Po půlnoci na zahrádce

Bylo po půlnoci, když jsem zaklapla noťas a šla mýt nádobí. Na zahrádce, která patří k baráku, se začalo štěbetat a svítit. Od té doby, co se na zahrádce nesmí kouřit, tam prakticky nikdo nechodí. Zaplaťpánbu. Slyším totiž každého slova, jelikož bydlím hned nad ní.

Občas tam zavítají dva pánové. Jestli jsem kdy myslela, že chlapi na pivu nadávají hlavně na politiku a fotbal, pak jsem se mýlila. Tady si pánové stěžují vždycky zásadně jenom na ženský.
Je to vlastně dost podobné jako když jdou dvě kamarádky na víno. Jen jednodušší.
O dost jednodušší. 

Kamarádky probírají každé slovo, co jim jejich polovička řekla za poslední dva roky (jako důkazní materiál používají printscreeny dávných konverzací na Facebooku), analyzují to, probírají minimálně tři různé možnosti toho, co to mohlo znamenat a pět různých variant, jak se k tomu postavit. A tedy: připravit si všemožné důkazy, argumenty a připravit si do zásoby i nějaké to ultimátkum pro případ, že by snad muž chtěl taky argumentovat. 

Kamarádi muži, na té zahrádce se mi to ukazuje jasně, řeší jen to, že se něco stalo a co mají dělat, aby byl doma zase klid.

Teď po půlnoci stáli na zahrádce dva starší manželé. Paní si zapálila, což mě lehce namíchlo, protože jsem ten první byt, který se tím okamžitě mění v zakouřené doupě. Podruhé však zapálili lampion a než ho pustili, něžně si dali pusu a něco si švitořili do ucha.

Zatímco já tam ruce ponořené ve dřezu, oni zřejmě slavili nějaké výročí. Šli to oslavit hned pár minut poté, co odbila půlnoc. Mé srdce zjihlo a odpustila jsem jim i ty cigarety. Lampion se mi pak vznášel nad okny ještě ve chvíli, kdy jsem vylezla ze sprchy.

Občas je ta zahrádka fajn. Občas se člověk přesvědčí, že i z těch problémů: "Co tím jako chtěl říct?" "Víš, co mi řekla?" nebo "Mám já tohle vůbec zapotřebí?" jsou někdy i výročí a lampiony a švitoření i v důchodovém věku!

LvK

BIO kosmetika dieNikolai: Tučná smetana, ghí máslo i šafrán v Demeter kvalitě

Často se mě lidé ptají, jak poznají, že je kosmetika skutečně přírodní neřkuli bio.
Na to odpovídám, že na složitější otázku se zeptat nemohli. Mockrát se totiž setkáváme s klamáním spotřebitele ze strany výrobce - bio se dnes považuje za trend, a tak každý chytrák píše na lahvičku něco o přírodních složkách, které výrobek obsahuje, aniž by dodal, že vám tu super bio levanduli hezky chemicky zakonzervuje, synteticky přivoní a celý výrobek tak dokonale zprzní. 

Klamavé reklamy je všude hodně a je tak extrémně náročné poznat pravdu a to pro každého, kdo není chemikem. Pomocníkem mohou být certifikáty přírodní kosmetiky, i zde je to však odstupňováno a i to je leckdy matoucí.

Za nejpřísnější certifikaci považujeme certifikát Demeter, se kterým se nejčastěji potkáte v německy mluvících zemí. Ale i zde jsou tři stupně, které určují kvalitu surovin a tedy i kvalitu kosmetiky.

Před pár měsíci se mi dostala do ruky nová rakouská značka dieNikolai, ze které jsem si opravdu sedla na zadek. A to se mi u kosmetiky nestává zase tak často. Nejde o olejové bezvodé balzámy, nýbrž o tučné krémy. Tučné říkám schválně: v některých krémech najdete například ghí máslo nebo dokonce smetanu. 

Než vám tenhle svůj Demeter objev představím, pojďme se věnovat samotné certifikaci Demeter a k biodynamickému zemědělství:

Biodynamické zemědělství produkující přírodní suroviny nejpřísnější BIO kvality v souladu s přírodou a udržitelným hospodařením s půdou, nejkvalitnější přírodní produkty splňující nejpřísnější kritéria přístupu k BIO produktů a hospodařením v souladu s přírodou,... to jsou obecně známé přednosti a kvality výroby splňující certifikaci Demeter.

