Vyznání lásky před barákem


Zvoním před barákem a říkám Holanďanovi, ať mě pustí domů, že jsem si tam zapomněla klíče. Ano, jsem připravena na to si od něj vyslechnout, že už jsem horší jak on a taky vím, že budu muset dobrej půl den chodit a se slovy "co bych bez tebe dělala" mu bejt vůbec vděčná, že mě pustil dovnitř.

"Kdo nemá klíč, musí zůstat ven," povídá mi chytře do mikrofonu a uchechtne si. Tady to jeho zlomyslný uchechtávání nemám ráda. Znamená to, že má hravou náladu a dostatek času si mě náležitě vychutnat.

"No tak, pusť mě domů. Něco jsem ti koupila," zkouším ho utáhnout na velký překvapení, i když pro něj mám jenom blbej puding z Alberta.
"Heslo?"
"Jaký heslo?"
"Tak mi řekni, jak moc mě miluješ."
"To víš, že tě miluju."
"Jak moc?"
"Úplně ze všech nejvíc."
"Pokračuj."

Prej pokračuj.
"Miluju tě úplně ze všech nejvíc, víc už prostě nejde milovat nikoho na světě," povídám venku do mikrofonu.

Upřímně. Stačí, aby nás poslouchali sousedi a budou si myslet, že jsem praštěná nebo že si to u něj potřebuju z nějakého důvodu vyžehlit.

"Řekni mi, proč jsem ten nejlepší chlap," chechtá se Holanďan. Člověk by až řekl, že ho doma málo chválím, že si to teď najednou chce všechno poslechnout, ale já mu to říkám pořád a mezi námi - i kdybych mu šla nahoru oznámit, že je konec, že se od něj stěhuju a hodlám ho oškubat při rozvodu, tak to mu teď říkat nebudu.

"Protože jseš velice milující, vtipnej, je úžasný s tebou žít, protože si pořád plný energie, staráš se o mě, nenutíš mě vařit..."

To je pravda. Za to si ho fakt cením. 

"Neslyším."
Slyší moc dobře, jenom zaregistroval, že je ulice plná lidí, co se vracejí domů z práce a chce, abych mu tam to milostný vyznání přeřvávala před všema.


"Protože jseš vélice milující, je úžasný s tebou žít, jseš pořád plný energie a výborně se o mě staráš, ale tohle už vážně není vtipný."

Vtipný to není, ale on se zřejmě baví výborně. Jen už netuší, na co se zeptat.

"Jaký mám oči?"
Ty vole. 

"Zeleno-šedý?"
"Co Ti na mě přijde nejvíc sexy?"
"Takovejch věcí! Ale když mi otevřeš, tak ti řeknu, co mě na tobě nejvíc rozpaluje."
Tak určitě. Až mě pustí nahoru, tak ho ledatak zrasím.
"PIN k mojí kreditce?"
"No ten neznám!"
"Tak to pojď nahoru."

A ozve se bzučák.

Myslím, že už si nikdy nedovolím zapomenout klíče.
Luc.


Moje srdcovky


Obdivuju hodně lidí pro hodně věcí. Třeba ty, co nechtějí dělat kompromisy mezi tím, čemu věří a co dělají. To, s čím přijdou na trh většinou dělají líp než skvěle a snaží se něco změnit.

Jo. Pár lidí to dělá jinak. Proto jejich projekty budu vždycky podporovat.
Moje srdce bude vždycky bít pro:

Veg Teg


Moje kamarádka Janička si dlouho chtěla otevřít vlastní veganskou cukrárnu. Trvalo to dlouho než se všechno začalo realizovat, ale nakonec si s kamarádkou rozdělily funkce a mají svojí pohodovou kavárnu/cukrárnu s výborným kafem a veganskými dorty VEG TEG. Ty dvě nedávno oslavily 1. rok svého vysněného podnikání. 


