Nejlepší přírodní a BIO kosmetika měsíce!


Nejlepší přírodní a BIO kosmetika léta?
Pár nových věcí jsem objevila - konec konců, něco z toho akorát dorazilo na český trh!

Butterbean Organics: Opalovací krém SPF 30



Butterbean Organics je značka z USA, která se u nás usídlila před pár týdny. Nabízí 3 druhy opalováků s BIO ingrediencemi, jenž chrání minerálními filtry, ovšem bez nano-částic a bez oxidu titančitého (titanium dioxide).

Balila jsem ho s sebou do Bulharska, kde nás chytla vlna tropů (a lehčí úpal). 18 dní škvaření pod jižanským sluncem, kterému nebylo úniku, zvládla tahle plechovka výborně. Minerální filtry jsou vždycky o něco bělejší než filtry chemické, pak už je však na výrobci, jak si s roztíratelností poradí. Tady vsadili na bambucké máslo a kokosák, takže konzistence je vydatná, přesto v porovnání s ostatními přírodními opalováčky (zdravím Alverde a Laveru) výborně roztíratelná.

A ač se má aplikovat po každém koupání, mně stačila jedna vrstva na celý den. Pravda, nesmažila jsem se celý den na pláži, ale venku jsem byla pořád. Tenká vrstvička krému na mě zůstávala i po koupání v moři a domu jsem tak přijela jen lehce opálená. Spálená vůbec. A po 18-ti dnech dovči mi tam ještě trochu zbylo.

DermArgan: Černé mýdlo s arganovým olejem



Černé mýdlo napěchované arganovým olejem se používá především v tureckých lázních, já ho však mám nejradši u sebe v české koupelně. Konzistence není přímo gelová, je však trochu mazlavá a naprosto nepěnivá. Což beru jako velké plus. To velké plus ucítí ostatně i sebevětší milovník bohatých pěn - narozdíl od pěn totiž není pokožka po tomhle suchá a stažená. Je jak balzám, který zatímco čistil, tak zároveň maximálně zvláčnil pleť.

Dá se samozřejmě použít s peelingovou rukavicí, což je ideální při saunování, ale já ho miluju tak, jak je. Po něm už je těžké použít cokoli pěnivého a chemicky navoněného. Tahle vůně ve mně opět evokuje sauny - voní jak rozpálené dřevo. Z éteráčků je pak lehce cítit eukalyptus, cypřiš a rozmarýn.

Krásnou recenzi na Černé mýdlo psala Bebe, já se jen ke slovům chvály můžu připojit.

Bio Aroma: Sérum proti vráskám na obličej a oči



O téhle řecké značce jste už jistě slyšeli. Já už od nich vyzkoušela jejich rozmarýnovou masku na vlasy a teď si mohla vybrat další radost. Sáhla jsem po séru na oči. Zatímco většina jejich arzenálu je čistě olejová a bezvodá (v Bulharsku jsem objevila jejich luxusně vypadající deodorant, to musí bejt věcička!), tenhle kousek sází na aloe vera.

Olejovou konzistenci tak opravdu nečekejte. Jde spíše o lehký gel, který se okamžitě vsakuje a vypíná. Aloe vera já všeobecně celkem ráda. Rostlinka, která nejen hojí, chladí, tak i výborně drží vláhu. 

Hlavně je tohle sérum mělo anti-age, má pěkné ohlasy i na vypínání očního okolí i prvních nepěkných rýh na obličeji. Osvědčil se i místo podkladové báze nebo na při zhojení malých pupínků.

Cosm´etika: Minerální oční stíny



Česká značka Cosm´etika nedávno uvedla novou řadu tvářenek a luxusních pudrů, o kterých ještě psát budu, teď jsem si ale nakoupila dva nové stíny do paletky - Pearly Pale Pink a kontrastující Matt dark Grey. Ano, tušíte správně, plesová sezóna se blíží, je potřeba naučit se kouřové líčení.

A po čem sáhnout než po české veganské značce, která neobsahuje mastek? Navíc po ní zbyde minimum odpadu - stíny se buď skládají do paletky, já je nosím jednoduše v papírovém pouzdru v kabelce. Stíny jsou výborně pigmentované, tmavě šedá je spíše čistě black, zatímco pearly pink se dá výborně použít k rozjasnění koutků.

