5 tipů pro zdravější domácnost

Žít udržitelněji pro mě znamená přemýšlet nad tím, co dělám, co kupuji a nebýt pohodlná.
Poslední bod si sama pro sebe podtrhávám, jelikož se občas některými věcmi nechci zaobírat.
Ale víte, co se říká: Každý živočich má svého predátora. U člověka je to pohodlnost. 

Za ty tři roky, co žiju sama a nemusím tak s nikým dělat kompromisy ohledně domácnosti, se mi změnil vkus i zařízení bytu, denní rytmus, rituály i úklidová rutina. Začal mi víc vadit nepořádek a nedokončené věci, zároveň stále nesnesu sterilně dokonalý a studeně instagramový interiér.

Pohodlnosti jsem však zavřela dveře a v mnoha oblastech života začala dělat místo jednoho krůčku, který postačí, raději kroky tři. V případě eko domácnosti je to vlastně maličkost: jen trochu důmyslnější (ale ne o příliš delší) úklid.

Například: 

• Nic jednorázového: žádné odličovací tamponky, igelitové sáčky a už ani jednorázové utěrky do kuchyně. Šlo to postupně, ale šlo. Odličovací tamponky (byť z bio bavlny) jsem nahradila za pratelné a přírodní tamponky z bambusového vlákna, kterých mám dostatek pro případ, že bych delší dobu nenaplnila pračku bílým prádlem. Také jsem se naučila používat konjak houbičky, které až doslouží, tak je můžu snadno zkompostovat. Jednorázové papírové utěrky už u mě doma taky nefrčí. Je to taková ta maličkost, kterou si ani příliš neuvědomujeme, ale tvoří obrovské procento odpadu moderní rodiny. I tady jsem našla milou alternativu v podobě bambusových utěrek, které lze opakovaně prát s prádlem, vydrží až 1700 použití, oproti papírovým utěrkám jsou velice savé a utřu s nimi nejen rozlité kafe, ale prakticky cokoli! 

• Mýdla bez plastových obalů: ach ty dózičky na tekutá mýdla! Tolik se mi jich líbí, tak strašně bych je potřebovala a dost by zvedly i celkový vzhled koupelny, ale...zjednodušila jsem to. Žádný plast a dokupování. Kupuju už jen tuhá přírodní mýdla v papíru, miluju v tomto případě například slovenskou značku Mylo. 

• Peru ekologicky, což tedy není žádná novinka. Za děsivý a synteticky převoněný výmysl dneška považuju hlavně aviváže. Už reklamy, kde se apeluje na slovní spojení "hygienicky čisté" mně, holce z JZD, co v dětství pila s telaty mlíko, přijde stejně děsivé asi jako to, že by mi prádlo mělo vonět snad ještě intenzivněji než můj vlastní parfém. Na eko praní miluju výrobky Tierra Verde Yellow and Blue - je to brněnská firma, která miluje to, co dělá a dělá to sakra dobře. Její prostředky jsou jednoduché, nezatěžují životní prostředí, řada z nich je na univerzální použití a ještě za lidové ceny. Z pracích gelů se mi osvědčil například Vavřínový, používám i jejich máchadla (chrání vlákna oblečení, aby v nich neulpívaly zbytky saponátů) a pokud opravdu potřebuji, aby mi prádlo vonělo, kápnu do gelu  přírodní silice. Kromě vůně prádlo i skvěle vydezinfikují. Levandulová silice navíc funguje i jako pytlíček sušené levandule v šatníku: odpuzuje šatní moly. Odbouratelné, 100% přírodní a ve finále ještě levnější než aviváž. 

• A když jsme u praní...vnitřek pračky teď dezinfikuju tabletkami od EcoEgg, které eliminují jak zápach, tak i vodní kámen.

• Elektronický kartáčky na zuby, kde se stále musí dokupovat nové hlavice, jsem už před léty vyměnila za bambusový. Je to taky daleko příjemnější varianta na cestování.