Bodejť by ne. Nikdy jsem sice nepochopila, jak může být veganský dort, kde se jako náhrada za šlehačku používá tofu, k nerozeznání od dortu běžného, ale Janička to holt umí. A vím, co říkám. Na různých oslavách jsem toho od ní snědla fakt dost.


biOrganica


Asi teprve až někde v moment, kdy jim značka, kterou si do té doby kupovaly v Anglii, vyčistila jak pleť, tak děti s atopickým ekzémem, se tyhle 3 kamarádky rozhodly ji přinést do ČR. Značka se jmenuje Inlight a tyhle tři kamarádky - dvě manažerky na vysokých postech a advokátka - Lucie, Petra a Andrea.

Minimální znalost PR, sociálních sítích a propagace je stála sice plno pokus-omyl situací, v mých očích ale vždycky byly superženy. Malé děti, manželé, kariéra a po nocích ještě BIO kosmetika Inlight.


Jestli jsem v životě chtěla mít určité lidi, tak jsou to tyhle ženský. Nepředpokládám, že by spaly víc jak hodinku denně a tuším, že jim baterky dobíjí právě to, čemu tolik věří. Jejich touha naučit lidi, aby se zajímali o složení výrobků je navíc přitahuje jako magnet k dalším opravdu hodně zajímavým lidem. I díky tomu k Inlight postupně přibyla dekorativka Zuii, Butterbeans a Naturalis.

Děkuju, že mě tou energií strhly taky.

Go Green


Jestli hledáte youtuberku a blogerku, která vám poví něco pořádného o BIO kosmetice, pak vám mileráda doporučím svou kamarádku Sáru. To je mozkovna! Když nevím, ptám se Sáry. A proč? Protože jí znám a vím, že má tak skvělou pleť, že se nepotřebuje ani líčit. Že má hřívu, se kterou stačí pohodit a všichni chlapi jsou na kolenou. A že má tuhej kořínek. Je to ta nejlepší a nejkrásnější reklama, jakou si přírodní kosmetika mohla kdy přát.


Jenom teda Sáro, poslední příspěvek z 18. září, že ti není hanba. Takhle dlouho nás nechat čekat!

Dr. Popov 

 

Malou rodinnou firmu Dr. Popov zná asi každý - bylinné masti, čaje, tinktury, psyllium, tea tree a plno dalšího sortimentu se běžně prodává v lékárnách i obchodech. Za hubičku. Jejich recepty jak z dob našich babiček mě snad ještě nikdy v ničem nezklamaly. A jejich neuvěřitelně přátelský a nápomocný přístup taky ne. 

Doufám, že tahle firma nás bude kurýrovat ještě za pár generací...

Cosm´etika a Ladybio


Míšu Kochanovou už asi znáte. Pod svá křídla si kdysi vzala dekorativku Cosm´etika, kterou dodnes na zakázku vyrábí v Itálii a která se nyní může chlubit novou kolekcí konzervovanou stříbrem. Ale Veroniku Lonskou už možná znát nemusíte. Přitom stojí za obchůdkem Ladybio, kde najdete opravdu jen špičku z přírodní a BIO kosmetiky.


A řeknu vám příběh - kdysi se mě Míša Kochanová ptala, zda nevím o někom, kdo by jí mohl dělat obchodního zástupce. Dala jsem tehdy její inzerát na Facebook svého blogu a ozvala se Veronika. Pak se ty dvě nějak někde potkaly, to už nevím, ale plácly si a šťastně spolupracují dodnes.

Takže jo, tohle se mi tenkrát povedlo. Borec, Lucie, borec.

4nohy


No dobře, tohle je srdcovka hlavně našeho Deníka (Deník, takzvaný Pinďa). Z e-shopu 4nohy mi napsali, že si všimli jakéhosi čtyřnoháka na mém Instagramu a zda mu mohou poslat něco dobrého na zub. Za e-shopem stojí Jana a Jirka a připravují pro čtyřnohé mazlíčky jídlo z prvotřídních surovin, masa, olejů a bylinek. Ideální pro starší nebo hodně aktivní psy. 