Za sebe ještě musím říct, že se neslévají a drží dokonale celý den i bez použití báze. Jde o minerální kosmetiku, která je však obohacená o bambucké máslo či BIO meruňkový olej, takže není třeba bát se přesušení. Časem hodlám rozšířit sbírku ještě o Matt Chestnut a Pearly beige.

Yarok: BIO luxusní lak na vlasy Feed Your Hold



Značka Yarok. Ta je na českém trhu teprve pár dní, já tak moc děkuju otestovat celou sadu mini baleních. Profesionální styling hodný kadeřnictví si tu určitě svoje místo najde. Přiznávám to nerada, ale jsou věci, které se BIO kosmetikou nahrazují těžce - kromě parfémů je to například vlasový styling.

Veškerá tužidla, pěny a laky na vlasy, co jsem dosud zkusila se nedávala srovnávat s běžnou konvenční kosmetikou. Natužit vlas ano, zafixovat účes tak, aby se ani nehnul, držel a ještě nebyl slepený, to už ale bohužel ani náhodou.

Tenhle BIO lak na vlasy je však celkem slušný držák. Nastříkat jej do vlasů a následně je nakulmovat znamená, že se vlny ani nehnou. A co nehnou! Drží objem už od kořínků. Ten rozdíl mě až zarazil. No kde já mohla bejt, kdybych to lakovala tímhle už od začátku. Obří lokny jak ze starého Hollywoodu se mi moc líbily. Lak nelepí, nicméně je dobré jej aplikovat z větší vzdálenosti. A moc se mi líbí složení.

Dr. Popov: Grepavit



Dr. Popov se vytasil s tinkturama všeho druhu. O tom si povíme až příště, ač mi srdce tepe blahem. Dneska o Grepavitu, tedy výrobku z grepových jader. To, jak je grep super zdravý, to víme. Já to vím. A přesto se mi začne kroutit pusa odporem kdykoli, kdy si tu hořko-kyselou chuť představím. Grep nedávám.

Grepová zrníčka ovšem taky splní výsledek - jsou bohatá na železo, draslík, vápník a kyselinu listovou, nicméně dlouhodobě krásně čistí celou zažívací soustavu, ničí viry, bakterie, plísně i červy. Výborně rovněž regenerují žaludek a starají se o kompletní našlápnutí imunity.

Grepavit se dá navíc použít i jako první pomoc vždycky, když na nás něco leze. Pokud to chytneme už v začátcích, nemusí se nic rozjet. Chuť je hořko sladká (sladká díky glycerinu), takže se není čeho bát.

Workshop přírodního barvení a péče o vlasy


Léto bylo opět úrodné a i příští měsíc to vypadá, že bude hodně co objevovat.
A mimochodem - už minule jsem se hlásila na workshop přírodního barvení vlasů, bohužel se neuskutečnil. Tak to zkouším znovu. Konat se bude 3.10.2015 v Praze a kromě zjišťování toho, co komu sluší, padne a jaká barva je ta pravá tam má být i plno triků, jak si zařídit dokonalý objem a účes bez chemie. Plus jak vymazat bad-hair-days z povrchu zemského. Bude to stát za to. Doufám, že tentokrát nám to vyjde.

Co jste za léto z přírodní péče objevili vy?
Luc.

Kolaps na veterině

Na problémy s rodinou

Rodina. Takový to milý slovo, které když řeknete, tak mi vytanou jen 2 věci na mysli. Buď hřejivé pocity při myšlence na našeho psa, anebo problémy při myšlence na všechny ostatní.

Vzaly jsme se ségrou Pinďu na kontrolu k veterináři. Ten už před ordinací chytá pravidelně amok a pod tíhou svého špatného svědomí, kdy ví, že neposlouchá a je rozmazlenej, se začíná bát, že se mu chceme pomstít, a tak kňučí a zdrhá.

Nedávno se snažil pláchnout tak rychle, že si o schod utrhl drápek. Věc, která ho nebolela a které si ani nevšiml, začala lehce krvácet. Inu, lehce. Krve jak z vola dělalo z mírumilovné čekárny veterináře na první pohled jatka.

Až doteď ještě dobrý. Problémy nastaly ve chvíli, když chtěl doktor drápek vydezinfikovat. To totiž bylo na ségru příliš.

  • V první fázi se jenom začala potit.
  • Ve fázi druhé si sundavala bundu. Prý moc horko.
  • Ve fázi třetí - a zároveň konečné - začala zběsile foukat okolo, jakoby se připravovala k porodu.