Zjednodušeně můžeme říci, že certifikace Demeter je o úroveň výš než samotná certifikace Bio. Produkty dertifikované Demeter musí splňovat zásady tzv. biodynamického zemědělství. Nejde jen o ekologické a udržitelné hospodaření v souladu s přírodou, ale s celým vesmírem. Svou úlohu zde hraje postavení hvězd, měsíce a slunce v době výsadby, sklizně i produkce. V biodynamickém zemědělství hraje významnou roli např. doba sklizně. Rostliny se sklízí v době, kdy obsahují nejvíce účinných a prospěšných látek. V praxi to vypadá tak, že se některé rostliny sklízí před východem slunce, některé v poledne a jiné naopak večer.

Důležité je rovněž zmínit, že ochranná značka Demeter se dělí na 3 úrovně certifikace v závislosti na množství obsažených biodynamických látek v produktech.

1. stupeň – Pravý stupeň certifikace Demeter
Naprostou jedničkou je tzv. pravá certifikace Demeter. Produkty musí obsahovat minimálně 95% certifikovaných přírodních složek, z nichž přinejmenším 90% tvoří biodynamické suroviny. Tato certifikace a logo nejsou dosud tolik známé, jelikož nastavené podmínky je velmi náročné splnit.

2. stupeň – Certifikace Demeter s upozorněním
Druhý stupeň certifikace Demeter obdrží produkty obsahující opět minimálně 95% certifikovaných přírodních látek, ve kterých musí být alespoň 2/3 biodynamických surovin. Takovéto produkty jsou také označovány logem Demeter, ovšem musí zde být viditelné upozornění, že daný produkt obdržel certifikaci Demeter pouze na určité časové období a že podíl biodynamických látek je nižší než u pravého stupně. Tato informace ovšem bývá obvykle zveřejněna na zadní straně krému, lahvičky nebo krabičky a navíc většinou malým písmem, a proto zákazník, když vidí logo Demeter, může být lehce oklamán (a zklamán) o jaký stupeň certifikace a kvalitu produktů se jedná.

3. stupeň – Certifikace Demeter označená na etiketě
Třetí úroveň certifikace Demeter nesou bioprodukty se složením 95% certifikovaných přírodních látek. Tyto látky musí obsahovat minimálně 10% biodynamických surovin. U těchto produktů je možné na etiketě označit biodynamické látky jako Demeter.

Proto je na místě zdůraznit, že je důležité nejen kontrolovat, zda se jedná o produkty s označením Demeter, ale také o jaký druh certifikace se jedná. A právě značka dieNikolai je jedna z mála kosmetických firem na světě (je jich opravdu jako šafránu), jejíž všechny produkty se mohou pyšnit certifikátem 1. stupně.

Proč jsem si zamilovala dieNikolai já? 

• Správný poměr tuku a vody: jakýkoli krém vyzkoušíte (v nabídce jsou i menší balení), budete jistě překvapeni z konzistence. Nikdy jsem nic podobného nezažila, a tak nechávám testovat i okolí. Vždy se shodneme, že jde z počátku o velice hutný krém, který ovšem není mastný, nezanechává pleť mastnou ani lesklou. Snad bych i řekla, že mají matující finiš. Pokožka je přitom maximálně vyživená a ošetřená i do extrémního počasí. Poměr tuků je tu výrazně vyšší než u běžných značek, pleť tedy přirozeně zvlhčují, regenerují a zpevňují. 

• Manufaktura. Oblast Wachau, Rakousko. Lokální pěstování surovin a jedna žena za celým procesem: chemička a odbornice na biokosmetiku Mag. Birgit Seyr, která kontroluje kvalitu každé suroviny, ale i výsledných krémů: konzistence, vůně. Míchá krémy, ručně je i plní do skleněných obalů, ručně balí. 

• Biodynamické zemědělství. Suroviny z biodynamického zemědělství, kdy se jednotlivé bylinky sbírají v to roční období, kdy mají největší sílu, poznáte okamžitě: mají výraznější chuť, vůni i barvu. A i proto obsahují daleko více prospěšných látek než na co jsme běžně zvyklí. 