Jelikož Pinďa patří k těm postarším (ač vypadá výborně, samozřejmě!) a ještě k těm, co mají móresy vůbec něco sníst, poprosila jsem je jen o minerály do žrádla. To by mohl dát bez keců. Nakonec Pinďovi dorazil balíček plný dobrot - vepřového, hovězího, minerálů a dokonce lososového oleje.


To, jak to náš rozmazlenec začal hltat, jsme dokonce natočili. Jestli teda můžu apelovat za něco, co má fakt smysl a ještě chuť, pak jsou to věci z 4nohy. Přidávám je tak do svých srdcovek, jelikož je mi Pinďa vším. Ale to už víte. Je to ten nejlepší čoklík na světě. I s těma móresama.

Janě a Jirkovi tak patří moje velké dík.

Lohas Blogger


Abych to ukončila tím, co na lidech obdivuji, tedy schopnost nežít v pohodlnosti a něco změnit, pak nemůžu nezmínit blogerskou soutěž Lohas Blogger. Soutěž za udržitelný a ohleduplný životní styl má letos už 2. ročník a výzvy se může zúčastnit opravdu kdokoli z blogerů. Součástí je celonárodní kampaň Hate Free.



Stačí nápad. Téma. Cokoli, co vás šokuje nebo čím dokážete lidi přimět přemýšlet. Výherci navíc získají opravdu obří množství skvělých cen, které jejich kuchyně a koupelny zásobí vším přírodním na dobrých pár let.

Jaké jsou Vaše srdcovky? Co milujete vy?
Luc.

Do cizích lednic se neleze!


Byla jsem zvyklá z intru vstávat v 5:30.
A okamžitě běžet na snídani, kterou jsem musela mít vydatnou a nejpozději do půl hodiny od probuzení. Jinak hrozilo riziko selhání organismu.

Stejný byl i ten první víkend, kdy jsem přespávala u Holanďana - v půl šestý už jsem byla vzhůru a co bude k snídani a co budeme dělat? Trochu jsem nejdřív nechápala, proč on ještě spí. Tak ono už svítá a pán si bude ještě spát?

Potřebovala jsem nutně snídani. Před šestou jsem se začala třást hlady a cítila se natolik vyšťavená, jakobych místo spánku celou noc běhala na běžícím páse. Každou půlhodinu se přitom mé stavy zhoršovaly:

7:00
Klepu se v kuchyni hlady.
Stydím se si něco sama vzít.
Doma mě učili, že po cizích bytech se nešmejdí! Nedejbože, aby se otevíraly lednice.
Sakra, mami. Taky si mi do života nemohla dát lepší poučku?

7:30
Z posledních sil se plazím do ložnice a snažím se ho nenápadně vzbudit.
Tu hledám něco v kufru.
Tu mu nenápadně stahuju peřinu.
Tu zase vytahuju žaluzie.
Nenápadně pokašlávám.
Kejchám.
Smrkám.
Kňournul, že jsem otravná jak moucha a spal dál.



8:00
Má neúspěšná budící mise končí zase v kuchyni, kde mě trýzní myšlenky typu "do cizí lednice se neleze", "do cizích poliček se neleze" a "po cizím bytě se nešmejdí."

8:05
Jebat! Jsem tu už druhou noc. Druhou! Nejsem cizí. Ať chce či nechce, teoreticky už jsem jeho. A jestli mě ten chlap chce někdy zase vidět, musí si mě zasloužit. Se svou typickou skromností tak otevírám ledničku, krájím chleba, dělám si čaj. Žeru nezřízeně.

11:30
Někdo se probouzí.

12:00 
Pán se uráčil vstát. Už jsem se i naobědvala.