A jakmile uviděla samotný akt, skácela se jak poraženej strom k Pinďovi na lehátko. 
Ten chvíli nevěřícně koukal a přísahala bych, že mu v ten moment bylo i dost trapně.


"Jseš v pohodě?" ptala jsem se vyděšenýho čoklíka, zatímco sestřička odstraňovala z pultu tělo mojí ségry. "Nestalo se ti nic? Nepraštila tě? Se svalí a ani nedává pozor, viď? Ti ještě mohla ublížit."
A jelikož sestřino tělo, nyní už svalené na zemi s nohama nahoře, jevilo základní známky života, rozhodli jsme se s doktorem dočistit a zavázat Pinďovi packu. Jenže ségra se už probouzela, a tak museli jsme jednat rychle.

"Pojďte si sednout tady ke stolku, přinesu vám vodu," povídala sestře sestřička.  To nás s Pinďou vskutku dojalo. Veterina a oni tu zachraňujou i lidský životy. Hodně nás to potěšilo.

Víte, přijet domů bez psa, to je nemyslitelné. Ale přijet domů bez ségry, to by taky nebylo dobrý.


Ségra se znovu dostávala do fáze funění, což bylo sice ponižující, ale budiž, je to rodina, ta s sebou přináší dost trapných situací, ale už hezky seděla u stolu a chlemtala vodu.
Jenže!
Hned u stolku byla televize, ve které zrovna běžely úspěšně provedené operace zvířátek. 
A to byla teprve konečná.
Opět to zalomila. Navrhovala jsem, aby jí doktor píchnul něco, čím dostává psy z narkózy (jen v dávkách pro vlčáky), ale nakonec jsem jí zvládla probrat sama.


V časových intervalech 1 metr za 5 minut jsme pak my tři pomaloučku polehoučku a za zraku všech lidí, co seděli na "jatkách" opouštěli ordinaci.
Nějaké vaše příhody?
Luc.
 

Horší jak malý dítě

Všechno důležité se stejně člověk dozví na pláži.



Asi 2 leté dítě si bere kyblík, kde má hezky hrabičky, lopatky a bábovičky a pyšně odchází si stavět hrad z písku. To už se za ním pomalu a otráveně courá otec, zřejmě aby na malého dohlédnul. Prcek spokojeně staví bábovičky a hrabe v písku, táta jenom sedí a dává na syna pozor.

Pak přijde vlna, dítěti hrad spláchne a to se začne vztekat. Aby ho táta na přecpané pláži utěšil, začne mu pomáhat s novým hradem. Syn se chvíli nechá přemlouvat, nakonec mu to nedá a pustí se do díla znovu.

Po 15-ti minutách:


Táta si přivlastnil všechny hračky - celý kyblík, hrabičky a lopatky a staví už desátou bábovičku. Nadšeně hloubí jámu v písku a běhá s kyblíkem k moři pro vodu. Hrad pěkně uplácává, vedle zřejmě ještě staví zahrádku a zapáleně ji rozhrabuje. A furt běhá pro tu vodu, jelikož jezírko na zahrádce mu jaksi vysychá. Bere tak opět lopatičku do ruky a hrabe dál. Dítě mezitím smutně kouká na svoje hračky, co má u sebe táta a znudeně hrabe tím jediným, co mu zbylo - prstem, u táty na "zahrádce."

Takže tolik asi k chlapům...
Luc.

Když je člověk blbě poctivej



Moje máti a moje ségra jsou si dost povahově podobné. Naneštěstí pro mě a pro taťku.
Ale s tím už člověk nenadělá nic. Jednou se to geneticky posralo a vypadá to, že ona povahová chyba se bude možná dědit dál. Já zaplaťpanbu z tohoto DNA cyklu byla vyjmuta a povedla jsem se pěkně. Údajně po babičce z Mladějc, co byla pořádná bordelářka a po dědovi, jenž měl básnické střevo a psal naší vesnici krutopřísnou kroniku.

Ale dneska si povíme o těch dvou. O mamce a sestře.
Obě jsou dost stejné, takové blbě poctivé. Musela jsem tuto neblahou skutečnost ségře sdělit. Bylo to s ní jednu dobu tak špatné, že za podpory naší máti dobrovolně chodila na vejšce na nepovinné předměty, které ještě začínaly v milou ranní dobu 7:00. 


