Kočky z dívčích domovů

Dívčí domovy na Srí Lance.
Na dvorku se kočce narodila tři malá zrzavá koťátka. Když jsme za dívkami přijely s Julií a Pauline, mohlo jim být sotva pár měsíců, ale byla úžasně krotká a přítulná. Narozdíl od dívek.

"Jak se jmenují?" ptala se Julia a okamžitě jedno brala do náruče.
"Just cats," odsekly dívky a kotě jí vytrhly z náručí. Kočky tu nikdo neměl rád, jak se později ukázalo. "Jsou to prostě jenom zvířata," vysvětlila nám jedna holčina, "tak se s nima nemazlete."

Jakmile jsem si vzaly kotě na klín, kde okamžitě vytuhlo, bylo zle. Dívky neváhaly kotě krutě vzít za ocas a praštit s ním na zem. Náš evropský přístup o tom, že i kočky jsou živé bytosti, tady nefungoval. Vypadalo to, že neexistuje nic, co by mohlo dívky obměkčit. A tak jsme koťátka aspoň pojmenovaly.

"Tohle kotě," řekla Julia, "se bude jmenovat Pucci."
"Moje Polly," pojmenovala Pauline druhé kotě. "Tak v tom případě moje bude Gucci," pojmenovala jsem to nejmenší.

Jména se dívkám líbila a jednotlivě si je zapsaly jak anglicky, tak vlastním jazykem. Dvě koťata byla prakticky k nerozeznání, a tak jsme musely hledat drobnosti, ve kterých se lišila. Poznávací znamení. Dívky tahle hra ale začala bavit a začaly zkoumat kdo je kdo.

Pak jsme jen týdny chodily a zatímco jsme hrály s dívkami pexeso, koťata nám spala na klíně. To už se smělo, jediné, co se nesmělo, bylo koťata míchat. Každá z nás měla to svoje a běda, pokud bych se začala tahat s Puccim nebo s Polly.

A pak jednoho dne pršelo. Období dešťů se projevilo prudkým lijákem a kotě - nestačila jsem zaregistrovat, které z nich to bylo - uklouzlo, když se snažilo přeskočit schody a skončilo v nádrži s vodou. "Hele," ukázala jedna z dívek na topící se kotě a já tak běžela ho vytáhnout. Kotě prskalo vodu a dívky ho vzaly do učebny šití, kde mu z odstřižků látky udělaly pelíšek.

"Dneska jsem tu naposled. Zítra odjíždím," loučila jsem se ten poslední den. "A beru si teda Gucciho, jo?" "Ty si s sebou chceš vzít Gucciho?" ptaly se, divily se, ale neprostestovaly. Až jsem se začala bát, že si to kotě budu muset fakt odnést. "Ona si chce vzít Gucciho," křičely, odběhly do pokojů a řekly, že se musejí poradit.

"Ne, Gucciho ti nedáme. Je náš," přišly po čtvrt hodině s konečným verdiktem a kotě mi sebraly.

Najednou už to nebyly "just cats", nýbrž Pucci, Polly a Gucci. Tři kámoši na dvorku. Možná jsme jim nic jinak nepředaly, ale tohle se nám povedlo. A za to jsme se s Julií poplácaly pyšně po ramenech. 

LvK

Udržitelná móda z konfekce? Why not?

Vadí vám vlna udržitelnosti? Vlastně se příliš nedivím. Mně taky. Často je prezentována podivnými bio ženami, které si libují v "etno módě", v "no poo" metodě mytí vlasů a přehnaném minimalismu. K dokreslení obrázku nezapomeňme dodat hesla jako "kokosový olej na všechno" nebo "do it yourself".

__________________________________________________________________

Občas naklušu do butiků s udržitelnou módou, jenž se pyšní eko/bio/vegan/fairtrade věcmi, za kterými stojí úžasní lidé, projekty, organizace. Někdy si něco koupím, většinou si tam však nevyberu.

