Život podle Lucie

BeButter šlehaná másla: Regenerace namáhané kůže nejen v létě!

I pár týdnů tropického počasí stačí k tomu, abychom po létě sypali šupinky kůže po kilech. A to léto ještě zdaleka neskončilo. Pojďme se dnes podívat, jak ulevit kůži zničené sluncem a urychlit její regeneraci a hojení. Základem by samozřejmě měla být správná (a zdravá!) opalovací péče, ale co dělat, když jsme si i přesto spálili?

Díky okurkové sezóně mám přes léto nejčastěji home office, což mi celkem dost zachraňuje kůži - na sluníčko vylézám až k večeru, čas mám na pleťové masky, ale i vlasové zábaly a pořádnou péči po každé sprše. V hledáčku teď mám moravskou značku BeButter a její našlehaná tělová másla. Dvě z nich jsem vybrala jako speciální péči po slunění či k dlouhodobé regeneraci pokožky i po častém koupání v chlorované či slané mořské vodě.

Bambucké máslo, jenž je základem každého výrobku, je vynikajícím nosičem dalších výživných látek, nanáší se na vlhkou pleť, v našlehané podobě a ještě obohacené mandlovým olejem se skvěle nanáší, vstřebává a zároveň - narozdíl od kokosáku - v horku nekontrolovaně neteče. Stará se přitom o to, aby byla pleť vláčná, udržela v sobě vlhkost a neztrácela tak elasticitu.

Přímo k regeneraci po slunci slouží pak levandule a rakytník. Mrkněte proč:

Šlehané BIO bambucké máslo LEVANDULE

Levandulový éterický olej - je základem aromaterapie a používá se všude tam, kde chceme dezinfikovat, ulevovat od bolesti, tišit, zklidnit a urychlit hojení. Pomáhá snižovat tlak, uvolňovat stres i navodit spánek. Levanduli můžeme milovat my, ale na hmyz působí docela naopak: slouží jak proti šatním molům, tak v létě i jako repelent. Lokálně lze levanduli používat neředěnou jako dezinfekci rány, v případě spálení ulevíme pokožce právě levandulovým máslem, kde zafunguje i tukový základ.

Pozor: Levandule snižuje tlak, tudíž nevoní lidem s nízkým tlakem. Ač je multifunkční, není pro každého. Pokud chcete levandulovým výrobkem potěšit kamarádku, nejdřív si zjistěte, jak na tom s tlakem je. Jinak ji příliš nepotěšíte!

Pupalkový olej - pupalka je vynikajícím doplňkem stravy a skvěle doplňuje účinky levandule. Pomáhá kůži přecitlivělé, zánětlivé, problematické a stárnoucí.

Měsíček lékařský - zde jde o macerát, který napomáhá hojení drobných prasklinek a jizviček. Hojí i v případě bolestivých spálenin od sluníčka.

Šlehané BIO bambucké máslo RAKYTNÍK a POMERANČ

Přiznám se, že jde o můj nejoblíbenější výrobek - vůní i účinky. Příjemně letní vůně, kde jsou citrusy zjemněné rakytníkem. Sytě oranžová barva přitom nebarví ani kůži, ani oblečení, jak to u rakytníku bývá zvykem. Máslo se dá navíc použít na celé tělo nebo jako velice výživná maska na vlasy před mytím.

Rakytník řešetlákový - je nutričně velice bohatý a nabitý vitamíny. Vnitřně se používá jako vitamínová bomba na nakopnutí imunitního systému a před létem na doplnění beta karotenu. Pomoci dokáže i pokožce všech typů. Je zde hodně vitamínu E a A, jenž jsou pro pokožku zásadní a fungují jako anti-age, tedy proti předčasnému stárnutí pleti.

Šlehané máslo Rakytník a Pomeranč je nepostradatelným výrobkem především díky vysokému obsahu rakytníkového oleje, který je jeden z nejsilnějších v boji s UV zářením a zvláště pak následné péči - kromě toho, že dokáže část z nich pohltit, je bohatým zdrojem řady vitamínů, které se postarají o nepříjemné následky dlouhého pobytu na slunci - loupání kůže, bolavé spáleniny, ale i šupinky a zarudnutí.