Vivienne Westwood říká, že pereme daleko více, než je skutečně potřeba a netušíme, jaký dopad má každá várka prádla na životní prostředí. Do pračky házíme cokoli, aniž bychom přemýšleli, zda to dotyčný kousek opravdu potřebuje a zda to materiálu neuškodí.

A zase jsme u pohodlnosti.
Jak pro ní bojujete vy?
LvK 

Kvalita, ne kvantita. 5 zvyků, které mě naučily žít lépe.

Čím dál častěji uvolňuji prostor.
Nenabírám a nekupuju milion zbytečností.
Hlídám si materiály a šetřím si na kousky, které ukojí mou marnivost a parádivost, a přitom tu se mnou budou ještě řadu dlouhých let.

V poslední době jsem si osvojila 5 zvyků, které mi pomáhají třídit kvalitu od kvantity.

1.) Nejdříve vypotřebuju

Kolik máte na vaně sprchových gelů a šamponů? V dnešní době není problém dokupovat si neustále další - vše je tak dostupné, za pár korun, neustále se na nás valí nové limitované kolekce, které potřebujeme vyzkoušet (a syslit pro případ, že by se vážně přestaly vyrábět). S chemickou konzervací přicházejí i dlouhé expirační doby, takže nám to doma může ležet dlouhá léta bez povšimnutí.

U přírodní kosmetiky, která (zaplaťpánbu) tak dlouho po otevření nevydrží, se už dlouho řídím heslem, že jednu lahvičku nejdříve vypotřebuju, abych si vůbec další koupila. I tak se mi doma hromadilo nesmyslné množství kosmetiky, která čekalo na to, až přijde její doba.

Znáte takové ty stojánky na řasenky? Kolik řasenek se tam vejde? Jedna řasenka skoro nic nestojí, ale dohromady je v tom spousta peněz, s většinou z nich nejsme spokojené, nepoužíváme je a po létech je vyschlé vyhazujeme. 

Na jaře jsem se tak rozhodla nepřibírat na testování žádné nové značky, jakkoli jde o věci lákavé, dokud nevypotřebuji zásoby. Jak vypadá situace na podzim?

• Velice rychle jsem vypotřebovala zásobu pleťových tonik.
• Řada dekorativky, jako např. pudry a korektory, jsem opět už dokupovala.
• Z pleťové péče jsem zvládla vypotřebovat zhruba 2/3 věcí. S poslední třetinou však vydržím minimálně ještě do jara. Krém mívám minimálně na tři měsíce.
• U tělové péče mám pocit, že neubývá. I tady stačí maličko. Zásoby do léta mám určitě. 
• Vlasové přípravky spotřebovávám pomalu, ale už sahám do rok starých zásob. I tak vydržím bez dalšího nákupu opět do jara. 
• Spotřebovala jsem většinu malých cestovních balení, které jsem vozila na cesty. Do konce roku je cestovní taštička prázdná. Můj cíl je vůbec nebrat žádné cestovní balení, jen si věci přelévat do prázdných obalů. 
• Co se týče odličování, stačí mi maličko, a tak tu stále mám dva neotevřené balzámy na čištění pleti. Čekají na mě v lednici. 
• Poslední pleťová maska! Uf! 
• Zásoby sprchových gelů mám minimálně na rok. 
• Krémy na ruce jsem vypotřebovala tři. Ještě čtyři zbývají. 
• Deodorantů od jara padlo šest. 

Že jsou to počty vysoké? Jsou. Jakmile začneme počítat, dostaneme se k číslům, která nás samotné překvapí. Přitom u přírodní kosmetiky platí, že stačí maličko, je vysoce koncentrovaná a spotřebovává se pomaleji, než její konvenční verze. 

2.) Maximalizuju minimalismus

Snižovat spotřebu lze samozřejmě i multifunkčností mnoha výrobků. Zvláště olejové balzámy lze používat na mnoho způsobů!

