Život s dietářem

Hubení vysportovaní muži s rychlým metabolismem jsou pro každou ženskou peklo. 
Možná je to hezké na první pohled a reprezentativní na plovárně, tím to ovšem končí. Řekla bych. Nevím to zcela jistě, jelikož jsem na podobné týpky nikdy neměla štěstí.* a **

* Pokud měla a zapomněla, tak se omlouvám.
** Čímž nemluvím o svých ex nijak špatně.

Ale logicky. Chlap, jemuž geny nedovolují ztloustnout nebo všechno hned vyběhá, toho sní víc než chlápek, jemuž geny ztloustnout dovolují a při pojídání vydatné večeře ho vydatně pojídá ještě černé svědomí.

Ještě jinak: tohle je óda na Holanďana, známého dietáře. 
Ten už léta žije v módu "musím zhubnout ideálně ještě 5 kilo."

Za všechno může ex

Ex partneři jsou vždycky zlo (myšleno ex jeho, nikoli moji ex).
Dlouho přede mnou (dlouho před mým narozením?) Holanďan chodil s cukrářkou.
Byla milá, pohledná, chytrá, ale brutálně dobře a často pekla.

Prý je to právě ona, která na něm zanechala ten největší cejch.
Kila.
Kila, kterých se za tu dobu už nedokázal zbavit.
 
Ale jestli můžu udělovat ve svém mladém věku rady ohledně mužů: chlapa, který si myslí, že potřebuje zhubnout, berte. Z dlouhodobého hlediska se to vyplatí.

Ubírat kila celoživotním dietářům je totiž jednodušší, než hubeným kila přidávat. 

V mém případě stačí uvařit.
Anebo - a už se dostáváme k pointě - raději nevařit vůbec.

Chápu, že to někomu může zkazit celý večer. V zápalu zamilovanosti, která mi první léta tekla místo krve, jsem vyžadovala společné večeře, u nichž pravou rukou jíte vidličkou, kterou používáte i jako nůž, protože levou rukou musíte hladit koleno své drahé polovičce.

Postupem času se vám ale vrátí rozum a krev do žil a ještě uvítáte, že toho druhého zasytíte a zabavíte celý večer tím, že mu smícháte vodu s psylliem. Holanďan, například, psyllium k večeři jedině kvituje. Zasytí ho až do rána a to tařka s nulovou kalorickou hodnotou.

Volné večery online.

Pro šťastnou domácnost

Chlap dietář je dlouhodobě výhodnou investicí. Šetří váš čas i vaši peněženku. Volné večery pak můžete strávit s těmi nejbližšími. *

Někdo taky s dietářem?
Luc.

*Speciálně valentýnský článek

Život jedné Lucie v lednu

První měsíc v roce se rozjížděl tak pomalu, že jsem zvládla přečíst všechny knížky z Vánoc, protřídit šatník, přihlásit se na kurzy, které mám letos v plánu absolvovat a co se spánku týče, naspala jsem něco do zásoby. Ale něco zajímavého se přeci jen dělo.

Budapešť

Fotil Olympus PEN s mojí pomocí.

Nebyla to úplně dovolená, to ostatně s laptopem a wifinou není nikdy, ale pokud potřebujete utřídit myšlenky, prohřát kosti a uvolnit svaly, pak zalezte na celé odpoledne do horkých lázní. Lepší a levnější jak psycholog! Jinak doporučuju vzít pohodlné boty na podpatku a projít si tohle boží město křížem krážem. Budu i Pest. A zajít na jídlo do Konyha, což je hodně alternativní hipster záležitost, ale bude se vám tam líbit a chutnat. A lepší cappucino nenajdete v celé Budapešti. #vyzkoušenozavás

Focení Komiks haus

Fotil Ricarderon. Rovněž s mojí pomocí.

V aktuálním čísle Reflexu najdete článek o jedné velké zálibě a netradičním komiksovém bydlení. Před tím, než jsme se tam vydali na focení, byl mým komiksovým vrcholem dvacet let starý Čtyřlístek. Teď už poznám až 5 superhrdinů a pár dalších komiksových postaviček.

Školení Urtekram

Fotila jsem já s pomocí mobilu.

