Život podle Lucie

Lisabon: Kde si pochutnat na jídle i zážitcích?

Lisabon mě okouzlil a to nejen příjemnými únorovými teplotami.
Sluníčko a dvacet stupňů nad nulou vlastně jen celý zážitek umocňovalo.
A to říká člověk, kterému nejsou blízké jižanské národy.
Ale trocha pláží, dobrého jídla, lodí a výhledů a jihnu i já.

Kde si pochutnat na jídle i zážitcích?

K soše Ježíše (Cristo Rei) dojeďte přes most Ponte 25 Abril busem, užijete si krásné výhledy, ale cestou na zpátek zkuste trajekt z Cacilhasu. Je to součástí MHD a je to velkolepá podívaná.

Kousek od Cristo Rei zajděte do typické portugalské restaurace Cervejaria Gerardos, kde sice nenajdete jídelní lístek v angličtině, ale zato tam připravují ryby a dary moře naprosto fenomenálně. Moc jiného tam stejně neseženete. Neseženete ani klasickou paellu, zato vám naservírují její portugalskou verzi, ve které poznáte veškerý podmořský svět. Porce pro dva je ve skutečnosti porcí pro čtyři opravdu hladové strávníky!

Ptejte se po zeleném víně.

Když v Alfamě, tak na snídani do Pastelaria Alfama Dolce. Typicky portugalské pečivo, sladké i slané, na milion způsobů. Bohužel už si to oblíbili i turisté. O něco (dost) víc fancy je podnik Audrey´s, kde si jako v Portugalsku rozhodně připadat nebudete. Připravují tam ale dokonalé snídaně (french toast dokonalost!) a jejich croissanty jsou lepší, než pařížské. Vážně!

Po prohlídce belémské věže se zajděte občerstvit do Confeitaria Nacional Belém a rovnou z restaurace se můžete nalodit a jet zase do centra nebo na okružní jízdu. To už není MHD, nýbrž poměrně drahá turistická atrakce, ale sakra příjemná. Poznáte Lisabon zase z nové perspektivy a bude vám vážně krásně. Vylodit se můžete v Quiosque Ribeira das Naus, kde si u pláže lehnete do lehátka, objednáte sangrii, pizzu či cokoli dalšího a velice rychle vytuhnete na sluníčku.

Kromě památek hledejte vyhlídky na město. Lisabon je jich plný. Jsou to taková ta místečka nahoře v kopcích obsypaná místními i turisty, co se kochají krásnými západy slunce, vyměňují si názory nebo sliny.

Ano, cestu tramvají 28 musíte absolvovat z první do poslední zastávky.

Chuť na sladké? Zkuste Landeau, kde nabízejí pár drinků, velice dobré kafe a jen jeden (zato naprosto legendární) čokoládový dort. Je opravdu fenomenální a chodí na něj celé město.

Zajímavý hipsterský koncept je Copenhagen Coffee Lab, kde si dáte skvělou (a velice fotogenickou snídani), ale nic moc portugalského tu nečekejte. Severský minimalismus, typicky dánské pečivo a smysl pro dobrou kávu vás ale nadchne i v Lisabonu!

Chtějte korek. Portugalsko je velmocí, co se výroby z korku týče a leckdy se dají najít opravdu krásná psaníčka, pouzdra na brýle, ale i kravaty, klobouky a deštníky z tohohle dokonale funkčního materiálu.

Z Instastories...

Vaše doporučení pro Lisabon?

LvK

Co mi pomáhá, když je mi mizerně

Foto: David Macháček

Podnět zamyslet se nad tím, co mi pomáhá, když je fakt bídně, mi dala jedna má čtenářka, která se mě na to zeptala. Chvilku mi trvalo, než jsem si to vlastně celé sesumírovala.

Nejsem člověk náladový, většinou se probouzím s dobrou náladou a s tou také povětšinou i usínám.
Nejsem vůbec temperamentní a jestli mám v životě s něčím problém, pak s tím, že neumím hned dávat najevo negativní emoce, o věcech se příliš nešířím a všechno si zpracovávám hlavně sama v sobě, aniž by okolí cokoli tušilo. Jsem velice niterní: spíše přestanu mluvit, než abych zakřičela nebo házela talíři.