3.) Hlídám materiál

Naučila jsem se koukat po materiálech a složení. Elektronický kartáček nahradila přírodním kartáčkem s bambusovými štětinkami, jednorázové utěrky za bambusové utěrky, které mají ještě lepší savost a přitom se dají opakovaně prát a vydrží tak až 1700 použití. 

Na materiál koukám ale hlavně v případě oblečení a po syntetice sahám jen tenhdy, když není alternativa. Například u tenkých silonek. Nabídka krásných věcí z přírodních materiálů se však každým rokem rozšiřuje a není tak potřeba dělat moc kompromisů. 

4.) Šetřím si

Ano, přírodní materiály jsou dražší. I přírodní kosmetika musí nutně být. Otázka není proč je to tak DRAHÉ, nýbrž proč je konvenční kosmetika tak LEVNÁ. 

Už dávno nekupuju to nejlevnější. Raději toho koupím méně. I tak se ale zákonitě stává - a mám to hlavně u oblečení než kosmetiky - že je na mě cena daleko vyšší, než bych chtěla. 

Já vím, že dneska chceme všechno a hned. Instagram nám neustále servíruje něco, co potřebujeme. Často odolávám dlouho, ale pokud to splňuje všechna má kritéria (materiál, nositelnost, jak dlouho to vydrží, s čím to zkombinuji a hlavně zda to opravdu potřebuju), začnu si na to šetřit a přemýšlím o tom jako o investici. 

Nemám to hned, ale pokud je to nadčasové, není kam pospíchat. Z módy to nevyjde.
Rady na šetření rozdávat nemůžu, ale většinou to beru nejméně bolavou cestou - odepřu si jen to, bez čeho dokážu žít (aniž bych trpěla) a vše ušetřené dávám pravidelně stranou.

5.) Postupuju postupně

Každý krok a každá maličkost se počítá. Není nic ekologického na tom vše přes noc vyházet a zběsile dokoupit přírodní variantu. Ke všemu si musíme dojít postupně, dozrát k danému rozhodnutí. Mně tyhle věci vysloveně dělají dobře na duši, ale nemám ráda extrémismus, přehnanou péči a poučování. Všechno, pro co jsem se rozhodla, se dělo v tichosti mých myšlenek. Nesnažím se za každou cenu změnit celý svůj dosavadní životní styl, protože pak to stejně nevydržím a jak ujedu jednou, omluvím si to i podruhé, ale snažím se neustále přidávat do svého života maličkosti, které mi přijdou zodpovědnější a smysluplnější.

Co pomáhá vám?
LvK

Berlin: vintage obchody & bar, jehož budete chtít být součástí

Berlín je velice autentickou metropolí, kde stále pocítíte rozdíly východní a západní Evropy, má nezaměnitelnou atmosféru a spoustu míst, které se vám vryjí pod kůži.

Letošní návštěvu jsem jako vždy pojala nostalgicky a prošla si veškerá místa, která v Berlíně miluju. Včetně naprosto dokonalých a tématických vintage obchodů. Letos však za největší objev považuju Zwiebelfisch bar a jeho hmatatelný genius loci.

Co nezapomenutelného navštívit v Berlíně?

O.F.T.  Ohne Frage toll

Jestli chcete objevit poklady 50., 60. nebo 70. let, poznat a osahat si ikonické retro kousky a vdechnout jim nový život, musíte do O.F.T. obchůdku nedaleko Friedrichstraße bahnhof. Najdete tu šílenosti i velice cenné starožitnosti. Dobře zorganizované vetešnictví, chtělo by se říct. Místy může připomínat garážový obchod se vším, co jen najdete po předcích na půdě: móda, nábytek, dekorace, šperky, rukavičky, kožešinové límce, psaníčka našich babiček, pásky...