V mnohých podobně specializovaných obchodech se setkávám se vším možným, jen ne s módou. Třásně, batika, neforemní nelichotivé střihy, veliké/univerzální velikosti, barevná fádnost a naprostá absence základních kousků. Vše je natolik alternativní a praktické, že tomu chybí rafinovanost, ženskost a styl. A to není móda.

BIO nerovná se ETNO. 

Udržitelnost tak vidím především v materiálech. Protože pokud si koupím kůži místo koženky, můžu si být jistá, že mi vydrží klidně i několik desítek let, čímž zabráním dalším zbytečným nákupům, a tedy konzumu bez rozmyslu. A jednou to možná zdědí další generace.

Ale protože se doby mění, snaží se i konfekce, posedlé rychlou módou, aspoň o řadu oblečení z kvalitních přírodních materiálů. Miluju Lindex. Ten už má dokonce vlastní "sustainable" kolekci, ve které najdete materiály jako vlna, mohér, čistý kašmír, bio bavlna. A přitom jde o věci krásné, nadčasové a skvěle padnoucí. Z PepeJeans mám zase šik košili z hedvábí, kožené bundy a úžasný kardigan z lyocellu. Promod nabízí například vlněný zimní kabát. Velkým hitem je i len, který výborně nahradí bavlnu.

I udržitelná móda může být krásná. Může být šik. Může být elegantní, rafinovaná, nadčasová i extravagantní. Udržitelné je totiž všechno, co kupujeme s rozumem a co vyDRŽÍ déle než pár sezon. 

Takže opravdu není potřeba extrémů.  


Ale - muhehe - pro dnešní outfit jsem si zašla do Recycled with Love, kde najdete spousty přešitých, přetvořených a výrazných kousků. Košili znáte z mého Instagramu, tentokrát jsem však vyměnila dlouhou sukni za kalhoty.

Košile: Recycled with Love
Kalhoty: Vintage
Náramky: MyaBay
Fotila: Magifešn

Jaký je váš názor?
LvK

Nejlepší zdravá kosmetika října

Není snad měsíce, kdy by na český trh nedorazila spousta novinek z oblasti zdravé/přírodní/bio kosmetiky. Možná není ani týdne, kdybychom neslyšeli o něčem zázračném, co dozajista potřebujeme a bez čehož nebude náš život nikdy natolik skvělý, jak by s podobným zázrakem mohl být. Já si na zázraky moc nepotrpím, za kosmetickou péči, která dokáže zázraky považuju jen spánek, pitný režim a oleje.

Ale jsem marnivá. A ráda podléhám věcem krásným, funkčním, skvěle namíchaným, a zároveň smysluplným. A pár takových jsem jich našla.

ZUII Krémový rozjasňovač na tváře a rty

Jestli nemáte rádi tvářenky s pudrovým základem, bude se vám tahle věc, která vypadá jak broušený diamant, moc líbit. Jde o krémový rozjasňovač vonící po růžích v 6 standardních odstínech, který použijete nejen k vyrýsování lícních kostí, ale i jako tónovací balzám na rty či jemnou rtěnku.

Anebo klidně jen jako závěrečnou tečku k tvářence, která rozjasní a dodá na plastičnosti. Velice příjemná lehká konzistence, se kterou lze pracovat prstem či štětečkem, vytvoří efekt šťavnatých a přirozeně pigmentovaných rtů či tváří. Mě už s rozjasňovačem líčila vizážistka ještě dlouho předtím, než šel do prodeje, v době, kdy jsme jej teprve testovali a oproti pudrové tvářence působil příjemně mladistvě.

Rozjasňovač je dobře pigmentovaný, přesto je jemný a výraznějších barev docílíte vrstvením. Což mi přijde skvělé, protože "umělých masek" kolem sebe vidíme nespočet každý den. A tak jestli nemáte po ránu moc čas se výrazně líčit, tohle hodně (rychle) zachrání barvu! A je to vegan friendly!