Takže pokud se cokoli stane a mně je mizerně, potřebuju být nejčastěji sama, srovnat si myšlenky a promyslet co dál. Neumím dělat unáhlená rozhodnutí. Jsem Váha, a tak všechno zvažuju a rozhodnutí dělám až po dlouhých uvahách. A tedy:

Chodím na procházky

Dlouhé procházky patří do mého každodenního režimu, pokud to počasí dovolí. Chodím, když je mi skvěle, raduju se a opájím se štěstím a chodím, když je mi smutno, když se potřebuju uklidnit, vydýchat například prvotní šok a chodím, když potřebuju inspiraci.

Já nejsem člověk, který by holdoval sportu, fitku, běhu, ale pravdou je, že procházku si odpustím málo kdy. Je to pro mě druh psycho-hygieny, která mi sice nezpevní a nezeštíhlí tělo, ale okysličí mozek a napomůže většímu klidu na duši.

Jdu si lehnout

Když chci být opravdu sama a nechci, aby mě vůbec někdo viděl, prostě si zalezu do postele. Postel mám v patře, takže je to doslova takové útočiště a odtržení od zbytku bytu, tedy i světa. Je to můj kutloch, kde mám spoustu knih a kosmetiky. V těch nejhorších chvilkách si tam zalezu, jen zavřu oči a přemýšlím. Nikdy jsem se nenaučila meditaci, ale vždycky se zklidním natolik, že aspoň na chvilku usnu, což je osvěžující a pak je hned lépe. Pokud bych měla říct, kterou knížku mám nejradši v těchto chvilkách, tak Kdokoli může dělat cokoli od Betty MacDonald. Je to taková moje životní bible a ukazuje mi, že nic není trvalé, všechno se může druhý den změnit a že není potřeba neustále zůstávat na místě jen proto, že se bojíme prázdna a neznáma. Nejsem přívrženec motivačních knih - motivace mi nikdy nechyběla a návod na štěstí neexistuje - ale vyprávění Betty MacDonald v opravdu těžkých časech 30. let vždycky přinese nějakou odpověď a uchlácholí.

Jdu něco dělat

V poslední době si libuju ve třídění věcí - nedávno jsem vytřídila šatník, jindy zase třídím jednotlivé poličky, šuplíky, prostě cokoli, co člověk celý rok obchází a nechce se mu do toho. Občas se do toho pustím, když se potřebuju od všeho odreagovat, přijít na nové myšlenky a objevit poklady dávno zapomenuté. Často to vede k tomu, že mě něco napadne a už myšlenky spíš věnuju tomu, jak to zrealizovat, než na smutek.

Píšu

Je to takový únik do jiného světa a to i přes to, že nedokážu psát fikci. Moje hlava dokáže sepsat řadu událostí, vzpomínek a přesně mě navede tam, kam chci celý děj vést, nicméně si neumí vymýšlet a vést tak fiktivní příběh. Psaní je však koníčkem, kterým dokážu uvolnit aspoň část svých emocí - vážně to jinak moc neumím (a mohla jsem zkoušet klidně i box.) Teprve až mezi řádky sama dokážu vyčíst, jak se cítím a co potřebuju změnit.

Jinými slovy - když se cítím mizerně, potřebuju být úplně nejdříve sama. Teprve potom můžu jít za kamarády. Motivační guru ze mě, očividně, nikdy nebude. Nejdříve chci být sama, abych si vše racionálně promyslela, našla podstatu toho, proč je mi mizerně, jestli mi neselhává sebereflexe a vždy chci jít do hloubky toho pocitu. Když už ho ze sebe vydoluju.

Nechci se ničím chlácholit, klouzat po povrchu a opakovat si něco o sebelásce. Ta JE sice základem všeho, ale já k ní nedospěla v momentech štěstí, spíše naopak. Proto si myslím, že je těžké psát jakékoli návody na štěstí. Člověk se musí poznat a umět se sebou pracovat - v dobrém i ve zlém.