• Okamžité výsledky. Zkuste například dieNikolai krém na ruce. Klidně i na velice vysušenou a popraskanou pokožku. Opět hutný, leč nemastný krém okamžitě zvláční pokožku rukou, zregeneruje a ochrání například před tuhými mrazy. 

• Prvotřídní ingredience. A tady je to veliká radost: krémy jsou složené například z makového, lněného oleje, oleje z divoké růže, z lístkových oříšků, ale najdeme tu i vzácný šafrán, tučnou smetanu, ghí máslo nebo slzy vinné révy. Velká vzácnost. 

Mým největším oblíbencem se stal vyživující krém Šafránové pohlazení, kde je obsažen právě šafrán, ghí i smetana. Smetana přirozeně zmatní pleť, je plná vitamínu A a D, máslo ghí zase obsahuje hodnotné lipidy (tuky) a šafrán je zde použitý jako silný antioxidant. Pleť je dokonale vyživená, chráněná proti vysoušení a dlouhodobě se stává daleko odolnější i vůči slunečním paprskům. Krém je určen pro suchou a velmi suchou pleť a voní opravdu po smetaně. 

Mám ráda i Výběr z hroznů, krém určený pro všechny typy pleti. Obsahuje nejvyšší podíl oleje z hroznových jader (22%), který pleť ošetřuje, hydratuje a posiluje. Zmírňuje rovněž pocity napětí a suchosti a zásobuje pleť potřebnými lipidy. 

O dieNikolai tu neslyšíte naposledy. Jsem ze značky natolik unešena, že doufám, že mé testování tímto nekončí a že se mi do Vánoc podaří uspořádat i soutěž o tyto produkty. Protože vážně stojí za poznání. 

Stejně jako Demeter vína. Ale o tom zase někdy příště...
Znáte Demeter?
LvK

Ukázka z knihy: Zrzina

Byla to vlastně Zrzina, kdo nás dal zase dohromady. Zrzina byla Robinova kočka. Byla obrovská, zrzavá, extrémně chlupatá a extrémně osobitá. Žila s ním v jedné místnosti a další spolubydlící pouze tolerovala. Od první návštěvy mi bylo jasné, že Zrzina není mazlivé zvíře. Pokud jste ji chtěli pohladit, okamžitě se ohnala - buď škrábla, nebo kousla.

Robin ji miloval. A ona jeho. Čím častější se mé návštěvy stávaly, tím víc jsem si dělala srandu z toho, že ho Zrzina reprezentuje – byla popudlivá, nenechala na sebe sáhnout a radost nebo lásku na sobě nikdy nedala znát. Uměla být taky trochu urážlivá a pouhým pohledem si dokázala zjednat pořádek.

Ti dva k sobě jednoduše patřili. A hluboce se milovali, ač jim pohlazení bylo cizí. V době, kdy jsem se k nim nastěhovala – záměrně říkám k nim, jelikož Zrzina byla stejně silná osobnost jako Robin – už mě Zrzina vzala na milost. Nebyla jsem jí úplně proti srsti.

Má práce v PR mi umožňuje, abych pracovala z domova prakticky kdykoli, kdy je potřeba. Takže zatímco Robin odešel do práce, já zalezla do peřin s noťasem v ruce a celý den pracovala. Pochopitelně mi dělala společnost tahle zrzavá lady, které v té době bylo asi deset let. Přemýšlela jsem mockrát nahlas a celé dny si s ní povídala, hladila ji a vždycky, když jsem si šla udělat další várku čaje, jsem jí dala pusu. 

Byly dny, kdy jsme z peřin nevylézaly. Ona mi spokojeně předla na nohou či u hlavy a já ťukala tiskové zprávy a brala telefony.