Jednoho dne v  pondělí jsem zajela do Tábora udělat malé školení Urtekramu v Oděvní galerii Sluníčko. Je to převážně butik s luxusní módou, ale kosmetický koutek voní na dálku. A jelikož se mi nechtělo hned odjíždět, prošla jsem si centrum, jelikož a protože ač Jihočeška, tak jsem v Táboře od dětství nebyla.

Sushi Time otevíračka

Rovněž fotil Olympus PEN s cizí pomocí.

Moje milované Sushi Time oficiálně otevíralo nové bistro v Quadriu, kde jsme si všichni mohli vyzkoušet přípravu sushi a následně si svůj "výtvor" spapat. Za přítomnosti všech šéfkuchařů a pomocníků jsem to zvládla natolik obstojně, že mi až teď dochází, že jsem se měla přihlásit ještě na workshop dělání sushi. Talent tam trochu bude a chuť je obrovská!

Jak jste si užili leden vy?
Luc.

Česká Miss 2016: Denní harmonogram finalistek

Budíček v sedm ráno, večerka o půlnoci.
Přivítejme 2. den soustředění soutěže Česká Miss.

8:00

Po snídani, na kterou některé finalistky dorazí krásně nalíčené a některé jen s nepatrným zásahem řasenky, vyrážíme do zimy na prohlídku Ekocentra. Projít si celou farmu, která připomíná menší ZOO, prolézání stájí, hlazení koní a krmení lemurů finalistky neuvěřitelně rozněžňuje. Od lemurů se jim nechce, u koní dělají selfie. A mně se chce spát.

9:00

Dívky začínají fotit pro jednu (zatím tajnou) aplikaci. Tomu předchází fitting oblečení a bot a nabírá se první skluz. Já jenom sedím, projíždím mobil a holky tajně pozoruju. Hezké je to, jak je každá typově odlišná, ale všechny jsou neuvěřitelně drobné a všechny vypadají jako panenky. S některými si povídám, mám ale pocit, že se většina stydí.

Je to zvláštní. Člověk si říká, jak mezi ně (věkově?) zapadne a zatím si držíme pozici "já jsem Miss - a já Lucie, budu o vás psát." Rozmluvit je je tudíž těžké.

10:00

Jeden z dvorních fotografů soutěže Česká Miss, David Váňa, si vymyslel celou kompozici fotky a dívkám dává naprosto jasné pokyny, jak mají pózovat. Neunikne mu jediný centimetr a jediná grimasa,  o čemž se sama přesvědčím, když říká, ať si tam taky stoupnu.

12:30

Oběd. Dívky obědvají společně u jednoho stolu a většinou se takové obědy dost protáhnou. Povídají, jako by se týdny neviděly. Servíruje se pravidelně polévka, hlavní jídlo a dezert. Pokud některá musí od stolu odběhnou, zaúkoluje ostatní, ať se postarají, že na ní nezapomenou s dezertem.

13:00

Jelikož dívky čeká Ples v Opeře a ještě desítky společenských událostí, je potřeba si říct slovíčko nejen o etiketě, ale i stylu a dress codu. Školí Perwoll. Slovíčko se protáhne na dvě hodinky, další hodinu probíhá workshop, kde Eliška Bučková s Kateřinou Průšovou stylují finalistky.

Žádná komorní akce to ovšem není. Pozvaná jsou nejrůznější média včetně televize, které si dívky zuřivě fotí. Tohle je část, kde okamžitě z výrazů poznáte, které dívce outfit maximálně sedl a která by si podobný model na sebe rozhodně nevzala. Ochotně ale pózují všechny a nemají problém někomu "vydržet v póze" i několik minut. Nabíráme zpoždění podruhé. 

16:00

Z šatiček rovnou do sportovního a jestli toho doteď bylo málo, tak teď si dají do těla. Taneční průprava od Lukáše Hojdana je má připravit opět na Ples v Opeře. Tohle je ta část, kterou si ráda nechám ujít. A pro Miss je to asi jediný moment, kdy mají relativně soukromí. Fotí a natáčejí je pouze dvorní fotografové soutěže Česká Miss.

18:00

Večeře, která má být na programu tím posledním bodem dne. Poslední den soustředění, je tak dobré se dobře vyspat. Dívky však povídají do devíti a pak se rozhodnout jít do velkého wellness.