5 YEARS LATER...

8:30
Holanďan vstává.
Leží v posteli a čte něco na počítači.

10:00
Začíná do počítače třískat.
Začíná šmejdit po bytě.
Nenápadně kašle.
Nenápadně mi bere peřinu.
Nenápadně vytahuje žaluzie.


11:00
Je unuděnej, což se mnou ani nehne. Jde se najíst sám.

12:30
Probouzím se. 
Prý chtěl čekat se snídaní, ale potřeboval rychle cukr, jinak by mu hrozilo selhání organismu.
Tak už se i naobědval. A jestli mi jako nevadí prospat půlku soboty.

Vědci bylo dokázáno, že dlouhodobé vztahy svědčí mužům a škodí ženám. Tady to máme.
Jak jste na tom vy? A co vám říkali doma, jak se máte chovat u cizích?
Luc.

Jaký byl život podle Lucie v ZÁŘÍ 2015


V září se všechno zase rozjelo.
A úplně jiným směrem, než jak to bylo před prázdninami.
Byl to dobrý měsíc. Jen já jsem zase o rok starší.

1.) Bulharsko



Dovolená se povedla. Přivezla jsem si dva páry bot, několikatery letní šaty, klobouk a tři kila navíc. Prochodila jsem Sofii, lehce Burgas, Sunny Beach, Nessebar a Elenite. Za ten komfort chození bych ráda poděkovala značce Scholl, která mi na cestu darovala Pocket Balleriny.

Baleríny do kabelky, co se složí a váží zhruba stejně jako balíček sušenek přijdou vhod vždycky, když člověk potřebuje vyzout podpatky. Ač balerínkám neholduju, v Bulharsku jsem je z nohou nesundala. Na běhání po městě prostě není lepší varianty.




2.) Festival mladé módy ArColor


Sociální sítě toho byly plné, vznikla spousta fotek a holkám z Love Fashion děkuju za povedené video z celé akce. O co šlo? O módní přehlídku v ulicích Prahy s nejdelším molem světa - zhruba 3 km se šlo v botách Superstar od Adidas a v kolekci Můj kraj od módní návrhářky a vítězky minulého ročníku ArColor Terezky Havránkové.

Díky Adidas je teď každý Superstar!

Její modely jsou natolik originální, že byly vidět z dálky. Letošní ročník byl navíc první, kdy modely vynesly blogerky, nikoli modelky. Příprava trvala celý den - kromě extravagantního líčení a účesu bylo potřeba fittingu a nacvičení trasy. Ten den jsem si opravdu hodně užila a díky organizátorům za to, že to všechno tak krásně klaplo.


3.) Odešla jsem z Biooo


Bylo to moc fajn období. Parta lidí k nezaplacení. Teď už se tam ale mihnu jenom jako zákazník. Přesto platí, že sortiment znám (zatím pořád) celkem dobře, a tak dejte echo, kdyby vás cokoli zajímalo.

4.) Součástí BiOrganica týmu


Velkou radost jsem měla, když přišla nabídka stát se součástí týmu holek z BiOrganicy. Nevím, co všechno mě čeká, a tak se zatím po večerech šprtám ingredience a bylinky jednotlivých krémů, ale těším se, co všechno společně vymyslíme. Konec konců, moje srdce bije pro Inlight už dávno a dostala mě i dekorativka Zuii. Takže děkuju za příležitost!