I+M Krémový deodorant Sedmikráska

Jů! Tohle se našim německým sousedům hodně povedlo. Krémový deodorant, který netuhne, což mi u těch přírodních deodorantů vadí, funguje výborně! Neobsahuje pochopitelně žádné soli hliníku, celá ochrana proti rozkladu bakterií spočívá v zinku, kokosovém oleji, sodě a sedmikrásce.

Potřebuje chviličku, aby se dobře vstřebal, pak ale je funkční po celý den. Moc příjemná je i lehká nevtíravá květinová vůně říznutá citrusy. Neobsahuje alkohol a nedráždivě na mě působí i po holení, kdy naopak o pokožku pečuje jako krém.

COULEUR CARAMEL Paletka na obočí

Na tuhle paletku jsem se těšila dlouho a konečně do Česka dorazila. Jsou dvě varianty - pro blondýnky/zrzky a brunetky/černovlásky. Já pochopitelně skončila u té tmavší, i když jejich zrz odstín se mi velice líbí a umím si představit, že by byl zajímavý i na brunetkách. Já si ale míchám odstíny hnědé, které jsou oba dobře pigmentované a vzájemně si lichotící.

AXIOLOGY Luxusní lip crayon rtěnka Valor

Bouchněme šampaňské, luxusní přírodní a veganská značka rtěnek Axiology právě dorazila na český trh! Rtěnka modrá, černá, fialová, cihlová, hnědá - to je jen výčet těch nejzajímavějších odstínů, která tahle značka nabízí. Samozřejmě tu najdete i barvy pro běžné nošení - od perleťových, růžových i červených odstínů, ale já se zamilovala do extravagantních barev, které v přírodní kosmetice nenajdu.

Kromě tužky/rtěnky Valor, která má základ sice v rudé, přesto jde už lehce do cihlové, jsem si vybrala ještě rtěnku čokoládově hnědou, kterou vám představím zase příště. Přiznávám, že na modrou a černou bych zatím asi neměla příležitost (ani koule), ale z těchto dvou barev jsem maximálně nadšená.

Rtěnka je krémová jako balzám, skvěle pigmentovaná a vydrží na rtech dlouhou dobu. Není neslíbatelná, ale prošla zatěžkávací zkouškou - narozeninovou oslavou - bravurně. Opravovala jsem v průběhu večera pouze jednou a to až po půlnoci a po dezertu.

A co mě baví dál...?

Zamilovala jsem se do Good Life raw a proteinových tyčinek, kterými zaháním hlad, mlsnou a naháním naopak množství vitamínů a minerálů, které si, přiznám se, ve stravě nehlídám. Zachraňovaly mě na cestách na Srí Lance a zachraňují mě i v šíleném pracovním tempu v Praze. Mám ráda především proteinovky s konopným proteinem, ale miluju vlastně všechno, kde jsou oříšky, chia semínka, mandle, datle nebo maca prášek. 

A taky mě baví projekty jako je Woodyfier - čiště dřevěný reproduktor, které zlaté české ručičky vyrobily přesně tak, aby zintenzivnil poslech hudby ze smart phonů bez jakéhokoli napájení. Je lehoučký, můžete ho tak vzít kamkoli na výlet s sebou a v úplně nejhorších případech poslouží i jako polínko poslední záchrany. Doma je to však hezký designový kousek do pracovny!

Co poslední dobou zaujalo vás?
Díky,
LvK

Podzimní kontrasty

Mám ráda kontrasty.
Krátkou sukni s vysokými podpatky a oversize svetry, díky nimž ze sebe setřesu prvoplánovou líbivost a eleganci. Tenhle obří rolák je elko z pánského oddělení, kam občas zavítám, když chci něco, v čem se budu moc celá schovat.