Zrzina mi tála pod rukama. Dokud byl doma Robin, byla chladná, odměřená a člověk se jí musel doprošovat. Jakmile za ním zabouchly dveře, měnila se tahle obří kočka v hravé mazlivé kotě, které se ode mě nehnulo na krok. Například koupelnu běžně nenáviděla. Měla ji spojenou s mytím, které nesnášela. Do koupelny tak nezabloudila ani omylem a nikdy se tím směrem ani nepodívala. Až do té doby, než jsem se tam šla líčit. Nejdřív sedávala ve dveřích, pak si přisedla na kobereček a sledovala každý můj tah řasenkou. Sledovala mě bedlivě a měla jsem pocit, že miluje, když jednotlivé kroky komentuju: „Teď si, má milá zlatá, naneseme trochu zdravíčka.“ „Boha jeho. Úplně křivá linka, podívej, vidíš to? Já se dneska snad nevypravím.“ „Todle? To je rtěnka. Až ti dám pusu při odchodu, tak ji budeš mít taky.“ „Ty hele, neměla bych si tu hlavu umejt? Co myslíš?“

Zrzina předla, občas mňoukla a nikdy ze mě nespustila oči. Stejné to bylo při oblékání, kdy mi schvalovala outfit, jak by řekla každá správná blogerka. Vždy, když jsme byly spolu, se nechala nejen hladit, pusinkovat a mazlit, ale dokonce se vždy sama lísala a nastavovala mi čumáček.

Naší vzájemné „dívčí“ lásky si samozřejmě začal všímat i Robin. Zrzina totiž byla zamilovaná. „Ty ji mazlíš, a ona u toho ještě přede? Zrzino! Ty potvoro! Já chci taky! Já se deset let snažím o to, aby byla mazlivá,“ říkával mi Robin zoufale, „a nic. A pak přijdeš ty a úplně mi tu kočku zblbneš! Co jsi to za člověka?“

Robin žárlil, a tak si Zrzina dobře hlídala, aby před ním nade mnou příliš emocionálně neslintala. Přesto to poznal a já si ho za to často dobírala. „Vidíš? Ta kočka kopíruje naše chování. Ty jsi citově oploštělej, a tak na sebe nenechá ani sáhnout, ale se mnou se dneska šla líčit až do koupelny.“

„Kecáš. To říkáš jenom proto, abys mě naštvala. Abych žárlil. Ona do koupelny nikdy nevkročí.“

Co se péče o kočku týkalo, měli jsme to jasně rozdělené – já se starala o předek, on o zadek. Tedy já zodpovídala za krmení, on za její záchod. Vyčesávali a koupali jsme ji společně, byla přece jen velká a dost silná na to, aby se jednomu dokázala vysmýknout. Vyčesávání těžce nesnášela, při koupání trpěla a pak byla uražená ještě několik dní, dokud jí kožich nepřestal vonět šamponem.

A protože jsem se starala o její stravování, měly jsme jasně daná pravidla: masovou kapsičku dostávala vždy v půl deváté ráno a maso vždy před půlnocí. Jako mnoho domácích mazlíčků i Zrzina v sobě měla zabudované hodiny a nezpozdila se ani o minutu. Jakmile padla půl devátá či půlnoc, začala mňoukat jak na lesy.

Onu osudnou noc, kdy jsme se s Robinem opili a skončili zase v posteli, mě přišla ráno – i po těch týdnech odloučení – přesně v půl deváté láskyplně vzbudit a dělala, jako bych od nich nikdy neodešla. Celou noc mi spala u nohou či hlavy a já ji zase mohla pusinkovat a mazlit, jak jsem jen chtěla.

„Úplně mě to rozsekalo. To, jak si pro tebe přišla."

Pokračování v knize. Koupit ji můžete třeba tady! 

LvK

Úklid v kosmetické taštičce: Jak roztřídit kosmetiku a čemu se raději vyhnout úplně

V sobotu ráno jsem se probudila s tím, že se celý den mohu poflakovat.
Poflakování je velká sláva!
Vzbudila jsem se ovšem s tím pocitem, který mě neodbytně doprovází celým rokem: že musím vyhazovat, dělat čistku ve svých věcech, uklízet v životě, v šatníku, v kosmetických taštičkách i zásuvkách.

Zasedla jsem tak doprostřed místnosti a zvesela vysypávala jeden šuplík po druhém.
Zaměřila jsem se především na kosmetiku. Už léta se snažím řídit heslem, že nesmím otevřít lahvičku, dokud nespotřebuju tu předchozí a to platí jak u krému, tak i sprchového gelu.

