Volání a SMS zdarma v rodině? Za trest!

Mám volání a SMSky zdarma, je jasné, že jdu hned psát mamince!

Volání zdarma v rodině a ještě s možností psát SMSky neomezeně, to je teprve peklo!
V reklamách na to lákají pořád, jakoby to snad byla výhra. Jakoby rodina, která si tuhle službu nenechá aktivovat, nebyla dost rodinou. Jakoby se snad ani neměla ráda. Protože je přeci normální mít své blízké nablízku. Nebo aspoň minimálně na drátě.

A tak určitě - maminku nebo manželku chce mít na drátě immer vere každý.
Obzvláště v dnešní době, kdy není co dělat a lidi se jen tak poflakujou.
Moje ségra tuhle službu vysloveně miluje. O tom svědčí i tato konverzace:

Mamka: Už jseš doma?

Ségra: Jo.

Mamka: Máš v troubě jídlo.

Po 5 minutách...

Mamka: Najedla ses? Ohřála sis to?

Ségra: Jo.

Mamka: Zalilas mi kytky?

Po 10 minutách...

Mamka: A přijel už taťka?

Mamka: Až přijede, tak napiš.

Ségra: Jo, jo a ne.

Mamka: Co ne? Najedla ses? Přijel taťka? Zalilas mi kytky?

Ségra: Jo, jo a ne.

Mamka: Tak je ještě rychle zalej. A umej nádobí.

Po půl hodině...

Mamka: Co Pinďa? Bylas s ním na procházce?

Ségra: Jj

Mamka: Srandil?

Mamka: Dej mu ty nový granule, ty starý žrát nechce.

Po 20 minutách...

Mamka: Snědl to?

Ségra: Jn

Po hodince...

Mamka: Co děláte?

Mamka: Psala Lucka, že přijede dneska v pět. Vyzvedneš jí?

Ségra: Jj

(V 17:00)

Mamka: Tak už přijela Lucka?

Mamka: Řekní jí, ať mě neignoruje, že jsem jí psala. Dojela už?

Ségra: Jo, už je tady.

Mamka: Tak ať mi napíše, jaká byla cesta a dokdy tu bude. Ignorujete mě obě, můry!

Ségra: Kde mám to nový červený tričko?

 Po 10 minutách...

Ségra: Neignoruj mě!

Ségra: V prádle není a já ho potřebuju!

Ségra: Nevíš?

Ségra: Pinďa srandil a hezky papal.

Mamka: A zalilas ty kytky?

Ségra: Jo. A umyla nádobí.

Ségra: Kde je to tričko?

Ségra: Halo? Já už musím jít!

Mamka: To nový červený? To jsem si dneska půjčila!

Někdo to má ve své milující rodince jinak?
Luc.

Holanďan vysílající špatné signály

Jsem velice praktická žena. Možná né úplně do domácnosti a za kuchyňskou linku, ale praktická jsem určitě. A hlavně - a toho si na sobě fakt považuju - nenechávám se slepě strhnout aktuálními trendy. Teda já jo, ale u Holanďana je cokoli trendy zbytečné. Kde je osobnost, tam i retro kousky jsou sexy.

Holanďan chtěl u našich vyrazit na řeku. Ta je ve vedlejší vesnici, která má asi tak o tři baráky a jednu benzínku víc. Sice se tam sjíždí půlka jižních Čech, přesto je dobré se přes tento fakt přenést a nepanikařit. 

Odmítla jsem sice jet s ním, očumování půlkou jižních Čech nemá moje celulitida zapotřebí, ale rozhodla jsem se ho řádně sbalit (jako sbalit ho na řeku, rozhodnutí sbalit Holanďana jsem udělala years ago). Do jedné pěkné barevné Lidl igelitky jsem mu dala svačinu a přihodila první větší ručník, který jsem u našich našla.

To, že byl růžový, nijak nehrálo roli.
Holanďan se natřel úžasným opalovákem s minerálními filtry, které se nevsakují a vytvářejí tak hezký vápenitý tón pleti, popadl igelitku, vzal první kolo, co u našich na dvoře našel, a jel.