A miluju výrazné vzory v kombinaci s neutrálními barvami. Zatímco kabáty a bundy vybírám v zemitých barvách, šaty, sukně a kabelky vítám pestré, zábavné, šílené. Což tahle vlněná sukně (s malou příměsí kašmíru) splňuje.

A začíná samozřejmě sezóna baretů. Tonak je donedávna vyráběl ve Strakonicích ve Fezku, takže jich mám doma asi jako párů bot a mám pokaždé radost z každého dalšího, který do sbírky přibyde.

Svetr: PepeJeans
Sukně: Twiggy Shop
Boty a kabelka: vintage
Baret: Tonak
Fotila: MagiFešn

Jaké kontrasty milujete vy?
LvK

Narozeninová snídaně s Fulghumem

"Pardon, ale snídat budu s někým jiným, ale ještě nevím s kým. To je prý překvapení, ale musím tam bejt," rušila jsem narozeninové plány na poslední chvíli. "Happy birthday, Lucy. Jsem dneska takový tvůj narozeninový dárek," vítal mě ráno na dohodnutém místě Robert Fulghum. "Vezmu tě na snídani!"

Hezky pěkně.
Jsem vlastně docela dost dojatá. Jednak tím, že to celé domluvila moje kamarádka Míša a pak samozřejmě tím, že si Robert udělal čas a postaral se o naprosto výjimečné narozeniny. V kavárně jej sice zastavovali lidé, ba dokonce i celé skupinky hipsterů, aby jej přišli pozdravit a poděkovat mu za jeho knížky, on zase velice galantně stáčí pozornost na mě, abych si jako oslavenec přišla v centru pozornosti já a všichni mi přáli k narozeninám. A tak se seznamujeme s půlkou kavárny.

"A tvoje jméno se vážně píše Lucie a ne Lucy?" ptá se mě jen tak mezi řečí. "Jednu z postav mé nové knížky jsem pojmenoval po tobě, původně tedy Lucy, ale nakladatel mi řekl, že jseš Lucie. Tak snad mi nelhali. Jak to teda je?"

Přijdu si jak múza. Doufám, že je Fulghumova Lucie pořádně stylová potvora na jehlách. Ideálně s vystudovanou chemií a praxí v používání kyanidu. Ideálně kdyby si potrpěla na rudě nalakované nehty, hezké muže a měla nějakou pěknou úchylku.

Podobně nezapomenutelné narozeniny jsem měla snad jen v devíti letech, kdy na mou oslavu dorazil můj soused Honza, se kterým jsme už tenkrát zbořili půlku vesnice a párty se táhla až do pozdních večerních hodin, kdy došly rychlé špunty a začal večerníček.

"Děkuju za tak krásné narozeniny," říkám Fulghumovi, když se loučíme. "O tom budu muset napsat." "Já taky," směje se.

Na narozeniny jsem otevřela krabici s přáními od dívek z domovů ze Srí Lanky. To bych taky doják!

Koupila jsem si dárek! Inside Vogue ze zákulisí světové módní scény. Radost. A růži jsem dostala.

Byly to krásné narozeniny.  Jaké byly ty vaše nejkrásnější?
LvK

Život jedné Lucie 9

Fotila: Magifešn

První týdny po Srí Lance byly hektické a ještě dnes jsem ráda, když si utrhnu aspoň volnou neděli na dodělávání restů a dospávání. Byly to týdny nabité úžasnými pracovními schůzkami, kdy jsem se zase potkala s lidmi, které jsem přes léto neviděla. A taky pár krásnými událostmi. Třeba:

Slou Fashion Days

O workshopu Kamily Vodochodské jsem vám tu psala, ale pochopitelně nezůstalo jen u workshopu, protože jsme s kamarádkou vyrazily na nákupy. Kromě originálních naušnic jsem objevila i značku Recycle With Love, která mě uchvátila především svým přepracováním starých pánských košil. Jednu jsem si pořídila a brzy vám ji tu ukážu.

