Celou dobu na Srí Lance jsem dostávala zprávy s dotazy, přes jakou agenturu jet jako dobrovolník do světa, co mohu doporučit a na kolik to celé vyjde.
Čtyři čtenářky a jeden čtenář mi pak dokonce napsali, že se pro něco podobného taky rozhodli a že už mají koupenou letenku, za což jsem opravdu ráda, protože podobný zájem jsem nečekala. A protože jste si psali o komplet informace, tak prosím:
Odjela jsem přes agenturu
Voluntair.cz, kterou doporučit určitě můžu. A ne, neplatí mi ani za tento článek, ani za reklamu. Platila jsem já jim. Nabízí hodně rozdílných aktivit z různých koutů světa - včetně ekologických projektů - a na můj dotaz zareagovali prakticky okamžitě a naposílali mi veškeré odkazy, které se na cestu budou hodit. Za mě rozhodl i fakt, že programy, které nabízejí, mohou být už na dva nebo tři týdny. Sice jsem toho názoru, že delší pobyt mi dá víc a udělám i víc práce, bohužel jsem nemohla kvůli práci na několik měsíců z Prahy, jak mnohé organizace žádaly a měla tak
maximálně měsíc přes okurkovou sezonu.
Co se týká Voluntair, tak můžu jen blahořečit. Martina, se kterou jsem byla v kontaktu, mi dokonce nabídla půjčit krosnu na cestu a všechno mi okamžitě vysvětlila. Což je dobré - ptejte se. Na Srí Lance už tak skvělé organizování není, a tak přijedete a
netušíte, co se s vámi bude dít. Ptát se můžete snad jen zkušenějších dobrovolníků, co už jednotlivé programy i denní režim znají. Ač organizátor všechno perfektně zařídil, tak k zastižení osobně často nebyl. A nikdo z "personálu" nemluvil anglicky. Naštěstí se na mě sesypali ostatní dobrovolníci a zasvětili mě do všeho, co bylo třeba.
Co k tomu potřebujete?
Dočtete se, že jen
srdce na dlani, ale já bych doplnila ještě
angličtinu aspoň na maturitní úrovni. Ba dokonce bych řekla, že bez základní angličtiny tam budete trpět. Můžete sice zachraňovat slony nebo se starat o nemluvňata, kde angličtinu nepotřebujete, ale jedním z velikým darem dobrovolnictví jsou i příběhy lidí a dalších dobrovolníků, které si tam vyslechnete.
Vzpomínám na skupinky čínských dobrovolníků, co tam jezdily vždy jen na týden a to proto, že to potřebovaly buď jako praxi do školy nebo na vyšperkování CV. Málokdo z Číňanů mluvil anglicky, ale tím, že jezdili po desítkách, se nenudili. Trávili však dny jen mezi sebou, ve své uzavřené komunitě a na svých sociálních sítích a dodnes přemýšlím, jestli jim to něco dalo.
Kolik to stojí?
Každý program jiné peníze, záleží i na zemi. Záleží i na tom, co se z vašich peněz bude všechno financovat. A na to je dobré se ptát. Jsem dost skeptická vůči opravdu vysokým částkám - viděla jsem někde i program za 80 tisíc v Africe a to už dost zavání korupcí. Agentuře, která vám pobyt zprostředkuje, platíte cca 3000 Kč + organizaci v dané zemi, která zařizuje ubytování, jídlo a veškeré aktivity.
S sebou si vemte nemalé kapesné. Asi tolik, kolik byste si vzali na dovolenou. Možná nebude příležitost cestovat, ale například nám ta cesta
třikrát denně tam a zpátky tuk tukem pěkně lezla do peněz. Taky si raději vemte rovnou dvě platební karty pro případ, že byste jednu ztratili nebo vám ji ukradli. Vybavte si taky dobře lékárničku, protože jakmile tam přijedete jako "bohatý" cizinec, stane se
z nemocnic i lékáren extrémně předražené místo.
A nechte se
očkovat. Jako turista možná leccos z vakcín nepotřebujete, ale pokud chcete pracovat v dětském kolektivu, připravte se na všechny možné nemoci, které tam řádí. Děti bývají hodně zasoplené, tedy velice infekční. Čímž vás nechci nijak strašit, prostě je to jen jiná země. Doktorka v očkovacím centru vám všechno vysvětlí a doporučí.
Co vám to dá?
Mnohé. Na pomáhání v rozvojových zemích si sami uděláte názor. A já vám teď svůj názor schválně podsouvat nebudu. Musíte si ho vytvořit sami a na místě :-)
Každopádně se dozvíte nejvíc asi sami o sobě. Budete totiž často
v extrémních podmínkách a budete si muset prostě poradit. Ideálně si ještě získat
respekt a důvěru lidí. Vždycky se tak dozvíte, jestli jste spíše kreativní, praktičtí, jestli jste sociálně zdatní, psychicky odolní a kde máte jak hranice, tak
míru bolesti a ponížení.
Výborně vyniknou vaše silné i slabé stránky. Mně došlo, na čem můžu stavět a do čeho se raději vůbec nepouštět nemám ani na Srí Lance, ani kdekoli jinde. Zjistíte, co je vám přirozené a co vás baví a z čeho naopak máte osypky. A taky zjistíte, jak moc
zásadoví, féroví a asertivní jste. Jsem si také jistá, že překonáte mnohé ze svých strachů a hlavně ostych. Vždycky budete muset zpívat, tančit, bavit a nepřestávat se snažit.
Upřímně - ti lidé vás berou jako jednoho z mnoha dobrovolníků, kteří za nimi jezdí. Vědí, že jste s nimi jen na čas a nemají tak důvod se přetvařovat. Okamžitě tak poznáte, komu jste sympatičtí a koho iritujete do morku kostí. Je to velice férová zpětná vazba bez přetvářky. A to si musíte ustát.
Co já jsem zažila, tak dobrovolníkům bylo průměrně pouze 18 let. Pro ně byl pobyt dobrodružnější než pro mě, ale přesto si myslím, že jako starší jsem si to užila a ocenila daleko víc.
Tímto bych ráda uzavřela celou kapitolu Srí Lanky. Byly to dost smutné posty. Přesto doufám, že to inspiruje aspoň dalších pár lidí, aby na podobnou cestu taky vyrazili. Protože zklamaní se určitě nevrátíte...
Tak šťastnou cestu,
LvK