Co pomáhá vám?
LvK

Moje pracovní morálka

Nejsem reklama na výkonnost.
Nevstávám v 4:45.
Ráno nezačínám se smoothie, ranním během, jógou nebo meditací.

Vlastně jsem docela lenoch, co se neštítí ani odpoledního šlofíka, když na to přijde (jedna z mála rad od těch nejkreativnějších, co jsem si vzala k srdci!)
Ale jsem organizovaný lenoch, co ctí nejen svoje pracovní tempo a zápal, ale i uzávěrky!

Jaké návyky mi v pracovním životě pomáhají?

Vím, kdy funguju. A kdy se o to nemám ani pokoušet.
Svět pro mě do deváté ranní neexistuje, produktivita najíždí odpoledne, kreativita až k večeru. Jakkoli jsem se snažila tenhle svůj biorytmus změnit, narazila jsem. Mohla jsem mít vyřízené všechny emaily už v šest ráno, ale místo radosti z práce nebo zvýšení produktivity přišla únava a prázdnota. Nic, na co by mi hlava reagovala. Nic, co by v ní podněcovalo nápady nebo řešení. Nic. Ty nejlepší věci mě málo kdy napadly před osmou večerní.

Schůzky v jeden den.
Stačí jedna schůzka a celý den - soustředěnost a případná kreativita - se roztříští na milion dalších podnětů a ve finále neudělám pořádně nic. Schůzky si tak ideálně dávám od úterka do čtvrtka po celý den, pondělky a pátky si držím home office, abych v klidu a systematicky udělala všechno, co potřebuju.

Sama doma.
Nepracuju po kavárnách, nedokážu se tam soustředit (a nechci si vypěstovat závislost na kofeinu.) Když potřebuju pohnout s prací, musím být doma, mít ticho, klid, teplo, na sobě tři svetry a ani vrstvičku make-upu.

To-do listy na všechno.
Na stolku mám aktuálně 4 bloky - různě rozdělené mezi všechny činnosti, které dělám - a diář. Potřebuju papírové bločky, každý den si zapíšu množství úkolů, abych je odpoledne slastně odškrtávala. Když odškrtáno, jdu na procházku do Grébovky.

Psací večery.
Pakliže jsem večer doma a sama, píšu nebo otevírám knížku. Neřeším věci na druhý den, jinak bych neusnula. Přesto je mi právě půlnoc nejlepší uzávěrkou - nikdo mě nerozptyluje zprávami a naléhavými prosbami a navíc přesně vím, kdy musím končit, a tak toho stihnu daleko více, než kdybych měla volno celý den. S tmou navíc začínám být kreativní.

Volné víkendy.
Snažím se o to. Když je sezóna a děje se spousta akcí, málo kdy mi volný víkend vyjde. Ale pracovní emaily si šetřím opravdu až na pondělí. Od toho ten nepříjemný den je. Navíc nechci vzbuzovat v lidech dojem, že jsem na příjmu kdykoli mi napíšou. Nejsem hasič, nejsem lékař, nezachraňuju lidské životy a bez mé odpovědi v sobotu večer se země točit nepřestane.Vyzkoušeno!

Co funguje vám?
LvK

Na britské ambasádě: Co znamená udržitelnost v kosmetickém průmyslu?

Co je to udržitelnost v kosmetickém byznyse?
To byla jedna z hlavních otázek, která se řešila minulý týden na události Britské ambasády Sustainability is GREAT: Inspirational talk on sustainable beauty.

Filosofie udržitelnosti přitom nespočívá pouze v čistě přírodním složením, což je pro mě osobně bod naprosto zásadní, nebo v nepoužívání plastu (jelikož ten může být v některých případech daleko ekologičtější variantou než cokoli jiného), ale jde o kompletní problematiku, do které mimo jiné zahrnujeme:

Transparentnost značky a jejího marketingu

Priority značky: Certifikáty? 100% přírodní složení? Veganské?