21:00

Volný večer. Pchá! Dívky sice jdou do wellness poprvé po celém týdnu si odpočinout, ale hezká těla společně s vířivkou jdou dohromady, a tak jsou jim za zády opět kameramani a fotografové. Záběr v plavkách, jak lezou do bazénu, jak si užívají vířivku, jak jdou do parní i suché sauny...

Upřímně. Wellness je na Čapím hnízdě překrásné, ale já si plavky záměrně nebrala. Kdyby náhodou někoho napadlo mě tam nutit. S Miss do wellness nelez!

Některé dívky, co nestihly focení dopoledne, fotí do půlnoci. Dívky, co pózují ve wellness si taky moc neodpočinou. Všichni se ale dobře bavíme a díky maximální péči celého personálu není nic, co by mohlo kazit páteční večer. Jakmile se vypnou kamery, začínáme si povídat.

Povídat tak nějak bez póz. Finalistky už jsou příliš unavené dávat mi ještě formální odpovědi, které většinou dávají novinářům celé dny. Jestli se každoročně smějeme, že si každá Miss myslí, že se svým Kubíčkem zůstane až navěky, tak možná myslí. Ale na druhou stranu - opravdu čekáme, že nám řekne, že se s ním možná třeba jednoho hezkého dne rozejde? To nemůže udělat. Je to rozchod jako každý jiný a v zamilovanosti tohle neřekne nikdo z nás.

Jednu památeční jsem si s dívkami musela dát samozřejmě i já.

A tak si povídáme. O soutěži, o všech akcích, kterých se zúčastňují, o rodině, o škole. O tom, jak stíhají a co na jejich působení v soutěži říkají kamarádi. Holky se předhánějí, která toho naspala míň, která má mastnější hlavu a co slyším poprvé je, že už si mnohé vymyslely i přezdívky.

A zase holky povídají, jakoby se týden neviděly.

Závěr?

Přemýšlím, jestli má cenu posílat hlas úplně každé anebo radši žádné.
Ale pravda - mnohé si to u mě zkazily tím, že mi začaly vykat.
Ale už jsem jim to odpustila.

Luc.

Česká Miss 2016: Jak se rodí královna krásy

Když jsem šla před asi 10 lety na casting soutěže Česká Miss, neprošla jsem ani prvním kolem.
Měla jsem přitom výborně padnoucí plavky půjčené od své kamarádky a chůzi na jehlách pilovala doma po večerech. Moje sestra tenkrát plakala dojetím a říkala, že určitě vyhraju, že to je přeci jasný.

Neprošla jsem ani prvním kolem. Sestřička brečela podruhé.
Nyní - o 10 let starší - jsem dostala nabídku zúčastnit se soustředění s finalistkami, které se po exotickém Thajsku koná na farmě Čapí hnízdo.

Ironie osudu.
Ale jelikož jsem chtěla vidět aspoň malou část veškerého procesu "jak vzniká miss", nemohla jsem odmítnout. Jen přeci v ČR je koncentrace nádherných holek natolik vysoká, že člověka zajímá, kdo je ona vybraná desítka, která postoupí až do samotného finále.

A tak jsem tady. Po přednášce o etiketě a společenském chování.
Z krásné holky se totiž nestane Miss přes noc, a tak každé soustředění je nabité nejrůznějšími přednáškami. Mým úkolem je zúčastnit se celého programu s "misskami" a společně s pánem kameramanem je vyzpovídat do krátkých reportáží.

Photocredit: Česká Miss/David Váňa

Už po prvním dni mám spoustu poznámek. Většina z nich není závistivých:

• Finalistek je 10 a když pán bůh naděloval, na téhle desítce rozhodně nešetřil.
• Patronkou je Iva Kubelková. To, že tady pán bůh taky nešetřil, víme všichni už dávno. 
• Program je natolik nabitý, že se dívky v průběhu dne sotva stačí převléct.
• Večerní programy končí klidně i v půl jedné ráno.
• Budíček je leckdy i v šest ráno. Nevím, jak to vstávání zvládnu.O finalistky se nebojím. Ty už si prý zvykly.
• Při přednášce o etiketě, která je má připravit mimo jiné i na sobotní Ples v Opeře, zvládly dress code líp než já. 
• Základy stolování a společenského chování si pak dívky ověřily v praxi při čtyřchodové večeři, kde se jelo striktně podle protokolu.
• Co jsem netušila bylo, že make-up do společnosti by měl být perfektní, je však dobré se vyhýbat rudým odstínům rtěnky, nebo spíše obtiskům rtů na skleničce. 
• Po večeři dívky ještě pózovaly fotografům. 