Protože zbytky kosmetiky - jakkoli může být bio - se nedají zrecyklovat a to v žádném obalu. Žel, ani tuba od pasty nepatří do tříděného odpadu, pakliže je nevymytá, znečištěná zbytky pasty. To samé platí i o papírových a skleněných obalech. Papírové obaly navíc bývají často navoskované. 

Snažím se tak předcházet nevypotřebované kosmetice, nedejbože prošlé. Přesto jsem u sebe objevila spoustu neřestí, za které se stydím!

• Milion vzorečků. Zařekla jsem se, že už je od firem nebudu brát. Vzorečky jsou lákavé: poznáme vůni, konzistenci a nula účinků. Recyklovat se nedají. Vždy je s sebou vozím na dovolenou v dobré víře, že je na cestách použiju a hle: našla jsem jich po kosmetických taštičkách v takovém množství, že kdyby byl jeden vzoreček koruna, už mám vilu.

• Rtěnky. Rtěnky jsou mor. I já mám pocit, že s každou sezónou potřebuju nový odstín, leč mé nálezy v šuplících ukazují, že mám od každého odstínu aspoň tak tři kusy. Zařekla jsem se tedy, že než je vypotřebuju, nebudu brát ani kupovat další. Pro mě vrchol sebekontroly. 

• Kosmetické tamponky. Všude. V každé kapse každé taštičky. Přitom opět: nelze recyklovat. Nakoupila jsem tak odličovací tamponky pratelné i ty z bio bavlny. 

• V jedné z nenošených kabelek jsem objevila zcela nový nepoužitý pudr. Zřejmě jsem jej koupila a dokonale na něj zapomněla. V prosinci mu bude končit expirace. Vážně jsem si pořídila pudr, aniž bych ho potřebovala? 

• Krémy s ucpanými pumpičkami. Pumpičky u krémů jsou všeobecně dobré z hygienických důvodů, oleje zároveň chrání před oxidací. Na druhou stranu: pokud je pumpička napevno, nikdy nevymyjeme zbytky krému a lahvička tak poputuje do směsného odpadu. Naučila jsem se na klasická balení, kdy krém nanáším pomocí špachtliček.

• Našla jsem rovněž pár kusů běžné konvenční kosmetiky, se kterou si příliš nevím rady. Dokonce jsem našla micelární vodu nejmenované značky. Tu jsem uvítala: odmašťuje tak dokonale, že na některé flíčky na oblečení bude parádní! 

• Mimo kosmetický svět jsem tu našla stovky debilních reklamních předmětů všeho druhu: firemní klíčenky, píšťalky, placky, sluneční brýle, balonky a další zbytečnosti, které už rovněž odmítám přijímat. Mně je vážně příjemnější odcházet z akce s prázdnýma rukama než s taškou plnou nicneříkajících kýčovitých firemních předmětů. 

Do debordelizace jsem se pustila s takovou vervou, že jsem se už po hodině bála, aby mi tu zbyl nějaký nábytek. Zbavila jsem se i mnoha kabelek, bot a oblečení, respektive poslala to dál. Už mě nebaví přeplněný prostor a věci, které raději schovávám na dně šuplíků. 

Výsledkem byly další dva pytle tříděného odpadu, taška s oblečením a čtyři volné police, které snad už nezaplním shromažďováním.

Tímto bych měla komplet debordelizaci bytu úspěšně za sebou. Pro tento rok. 
Chci věřit, že až se na ni vrhnu zase na jaře, situace nebude už nebude až tak zlá.
Protože chci věřit, že tímhle jsem vyhodila život do vzpomínek za posledních pět let. 

Ulevilo se mi. 

Šla jsem to oslavit. 

LvK

Olejové šampony: Mohou být řešením na lupy, ekzémy a seboreu ve vlasech?

Seborea, lupénka, atopický ekzém a lupy.
Onemocnění kůže, se kterými si stále nevíme rady. Děsivé je, že se mohou objevit kdykoli během života a neexistuje na ně žádná opravdu účinná léčba. A pokud ano, tak co pomůže jednomu, nemusí zabrat druhému.