Je to ujeté, šílené, šokující, ale nikdy ne nevkusné. Co se může zdát jako veteš je ve skutečnosti pečlivě vybrané tak, aby daná věc měla určitou hodnotu. O čem se domníváme, že tu bude stát pár euro, se tak může ukázat jako sběratelská raritka a stát pár set euro. Vintage obchod drží jednotnou estetiku a myšlenku a jak vám paní majitelka vysvětlí, spousta kousků, které u ní objevíte, mají sběratelskou hodnotu a jsou tak investicí.

K nalezení je tu opravdu všechno. Pokud se chcete pořádně prohrabat zbožím, budete potřebovat minimálně hodinku času. O.F.T. znám už skoro 10 let a je to má povinná berlínská zastávka. Ne vždy mám odvahu si tam něco pořídit, ale letos jsem si tři kousky odnesla!

Berliner Modeinstitut

Další z mých oblíbených zastávek po vintage obchůdcích je Berliner Modeinstitut, odkud jsem si před pár lety nechávala posílat věci do Prahy. Maličký krámek slouží zároveň i kostymérkám jako půjčovna kostýmů. Najdete tu i pár současných věcí, primárně si ale Modeinstitut drží styl pařížských večírků dob dávno minulých. Najdete tu dlouhé rukavičky, zdobené kloboučky a nejrůznější dekorace do vlasů, dlouhé večerní šaty i koktejlky, sponky do vlasů, brože, kožené střevíčky, šátky, kapesníčky...

Zwiebelfisch bar

První večer mě Zwiebelfisch něčím zvláštním přitahoval - atmosférou, lidmi, plakáty na zdech, přeplněností a místními, kteří tu živě diskutují. Bar špatně oblečených intelektuálů, kteří jdou za dobrým pivem. A zatímco ostatní bary v okolí zejou prázdnotou, ve Zwiebelfisch se vám lehce stane, že si budeme muset k někomu přisednout, abyste vůbec urvali místo. Jakmile si přisednete, stanete se součástí, prozradíte, odkud jste a místní vám začnou vyprávět neuvěřitelné příběhy z dob války, které mají s Českem spojené nebo slýchali od svých rodičů. Asi netřeba dodávat, že jsem se vracela každý večer.


Jaké jsou vaše tipy na "zažít Berlín"?
LvK

Štěstí

Když jsme si to malé štěňátko, kterému jsme začali říkat Deník, přinesli domů, měli jsme babičku už několik měsíců v nemocnici. Z umělého spánku se nemohla vzbudit, jakkoli jsme se snažili.

Chodili jsme si s ní povídat, vyprávět jí, co bylo ve škole a taťka ji chodil mýt a promazávat proleženiny, kterých už měla za tu dobu hodně. Že nás babička slyší a vnímá jsme mohli jen doufat.

Malé, hravé štěně yorkšíra ale navedlo taťku na nápad. Věděl, že jestli babička něco milovala, tak všechna zvířata v okolí - krmila každou kočku, která přišla. Přecpávala Zorku, předchozího psa, která vždycky čekala pod oknem, až jí babička hodí hrst piškotů. Tak ano, byla to babička, ta přecpávala všechny. Když umřel děda, potají, když jsme byli ve škole a naši v práci, si všechny ty kočky tahala domů.

Malé, sotva kilové štěně yorkšíra, tak dal taťka do kapsy a vzal ho ukázat spící babičce.
Dodnes si to neumíme vysvětlit, ale to byl ten jediný (a poslední) moment, kdy se babička vzbudila. A kdyby vzbudila! Deníka si hladila, drbala, muchlala, pusinkovala a mezitím konverzovala s taťkou, jako by se nic nestalo. Jako by neexistovala žádná propast času mezi tím, kdy usnula a mezi přítomným okamžikem. Věděla všechno. Že máme nové štěně, co jsme dostali pod stromeček i že jsem dostala kuli z matiky.

Jakmile taťka odešel, nadšený z toho zázraku, babička opět usnula.
Už se nikdy neprobudila. Tři měsíce na to zemřela.
Bude to 15 let.