To, že ono kolo bylo bílé a dámské, to taky nehrálo žádnou roli.
Dobře, uznávám, bělobná fasáda z opalováku asi úplně nepůsobila jako feromony, ale člověk musí být praktický a vědět, že lepší blbě bílej, než spálenej. Konec konců, kde je osobnost...
A zase tak špatná podívaná to nebyla.

O něco zajímavější pohled na Holanďana byl až po vykoupání.
O čemž mě informoval ten zbytek kamarádů, který mi ve Strakonicích ještě zbyl. 

• Dokonale zchlazený, vykoupaný a spokojený Holanďan se s líbezným úsměvem pomalu vleče ke svému bílému dámskému kolíčku, kde má tu Lidl igelitku.
• Z Lidl igelitky rozprostírá svůj velký růžový ručník.
• Posadí se a tasí opalovací krém, aby obnovil bílou nepropustnou vrstvu na kůži. 
• Chvíli leží ve stínu a odpočívá.
• Po chvilce mu začíná být opět vedro a dostává chuť na pořádný vychlazený pivo.
• Běží k prvnímu stánku pro pořádný malý vychlazený pivo.
• Spokojeně na ručníku popíjí a omrkává - jak se sluší a patří - ženský. 
• Pozoruje, že zrovna ženské pohledy mu nejsou opětovány. Ženské pohledy zrovna ne.

Doma jsem si od našich něco vyslechla. Ale Holanďan byl v klidu. Jako vždycky. Prý si nepotřebuje nic dokazovat. Voda studená, pivo dobrý, zejtra pojede se stejným vybavením zas!

A tomu říkám postoj!
Jen do svačiny se mu jaksi nechtělo.
Co vy a zážitky z koupališť?
Luc.

Český versus italský komár

Čeští komáři? Pchá! Břídilové. 
Fakt. Jak je slyším bzučet, tak je mi těch malejch bídnejch chudáků líto. Potkat se se svými italskými kolegy, jejich ego utrpí nezměrnou porážku.

Budiž mi důkazem to, že tento článek jsem byla schopná napsat až celé 3 roky poté, co jsem se odstěhovala z Itálie. Teprve teď přišel ten moment, kterým jsem se tam dlouho utěšovala - že jednou přijde den, kdy se tomu dokážu zasmát. Teď už to dokážu. Trauma oficiálně překonáno. Hned vám vysvětlím proč.

Český komár: 

• Otravně pobzíkává celou noc, jakmile ukořistí místečko kůže, trochu nasaje a vesele letí dál. 
• Je single.
• Na kůži zůstává malý svědivý pupínek, se kterým si hravě poradí tea tree či levandule.
• Komárek malé velikosti odjíždí uspokojen trávit a na chvilku je od bzíkání klid.
• Pokud ho zabijete, na zdi po něm zůstává malý takřka neviditelný flíček.

Italský komár:

• Jakmile vtrhne do pokoje, začíná horor. Otravné pobzíkávání českých komárů je balada vedle děsivě vrčících komárů italských, již vydávají zvuk podobný motorové pile.
• Italský komár nikdy nejezdí sám. Přijíždí v hejnu dalších krvelačných hyen. 
• Jakmile ukořistí trochu kůže, je možné, že skončíte na kapačkách pro přílišnou ztrátu krve. U právě menstruujících žen či žen chudokrevných je to sázka na jistotu. Na noční stolek si tak připravte průkazku zdravotní pojišťovny a papírek s vaší krevní skupinou.
• Nasává. Resp. vysává.
• Jakmile je krvavá mise skončena, komár je trojnásobnej. Stěží se zvedá a ještě víc ztěžka odlétá. 
• Pokud snad přežijete a zvládnete ho zabít, musíte urychleně bílit. Jinak vás první návštěva obviní z domácího masakru.

Teď je mi těch českých chudinek opravdu líto.
Co vy a komáři?
Luc.
 

Proč nedokážu cvičit

Ano, jóga výborně zklidní mysl a navodí klid.
Pilates vyrýsuje svaly.
Zumba je zase sranda a pole dance je dost sexy.
Sport zkvalitňuje sex a těch endorfinů, co se vyplaví.

Já to všechno vím, nemyslete si, že ne. Ale kdyby mi měli vrátit peníze za všechny propadlý permanentky, už jsem dávno mohla mít několik plastik.