Rakytníkový olej tak lze právem nazvat první pomocí při spáleninách - ulevuje, hojí, zmírňuje zarudnutí i bolesti a napravuje další napáchané škody na kůži, které se časem můžou projevit přecitlivělostí a pigmentovými skvrnami.

Pomerančový éterický olej - dalším, tentokrát éterickým, olejem ve složení je pomerančový olej. Ten dezinfikuje, deodoruje, v létě osvěžuje a ještě působí proti celulitidě. Zde však nečekejte o tři čísla menší zadek, zde je zastoupen jako silný antioxidant! Navíc napomáhá regeneraci buněk a při pocitech únavy a vyčerpání.

U obou výrobků platí, že stačí maličko - jde o bezvodé balzámy, tudíž velice koncentrovanou věc, která se okamžitě vstřebá a ochrání pleť při nadměrnému vysušování. Na cesty pak lze využít i verzi tuhých másel v tubě - lze se tak zaměřit jen na suchá místa, lokální spáleniny, šupinky, rozpraskané rty, paty...A protože jde o výrobky čistě přírodní (CPK bio), lze je použít i děti.

A ještě vám dám na konec hádanku: Poznáte, který kopeček je zmrzlina a které našlehané bambucké máslo?

LvK

Kdyby byl náš pes chlap...

Furt to krmíte, venčíte, mazlíte to, kvůli jeho rýmičce nespíte, obětujete mu svoje oblíbené křeslo, peřinu, pohodlí a jednoho dne vám dojde, že kdyby z vašeho pejsánka byl chlap, budete ho chtít na místě zastřelit.

Třeba náš pes Denny, kterému láskyplně říkáme Pinďa.
Toho jsme si vyňuňali tak, že by z něj vyrostlo asi něco takovéhleho:

Byl by to asociál

Náš Pinďa je moc milej pes. Miluje lidi, děti, nekouše, příliš nevrčí, ale krutě nemá rád ostatní psy. U fen záleží na mnoha parametrech, psa nemá rád jediného. Nepotřebuje smečku, ani žádného psího kamaráda. Pakliže se k němu nějaký pes připojí - sousedovic Pepa to dělá často - setká se jen s ignorující tváří a nezájmem. Kdyby měl být Pinďa chlap, jsem si jistá, že různé pitky s přáteli by v jeho případě nehrozily.

Byl by to mamánek

Že vám někdy pes podhrabal plot a utekl? Tak to u nás nehrozí. Náš pes neuteče. Co by si bez paničky počal? Bejt to chlap, s maminkou by žil do vysokého věku, možná doživotně. Má totiž rád nejen veškerý servis, ale i pevný řád, čistotu a pořádek. Sám doma zvládá být - když mu máti odjede - jen pár hodin a musí mít všechno připraveno - jídlo, vodu, peřiny. Je tak jasné, že jako chlap by zkolaboval okamžitě poté, co by mu mama hotel vypověděl službu.

Hravý muž by to nebyl

Ani jako štěně si nechtěl hrát. Přitom takových hraček, plyšáků a míčků, co jsme mu nakoupili! Pakliže jsme se o jakousi hru s ním pokoušeli, přišli jsme si nepatřičně, infantilně a trapně. Tohle zvíře nemá rádo přílišnou teatrálnost, nesnáší hluk, ukřičenost a prudké pohyby. Radši si zdřímne, než abyste se pokoušeli ho jakkoli neadekvátně zabavit.

Byl by to gurmán

Občas slýchávám o psech, co sežerou všechno. Všechno. Klidně rohlík, kysané zelí, klidně botu, plastovou láhev nebo maso z konzervy. Podle mě je to jen jakási kampaň ochránců zvířat na podporu chovu psů. Tvrdí nám, že pes je zvíře všežravé a nemusíte ho draze krmit. Avšak náš Pinďa má názor opačný - sežere máloco, snadno se všeho přejí, nic mu příliš nevoní a pakliže mu nenaservírujete něco speciálně pro něj a to z prvotřídního masa, ani se toho nedotkne. Jeho miska žrádla musí být vyvážená - bílkoviny, sacharidy, vitamíny - a to prosí pěkně bez všemožnejch odčervovacích prášků, prášků na zuby nebo minerálů na klouby. Jinak zahájí protestní hladovku a vy mu můžete ledatak vyhrožovat, že pojede do Číny!