OliOla péče

Když v OliOla viděli, jak mi slaná voda a slunce vyšisovaly barvu, donutili mě usednout kadeřníkovi do křesla a k tomu mi zase servírovali spoustu dobrot. Po pěti letech hennování, která mi velice pomohla s padáním vlasům a celkově ke zdravějším a pevnějším vlasům, jsme si museli přiznat, že z ní mám vlasy už přesušené a kadeřník Jirka tak na mě zvolil Oway přeliv, který se postaral o úžasnou intenzivní barvu i dávno ztracený lesk! Děkuju!

Oběd s Fulghumem

Fulghum, o kterém jsem vám tu psala loni, znovu přijel do Prahy oblažovat svou přítomností své české čtenáře. S Lukášem Hejlíkem ho čeká ho návštěva 40 českých měst, které objíždí v rámci LiStOváNí, takže od příštího týdne má program nabitý. My si ho s Míšou Dombrovskou, která s ním loni dělala rozhovor, půjčily aspoň na pár hodin na oběd a zase se dobře bavily.

Míša je spoluautorkou knihy Kreativní diář a nyní si splnila sen, kdy společně s CleverMinds i skutečný diář vytvořila. Jeden rovnou Fulghumovi přinesla a on nám s nadšením ukázal svůj současný diář, do něhož si zapisuje veškeré postřehy, které pak čteme v jeho knihách.

"Když jsem jako malá četla jeho knížky," řekla mi pak Míša, "vůbec by mě nenapadlo, že se jednou s Fulghumem potkám, že s ním budu dělat rozhovor, že půjdeme na oběd a že mu dokonce dám svoje dílo!"

No není to krásný? Nezávidíme jí trochu? #Závidíme

První setkání

A taky jsem se seznámila s tímto malým krasavcem, který přibyl do rodiny Biorganicy. Záměrně říkám rodiny, protože fungujeme všichni spíš jako rodina, než firma. Malý Štěpánek se narodil, když jsme byly akorát v Cornwallu ve výrobně Inlight, ale potkala jsem ho až teď. Byl za mnou v kanclu a putoval z náruče do náruče. Ale já se mu líbila ze všech nejvíc, to je přeci vidět už z fotky!

Jak jste se měli vy?
LvK

Lucie začíná blogovat o módě.

Kosmetika nedošla, ani mě nepřestala fascinovat. Ale už nevím, co říct víc. 
Těším se, až na podzim dorazí do Česka spousta úžasných bio novinek, které rozzáří fádnost podzimních outfitů, přesto si stále častěji hraji s myšlenkou to propojit s módou.

Nejsem vyznavač aktuálních trendů, zasekla jsem se kdesi v období první republiky, kdy byla móda neuvěřitelně ženská, nadčasová, přitom funkční. U kosmetiky u mě rozhoduje složení, u módy materiál.

Mám ráda výrazné barvy, střihy i vzory, které pak vyvažuji kousky neutrálních barev.
Mám ráda ženské linie, které leckdy przním oversize huňatými svetry.
Miluju podpatky, ale letos jsem do botníku zařadila rovnou troje boty bez podpatků.
V konfekcích nakupuji nutný základ, občas si dopřeju drahý originální kousek, miluju však autentické vintage obchůdky, které mi v Praze pořád dost chybí.
Jsem klobouková.

Móda je hra. Hra, která o nás prozradí víc, než cokoli jiného. A která z nás dokáže udělat někoho jiného. Můžeme si říkat, že jde o věc názoru, ale jako každá hra i móda má určitá pravidla.

Jakými jejími pravidly se řídíte vy?
LvK

Outfit: 

Kašmírový kabát: Mně na míru (kdysi Alae)
Šaty: Twiggy Shop

Kabelka: Pepe Jeans

Boty: Vintage
Fotografie: Magifešn