou.
A tak mě v patnácti dali na intr. Abych jako poznala, co skutečný život obnáší.
Naučila jsem se to dokonale.

Co se naučíte v prváku:

1.) Vyjednávat

"Ty mi dáš brambory, já ti dám maso."
"Když mi půjčíš zejtra tohle tričko, tak za tebe napíšu sloh na ájinu!"
"Vychně to neřeknu, ale seženeš mi číslo na Tomáše!"

Je to jedna z prvních vlastností, jak se člověk naučí vyjednávat a hlavně prosazovat se. A prezentovat to, co nabízí, v mnohem lepším světle. Jinými slovy, naučí se vydírat.

2.) Poznat nepřítele 

Už ten první měsíc na intru člověk pozná bezpečně, že lidi jsou různí. Různě divní.
A že v každém kolektivu je minimálně jedna kráva, se kterou se budete muset naučit vycházet. Nebo jí aspoň ignorovat. Nebo jí aspoň nenechat, aby vás trávila. Případně jí trávit taky.

"Hele, co nejvíc platí na tu můru odvedle? Zase mi sežrala všechny jogurty!"

3.) Myslet ekonomicky

Dostanete dvě kila na týden a z toho něco přes stovku zaplatíte za cestu tam a zpátky. To, co jste si vyfasovali od maminky, vám někdo z lednice sežral, v jídelně máte brambory i na snídani, a přesto nesmíte umřít hlady.

Třetina lidí se zadluží, třetina najede na čínské polívky a zbylá třetina přestane jezdit domů.

Ve druháku:

4.) Naučíte se uklízet

Každý čtvrtek se bodujou pokoje a musí se tak uklízet. Zatímco v prváku trapně dodržujete pravidla, ve druháku se naučíte, že válendy jsou tu od toho, aby se do nich dalo narvat opravdu co nejvíc. A řekněmě si upřímně, člověk není úplně hrdej na to, co tam dokáže před vychnou schovat...

5.) Co je tvoje, to je moje

Jeden pokoj, tři spolubydlící. Buď si brzo přestanete dělat nárok na své vlastní oblečení, anebo už vlastně ani nebudete vědět, jestli je to tričko vaše nebo ne. Jednoduše vidíte tričko, špinavý není, zmuchlaný taky ne, nesmrdí, super, můžete na rande.

6.) Zdárně přesvědčujete

Potřebujete nutně propustku. Nutně. Je to otázka života a smrti. A vychna vás pustit nechce, že už jste si jednu tenhle tejden vybrali.

To je přesně ten moment, kdy na to musíte chytře. Musíte té nebohé paní vychovatelce vnutit to, že vás vlastně dobrovolně a ráda pustí a že vám ještě pomáhá. Samozřejmě jí musíte přesvědčit, že se vám nic nestane, že ten kluk fakt stojí za to, že vaši o tom ví (neví), že budete rychlí a: "já to na vás neřeknu, že jste mě pustila už podruhý."

Ve třeťáku:

7.) Táhnete za jeden provaz

"Kde je Terka? Říkala, že do večeře je zpátky," ptá se vychna.
"Terka?"
Ježiš, kde by asi byla. V hospodě. Chlastá s klukama. A v mejch hadrech.
"Jo Terka, no ona šla do tý knihovny a tam se dneska prej pořádá nějaká přednáška od Americkýho Institutu, jakože rodilí Amíci tam vypráví o svý zemi, a tak psala, že se zdrží," vysvětluju.

Musíte táhnout za jeden provaz. Přátelé si musejí pomáhat, že?
A pak - aspoň budete moc brzo použít bod č.1.

8.) Naučíte se chodit rovně

U nás na intru byly šedivé dlaždičky. Jen podél pokojů se táhly červené lajny. A ty byly zásadní po každém propitém večeru. Když mozek pod tíhou alkoholu vypíná, jedno přesto registruje - snažit se chodit jen po červených pruzích, aby vychna nepoznala, že sotva držíte balanc.

Má to jen dva háčky - vychna není blbá, prozradí vás tón hlasu, neobvyklá rozvernost a červené oči. A pak je problém ten, že ty lajny vidíte hned několikrát!

Ve čtvrťáku:

9.) Jste pánem

Ve čtvrťáku už je vám všechno jedno. Zákony džungle už jste zvládli a jelikož jste na intru nejstarší, máte plno mladších obětí, na které můžete cokoli hodit.

Ucpaná sprcha? Prvačky!
Někdo nevypnul televizi? No čtvrťačky to nebyly!
Zmizelo někomu něco? Zase prvačky, páč minulá léta se tu nekradlo.

Konec frajeřiny. Občas to vypadalo i takhle.

Jak říkám. Intr měl jasná pravidla. Všechna byla během těch čtyř let pokořena. Některá i víckrát.
Naši ze mě museli mít fakt radost, zvládla jsem to na výbornou!
Byla to ta nejlepší léta mého života...
Kde jste se vy naučili ta nejdůležitější pravidla a proč jste tací, jací jste:-)?
Luc.

Blogerka roku jako volební kampaň

Zaplaťpánbu, že teď byly ty volby. Díky všem těm billboardům totiž nyní vím, jak vést takovou správně mířenou volební kampaň. A před Blogerkou roku se to hodí. Naučila jsem se toho od pánů politiků tolik!