Uměl by naslouchat. A neposlouchal by.

Uměl by hodiny naslouchat, přikyvovat, zajímat se a v případě potřeby by vás objal a vy byste věděla, že je tady pro vás. Byl by. Pakliže byste potřebovala utišit a přijít na jiné myšlenky, ne pokud byste chtěla něco po něm. To by se šprajcl, dlouze by přemýšlel o tom, co po něm vůbec žádáte, aby rychle došel k závěru, že to neudělá.

Byl by to lesan

Jorkšír, plemeno vyšlechtěné jen do města, do postele a na ozdobu, a on neumí chodit na vodítku. Zatímco pokud otevřete vrátka a dáte povel, dostane se do naprosté extáze a třikrát oběhne celé pole včetně lesů a rybníků. Ze svých pochůzek se vrací v převlečení divočáka, aby vám celý zablácený mohl skočit do peřin. Je to přeci plemeno vyšlechtěné, postelové a na ozdobu.

Byl by to kurevník

Náš pes si dost potrpí na to, aby byl věrnej všem svejm ženskejm. Miluje mě, sestru i máti a za jednu noc se postará, aby obešel postele nás všech. Nevíme, kterou z nás má nejradši, ale pomazlit se musí s každou a nerad by si nějakou z nás rozkmotřil. Řekla bych, že je stejně pozorný ke každé, pakliže jej některá něčím nezklame - třeba tím, že jej vezme pod sprchu - to pak dokáže být uražený dlouhé dny a nechává se doprošovat. Jako chlap, troufám si tvrdit, by byl podobný - mazlivý, ale pelešivý, pozorný i urážlivý. A nedokázal by si vybrat jen jednu.

A takový bejvaj nejhorší...

Aspoň že pán bůh věděl, proč z něj udělat psa.

LvK

Debordelizace II: Malování pokojů

Vrchol mého kulinářského umu!

V rámci své #debordelizace výzvy pro toto léto jsem usoudila, že je nezbytně nutné nechat byt komplet vymalovat. Původně se pro tento účel nabídla má milovaná sestřička, která mi nedávno vybílila pokojík u našich a domácí práce všeho druhu bezmezně miluje. Společně s jídlem je třeba takové žehlení, bílení, vytírání a dezinfekce záchodu její velkou zálibou.

Leč mé druhé patro, postel na nebesích, se ukázalo být těžko dostupné pro vybavení, kterým má sestra oplývá. Na mnoha místech si zeď žádala ještě další úpravy - tu zasádrování dírek po poličce, tu zase oškrabování omítky. Se sádrou a vápnem se sestře na návštěvu do Prahy příliš nechtělo. Hýkala navíc, že ji za to adekvátně nenakrmím a že to tedy nemá zapotřebí.

A tak jsem si objednala malíře. Přišli, koukli, zhodnotili terén.
Řekli, ať všechno schovám, ukazujíc na mé kosmetické království, jelikož budou s nábytkem hýbat. Což o to, kosmetiku jsem schovala. Půlka z toho šla do lednice, beztak je pořád prázdná.

Ač jsem myslela, že debordelizovat tentokrát nebudu, našlo si mě to samo: ve svém důmyslném skrývání jsem toho spoustu objevila.

Třeba perverznosti typu igelitky. Ale kdepak nějaké obyčejné Lidl igelitky. Igelitky jakože stylové, jednobarevné nebo se sofistikovaným nápisem. Zřejmě jsem někdy trpěla představou, že když si ponesu cool igelitku "Fashion Mall Mannheim" že si ostatní budou myslet, že si v ní nesu boty od Blahnika.

Žel, celý tento proces, kdy jsem se snažila všechno nacpat do šuplíků, jsem našla i památku na svou zoufalou minulost: mixéry, odšťavňovače, vařiče na páře, parní čističe, dvě žehličky, žehlící prkno a dokonce i netknutou soupravu do fitka.

Chvíli jsem přemýšlela, na koho jsem si to hrála, resp. o co se to snažila.
A tak jsem se snažila věci udat a začala psát kamarádkám:

"Čau. Prosím tě, nechceš malýmu dělat přesnídávky domácí? Ani nechtěj vědět, co je v těch přesnídávkách ze supermarketů za sajrajty. Nechceš mixér?"