Jo, až takhle daleko to nechala zajít.
Promluvila jsem jí do duše a ona mi slíbila, že už to nikdy neudělá. Že bude chodit jen na předměty povinné, které nejde nějak obejít, ale zároveň že dodrží veškeré povolené absence. Chápejte, mít za ségru šprta, to by byla teprve ostuda!

Ségra si tak najednou začala vyspávat skoro až do nějakých nehorázných osmi ráno, do školy chodila jen na to podstatné - oběd a angličtina - a zbytek se biflovala ve svém volném čase. Tedy v práci. Mamka však odpočítávala dny prvním mrtvičkám, jelikož taková nepoctivost na ní byla až příliš.

Jakmile se blížilo zkouškové, byla mamka jak na trní.
"Morfologie? Učila ses? Umíš to všechno?"
"Co když to nedáš na poprvý? Budeš se jenom nervovat!"
"Tys to nedala? Takže už jenom dva pokusy? Co když to nedáš? Co potom? Roky vejšky v čudu? Co budeš dělat?"



Zatímco moje ségra zvládala školu celkem s přehledem, jelikož je konec konců chytrá po mně, mamka to nedávala vůbec. V tomhle tenkrát pomohly České dráhy, za což se jim sluší poděkovat. Pravidelný rychlík ze Strakonic do Budějc, kde ségra studuje, měl pravidelné asi hodinové zpoždění, které si tenkrát ségra kvůli zkoušce nemohla dovolit.

Došla zpátky domů pro auto, že teda do školy bude muset sama dojet.
Panika z toho, že pojede sama do Budějc autem, do toho obrovskýho megaměsta, kde je to samá křižovatka, byla silnější než její poctivost: "Víš co? Vůbec se tou zkouškou nenech stresovat, jo? Vo nic nejde. Tak to dáš příště, no. Hlavně buď na sebe opatrná. Vůbec na tu školu při jízdě nemysli. Hlavně, abys dojela živá. A napiš, až dojedeš!"

A to byl panečku najednou klid.
Co dokáže jeden zpožděnej rychlík...
Nějaké vaše zážitky ze studia?
Luc.

Online svět: Komunikace mezi mužem a ženou


Je blbost, že doba mobilů a sociálních sítích nám tu komunikaci usnadnila. Úplně naopak je to. Neusnadnilo se nic a kromě toho, že furt kontrolujeme displaye  a jsme nasraní, že ten druhej neodpovídá, se ještě ukázalo, že komunikace s chlapama je jak u blbejch. A s ženskejma taky.


Jak komunikuje ženská


Ona: Ahoj zlato, prosím tě, máš už něco domluvenýho na víkend? Mají přijet naši, teď mi máti volala. Ale prý se nezdrží dlouho, chtějí nám jenom přivézt králíka. Budeš teda mít čas? Jako já vím, je to narychlo, ale znáš naše. Odmítnout je nemůžu a potřebuju, abys tu byl taky. A můžu taťkovi slíbit, že se mu podíváš n ten počítač? Díky!
On: V pohodě.

Ženský zákon: Zaplaťpánbu, že už není potřeba se vejít jenom do 160 znaků.

Jak komunikuje chlap

On: Zejtra přijede máti.
Ona: Takhle narychlo? Dokdy tu zůstane? Co mám uvařit? Co jsem dělala minule, nevíš? Já že musím nakoupit, ale nevím kdy, jsem až do večera v práci. Ty pro ní pojedeš?
On: Jenom jí vyzvednu na nádraží.


Mužský zákon: Ona má možná miliony otázek, ty jí ale odpověz na tu poslední. Ta jediná utkví v paměti.

Jak komunikuje Holanďan



 

Jak říkám. Jak u blbejch. Ať už jde o kohokoli.
Je tu někdo, co má doma zářnou výjimku?
Luc.

Móda podle rodičů

Řekl tady někdo stará mladá?

S našima byly problémy už od narození. Tedy od mého narození.
Jako dítě jsem chudák musela zvládat jak mamku, tak taťku. 
On totiž blbej aby se v nich vyznal. 
Co schvalovala mamka, z toho byl taťka minimálně na mrtvičku.
A co schvaloval taťka, za to mě zprdla mamka. 

A povím vám, vypěstovat ze sebe člověka, kterej dokáže vybalancovat oblíbenost jak mamky, tak taťky, nebylo nic jednoduchýho. Zvlášť, když nesouhlasíte ani s jedním. Dám vám velice čerstvý příklad z tohoto léta.