Odkud výrobce kupuje suroviny: zda raw, certifikované bio, zda co možná nejlokálněji a z prověřených zdrojů

Zodpovědnost vůči zákazníkovi: Zjišťování a zajišťování kvality surovin

Péči o komunitu: udržitelnost spočívá i ve vyplácení férové mzdy a péči o komunitu, od které suroviny odebírám a kterou zaměstnávám

Péče o přírodu: prvotně nevykořisťovat komunitu, neplenit přírodní zdroje, druhotně aktivitami pomáhat kultivaci životního prostředí

Obaly: pro jaké se pro daný produkt rozhodnout a z jakého důvodu? Obal, byť si to nechceme přiznat, zásadně ovlivňuje to, zda si výrobek koupíme či nikoli.

Inovace, konkurenceschopnost, cenotvorba...

... určitě najdeme řadu dalších podstatných bodů.

A zatímco kosmetika může být 100% přírodní, výjimečně i 100% bio (často jsou tyto dva pojmy mylně zaměňovány), udržitelnost bohužel nikdy stoprocentní nebude. Primárně proto, že je potřeba dělat aspoň nějaké kompromisy a je jak na značce, tak zákazníkovi, jaké jsou jeho sociální/enviromentální priority a čemu dá přednost.

Na přednášce tak zaznělo - a myslím, že přímo od Millie Kendal, ředitelky British Beauty Councilu, která za své aktivity v kosmetickém průmyslu získala mimo jiné i řád britské královny - že udržitelnost je synonymum pro osobní zodpovědnost.

Co je v kosmetice prioritou pro vás?
LvK

Leden 2020 jedné Lucie

Jaký jste měli začátek roku a celý leden?
Daří se vám držet novoroční předsevzetí?
Můj leden byl poměrně pomalý, bylo těžké najet po dlouhých svátcích opět do rychlého pracovního režimu, ale druhá půlka měsíce už byla o dost produktivnější a zábavnější!

Poslední lednový víkend jsme si navíc přivezli nového pejska, fenku zachráněnou z Bosny a první dny byla svěřena do mé - prakticky výhradní - péče, a i přesto, že umím psy hlavně rozmazlovat, než vychovávat, se mi ve výchově poměrně dařilo. Jennifer si rychle zvykla. Minimálně na lidskou něhu a postel.

V půlce ledna pak vyšla únorová Marianne, kam jsem měla možnost dělat rozhovor s Robertem Fulghumem. Je to rozhovor o ženách, o lásce, šťastných vztazích, ale i oblékání a ženské emancipaci. Stále na stáncích!

S Robertem Fulghumem pro Marianne.

Proběhla rovněž premiéra filmu Můj příběh, ve kterém excelovali Vlastina Svátková a Saša Rašilov v hlavních rolích. Velkou pozornost však zaslouží i maskérka filmu Adéla Anděla Bursová, několikanásobná mistryně ČR v make-upu, vícemistryně v mistrovství světa 2019 a maskérka spolupracující i se zahraničními hvězdami a produkcemi. Právě ona vytvořila Vlastině na obličeji a těle masku spáleniny a to v různých fázích popálení a hojení. Sledujte ji, je neuvěřitelná.

Adéla Anděla Bursová

S mamkou jsme se objevila v OnaDnes v projektu Dcera a matka: Krása v genech, kde byly samé nádherné superženy se svými nádhernými maminkami. Fotily jsme už v polovině listopadu loňského roku a dlouho se nemohly dočkat výsledku. Mamka, která v životě nefotila, byla sice z tak velké produkce nervózní, ale její krásná tvář přesto maximálně vynikla.

Já ještě fotila svatební trendy pro OliOla, což byla krásná, ale mrazivá práce. Venkovní focení při nulových teplotách nebyla sranda pro nikoho z týmu, ale nakonec jsme to všichni zvládli s dobrou náladou a dokonce i bez nachlazení a rýmičky. Dva dny předtím jsem fotila pro Silky Gang, ale o tom zase někdy příště!

Jako nevěsta a ženich s Mužem roku Honzou Pippingerem.

LvK

8 drobných radostí, kterými si zpříjemňuji zimu!

Nejsem zimní člověk. Přívlastek "zimní" se mi líbí pouze u slova spánek.