"Jako smoothie výborná věc. Ale nechceš odšťavňovač? To je taková ta super mašinka, co ti z kila mrkví vyprodukuje půl deci šťávy a zbytek mrkve vyhodíš do odpadu."

"Ten parní čistič, bezvadná věc, hele. Vezme to každou škvírku, vyčistí to všechno. Tam, kam se běžně nedostaneš. A úplně novej, nepoužitej!"

"No prosím tě, to mi připomíná...nepotřebuješ žehličku?"

"Ségra? Nechtěla bys náhodou úbor na tělocvik?"

Ač jsem si místy připadala jak Horst Fuchs, ulevilo se mi, když jsem většinu z nechtěně zakoupených předmětů udala. Najdou si místo v daleko šťastnější rodině, kde je lidé dokáží ocenit. A nadto - já se zbavila požíračů místa!

Pány malíře však moje úspornost příliš neohromila. Poradili si i s nezakrytými věcmi a umě vybíli celý byt včetně koupelny. Tentokrát jsem tak měla radost, že jsem kromě zářivě bílých zdí získala i prostor navíc!

Jen si ho nesmím zase zaneřádit svýma chvilkama zoufalství.
Jen teda místo starýho dobrýho vápna mi to vymalovali Primalexem.

LvK

Přírodní epilace a depilace: Jak fungují krémy, vosky, proužky?

Když jsem se ptala, jaké téma z přírodní kosmetiky vás zajímá, hodně odpovědí znělo: epilace! Jakožto člověk, co má po celém těle pět chlupů i s vlasama - a to ještě světlé a jemné - jsem se do toho pouštět příliš nechtěla. Ani s žiletkou se nemusím potkávat denně, natož abych epilovala ve velkém.

Přesto jsem si nechala zaslat depilační krém a epilační vosky od Acorelle, abych to alespoň zkusila. Jakmile jsem vyndala vosk z balíčku, vzpomněla jsem si, jak jsme se jako kosmetičky učily vosk nahřívat a trhat na dobrovolnici.

Přihlásila se tenkrát paní z Ukrajiny, mohlo jí být kolem čtyřicítky a jakmile odhalila nohy, bylo nám jasné, že tady než oholíme jednu nohu, získáme každá z nás praxi, kterou se často nemůžou pochlubit ani kosmetičky v salonech. Z paní vypadlo, že se od puberty neholí, ale ráda to nyní vyzkouší.

Žel, své cenné zkušenosti z této lekce jsem už zapomněla a učila se tak všechno znova. Ještě než si povíme, co se osvědčilo a co méně, je dobré znát rozdíl mezi epilací a depilací. Zatímco depilací myslíme jen zastřihávání chloupku tak, aby nebyl vidět, epilací taháme chlup i s kořínkem. Depilace nám tak zaručí hladkou pokožku pouze pár dní, epilace často i měsíc!

Acorelle jsem zvolila záměrně proto, že tu značku mám ráda, dlouhodobě ji používám, znám většinu produktů a vím, že epi/depi věci se jim velice dobře prodávají. Tudíž jsem potřebovala zjistit, v čem to tkví!

Acorelle Epilační vosk "Organic Oriental"

A začněme rovnou mým nejoblíbenějším produktem!
Vosk na bázi BIO cukrové třtiny se pyšní EcoCertem a velice příjemnou vůní. Rozehřívá se ve vodní lázni (či mikrovlnce) do té doby, dokud nezíská konzistenci tekutého medu. Příjemně teplý a tekutý přitom zůstává po celou dobu epilace, takže stihnete bez tuhnutí epilovat celé tělo.

Balení obsahuje dřevěnou špachtli a 12 omyvatelných pruhů, které po směru chloupků stačí přiložit a proti směru růstu chloupků trhnout. Jak to zní jednoduše, tak je potřeba pamatovat, že nanášíme pouze tenkou vrstvu a roztíráme ji špachtličkou. Dokonce bych řekla, čím méně pasty, tím více vytrhaných chloupků. Z výsledku budete nadšeni hlavně na velkých plochách - především nohy i ruce, kde to krásně bere i kratší chloupky. O něco horší jsou třísla, kde je potřeba se naučit ten správný grif.