Teď, když umřel i Deník, jsem si na to znovu vzpomněla.
Že toho s náma tolik prožil. Ale co on s náma: my s ním! 
Člověk má teď přes všechny ty slzy pocit neuvěřitelné bolesti a prázdna, ale pravdou je, že můžu být jedině vděčná za tak dlouhá léta neskonalého štěstí, které tak nějak automaticky nabíhalo pokaždé, když jsem jenom zaslechla jeho přibližující se ťapání.

Jen těch pusinek jsem mu dávala ještě málo.
LvK

Skinbooster pro vypnutí pleti? Vyzkoušeno!

Asi nikoho nepřekvapí, že jsem odpůrce veškerých výplní, co se omlazovacích procedur týče. Nejsem přívrženec ani omlazení kyselinou hyaluronovou. Líbí se mi však myšlenka omlazení akupunkturou, což je sice dlouhodobá záležitost, ale dokáže zaktivovat vlastní regenerační procesy anebo Skinbooster, kdy hlavní princip laserového ošetření spočívá v rychlejším odbourávání starého kolagenního vaziva v kůži a jeho nahrazení novým. Kůže se tak zpevňuje a stává se elastičtější a tím hladší a s méně viditelnými póry a vráskami.

Já zkusila ošetření pouze na 1. stupeň (ze čtyř), což je zatím v mém věku naprosto dostačující. Nejdříve se nanáší maska, která pleť lehce znecitliví, protože ošetření na některých citlivých místech (okraje rtů, obočí, nos...) může lehce štípat. Vždycky jsem sebou škubla, ale jinak nejde o nijak bolavou proceduru. Poté se nanáší chladivá maska, která předchází otokům, a můžete jít domů. Pleť může být sice maličko zarudlá a mít pocit horkosti, ale nic, s čím by si trocha korektoru neporadila.

Ještě ten večer se doporučuje celý proces obnovení kolagenu urychlit speciálními přípravky, které se mají dostat do hlubších vrstev pleti, já je nevyužila, protože mám kosmetiku svou, ale pleť jsem nepotřebovala už dále ničím chladit, jen jsem ji dala masku navíc.

Výsledky začínají být vidět po pár dnech, kdy se pleť vypíná. Skinbooster se používá nejen ke zmírnění vrásek, ale i na pigmentové skvrny, na léčbu akné a vymizení jizviček po akné. Pomáhá i velice dehydratované pleti a pleti mdlé a unavené.

Já akutně nepotřebovala řešit nic, ale mile mě překvapilo, že se do týdne zjemnily vrásky kolem rtů a očí, které mi sice nijak nevadily, ale přesto dokážu ocenit, že jsou daleko méně viditelnější!

Pokud tedy hledáte něco neinvazivního a pokud možno bez výplní, tak doporučit určitě mohu. Byť si uvědomuju, že psát o anti-age je v mém věku  ještě trošku brzo. Pokud máte zkušenosti se Skinboosterem u starší pleti či při léčbě akné, budu ráda, když mi dáte vědět!

LvK

30 věcí, které jsem se naučila za 30 let

Foto: @Vojta Resler

Jop. Je mi třicet. 
To je takový ten věk, kdy už by člověk měl mít aspoň rozum, když na moudrost si ještě musí počkat. Ale za 30 let jsem se naučila aspoň základních 30 věcí:

1. Že silonky mají být neviditelné.
2. Že urputnost, lež a nenávist nikdy nevyhraje.
3. Že mi rychlá chůze dělá sakra dobře, ale nesmí se tomu říkat sport. 
4. Že nechci žít/pracovat/přátelit se s těmi, které si před sebou musím neustále omlouvat. 
5. Že nedokážu žít bez kysaných mléčných výrobků, ať si kdokoli říká cokoli.
6. Že co způsobím druhému, způsobí mi třetí. 
7. Že jsme všichni stejní, jen to máme každý nastavený jinak. 
8. Že je super udělat jednou za čas kompletní čistku - v lidech, v šatníku, v práci - a že je úleva chvilku nic nemít. 
9. Že prostě nejsem ranní ptáče a nemám s tím problém.
10. Že je potřeba si to dělat hezký. Všude. 
11. Že hodní lidé se neopoustějí! 
12. Že ve všem můžeme klouzat po povrchu, nebo jít do hloubky. Ve všem. 
13. Že pavouci nejsou zlí, nejsou zlí, nejsou zlí!
14. Že jsem pořád stejná, i když říkám, že ne. 
15. Že nemám chodit spát s mokrou hlavou.
16. Že pracovat levně nebo zadarmo mi nefunguje a můžu to milovat sebevíc. Dávám tím najevo, že si nevážím svého času a práce a když si ho nevážím já, nebude si ho vážit ani klient. 
17. Že nemůžu poslouchat každého chytrolína v okolí, ale je fajn pěstovat si sebereflexi. 
18. Že se vyplácí nezaprodat se. 
19. Že je potřeba pěstovat si koníčky, ať už jsou jakékoli.
20. Že věřím, že to se mnou naši mysleli dobře. (Jen se to nepovedlo.) 
21. Že už ze mě nic kloudnýho nevyroste a že už fakt nejsem ve vývinu. 
22. Že když ptáčka lapají, instagramový život mu ukazují. 
23. Že cestování dodává nadhled a přidává na cynismu. (Jde to ruku v ruce? Zatím nevím!) 
24. Že pravá dáma na sebe může nechat čekat akademickou čtvrt hodinku a až dvacet minut, pokud zdolává Prahu na podpatcích.
25. Že když chci plameňáka, nemůžu doufat, že si ho vychovám z hrocha (řekla mi Cindy) 
26. Že charisma, styl a smysl pro humor si za peníze nekoupíme. #SoSad
27. Že mě děsí lidé, co používají slova "výzva", "komfortní zóna", "překračování vlastních limitů", "bezpodmínečná láska" a že s každým takovým vyřčeným slovem si musím dát minimálně deci bílýho. 
28. Že mě uklidňuje příroda, můj pes, Bridget Jones a krupicová kaše. 
29. Že je v pořádku nebejt feministka. 
30. Že ve čtyřiceti nebudu o moc chytřejší. 

Třicítka je taky ten zákeřný věk, kdy vy máte pocit, že i osmnáctiletí jsou plus mínus stejně staří, zatímco oni vám uctivě vykají. 

A na to je potřeba se napít!
Na zdraví,
LvK

5 cestovatelských pravidel pro každou metropoli

S výlety do Kodaně a Londýna jsem si uvědomila jednu důležitou věc.
Že dělat si itinerář cesty, jak nás aspoň na hotelovce učili, je potřebné pro průvodce.
Ale že já chci jen nasadit boty, projít si celé město a objevit si vlastní kouty, místa a podniky.
Mám vlastně svých 5 základních pravidel pro cestování tak, jak ho mám nejradši.
Bez stresu.

1.) Neboj se velkoměsta

Nejvíce vzpomínám na krásy metropolí, kde jsem se před příletem nedívala do mapy MHD a předem nezjišťovala, jak se kam dostanu. Jakmile mapu otevřu, mám úzkostný pocit, že jednak se ztratím už při příletu, jak mi tamější doprava přijde nelogická, a jednak mě přepadne pocit, že nemám možnost všechno stihnout projít a objevit.

Často přitom platí, že vše důležité najdeme v centru či v širším centru, které je možné projít obyčejně pěšky. Ba dokonce by byl hřích si to neprojít pěšky a hledat autobusy, tramvaje či metra jen ze strachu, že něco nestihnu či že se ztratím. 

Takže i v maličké a kouzelné Kodani (602 tisíc obyvatel) jsem neustále hledala busy, divoce přebíhala na tu správnou stranu a nechala se dovézt na místa, kam jsem klidně mohla dojít a to v bez stresu a s kávou v ruce.