"Zastrčte ty čtyři chody," zavelela Iva Kubelková a šlo se fotit.

Photocredit: Česká Miss/David Váňa

Po večeři je pak příprava na samotné finále, což je věc tajná, a tak jsem se rozloučila. Zítra brzo ráno nás konec konců čeká prohlídka farmy, kdy se vymění lodičky za botasky a poběží se do stájí, přednáška o stylu, dívky ještě focení a taneční lekce.

Když koukám, kolik toho musejí absolvovat - s úsměvem na rtěch a na podpatcích - říkám si vlastně, že bych jako finalistka odpadla sama už po druhé noci s pár hodinami spánku.

Já mám tu výhodu, že spánkový deficit okamžitě dohoním. Na druhou stranu to bude asi tím, že na mě žádná zářná modelingová kariéra stejně nečeká. A to je ten rozdíl.

Luc.

Osudová chyba: Sport

Podívejte. Já vím, že se tu ozvete taky jako anti-talenti na sport s tím, že máte s tělocvikem stejnou zkušenost, ale upřímně. Kdo z vás dělal reparát z tělocviku? Já ano, takže se se mnou nezkoušejte poměřovat. Nevyhrajete.

Sport mi nikdy nevyplavoval endorfiny. Naopak spouštěl hormony depresí, které se prohlubovaly s náročností daného úkonu. Tedy že kotrmelce byly v pohodě, skok přes kozu na úrovni podzimních depek, týmové hry už se konaly jedině se smrtí v očích. V očích všech mých spolužáků.

Tělocvik na základce

Byl peklo. Když si kapitáni vybírali lidi do svého mužstva, zrovna dvakrát se o mě neprali. Naopak.

"My Lucii nechcem, nechte si jí vy."
"To radši budem hrát v oslabení, než Lucii."

Zatímco mně se ulevilo, že si můžu sednout na lavičku a neaktivovat svůj hormon deprese, tělocvikáři mě nabádali, ať si to nenechám líbit, že takhle začíná šikana. Mezi námi - asi jo. Jít s někým do sporu před školním psychologem, vždycky mě obviní ze šikany. A z ublížení na zdraví. 

Šplh

Se šplhem jsem se dostala do křížku s tělocvikáři až v pubertálním věku. Opravnou zkoušku jsem šla dělat v hodině matematiky, což se mi nesmírně hodilo. Jestli bylo něco větší zlo než tělocvik, tak jednoznačně matika. Tělocvikáři mě omluvili s tím, že mě přeci nemůžou nechat rupnout z tělocviku, že by to byla ostuda i na hotelovce a já nasupěná naběhla na tyč. 

Prošla jsem. Nikoli proto, že bych zvládla šplhat, to chraň bůh. Ale proto, abych okamžitě šplhat přestala, "protože u toho řveš tak, jako bychom tě tu znásilňovali."

To utrpením.

Rugby

Když už povinnost školních tělocviků padla, věděla jsem, že mě čeká zářná budoucnost.  Že mám najednou šanci být světu užitečná. Abych podpořila štěstěnu, jela jsem vybrušovat angličtinu na English Campy. Angličtina se totiž hodí vždycky. A pokud hodláte na English Campech oblbovat Američany, je záhodno ji ovládat aspoň o fous líp než počítání.

To, že se zelené karty asi nikdy nedočkám, mi došlo v moment, kdy došlo na rugby. Nepochopení pravidel hry jsem sváděla na nedostatečnou slovní zásobu v angličtině. A v češtině taky.

Takže jak to vypadalo. Netuším. Pamatuju si jen - pokud si rugby nepletu s něčím ještě perverznějším - že v určitý moment - kdy na mě tým musel zařvat - se žádalo, abych oběhla snad půlku celého hřiště. Nebo něco v tom smyslu. Nikdy jsem ale nevěděla, na kterou půlku mám běžet, a tak pravidelně metla na špatnou stranu.