Míra bolesti je snesitelná proto, že jde o velice rychlé trhnutí, které není potřeba opakovat na tom samém místě vícekrát. V tomhle je pasta velice spolehlivá. Chloupky zůstávají na papírku, hladké nohy mám i po třech týdnech pořád a vsadím se, že to tak ještě pár týdnů zůstane. Po epilaci bez podráždění a vysušení.

Certifikát: EcoCert
Přírodní složky: 100%
BIO složky: 13%

Acorelle Depilační krém na tělo

Depilační krémy slouží místo pěny s žiletkou, na rozdíl od žiletky však zanechávají pokožku bez chloupků zhruba o den dva déle. Princip je jednoduchý: nanesete krém, počkáte pět minut a pak špachtličkou chloupky jednoduše odstraníte. Místo žiletky tu poslouží dřevěná špachlička (konečně někdo, kdo nedává plastovou a barevnou!), takže se nepořežete.

Pakliže máte depilační krémy rádi, Acorelle je dobrá přírodní volba: obsahuje mandlový olej, detoxikační sezamový, nimbový a éterák kadidlovníku, tudíž o výborné pečující složky tu není nouze. Je však potřeba si říct, že aby se chloupky mohly uvolnit, nejde o čistě přírodní složení. Kolik procent přírodních a BIO látek je ve složení, už jsem se nedohledala. Beru to tak jako dobrou variantu pro milovníky depilací, ač sama preferuji čistě přírodní epilaci.

Acorelle Epilační proužky na tělo

V balení najdeme nejrůznější velikosti - na nohy, ruce, třísla, ale i knírek a obočí. To jsem se, přiznám se, epilovat proužkem netroufla. Vosk je získaný z pryskyřice borovice, obohacený mnoha dalšími přírodními látkami, které tu zajišťují lepší výsledek (včelí vosk), nebo jako pečující látky: aloe vera, která dokáže zklidnit namáhanou partii a rostlinný slunečnicový olej.

Z jednoho proužku odlepíte dva, stačí je zahřát v dlaních a otrhnout. Opět "lepíme" po směru růstu chloupků a nekolikrát to dlaní přejedeme a opět trháme proti směru růstu. Je dobré před epilací provést peeling, který pokožku alespoň maličko odmastí.

Jakmile trhnu, zůstává mi tak 80% chloupků napoprvé na proužku. To samotný vosk byl o něco efektivnější, ale proužkům nelze upřít časovou úspornost, přesnost a jednoduchost. Velice dobře se s nimi pracuje i na menších citlivých místech. Bolest je podobná jako u vosku - dá se to vydržet, jen je občas potřeba operovat na jednom místě aspoň dvakrát, aby byl výsledek dokonalý. Vydrží pak rovněž měsíc!

Certifikát: EcoCert
Přírodní složky: 100%
BIO složky: 20%

Péče po epi/depi?

V balení Depilačního krému a Proužků jsou mini balení a pytlíčky s oleji, které jsou přírodní, voňavé, skvělé, ale já ty jednorázové věci nemám moc ráda. Bohužel je spousta žen, které kdyby tam podepilační péči neměly, šly by výrobek reklamovat jako vadný. Toho jsem často svědkem.

Přitom je to tak jednoduché! K ošetření pleti po epilaci - může být lehce zarudlá či suchá - stačí čisté rostlinné oleje, ať už jednodruhové, tak směsi. Jsou pleti přirozené, obnovují kožní film, udržují hydrataci pleti a zároveň prodlouží pocit hebkých nohou!

LvK

Debordelizace šuplíků, botníku, šatníku i života I.

Bizár boty. Chcete je? Nechcete. Já si to myslela...

Oblečení třídím pravidelně dvakrát ročně a vždy dávám pryč zhruba celý obří kufr oblečení. Posledně už mi to nechtěli vzít ani v azylovém době, že oblečení mají moc. Všude je moc oblečení a skoro až by se zdálo, že nám na jeho unošení nestačí ani celá světová populace.