Já nadšení ze sportu opravdu sdílím. Zhruba tak celé první dvě lekce. Do třetí lekce mi většinou, k mé veliké nelibosti, něco vleze. A teď - žel - zase cítím, že mě čeká vyhazování peněz za to, abych si zkvalitnila sex a zklidnila mysl (a obráceně).

Ten pohled už jsem někde viděla...

A přitom vím dopředu, jak to dopadne. A protože chci být tedy protentokrát chytřejší a nedělat stále tu samou chybu dokola, rozhodla jsem si sepsat své vzpomínky ze všech možných lekcí. Je jedno, o co šlo. Je to pokaždé to samé:

• 10 minut před začátkem: Bude to super!
• 5 minut po začátku: Aha, jsem tu jediná, co nepotřebuje sportovní podprsenku. Přitom támhleta má menší zadek. Jsem smutnej případ. 
• 10 minut po začátku: Jo, tohle protahování zrovna potřebuju. Ještě by to chtělo masáž.
• 15 minut po začátku: Nějak často mi chodí opravovat pozice. Nemám to ráda. Všichni na mě hned čumí.
• 20 minut po začátku: Opakovat třicetkrát? No ta se zbláznila, ne? Taková zátěž už pro tělo nemůže bejt zdravá.
• 25 minut po začátku: Aha, už vím, na co ty sportovní podprdy jsou.
• 30 minut po začátku: Ty vole, to jsme teprve v půlce? Už chci aspoň třičtvrtě!
• 35 minut po začátku: Ta ženská přede mnou se mi vůbec nelíbí. Po třech dětech má to břicho nějaký moc plochý, ne? Beztak nerodila a našla si náhradní matku bo tak něco. A teď tady nad náma machruje.
• 40 minut po začátku: No to kecáš, že tady mám taky nějaký svaly. Budu si je doma muset prohlídnout.
• 45 minut po začátku: Třičtvrtě! To už bych dala jenom relax a vydejchávání v leže.
• 50 minut po začátku: Cukaj mi jak ruce, tak nohy a ta můra přede mnou tu skáče jak divoká! Začínám ji nenávidět. Jsem přesvědčená, že fakt nerodila. To vím na beton.
• 5 minut do konce: Poslední cvik. Už prý jen tolik, kolik zvládneme. Takže to zkusím třikrát - aby se neřeklo - a pak už odpočívám.
• Konec: Jo, je mi hned líp. Endorfiny z toho, že už to skončilo mi naprosto zaplavují mozek. Příště už se sem asi nedostanu, tak aspoň něco.

Děkuji, nepotřebuju!

A to mi připomnělo - nenávist vůči kolektivním sportům ve škole. Ježiš, teď už je mi ale vážně šoufl. Už jsem myslela, že jsem se přes to přenesla, ale ne. Furt to ve mně je.  

Co vy a cvičící lekce?
Luc.

 

Chci grázla puntíčkáře

Skoro půlnoc a my dva sedíme beze slova v kuchyni u večeře.
Holanďan vařil salát, kdyby vás to zajímalo. On hubne a já se docpávám pečivem.
Hrobové ticho, které jasně ukazuje, jak dobře se bavíme, přetne až oříšek padající Holanďanovi z talíře na zem.

Asi tak hodinu čerstvě vytřená podlaha. 
Oříšek opatlaný dresingem ještě chvilku skáče po podlaze, aby toho zasvinil co nejvíc.
Holanďan dělá, že nic neslyší, že mu nic nespadlo a v klidu jí dál.
Sbírat ho očividně nehodlá.
Fascinovaně na něj beze slova zírám.
2 minuty mě dokáže výborně ignorovat.
Úplně vidím, co mu jede v hlavě:

Jako co? Tak mi upadl oříšek, no. To z toho snad nebudeme dělat takový dráma, ne? Chtěl bych se v klidu najíst. Až tu zase budeš zametat a vytírat - a předpokládám, že pro tenhle měsíc už máš splníno - tak se to vyhodí, neboj. A nebo sám do tý doby uhnije, no. A vůbec. Konec debaty a jez nebo ti to vystydne.