Baletka? Tak určitě.

Brzy mi tak došla ta krutá pravda. 
Tedy že seznamovat se pomocí (pomocí?) sportu je v mém případě osudová chyba.  Anyway. Evropani mi vždycky přišli víc vzrušující.

Nějaká osudová chyba na poli sportu u vás?
Luc.

PS: Teď mi vlastně došlo, že jsem si tímto článkem zabouchla dveře u Jágra.

Nejlepší přírodní a BIO kosmetika ledna

Kosmetiky není nikdy dost. Zvlášť té opravdu vydařené a čistě přírodní.
Trvalo mi dlouho dát dohromady další seznam dobrých a povedených věcí, ale věřím, že si tu něco najdete.

Acorelle Pěstící olej se třpytkami

 

Oblíbenec měsíce. Pěstící olej v BIO kvalitě s jemnými zlatými třpytkami je určen hlavně pro léto, kdy podpoří opálení a zároveň se postará o pokožku těla po slunění. Jenže v zimě je daleko užitečnější. Dodá trochu života mdlé pokožce. Suchý olej dodá lehký shimmer, takže jej používám všude tam, kde je potřeba holých nohou, rukou či odhaleného dekoltu. 

Výrobce jej doporučuje klidně i do vlasů, čehož se trochu bojím, ale osobně se mi osvědčil i jako shimmer na rozzáření obličeje. Na lícní kosti lepší jak kdejaký rozjasňovač či bronzer. Třpytky jsou jemné, nenápadné, kouzlo ale dodat umějí.

Dulcia Krémový deodorant pro muže

Přírodní deodorant založený na kombinaci jedlá soda + kokosový olej je skoro až sázkou na jistotu. Ono upřímně - takový deodorant si doma vyrábím sama, nic těžkého na tom není. Že jsem ale patlal, tak mi ze směsi většinou zbyde jen drolivá soda v podpaží, anebo ještě hůř - olejem zničené tričko. Spíš ta drolivá soda, která sice výborně chrání před rozkladem bakterií, ale s tílkem je prakticky neslučitelná.

Dulcia deodorant je naopak krémový a podpořen mnohými éteráčkami, které podpaží zdatně dezinfikují. Vybrala jsem si deo pro muže, nicméně bych asi opravdu doporučila nějakou dámskou vůni. Tahle mužská verze je na mě jen přeci příliš dřevitá. Účinek však moc ráda potvrdím.

SanyBIO prací gely

SanyBIO je značka v ČR úplně nová, ale uniknout by nemělo těm, co se snaží vyhýbat palmovému oleji a derivátů z něj. Tahle švýcarská firma nakupuje veškeré ingredience takřka lokálně (do 800 km od závodu) a sami si vyrábějí povrchově aktivní látky.

A kromě toho, že dbají na maximální šetrnost výrobků a férovost marketingu, tak si potrpí i na vůně. Jsou to vůně sice základní, voní hlavně po éteráčcích, nicméně jsou to vůně dost silné a svěží. Prací gely zkouším dva - rozmarýn a pomeranč a jeden s levandulí na jemné prádlo. Perou výborně, tam žádné připomínky mít snad ani nemůžu. Navíc po nich prádlo lehce voní i daným éteráčkem (což, mezi námi, nedávají ani mnohé přírodní aviváže).

Yarok Texturovací pasta na vlasy BIO 

Dostala jsem od Verči, která má obchůdek LadyBio, malé cestovní balení a skoro mě až začíná mrzet, že mi krátké vlasy odrůstají. Texturovací pasta je ve skutečnosti lehký našlehaný krém, se kterým i ze suchých vlasů vytvaruju prima plážové vlny. Samozřejmě čím kratší vlasy, tím lepší výsledek. Ale zatím to funguje pořád. Líp než většina gelů, které jsem kdy zkusila. Vlasy nejsou nijak slepené, není potřeba totiž velké množství.

Yarok má být profi vlasový styling, čemuž bych i věřila, ač nejsem kadeřník a na úpravu vlasů nejsem moc šikovná. Je to ovšem user friendly a oči mě přecházejí i z nádherného složení. A do příště otestuji jejich objemovou pěnu.