Co se ale mého šatníku týče, mám už jej konečně pod kontrolou. Ovšem pokaždé, když přijde na návštěvu Holanďan, donese mi pár tašek mých věcí, které mu po mně ještě zůstaly. Nedávno přinesl rovnou tři a jelikož jsem neměla čas se jimi prodírat, chytře jsem je schovala na později. Když po několika měsících přinesl další tašku věcí, vzpomněla jsem si na své kostlivce ve skříni a rozhodla se, že to protřídím komplet.

Z tašek jsem vysypávala bločky, staré vyschlé rtěnky, oblečení, které jsem už asi nechtěla vidět (a nechtěla si přiznat, že bych ho kdy nosila!), příšerné pásky, desítky polozničených koženkových kabelek, psaníček a koženkovo-plastových bot. Byla jsem v šoku.

Kdo, doprčic, byla tahle Lucie? Co si to kupovala? Nebyla náhodou chudej student? Byla! Tak kde brala prachy na takový množství oblečení? Co oblečení! Hadrů! Šokovalo mě jak samotné množství tohohle textilního odpadu, tak i ze všeho kapající nevkus!

Byla to enormně těžká chvilka, které ani víno nepomohlo.
U některých kousků jsem si vzpomněla, kdy jsem je kupovala a proč: měla jsem pocit, že jsou dokonale extravagantní, a tudíž je potřebuju. Abych jakože nešla s davem, že ano. To jediné tu mladou Lucii asi ctilo: že nechtěla jít s davem. Co mé mladší já příliš nectilo byl fakt, jak jsem tehdy extravaganci chápala.

Dnes je pro mě extravagancí autenticita. Už proto, že jí je ve světě málo.
Extravagantní módu umím ocenit pořád, ale myslím, že musí být spojená s kvalitními materiály a střihem. Jinak z toho vyleze ledatak laciný kus hodný jako dress code ke kolotočům.

Jak jsem vybalovala, potřebovala jsem, aby vedle mě na té zemi seděl nějaký terapeut, držel mě za ruku a opakoval mi, že to společně zvládneme. Že to zase bude dobrý. Že každý máme nějakou minulost, kterou už nijak neovlivníme a se kterou se musíme smířit.

"Nikdy se s tím nesmířím," zakřičela bych celá se třesoucí. "Nejlepší léta mého mládí, kdy jsem měla ještě bujnou hřívu, pružnou pokožku a rychlý spalování a já chodila v tomhle?" A zobla bych si neurolu.

Ale zvládla jsem to. Já unesu hodně. Hadry jsem roztřídila, došla jsem nicméně k názoru, že tohle už je případ na textilní kontejner, jelikož tohle prostě nemůžu nikomu darovat. Tohle nebudou nosit ani sociálně slabší. Ani děti v Africe by si to na sebe nevzaly! O množství textilního odpadu napuštěného těma nejhoršíma sajrajtama ani nemluvím.

A pak jsem vysypala další tašku. Se serepetičkama všeho druhu.
Málem jsem se zhroutila podruhé.
A tak jsem se zapřísáhla, že do konce letošních prázdnin provedu komplet debordelizaci všeho nepotřebného. Že projdu každý šuplík, každou přihrádku a každou poličku, všechno roztřídím, vyhodím a budu se kát.

Kdo se přidá?
LvK

Vary #2: Filmy, přehlídky, procházky i Moët party!

...a Vary nám skončily...
Byly natolik nabité, že mi ani akreditace místy nebyla moc platná a do sálu mě pro přeplněnost nepustili. Nikdy však nezapomenu na uvedení filmu Flákač s mým oblíbeným režisérem Richardem Linklaterem, na filmový bizár Diamantino, nebo na Moët Lounge Opening a Moët party!

Vary od rána do rána jsem si prožila ten první víkend a pak se vracela na čtvrteční Moët party a na poslední dva dny festivalu. Přesto všechno jsem toho stihla dost málo:

4 zhlédnuté filmy.

1 film bez šance se dostat do sálu.

1 promeškaný film.

2 módní přehlídky.

3 party.

1 prochladnutí.

1 procházka karlovarskými lesy.

4 procházky po kolonádě.

1 procházka po Varech s průvodcem.

3 bramboráky.

3 lázeňské oplatky.

Hodně kafe. Betonu. A Moëtu.