Z kosmetického hlediska platí, že si nestačí pořídit jeden krém, jednu mastičku. Ke zmírnění příznaků pomáhá se zaměřit na péči komplexní: vyloučit výrobky na bázi minerálních olejů (paraffinum liquidum), které vysuší ještě více, dráždivé látky jako jsou syntetické vůně, chemické konzervanty a především agresivní odmašťující pěnidla. A zde bývá často kámen úrazu: můžeme se důsledně promazávat po sprše, ale to, čím se myjeme, považujeme často za neškodné. Opak bývá pravdou: mnoho sprchových gelů na trhu zvládne odmastit i traktor!

Jenže co dělat, když trpíme lupénkou, lupy, seboreou ve vlasech?
Velkou úlevou by mohly být olejové šampony.

Mají mnoho výhod:

• Obsahují jen velice šetrná pěnidla, nenarušujeme tak lipidovou rovnováhu kůže.
• Zamilují si je vlasy husté, pevné, vysušené. Dále lidé s lupy, ekzémy a lupénkou. 
• Oleje působí příznivě nejen na pokožku hlavy, která je postižená šupinkami, ale i na zdraví vlasu - vlasy nejsou přesušené, jsou lesklé, daleko pevnější, netřepí se a nelámou se. 
• Lze je použít i jako velice šetrnou péči pro nejmenší.
• V případě, že nám nebudou vyhovovat je můžeme jednoduše používat místo sprchového gelu: olejové výrobky dokáží skvěle umýt a přitom pokožku dokonale ošetřit. Ušetříme tak za tělová mléka po koupeli.

A mají i své nevýhody: 

• Aplikace není jednoduchá. Je potřeba se je naučit používat a aplikovat jich velice málo a důkladně opláchnout. Ideálně naředit s vodou a tímto oplachem vlasy umýt. Stačí málo a zůstane nám mastná kštice. 
• Nejsou vhodné pro každého. Jemné vlasy po nich splihnou ještě víc. 

Ač mám vlasy jemné, co nesnesou ani příliš vydatné masky a kondicionéry, nechala jsem si na otestování poslat Alepia olejové šampony. Přinejhorším, říkala jsem si, je použiju jako sprchový olej. Alepia mě však zlákala nejen svým složením, ale mnoha nadšenými ohlasy právě od lidí, kteří lupénkou, ale i lupy a seboreou ve vlasech trpí. 

Některé šampony mě zmastily už co jsem se na ně podívala, jiné mile překvapily a nechaly vlasy perfektně umyté a v perfektním stavu. Vybrala jsem tedy ty nejzajímavější: 

Alepia šampon 15% nebo 40% vavřínového oleje: 

Vavřínový olej je antibakteriální, výborný antioxidant, chrání pokožku před vysušením. Působí i proti komárům a vším. Pomáhá bojovat proti lupům, čistí a zklidňuje podrážděnou pokožku hlavy a pečuje o poškozené vlasy. Tento dar přírody se využije i všude tam, kde se objevuje atopická pokožka, akné nebo černé tečky.

Varianty jsou dvě: šampon s 15% nebo dokonce s 40% oleje. 

Jak na něj: Opravdu nanášet jen naředěný s vodou, lehce ve vlasech promnout a dobře opláchnout. Doporučují se i octové oplachy. Jemné vlasy to nesnesou vůbec, lidé s lupami a lupénkáři jej prý milují. Já je používám do sprchy. 

Dětský šampon extra jemný

Obsahuje rovněž vavřínový olej, ale také med. Nepění a přidat ho můžete miminku do vany pod tekoucí vodu i jako mycí gel nebo lázeň, v tomto případě už není potřeba "mydlit" (šampon prakticky nepění), jen spláchnout. Pomáhá rovněž dětičkám s ekzémy a lupénkou kdekoli po těle. 

Šampon s růžovým jílem

Jeden ze tří šamponů, který jsem snesla i já. Růžový jíl lehce stahuje mastnotu olejů a já jej používala prakticky celé léto. Podle výrobce dokonce pomáhá hlavně rychle mastícím se vlasům. I zde ale musím upozornit, že čím méně, tím více účinku. Na jedno použití stačí množství o velikosti hrášku - šampon pěnit nezačne, ale vlasy nechá čisté a lesklé. 