5.) V pořadu Život je fajn

 


V pořadu Život je fajn na TV Mňam jsme si povídaly s Tinou Pletánkovou na téma Moje pýcha. Záznam jsem sice nestihla, ale konverzace probíhala v podobném duchu:

Moderátorka: "Prozraďte, kolik tak máte čtenářů?"
Já: "Nevím. Pár, pár tisíc, asi...?"
Moderátorka: "Vy jste na tom blogu tak vtipná."
Já: "Děkuju."
Moderátorka: "Máte nějaký nesplněný blogerský sen?"
Já: "Ani ne."
Moderátorka: "Budete letos bojovat o titul Blogerka roku?"
Já: "Tak uvidíme."
Moderátorka: "Vy na blogu působíte tak otrle, pro ostřejší slovíčko nejdete daleko. Ale ve skutečnosti působíte spíš tiše."
Já: "Jo?"
Moderátorka: "Vy asi radši píšete, než si povídáte, že?"
Já: "Ale já si i ráda povídám."
Moderátorka: "Váš manžel je taky takový kliďas?"
Já: "Jo, on je taky flegmouš."
Moderátorka: "Hádáte se někdy třeba?"
Já: "Ani ne."

Předvedla jsem se výborně. Bude to mít kolosální úspěch. Buď mě tam teď budou zvát pořád, anebo mi dají rovnou vlastní talk show.

6.) Měla jsem narozeniny


Takové to, že se pořád cítíte na nějakých osmnáct, a pak se jednoho vzbudíte a lidi vás oslovují "mladá paní". Jakožto mladá paní, co neuměla pařit a pít ani v pubertě, jsem se jala slavit ve vší počestnosti a bez následného bolehlavu. Večer jsem strávila na módní přehlídce s BiOrganicou, což mi ke štěstí plně stačilo. Dárek, který mi holky připravily, už byl jen dokonalým zakončením dne. A děkuju za něj převelice.

Jaké bylo vaše září?
Luc.



Holanďan napojený na elektřinu


Ono se řekne Itálie, horká země na jihu Evropy. Horká je během léta, kdy se vámi vyprodukovaný pot na čele chová jak rozpálený olej na pánvičce, ale v zimě máte pocit, že ty Italy snad doma nenaučili topit. Holanďanova kancelář navíc byla ve vlhkém renesančním paláci takřka v podzemí, bez slunečního světla a bez topení.

Taková vlezlá zima v Itálii, to není nic pro amatéry. 
Holanďan tak ve své vychytralosti přivezl domů haldu vyhřívacích deček (na obrázku model na krk). Ostatně když mě žádal o ruku a žebral, abych ho udělala tím nejšťastnějším mužem pod sluncem, dal mi rovnou vyhřívací prostěradlo. Místo zásnubního prstýnku. Jako důkaz, že mi s ním bude vždycky dobře.

Já byla nadšená, že se najde chlap, co nemrachuje s tím, že mě dokáže zahřívat po celou noc (a přitom se o mé blaho postará) a jemu se ulevilo, že se bude moc v noci i vyspat.


Tyhle vyhřívací dečky do kanclu se však daly připevnit přímo na tělo. Stačilo dečku hodit na záda, zapojit do zásuvky a čekat, až teplem zrudnou tvářičky.

A zatímco začátkem zimy měl Holanďan dečku jen na práci v kanceláři, kterou po pracovní době vždycky decentně mrdnul na stůl, s nadcházejícími krutými italskými mrazy s ní začal chodit i na schůzky, konference, obědy a jiné společenské události.


Ne, že by si někdo všimnul nějaké dečky. Byla konec konců schovaná pod svetrem. Jen ona šňůra, která se zapojovala do zásuvky, vytvářela jakýsi vyčuhující ocas.

Všem spolupracujícím i náhodným hostům se tak denně dostávalo zajímavé podívané:

  • Holanďan s kabelem visícím ze svetru si sviští udělat kafe.
  • Holanďan s kabelem visícím ze svetru běží za šéfem.
  • Holanďan s kabelem visícím ze svetru prosí sekretářku, aby to odeslala ještě dneska. 
  • Holanďan s kabelem visícím ze svetru čeká frontu na oběd.
  • Uhlazený Holanďan v obleku a se zapojenou dečkou se účastní mezinárodní konference.
  • Uhlazený Holanďan s kabelem visícím z obleku na coffee breaku.
  • Uhlazený Holanďan s kabelem visícím z obleku diskutuje s ostatními nad složitými otázkami ekonomie.
  • Uhlazený Holanďan s kabelem visícím z obleku pózuje fotografovi na fotku se všemi účastníky konference.