Jako správně vychovaná dcera jezdím k našim na návštěvu tak jednou měsíčně. Poptat se, jak jim slouží zdraví, nechat si u taťky spravit boty a u mamky zúžit sukni a nafasovat domácí vajíčka, rajčata, broskve, v zimě aspoň kompoty. 

Naši jsou samozřejmě za mou návštěvu více než šťastni, jelikož mají pocit, že se jim navrátila ztracená dcera, která - kvůli tomu, že nezůstala s nima na vesnici - se tam někde v Praze chytla špatný party a jak taky skončila. Hubená jak lunt, vařit neumí, pořádně nepracuje, beztak je na drogách. 

Přijela jsem nedávno v sukni nad kolena.
Taťku to pobouřilo: "V takhle krátkej sukni jezdíš po Praze? Vždyť ti z toho kouká půlka zadku!"
Mamku to pobouřilo ještě o něco víc: "Ježiš, to je dýlka. Ve svým věku bys měla nosit mini sukně. V tomhle vypadáš jak stará mladá."

Tady mi došlo, že tentokrát jsem to vybalancovat nedokázala a že má oblíbenost u obou dvou poněkud klesla. Minimálně ke kolenům. Dost jsem se tomu divila. Po všech těch letech a po dětství plném protichůdných mouder od obou dvou jsem se naučila na výbornou, jak být rozdvojená osobnost. 

Nakonec jsem odjela jen s upomínkou pro příště a dokonce i rajčata jsem vyfasovala. Takže se zase ukázalo, že to jsou naši, se kterejma jsou problémy už od narození.
Někdo má snad podobnou famílii? 
Luc.




Volání a SMS zdarma v rodině? Za trest!

Mám volání a SMSky zdarma, je jasné, že jdu hned psát mamince!

Volání zdarma v rodině a ještě s možností psát SMSky neomezeně, to je teprve peklo!
V reklamách na to lákají pořád, jakoby to snad byla výhra. Jakoby rodina, která si tuhle službu nenechá aktivovat, nebyla dost rodinou. Jakoby se snad ani neměla ráda. Protože je přeci normální mít své blízké nablízku. Nebo aspoň minimálně na drátě.

A tak určitě - maminku nebo manželku chce mít na drátě immer vere každý.
Obzvláště v dnešní době, kdy není co dělat a lidi se jen tak poflakujou.
Moje ségra tuhle službu vysloveně miluje. O tom svědčí i tato konverzace:


Mamka: Už jseš doma?
Ségra: Jo.
Mamka: Máš v troubě jídlo.
Po 5 minutách...
Mamka: Najedla ses? Ohřála sis to?
Ségra: Jo.
Mamka: Zalilas mi kytky?
Po 10 minutách...
Mamka: A přijel už taťka?
Mamka: Až přijede, tak napiš.
Ségra: Jo, jo a ne.
Mamka: Co ne? Najedla ses? Přijel taťka? Zalilas mi kytky?
Ségra: Jo, jo a ne.
Mamka: Tak je ještě rychle zalej. A umej nádobí.
Po půl hodině...
Mamka: Co Pinďa? Bylas s ním na procházce?
Ségra: Jj
Mamka: Srandil?
Mamka: Dej mu ty nový granule, ty starý žrát nechce.
Po 20 minutách...
Mamka: Snědl to?
Ségra: Jn
Po hodince...
Mamka: Co děláte?
Mamka: Psala Lucka, že přijede dneska v pět. Vyzvedneš jí?
Ségra: Jj

(V 17:00)
Mamka: Tak už přijela Lucka?
Mamka: Řekní jí, ať mě neignoruje, že jsem jí psala. Dojela už?
Ségra: Jo, už je tady.
Mamka: Tak ať mi napíše, jaká byla cesta a dokdy tu bude. Ignorujete mě obě, můry!
Ségra: Kde mám to nový červený tričko?
 Po 10 minutách...
Ségra: Neignoruj mě!
Ségra: V prádle není a já ho potřebuju!
Ségra: Nevíš?
Ségra: Pinďa srandil a hezky papal.
Mamka: A zalilas ty kytky?
Ségra: Jo. A umyla nádobí.
Ségra: Kde je to tričko?
Ségra: Halo? Já už musím jít!
Mamka: To nový červený? To jsem si dneska půjčila!


Někdo to má ve své milující rodince jinak?
Luc.