Šampon s olejem z černého kmínu

Olej z černého kmínu (černuchy) je ideální pro pokožku se sklonem k alergickým reakcím ( může účinně zmírňovat některé alergické projevy). Další vlastnosti, která je nutné zmínit je antioxidační a dezinfekční schopnost. Olej posiluje vlasové kořínky a zabraňuje vypadávání vlasů. Působí i proti kožním infekcím a ekzému. 

Byla jsem odvážná a tuhle modrou lahvičku si s sebou zabalila na cesty do Pobaltí (proto ta odřená etiketa), kde jej vesele používal i přítel. O tom, že je šampon olejový, jsem před ním pomlčela, jinak by se lekl a naběhl by do první litevské drogerky pro nějaký pořádný dryák. Nevěděl a pochvaloval si. Opět - velikost hrášku je zásadní!

Shikakai šampon

A zde dobrá zpráva! Toto není olejový šampon, tohohle se netřeba bát. Základní složkou je Shikakai, indická ajurvédská bylina, díky které mají indické ženy takové krásné, silné a hedvábné vlasy. Šampon ani trošku nepění, obsahuje jen velice jemné nedráždivé tenzidy, které jsou šetrné jak k vlasové pokožce, tak i životnímu prostředí. Běžná pěnidla jsou totiž špatně odbouratelná, pokud vůbec. Moje jemné vlasy jej milují - nejsou mastné (ani když mi ujede ruka), jsou však pružné, lesklé a nelámou se. Za mě vítěz! 

Alepia šampony jsou novinkou na českém trhu, ze zahraničí mají úžasné reference právě od lidí s kožními problémy. Budu tak ráda, pokud mi napíšete svoji zkušenost s nimi. Sama jsem nadšená ze složení, ale je jasné, že je nelze vůbec doporučit plošně a všem. 

LvK

Burleska k narozeninám!

Nevíte, co svému muži ve středním věku, za dárek k narozeninám?
Často to bývá prekérka: nepotřebuje nic, všechno má a po čem touží, tomu my ženy nemůžeme rozumět, tudíž si to radši koupí během roku sám. Navíc ani na stará kolena neumí ocenit měkké dárky, překvapení a snahu!

Nicméně, z praxe mám ověřeno, že čím více svíček na pomyslném dortu, o to více muž uvítá zážitek a ideálně takový, o kterým se mu ani nesnilo. Já si letos vymyslela burlesku. 

Oslavenec Miloš, povahou mírný, hodný a stydlivý kluk, vstupoval do sálu pomalu, rozvážně a nedůvěřivě, nicméně dostal už předtím ode mě dárek, přípitek a večeři, a tak byl ochotný podstoupit veškeré nebezpečí. Nejdříve obdivoval sál a - jak bývá jeho dobrým zvykem - šel omrknout interiéry celé budovy. Když na chodbě zahlédl jednu z tanečnic, rychle se vrátil ze svých pochůzek a šel se k baru předpít.

Royal Burlesque začala a já od první chvilky mohla oči nechat na kostýmech, nádherném prádle a akrobatických číslech tanečnic. Nikdy jsem na burlesce předtím nebyla a abych byla upřímná, příliš jsem si od toho neslibovala. Miluju pochopitelně styl Dity von Teese, ale nebyla jsem si jistá, zda podobné úrovně lze dosáhnout i v našich podmínkách. Trochu jsem se bála, že tu burleska sklouzne k lacinosti, podbízivosti a hloupému humoru. Byla jsem však rychle vyvedena z omylu, aspoň u většiny čísel: tanečnice sice smyslně odhazovaly svršky a vše, co je tížilo, zvládaly však k tomu vykouzlit ohnivou show, humorné scénky i drsnou akrobacii. Některé slečny by s přehledem mohly konkurovat i baletkám. Až na pár současných hitů, které dokonale rozproudily davy, si burleska držela prvorepublikového ducha a s publikem cudně koketovala.

Miloš, staromilec a estét, sledoval nakonec celé představení s nadšením, které najednou přebilo i radost z dárku a skvělé kachny k večeři, a jen očkem sledoval moje reakce. Když jsem pokývla hlavou jako souhlas, že se smí koukat dál, rozzářeně se zazubil. Nemusím snad ani dodávat, že správně pochopil (a dokonce i verbalizoval), jak jsem úžasně velkorysá a že takhle krásný narozeniny mu ještě nikdo nepřipravil. Přesně!