2.) Nasaď pohodlné boty

Pamatuju si na první návštěvu Moskvy (12,5 milionu obyvatel). Bylo mi necelých 23 a nic moc jsem neřešila. Nasedla na první metro a nechala se dovézt tam, kde se křížilo nejvíc linek - tam bude centrum, došlo mi. Vyšla jsem hned u Rudého náměstí, které se tak stalo mým hlavním bodem pro další cesty. Každý den jsem se od Rudého náměstí pěšky vypravila jiným směrem, dokud jsem nenarazila na všechno, kam mě lákal průvodce.

Co tím chci říct? Chce to pohodlné boty, ve kterých zvládnete ujít i desítky kilometrů, protože to reálně za den nachodíte. Městskou se nechte dovézt do centra (nebo na první zastávku, kam vás to bude táhnout) a choďte.

Často objevíte řadu památek, které byste těžko hledali, kdybyste tam chtěli dojet, a po pár dnech pro vás už centrum nebude rozdělené jen podle stanic metra, nýbrž pochopíte, jak která ulice/část na sebe navazuje a kam vás dovede. Snáze se pak zorientujete, pokud se ztratíte, a uvidíte celé to velkoměsto v souvislostech. Tam někde začíná genius loci!

3.) Googluj

Když večer dojdu domů, dávám si dohromady, co jsem ten den viděla. Pokud mi něco, co mi říká průvodce, že vidět musím, chybí, druhý den už si tam cíleně dojedu. To už se města tolik nebojím a často i vím, odkud mi tam jede jaký spoj.

A pokud na svých pochůzkách objevím něco, o čem netuším, co může být, googluju. Google dneska monitoruje každý náš krok, a tak ví daleko líp, kde jsem, než já.

Už léta mám pak cestovní zápisník, kam si tyhle mnou objevené poklady zapisuju a píšu si, jak se tam dostat. Jsem taky už léta závislá na Swarm appce.

4.) Trošku se ztrať  

Když jsem teď v Londýně (8,7 milionu obyvatel) hledala Tower Bridge, špatně jsem zahnula. Nedržela jsem se turistů. (Pokud o městě nic nevím, držím se turistů, ti mě spolehlivě dovedou za vším důležitým, zvláště zájezdy.) Já ale zahnula do uličky pod jakýsi železniční most, která mě - byť v centru - dovedla k malým lokálním podnikům, kde nepotkáte turistu, obchod s kýčovými suvenýry ani předraženým fish and chips.
Našla jsem malou klidnou část, skoro až by se chtělo říct malou vesničku uprostřed velkoměsta, kde potkáte jen místní, kde je klid a minimum dopravy. Ne, neprozradím, kde to bylo. Najděte si svoji uličku! 

5.) Nasaj atmosféru

Když si ráno řeknu, že potřebuju vidět 10 pamětihodností, zpanikařím, že to nemám možnost stihnout. Když ráno vstanu s tím, že vystoupím v centru a celé si ho projdu, zjistím, že za šest hodin chůze jsem viděla 10 pamětihodností a objevila ještě dalších pár míst, která mi přirostla k srdci. 

Je to rychlejší, než si myslíme.
A když mám čas, nechám se zavést schválně na opačnou stranu města - na okraj. To jsou přesně ta místa (a má je každá metropole), která se turistům neukazujou - sídliště, nákupní centra...

Nebývá na tom nic moc hezkého, ale zajímá mě to, protože na tom asi nejvěrněji vidím, jak si tu lidé opravdu žijí a to nehledě na nablýskané centrum. Nečekám od toho nikdy nic, ale občas jsem mile překvapená! Výjimkou mohou být v některých městech nebezpečné čtvrti, kterým je dobré se vyhýbat. I to nám často ale nejlépe řeknou místní!

Šesté pravidlo by mohlo být - vychutnej si to. I kdyby letadlo mělo uletět.
Jaká jsou vaše cestovatelská pravidla?
LvK