Pořád na něj zírám a přemýšlím, jestli je lepší mít doma hodnýho chlapa s nulovým smyslem pro pořádek nebo grázla, co bude pedantsky kontrolovat i to, zda se třikrát denně utírá prach. Když tak koukám na tu podlahu, druhá varianta nezní vůbec špatně.
Holanďanovi už se mnou ale dochází trpělivost.

Svatozář. That´s right.

Hodí do placu obrovský povzdech, dá oči v sloup a nakonec se nohou snaží ten zatracenej ořech, co mezi náma dělá dusno, vylovit. Jakmile vítězoslavně omatlá půlku kuchyně tou debilní majonézou, omylem kopne oříšek za lednici.

OK, tak tohle jsem projel. Dneska už nic nebude a zejtra budu muset koupit kytku. A tak do tejdne už se mnou možná bude i mluvit.

Ještě někdo slovo o romantických večeřích?
Luc.

Letní téma pro otrlé: Pavouci

Jistě, že jsem holka z vesnice.
A právě proto! Když vám sousedi pod okny chovaj všemožnej dobytek, naučíte se už jako dítě nenávidět veškerou vlezlou havěť.

Chci říct. Pavouci mi nesměj přes práh. Holanďan si ovšem u našich na vesnici vyžívá v otevřeném balkoně po celou noc. Prý čerstvý vzduch a něco o šumavské přírodě. Jako upřímně - Šumava nešumava, pod oknama jsou prasata!

"Zavřem to, jo?"
"V tomhle horku? Vždyť se tu uvařím!"
"Vydržíš. Když to nezavřem, bude to tu samej pavouk."
"Pavouci mi nevadí."
Dobře, nebudeme se hádat, zavřeme to.

Nechat otevřený balkon celý den a noc, to nemůže dopadnout dobře.
Se ségrou jsme ho jako malý holky jednou zapomněly zavřít a jen co jsme večer ulehly, už nám po nohách lezli pavouci. Každá měla v peřině toho "svýho", se kterým se musela vypořádat.

Za oknem divočina. Fotil Šumař.

Mně bylo asi 12 let, to je takový ten citlivý pubertální věk, kdy si vytváříte vztah ke svýmu tělu. A když vám po nohách projede obří pavouk, je jasné, že už k nim vždycky budete pociťovat odpor. K nohám. I k pavoukům.

V ten moment jsme si obě dvě vytvořily blok. Blok, který nám už navždy bude nevědomě zasírat jak mezilidský vztahy (jelikož otevřít se někomu po tomto zážitku už nebude možný), tak karmu (jelikož to pavouci nepřežili.)

A v ten moment se nám šokem zarazil vývoj.

Takže ten balkon zavřeme, ať je klid v rodině.
Moudřejší ustoupí.
Ono ostatně co si budeme povídat, Holanďan je ten moudřejší. Pochopitelně. Je o 20 let starší. Ve svým věku už moudřejší bejt musí. Musí mít nadhled, pochopení a zároveň vědět, že se nemá cenu hádat kvůli prkotinám. I když pravda, někteří pavouci už jsou fakt dost velká věc.

A v noci veškeré dobrodružství začíná...

Celou nechutnou manželskou hádkou, která jen zázrakem neskončila zabitím, vás nebudu zatěžovat.
Řeknu jen, že teď už jsou nejen mezilidský, ale i pracovní vztahy v prdeli. Další blok. Neptejte se.
Co vy a havěť?
Luc.

Nejlepší BIO kosmetika na léto!

Stává se skoro pravidlem, že ob měsíc se tu najde i něco z kosmetických luhů a hájů.
Tentokrát jsem toho nezkusila tolik, tyhle výrobky o to víc ale zabodovaly.

Keratinová maska pro slabé a nepoddajné vlasy Coslys

Francouzská značka s EcoCertem patří mezi výrobce krásně vonících sprchových gelů (jejich edice z cukrárny voní dokonale) i šamponů, nejprodávanější kousek je ale Keratinová maska na vlasy. A je opravdu hodně příjemná. Používá se pro ty nejsušší vlasy, ale i vlasy slabé a mdlé. Já se jí naučila používat hlavně po hennování. Jak je henna výborná, tak je zároveň vysušující. Po hodinách barvení si dám půlhodinku s Keratinovou maskou a po přesušených drsných a zaknocených vlasech nejsou ani památky.