Prosecco Art Lounge

Možná mimo hlavní dění, zato však v nádherné Bonjour kavárně, se skvělým programem, přehlídkou spodního prádla a nejnovější kolekce La Femme MiMi a s prosecco zmrzlinou od pana Zmrzlinky. Vyrazila jsem se svou novou kamarádkou a čtenářkou Luckou a s Nikol Kouklovou, kterou jsem pro změnu neviděla už dobré dva roky. Hned poté jsme vyrážely na přehlídku Beáty Rajské, a tak se hodilo, že na místě líčila Líčírna a kouzlila se svými bio make-upy.

Šaty: MaxCo.

Přehlídka Beáty Rajské

Přehlídka se konala v Malé Versailles, venkovní zážitek kazila snad jen zima. Teploměr v noci ukazoval deset stupňů, což je v letních šatech utrpení. Místo abych pokračovala na after party, rozbolely mě ledviny a já poputovala do postele. Naštěstí v době, kdy chodily modelky po mole, jsem ještě plně vnímala. Byla to krása.

Moët party

Dress code zněl jasně: black tie s inspirací ledu. Nechtěla jsem nic blyštivého, a tak jsem si vymyslela ledový look: bílé linky, bílá rtěnka. Ano, všechno to nakonec zvládla přírodní kosmetika! Zbývalo už jen vybrat šaty a tady padla jasná volba na Denisu Dovala, jejíž šaty mi přišly aristokratické, podtrhující siluetu svými třemi pruhy, které se daly různě vázat a omotávat kolem těla i rukou a zároveň dodávaly na dramatičnosti líčení i wet looku. Posuďte sami.

Šaty z dílny Denisy Dovala.

Císařské lázně

Poslední dva dny jsem pak byla ráda za výlety, filmovou novinku Všichni to vědí a obyčejný festivalový den s bramborákem v ruce. Protože Vary prostě žijou. Mají - aspoň během festivalu - nezaměnitelnou a uvolněnou atmosféru. Spousta lidí si stěžovala na přelidněnost, já si to však vychutnávala a po návratu domů mi Praha přišla zvláštně vylidněná až smutná.

Jak jste si Vary užili vy?
LvK

Vary #1: Moët Lounge Opening. Ťukněte si na dobrou věc!

Karlovarský festival je v plném proudu, ale kdybyste měli chvilku mezi jednotlivými filmy, v Moët Lounge si můžete dát "Přípitek pro dobrou věc."

„Přípitek pro dobrou věc” je filantropická iniciativa po vzoru hollywoodských filmových hvězd. A ťukat si teď můžete po celou dobu festivalu na terase Thermal hotelu v Moët Lounge. Zakoupením lahvičky Moët Mini (20cl) přispějete 53 Kč (jde totiž o 53. ročník festivalu) na nadační fond AutTalk.

A AutTalk mám moc ráda. Založila jej před třemi lety Kateřina Sokolová se svým tatínkem ve snaze pomoci rodinám s autistickými dětmi. Katku známe hlavně jako bývalou královnu krásy a modelku, která se dokázala prosadit i v zahraničí. Nejde však vůbec o žádné spojení "modelka a charita", kdy sem tam podpoří nějakou akci svou přítomností. Katka AutTalk založila na základě vlastní zkušenosti, její desetiletý bráška Radovan je totiž autista.

S Katkou spolupracuji něco přes rok a jsem tak nadšená, že se právě jí podařilo spojit se s KVIFF. Ale vlastně mě to nepřekvapuje. Je maximálně schopná, inteligentní, soustředěná na cíl, má velice příjemné vystupování a kam zavítá, tam s sebou přinese spoustu dobré nálady. Je to taková ta hybná síla, u které víte, že věci dokáže změnit.

A tak zatímco se v zahraničí věnuje primárně modelingu, v Česku zařizuje pro AutTalk první poslední: jezdí se svým týmem po malých českých městech, aby zjistila, jak může pomoci tam, kde lidé nemají tolik možností a informací.

Tenhle obrovský úspěch AutTalku přeju a doufám, že se i pomocí bublinek podaří vybrat co nejvíce peněz. Já osobně mám v plánu se ještě ve Varech zastavit - na filmu i na šampaňském. Pojďme se teď ale podívat, jak vypadal slavnostní Opening Moët Lounge baru!