Čouhající kabel Holanďan nepovažoval za nic zvláštního, nijak se za to nestyděl a naopak na zvídavé otázky odpovídal: "Jsem ekonom zabývající se elektřinou. Jsem tak rád připojen přímo ke zdroji!"

Normální to nepřišlo nikomu, ale milovali to všichni.
Brala jsem to tak jako polehčující okolnost v moment, kdy žebral, abych ho udělala nejšťatnějším mužem pod sluncem. Nikoli tu šňůru, ale tu úžasnou vlastnost umět každou blbost přetočit ve srandu.

Koho za tuhle vlastnost obdivujete vy?
Luc.


Nejlepší přírodní a BIO kosmetika měsíce!


Nejlepší přírodní a BIO kosmetika léta?
Pár nových věcí jsem objevila - konec konců, něco z toho akorát dorazilo na český trh!

Butterbean Organics: Opalovací krém SPF 30



Butterbean Organics je značka z USA, která se u nás usídlila před pár týdny. Nabízí 3 druhy opalováků s BIO ingrediencemi, jenž chrání minerálními filtry, ovšem bez nano-částic a bez oxidu titančitého (titanium dioxide).

Balila jsem ho s sebou do Bulharska, kde nás chytla vlna tropů (a lehčí úpal). 18 dní škvaření pod jižanským sluncem, kterému nebylo úniku, zvládla tahle plechovka výborně. Minerální filtry jsou vždycky o něco bělejší než filtry chemické, pak už je však na výrobci, jak si s roztíratelností poradí. Tady vsadili na bambucké máslo a kokosák, takže konzistence je vydatná, přesto v porovnání s ostatními přírodními opalováčky (zdravím Alverde a Laveru) výborně roztíratelná.

A ač se má aplikovat po každém koupání, mně stačila jedna vrstva na celý den. Pravda, nesmažila jsem se celý den na pláži, ale venku jsem byla pořád. Tenká vrstvička krému na mě zůstávala i po koupání v moři a domu jsem tak přijela jen lehce opálená. Spálená vůbec. A po 18-ti dnech dovči mi tam ještě trochu zbylo.

DermArgan: Černé mýdlo s arganovým olejem



Černé mýdlo napěchované arganovým olejem se používá především v tureckých lázních, já ho však mám nejradši u sebe v české koupelně. Konzistence není přímo gelová, je však trochu mazlavá a naprosto nepěnivá. Což beru jako velké plus. To velké plus ucítí ostatně i sebevětší milovník bohatých pěn - narozdíl od pěn totiž není pokožka po tomhle suchá a stažená. Je jak balzám, který zatímco čistil, tak zároveň maximálně zvláčnil pleť.

Dá se samozřejmě použít s peelingovou rukavicí, což je ideální při saunování, ale já ho miluju tak, jak je. Po něm už je těžké použít cokoli pěnivého a chemicky navoněného. Tahle vůně ve mně opět evokuje sauny - voní jak rozpálené dřevo. Z éteráčků je pak lehce cítit eukalyptus, cypřiš a rozmarýn.

Krásnou recenzi na Černé mýdlo psala Bebe, já se jen ke slovům chvály můžu připojit.

Bio Aroma: Sérum proti vráskám na obličej a oči



O téhle řecké značce jste už jistě slyšeli. Já už od nich vyzkoušela jejich rozmarýnovou masku na vlasy a teď si mohla vybrat další radost. Sáhla jsem po séru na oči. Zatímco většina jejich arzenálu je čistě olejová a bezvodá (v Bulharsku jsem objevila jejich luxusně vypadající deodorant, to musí bejt věcička!), tenhle kousek sází na aloe vera.