Před volbami

Když jste vyhráli loni, tak je po roce potřeba lidem připomenout, jak dobře minule zvolili a veřejně se bez ostychu pochválit. Inspirací mi je samotný náš pan prezident, ten to umí dobře. A hlavní je používat ty správné formulace. Takže:

• Za uplynulý rok jsem zredukovala články o kosmetice
• V uplnulém roce rovněž došlo k naprostému vymizení komerčních článků
• Prosadila jsem více BIO kosmetiky
• Těší mě, že minulý rok přinesl více příběhů a zážitků, jak bylo avizováno v minulých volbách

Dobrý, co?
A teď už zbývá vymyslet jen pekelně kreativní slogany pro nové volební období. Něco, co přesvědčí každého čtenáře, rozpoutá diskuzi a osloví všechny věkové kategorie. Člověk se musí dostat k lidem blíž, že jo.

Volební slogany na Blogerku roku

• Vím, co chcete - chcete více příběhů k zasmání a více mých trapasů.
• Chci to stejně jako vy - to bez diskuze. Hlavně ty trapasy vyhledávám.
• Prostě se o to postarám - prostě jo. Nechte to na mě a neptejte se, jak to udělám. Nemám plán, prostě mi musíte věřit.
• Chytré články ušetří čas - díky super krátkým článkům teď budete dříve doma a mít tak více času pro rodinu. 
• Kulturní prostředí pro naše děti - odteď už jen brutálně kulturně. Pokud mě tedy sledujete například na Facebooku, okamžitě se odhlašte. Čekají vás tam samé mé fotografie v obležení mladých, starých i těch narkomanů, co jsme zrovna vyhnali do škol.

Po volbách

Pokud vyhraju, řeknu, že pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí, i kdybych se k vítězství měla prolhat. Taky inspirováno panem prezidentem.

A když nevyhraju, můj osud je zpečetěn. Mým výrokům a slibům se budou lidi smát ještě pár let poté a pokud utrpím porážku opravdu velikou, pak už se nikdy nikam nedostanu. Ikdyž, pardon, možná dostanu. Na místa tak nepatřičně vysoká, že se nějakým volbám budu moc jen smát.

Pokud si po tomhle všem mi fakt troufáte dát hlas, můžete tady. Děkuju.
Ale nezapomeňte: Je to jen volební kampaň inspirovaná politiky. Z toho nic dobrého nekouká. S největší pravděpodobností se ani žádných změn nedočkáte, všechno zůstane při starém. Klasika.

Jaké vtipné volební slogany letos nejvíc bavily vás?
Luc.

Proč jsem ráda, že mamka neměla Facebook

Moje mamka nikdy nepatřila mezi maminky, které by se nad svou ratolestí láskou roztékaly.
Měla dítě, dítě řvalo, nespalo, slintalo a mamka se z toho nehodlala zbláznit.
Byla pragmatická, ale její poznámky o mém vývoji jsou věcné, stručné a mnohé platné bohužel ještě dnes...

1. den - Je to holka a vypadá jako můj tchán. A ještě má dětskou žloutenku.

2. měsíc - Začala ječet a furt ječí, celý den ji pronosím.

2. měsíc a 14 dní - Už víme, proč ječela. Měla furt hlad, ona potřebuje být úplně plná. Jednou jí neuživíme.

3. měsíc - Strašně začala slintat.

5. měsíc - Neleze, sama nesedí, zuby ani vlasy nemá.

7. měsíc - První "defekt" - propadla ze sedací židle, nemohli jsme jí ani vyndat. Snad to zůstane bez následků.

9. měsíc - Je líná učit se chodit. Zato už je strašně chytrá a mazaná.

Rok a pět měsíců - Když něco provede, hned to svede na tátu. Dovede si po sobě všechno uklidit (když chce).

Rok a šest měsíců - Hrozně se bojí špuntu ve vaně.

Rok a devět měsíců - V noci se jednou vzbudí, že chce "cí" - vyčůrá a usne.

2 roky - Je to strašně chytrej a vyčůranej smrad. Začíná být až moc vtipná.

2 roky a 6 měsíců - Když na ní z okna zakřičím, jestli je na písku, tak mi odpoví: "Ne, nejšem" nebo "Nešišim"

3 roky - Na doktory vůbec nereaguje, vůbec se na ně nepodívá, na truc ani nezakašle a nespolupracuje.

4 roky - Je hrozně parádivá. Musí mít plno prstýnků, čelenky, náhrdelníky a náramky. Každý den chce jinou sukni a nechce nosit punčocháče. Nejradši má, když se může naparádit nebo jít v něčem novým.

4 roky a 3 měsíce - Rychle všechno pochytí od kluků. Začíná všem říkat: "Ty tloubo" nebo "Nesel mě"

5 let - Občas se s ní nedá domluvit. Povídá: "Pořád máme k obědu samý maso. Proč nemůžeme mít jednou řízek?"

6 let - Ve škole dostala odklad. U zápisu měla říct čtverec a obdélník, ale vůbec to neznala. Netušila, co se po ní chce. Snad se dobře vdá.

7 let - Na úklid moc není. Neumí držet koště a zamést ani ve druhé třídě (připsáno později: to neumí ani v 9. třídě!)

Když to čtu, jsem ráda, že v té době nebyl Facebook.
Protože kdyby byl, místo do deníčku by o mně veškeré poznámky mohly skončit na internetu. Jako třeba právě teď. Jenže u naší mamky jeden nikdy neví...

Jaké poznámky si psala vaše mamka?
Luc.