Řasenka Cosm´etika  

Téhle české značce fandím už řadu let a ještě mě žádným výrobkem nezklamala. Koncem loňského roku přišla s novými řasenkami, jelikož řasenky ze staré kolekce se vyprodaly celkem rychle. Ani se nedivím. Nová řasenka má dost podobný (stejný?) kartáček jako ta předchozí, jen díky úzkému hrdlu lépe stírá nánosy barvy.

Platí, že je to super řasenka, která se nerozmazává a nedrolí, dobře barví a řasy neslepí. Kartáček je užší, takže z něj nečekejte mega velký objem, jak je hezkým heslem mnohých reklam, ale dobře se s ním pracuje. A pro citlivky dodávám, že obsažená voda z heřmánku zklidňuje, šalvějová voda zase předchází podráždění očí.

Divine Herbal Vlasový olej

Tenhle olej jsem dostala od Andrey z Lohas Magazínu ještě před létem. Úplně jsem o něm zapomněla napsat. Na druhou stranu po více jak půlročním testováním ho můžu posoudit už se vším všudy.

Takže. Vlasový olej obsahuje 21 rostlinných a éterických olejů a 10 rostlinných výtažků zkombinovaných tak, aby celá směs pomohla znovu zahustit kštici, zmírnit vlasopád a podpořit rychlejší růst vlasů. Je tak jasné, že nemůže chybět ricinový olej, prokrvující rozmarýn, olej z černého kmínu, výtažek z heřmánku, lopuchu a kopřivy. 

A prostě jo. Masíruju pravidelně 2x týdně na noc, ráno olej vymyju. Rychlý růst vlasů se sice příliš nekoná, zato zahuštění pořádné. Výrazný je taky lesk vlasů (v tom ovšem hraje taky velkou roli henna) a fakt, že vlasy prostě už nepadají.

Po půl roce jsem ve třetině balení, nedávám jej totiž do konečků, jedu jen kořínky. A jelikož značka nemá v ČR ještě zastoupení, pište pro více info přímo Andree :-)

A ještě anglicky, ať se to hezky šíří:

Divine herbal hair oil is one of the most powerful hair treatments I have ever tried. And I have tried lots of them as I used to have problems with hair loss. After reading the ingredients list I knew immediately it is one of those products where you don´t pay for marketing, but for high quality ingredients.

I had been massaging the product into my scalp 3 times a week for a few months when I realized that I don´t lose hair anymore. For the first time in years! Right now I have much more hair than a year ago. I have a quality of hair that I used to have as a child. Unfortunately the massage doesn´t seem to make my hair grow faster, but I am glad for such a great improvement in hair loss and quality of my hair.

Tuhý šampon a kondicionér Soaphoria

Jestli hledáte přírodnější verzi LUSHe a jeho tuhých šamponů a kondicionérů, pak mrkněte po sortimentu Soaphorie. Já jsem nadšená moc. Šampon na můj vkus trochu víc pění než co jsem z přírodní kosmetiky zvyklá, ale pokud vymývám vlasový olej, tak jej vymyju napoprvé. Vlasy nevysušuje, necuchá a nádherně voní. Beru ho hlavně na cesty, kde je skoro nic nevážící alternativou tekutým šamponům. Jen na něj nemůžu najít odkaz na e-shopu.

Kondicionér Nutrieeze už je pak lahůdka, kterou jsem si v poslední době dost oblíbila. Je určen na suché a poškozené vlasy a že není tekutý, tak se ho nevyplácá tolik a vlasy tolik nezatíží. Přesto krásně "naleští".

100% Pure Oční krém Káva

Bezvodá libůstka na tmavé kruhy pod očima s kofeinem. Na tmavé kruhy sice netrpím, bezvodé krémy s aloe vera základem mám ale ráda. Sahám po něm vždycky, když potřebuju rychle vyběhnout do mrazů anebo když nemám čas si dopřávat olejovou péči. Lehce totiž matuje, výborně žehlí (slouží i jako anti-age krém na vyhlazení prvních vrásek) a je narvaný antioxidanty a vitamíny nejen z ovoce.