Podle výrobce maska navíc chrání vlasové vlákno před poškozením horkem, tedy kulmou a žehličkou.

Mádara Micelární voda 

Jakožto velký fanoušek odličování rostlinnými oleji jsem byla vůči micelárkám lhostejná. Netankovalo mě na nich nic. V práci ale přišlo pár kusů BIO micelárky od Mádary na otestování, a tak jsem se jí rozhodla vyzkoušet. Zaprvé - voní krásně a nezaměnitelně. Zadruhé - všechen make-up stáhne během chvilky. Na oční linkách vždy nechám chvilku působit a pak jedním tahem lehce odstraním.

Celkové skóre jsou tak 2 tamponky z obou stran a krásně čistý obličej. Nejprve jsem brala micelárku jen na zkoušku s sebou do Moskvy, nakonec jsem se neodličovala ničím jiným. Je to rychlé. A balení 100ml vydrželo necelé 4 týdny. A to vůbec není špatný. Základem je aloe vera, růžová a vilínová voda.

Bio rtěnka tekutá Zuii - odstín Vixen

Chtěla jsem pořádnou rudou rtěnku. V sortimentu BIO kosmetiky je to občas těžké najít. Vedou barvy přírodní, tělové, příjemně růžové nebo jen lehce malinové. Občas jsem narazila na něco málo do oranžova či na málou pigmentovanou vínovou. A tak jsem chtěla odstín Vixen od Zuii.

Vypadá to jako lesk, ale jako lesk se to nedá používat. Jelikož jde o opravdu hodně sytou barvu, nelze rty jen tak přejet a promnout. A musím říct, že nosit rudou rtěnku je celkem umění, kde vyhrává preciznost. 

Zuii rtěnka Vixel. Fotil PhotoGrab.

Pod Zuii rtěnku nejdříve dávám korektor, poté udělám konturku, aby se barva nerozpíjela, až pak dávám barvu. A to jsou rty! Nevím, jestli jsou všechny odstíny podobně pigmentované, ale tahle barva je prostě zářící. Jedna z mála mi neleze na zuby a výdrží se vyrovná rtěnkám krémovým. Brala jsem ji s sebou tak na mnohé focení, včetně hostiny pro Sushi Time. A jak u Zuii bývá pěkným zvykem, složení je plné luxusních olejů a bambuckého másla.

Sirná termální voda Frais Monde

Nejsem příznivec termálních vod na obličej. Taková voda se do pokožky "nevpije", spíš se vypaří a konec. Termální vody tak beru většinou jen jako doplněk k olejům - ty by se měly totiž vždy aplikovat s trochou vody či na čistou vlhkou pleť tak, aby se vytvořila základní emulze samotné pokožky.

Termální voda Frais Monde obsahuje množství síry, která má protizánětlivé účinky, na pleť působí jako voda mořská a je tak výborná především na problematickou pleť.

Martina Gebhardt - Summer Time

Stejně jako mnohé moje srdcovky, o MG už jsem psala a ještě psát budu. Jde o německou značku, která zcela odmítá levné ingredience a staví na biodynamickém zemědělství a na správném poměru tuku a vody.

Výsledkem jsou vydatné krémy, nic vodového. Jejich letní péče Summer Time se jim hodně povedla. Na pleť vysušenou či spálenou je to obrovská úleva. Krém je bohatý na antioxidanty, zklidňuje, drží v pleti vláhu a pomáhá udržet i lehký bronz. Extrakty tu najdete z růže, mrkve, černého rybízu i zeleného čaje.

A celý krém budete domazávat možná ještě na podzim, protože je to opravdu vydatná porce krému (a to i bez zahušťovadel), kterou oceníte především na noc. Ráno pleť jako nová. Vláčná a po namáhané pleti ani památky.

Takže pokud teprve dovolené plánuje, doufám, že byl dnešní článek aspoň maličko nápomocný. Příští "vydání" si dáme ve znamení repelentů, opalovacích krémů a stylingových výrobků od Rolland.
Luc.