Olejovou konzistenci tak opravdu nečekejte. Jde spíše o lehký gel, který se okamžitě vsakuje a vypíná. Aloe vera já všeobecně celkem ráda. Rostlinka, která nejen hojí, chladí, tak i výborně drží vláhu. 

Hlavně je tohle sérum mělo anti-age, má pěkné ohlasy i na vypínání očního okolí i prvních nepěkných rýh na obličeji. Osvědčil se i místo podkladové báze nebo na při zhojení malých pupínků.

Cosm´etika: Minerální oční stíny



Česká značka Cosm´etika nedávno uvedla novou řadu tvářenek a luxusních pudrů, o kterých ještě psát budu, teď jsem si ale nakoupila dva nové stíny do paletky - Pearly Pale Pink a kontrastující Matt dark Grey. Ano, tušíte správně, plesová sezóna se blíží, je potřeba naučit se kouřové líčení.

A po čem sáhnout než po české veganské značce, která neobsahuje mastek? Navíc po ní zbyde minimum odpadu - stíny se buď skládají do paletky, já je nosím jednoduše v papírovém pouzdru v kabelce. Stíny jsou výborně pigmentované, tmavě šedá je spíše čistě black, zatímco pearly pink se dá výborně použít k rozjasnění koutků.

Za sebe ještě musím říct, že se neslévají a drží dokonale celý den i bez použití báze. Jde o minerální kosmetiku, která je však obohacená o bambucké máslo či BIO meruňkový olej, takže není třeba bát se přesušení. Časem hodlám rozšířit sbírku ještě o Matt Chestnut a Pearly beige.

Yarok: BIO luxusní lak na vlasy Feed Your Hold



Značka Yarok. Ta je na českém trhu teprve pár dní, já tak moc děkuju otestovat celou sadu mini baleních. Profesionální styling hodný kadeřnictví si tu určitě svoje místo najde. Přiznávám to nerada, ale jsou věci, které se BIO kosmetikou nahrazují těžce - kromě parfémů je to například vlasový styling.

Veškerá tužidla, pěny a laky na vlasy, co jsem dosud zkusila se nedávala srovnávat s běžnou konvenční kosmetikou. Natužit vlas ano, zafixovat účes tak, aby se ani nehnul, držel a ještě nebyl slepený, to už ale bohužel ani náhodou.

Tenhle BIO lak na vlasy je však celkem slušný držák. Nastříkat jej do vlasů a následně je nakulmovat znamená, že se vlny ani nehnou. A co nehnou! Drží objem už od kořínků. Ten rozdíl mě až zarazil. No kde já mohla bejt, kdybych to lakovala tímhle už od začátku. Obří lokny jak ze starého Hollywoodu se mi moc líbily. Lak nelepí, nicméně je dobré jej aplikovat z větší vzdálenosti. A moc se mi líbí složení.

Dr. Popov: Grepavit



Dr. Popov se vytasil s tinkturama všeho druhu. O tom si povíme až příště, ač mi srdce tepe blahem. Dneska o Grepavitu, tedy výrobku z grepových jader. To, jak je grep super zdravý, to víme. Já to vím. A přesto se mi začne kroutit pusa odporem kdykoli, kdy si tu hořko-kyselou chuť představím. Grep nedávám.

Grepová zrníčka ovšem taky splní výsledek - jsou bohatá na železo, draslík, vápník a kyselinu listovou, nicméně dlouhodobě krásně čistí celou zažívací soustavu, ničí viry, bakterie, plísně i červy. Výborně rovněž regenerují žaludek a starají se o kompletní našlápnutí imunity.

Grepavit se dá navíc použít i jako první pomoc vždycky, když na nás něco leze. Pokud to chytneme už v začátcích, nemusí se nic rozjet. Chuť je hořko sladká (sladká díky glycerinu), takže se není čeho bát.