Ve složení se mi pak líbí hlavně rozmarýn, oregáno a tymián. Oční krém káva voní paradoxně po vanilce, což beru jako mírné mínus, jelikož není nic lepšího než se probrat s vůní kávy. Ale budiž. Nebuďme zlí. Složení je vymazlené a krém neuvěřitelně příjemný.


Letošní zimu tak zvládám převážně s bezvodými výrobky a příjemnými vůněmi.
Stejně se ale těším na příští přehled toho nej z kosmetiky. Proč? Protože než to dám dohromady, tak už bude jaro.

Potřebuju jaro. 
Luc.

Jak upéct perník

Věrný čtenář jistě zbystřil už s názvem článku.
Vsadím se, že podobně odvážný post o pečení jste ode mě nečekali.
Ale nezapomínejte prosím, že mám hotelovku. Tam se peklo a vařilo každé pondělí.
Takže si vezměte zástěry, jdeme na to!

Sedím na kafi s kamarádem, když mi najednou zazvoní mobil. Eliška.
"Promiň, to musím vzít. Volá kamarádka, má dost složitý životní období, víš?"
Ano, nikomu jinému bych to nevzala. Ale nejlepší kamarádce se pomoci musí. Bývá občas lehce... emočně nestabilní. Ne, že by to byla nějaká oficiální diagnóza, ona navíc bývá většinou zcela příčetná. Ale občas má holt krizi. Protože chlapi. Neptejte se.

"Ahoj, copak se děje?"
"Prosím tě, nevím, komu zavolat, tak to zkouším u tebe. Včera jsme si řekli pár fakt hnusnejch věcí, posral to on, ale já si teď říkám, že bych ho chtěla překvapit. Upeču mu perník. Myslíš, že tam mám dát marmeládu?"

Vidíte? Krize. Já vám to říkala. Ale nečekala jsem, že to bude takhle vážný. Byla jsem připravená na hodně. Na slzy. Na hysterii. Na scénu. Na to, že se rozcházejí. Na všechno jsem měla připravenou odpověď. Ale u pečení perníku mi došla slova.

"To víš, že jo. Bez marmelády je to suchý."

"No dobře," říká Eliška. "Mám tu recept na perník, je to jednoduchý, ale nevím, jak mám do těsta dát tu marmeládu, aby byla přesně uprostřed. Podle mě se to musí spéct dohromady, ne?"
"Eliško, miláčku, to nejdřív upečeš perník, pak ho rozkrojíš a potřeš marmeládou. Jinak to neuděláš."

Závažnost situace mi došla v moment, kdy už i kamarád spustil oči od displeye svého mobilu, nevěřícně koukal a čekal, jak se celé dráma bude vyvíjet.

"To je moc složitý, to nerozříznu. Tak já to poliju čokoládou, to bude stačit. Díky za pomoc, ještě se asi ozvu."

Ozvala.
Nejdříve, aby se zeptala, jak moc blbej nápad byl nalít těsto na alobal a jestli se z toho alobal po upečení sundá.
Podruhé psala, že čokoládovou polevu spálila, ale že už větrá a že než se její milý vrátí domů, po kouři nebudou už ani stopy.
Psala i potřetí. Prý našla Milku a jestli může rozpustit tu.
Než jsem stačila odpovědět, tak psala počtvrtý. Milka prý rozpustit nejde, asi je prošlá. Nicméně našla kokos, a tak to posype kokosem.
Pátá zpráva už byla fotka perníku. Vyvedl se prý mimořádně dobře.

Výborně. Člověk má ze sebe hned lepší pocit, když někomu může pomoci. Navíc se dmu pýchou. Ta hotelovka jen přeci k něčemu byla. (To já jí říkala, že alobal není dobrý nápad a že potřebuje čokoládu na vaření, pozn.)

Kamarád ale mé nadšení nesdílel. "Ty že dáváš rady kamarádkám, jak péct? Ty? To mi chceš říct, že je na tom některá s pečením ještě hůř než ty?"

Jako mezi námi - to byla dost jedovatá poznámka. 
To, že jsem nikdy nepekla ještě neznamená, že to neumím.
Já bych určitě perník zvládla. Kdyby šlo do tuhého.
Naštěstí mám ale rozum. A tak na to radši peču.

Luc.