A jak poznamenal závěrem: "Najednou jsou ty narozeniny hezký i v tom pozdním věku!" 

Byli jste někdy na burlesce?
LvK

Září jedné Lucie

Říjen je určen jen na dospávání ze září. A to člověk ani nemusí mít děti, aby se nezastavil.
Září bylo boží! Až na ten fakt, že jsem se stala zase o rok starší...

Září začínalo Mercedes-Benz Prague Fashion Weekem.

Za fotky děkuju Moda.cz 

Outfit: @denisadovala

Fashion Week uzavírala premiéra dokumentu Alexander McQueen. Opravdu estetická podívaná, hezky zpracovaný příběh. Oproti životopisné knize byl dokument velice oslavující a málo kritický vůči McQueenovi. Zatímco z dokumentu jsem měla dojem, že byl pouze obětí svých vnitřních strachů a démonů, kniha ho vykresluje i jako zdatného manipulátora, který pro své vnitřní strachy a démony dokáže ničit ostatní. Zajímavý kontrast. Doporučuji obojí. 

V OliOla jsme ještě za slunečného dne nafotili nové čelenky do vlasů: mají v sobě drátek, a tak drží i na jemných vlasech. Mají spoustu barev a vzorů, lze je různě uvázat, různě nakombinovat a je to takhle jednoduché: 

Poprvé jsem se rovněž podívala do slavné Vily Tugendhat a mohla na ní oči nechat. Doufám tedy, že to nebyla moje poslední návštěva, chtěla bych si to celé vychutnat ještě jednou. Obrovský zážitek! 

Září bylo prakticky bez víkendů. Jednu sobotu jsem jela do Brna na aromakonferenci, kde mluvili profesoři a profesorky z Bratislavy, Lublani, Brna i Vídně a já doufám, že jsem - především o oxidaci rostlinných olejů - pochytila všechno správně. Dva týdny na to jsem zase jela do Sušice a měla tam s Kamilou Vodochodskou workshop - Kamila o udržitelné módě, já o přírodní kosmetice. Nádherná akce! 

18.9. se konal křest mé knihy a to byl teprve doják. Že se lidi nevešli do místnosti mě ve skrytu doše možná potěšilo, že se ukázali staří přátelé mě potěšilo hodně, ale co mě dojalo bylo, že někteří vážili cestu až z Ostravy, Plzně a Strakonic a přišli rovněž lidé neznámí - čtenáři, kteří si našli čas a přišli se i představit. To bylo milé zjištění - že to taky někdo čte tady. A tam na papíře. 

Takhle to vypadalo celý večer: Hrbila jsem se nad knížkama a furt mi docházelo víno. 

Všichni se rovněž mohli přesvědčit, že moje sestra je krásná holka. Přesně jak píšu v knížce. A že její apetit je bezedný. Jop. Bylo tam občerstvení. Než přišla. 

A taky se všichni mohli přesvědčit o tom, že Honza Kubů není urban legend. Existuje! A dokonce si se mnou dal autorské čtení. Dost mi to připomínalo naší besídku na základce.  

Mými milými a milovanými kmotry byl Miloš Urban a Františka Čížková. 

Top: @DenisaDovala, o účes se postarali v @OliOla 

Františka řekla, že jí první půlka knížky připomíná Betty MacDonald a o to víc bavila půlka druhá: temná, reálná, drsná. Po křtu mi zůstal proslov, který si připravila a dojalo mě to tak, že hledám rámeček na jeho zarámování. Miloš prohlásil - tak, jak jsme se to doma hezky učili - že každá kapitola je skvěle vypointovaná a že si čtení moc užíval. Takže...už máte taky svůj výtisk? 

Na křtu rovněž vznikl tento rozhovor pro noviny Právo. Koupila si ho i babička, která se dodnes chlubí, že má vnučku v Rudém Právu.

Ještě týden po křtu mi voněl byt kytkama.

A pak jsem měla narozeniny: #JeštěNeTřicet.

Nemůžu úplně garantovat, že jsem o rok moudřejší, zato mám pocit, že se mi začíná zpomalovat metabolismus. 

LvK