Workshop přírodního barvení a péče o vlasy


Léto bylo opět úrodné a i příští měsíc to vypadá, že bude hodně co objevovat.
A mimochodem - už minule jsem se hlásila na workshop přírodního barvení vlasů, bohužel se neuskutečnil. Tak to zkouším znovu. Konat se bude 3.10.2015 v Praze a kromě zjišťování toho, co komu sluší, padne a jaká barva je ta pravá tam má být i plno triků, jak si zařídit dokonalý objem a účes bez chemie. Plus jak vymazat bad-hair-days z povrchu zemského. Bude to stát za to. Doufám, že tentokrát nám to vyjde.

Co jste za léto z přírodní péče objevili vy?
Luc.

Kolaps na veterině

Na problémy s rodinou

Rodina. Takový to milý slovo, které když řeknete, tak mi vytanou jen 2 věci na mysli. Buď hřejivé pocity při myšlence na našeho psa, anebo problémy při myšlence na všechny ostatní.

Vzaly jsme se ségrou Pinďu na kontrolu k veterináři. Ten už před ordinací chytá pravidelně amok a pod tíhou svého špatného svědomí, kdy ví, že neposlouchá a je rozmazlenej, se začíná bát, že se mu chceme pomstít, a tak kňučí a zdrhá.

Nedávno se snažil pláchnout tak rychle, že si o schod utrhl drápek. Věc, která ho nebolela a které si ani nevšiml, začala lehce krvácet. Inu, lehce. Krve jak z vola dělalo z mírumilovné čekárny veterináře na první pohled jatka.

Až doteď ještě dobrý. Problémy nastaly ve chvíli, když chtěl doktor drápek vydezinfikovat. To totiž bylo na ségru příliš.

  • V první fázi se jenom začala potit.
  • Ve fázi druhé si sundavala bundu. Prý moc horko.
  • Ve fázi třetí - a zároveň konečné - začala zběsile foukat okolo, jakoby se připravovala k porodu.

A jakmile uviděla samotný akt, skácela se jak poraženej strom k Pinďovi na lehátko. 
Ten chvíli nevěřícně koukal a přísahala bych, že mu v ten moment bylo i dost trapně.


"Jseš v pohodě?" ptala jsem se vyděšenýho čoklíka, zatímco sestřička odstraňovala z pultu tělo mojí ségry. "Nestalo se ti nic? Nepraštila tě? Se svalí a ani nedává pozor, viď? Ti ještě mohla ublížit."
A jelikož sestřino tělo, nyní už svalené na zemi s nohama nahoře, jevilo základní známky života, rozhodli jsme se s doktorem dočistit a zavázat Pinďovi packu. Jenže ségra se už probouzela, a tak museli jsme jednat rychle.

"Pojďte si sednout tady ke stolku, přinesu vám vodu," povídala sestře sestřička.  To nás s Pinďou vskutku dojalo. Veterina a oni tu zachraňujou i lidský životy. Hodně nás to potěšilo.

Víte, přijet domů bez psa, to je nemyslitelné. Ale přijet domů bez ségry, to by taky nebylo dobrý.


Ségra se znovu dostávala do fáze funění, což bylo sice ponižující, ale budiž, je to rodina, ta s sebou přináší dost trapných situací, ale už hezky seděla u stolu a chlemtala vodu.
Jenže!
Hned u stolku byla televize, ve které zrovna běžely úspěšně provedené operace zvířátek. 
A to byla teprve konečná.
Opět to zalomila. Navrhovala jsem, aby jí doktor píchnul něco, čím dostává psy z narkózy (jen v dávkách pro vlčáky), ale nakonec jsem jí zvládla probrat sama.


V časových intervalech 1 metr za 5 minut jsme pak my tři pomaloučku polehoučku a za zraku všech lidí, co seděli na "jatkách" opouštěli ordinaci.
Nějaké vaše příhody?
Luc.