Zimu ráda nemám, a tak si každý rok hledám pár drobných radostí, které mi pomáhají v čekání na jaro! Letos jich mám osm!

1.) Sobotní sladké snídaně: Po jednodenním půstu po Vánocích jsem si naordinovala některé sladké dny, ulevovat trávení mohu až na jaře, že jo? Sobotní (a často i pondělní) rána tak začínám v pekárně, kde si kupuju vynikající švestkové koláče. Donesu je domů ještě teplé, připravím si kafe a hned mi den začíná lépe.

2.) Rámeny: Letos jsem si zamilovala výživné a prohřívací rámeny s krevetami. Dělají strašně dobře na duši a na promrzlém těle. Kdykoli během dne.

3.) Vlněné svetry: Největší zimomřivku světa nic jiného, než pořádný huňatý vlněný svetr, nezahřeje. Samozřejmě jsem došla tak daleko, že jako první vrstvu oblékám bambusové tričko, jako druhou lehký kašmírový svetřík a naposledy vlněného huňáče. Umění vrstvení jsem sice nikdy neovládala, ale když se podívám z okna, připomenu si, že mou jedinou ambicí v zimě je přežít, nikoli vypadat jak ze škatulky.

4.) Svíčky: Zdroj tepla mě vždycky udržuje při životě, tudíž má spotřeba svíček je poměrně vysoká. Miluju ale jen ty z přírodních vosků!

5.) Tělové rituály a masáže: Pokaždé, když se můžu v zimě položit, zavřít oči a zdřímnout si, je to pro mě velká radost. Minulý týden mi velice pomohl tělový rituál Babilonia, kde se o mě postarali od hlavy až k patě přírodní značkou ALQVIMIA, kterou jsem díky tomuto vyzkoušela prvně. Po celotělovém peelingu a zábalu z mořských řas tu byla ještě naprosto dokonalá celotělová masáž, která uvolnila napětí i drobné bolístky těla. Mně pomohla především s otékáním nohou a to stimulací akupresurních bodů v podkolenních jamkách. Slast!

6.) Dobrá kniha: Panda v nesnázích od Markéty Lukáškové! Výborné, napínavé a chytré čtení se skvěle vymyšlenou zápletkou.

7.) Něco do uší: Můj oblíbený MIKA má nové album: My name is Michael Holbrook a je to opět obrovsky chytlavé, neotřelé, bláznivé a zpříjemňující každý den, kdy je venku fakt hnusně.

8.) Každotýdenní brainstorming: Od té doby, co pracuji se svojí nejlepší kamarádkou, je můj level vnitřního štěstí a radosti z práce o dost výš! Každý týden máme brainstorming, kdy si u skleničky bublinek připravujeme, co dál, jak si rozdělíme práci, kdo si co vezme na starost a kdo co zařídí. Naučily jsme se rovněž společně slavit úspěchy, chválit se a oceňovat. Vždycky se na naše pracovní porady těším jak malé dítě! Pro mě totiž není nic důležitějšího, než se mít s kým poradit, s kým sdílet nápady i frustrace a koho se zeptat na názor. Považuju za štěstí, že jsme se my dvě našly!

Jaké radosti si dopřáváte a potřebujete v zimě vy?
LvK

5 zásad, podle čeho vybírat přírodní dekorativku

Jak začít s čistě přírodním make-upem tak, aby maximálně vyhovoval, pomáhal a plnit svůj účel, tedy dokonalou pleť, a neinvestovali jste do výrobků, které nesedí?

1.) Vybírejte mezi kvalitními značkami.

Stejně jako u všeho - existují horší a lepší produkty. A právě u kosmetiky, kde hlavní roli hraje kvalita ingrediencí, jsou rozdíly podstatné. U přírodní kosmetiky je jedno velké plus - neplatíme za drahý marketing a za honoráře hollywoodských hvězd, nýbrž často za reálnou kvalitu použitých surovin. Nízká cena tak často ukazuje na levné ingredience, které mohou lákavě vypadat, ale jejich výdrž/pigmentace bude nulová. A to samozřejmě platí i u konvenční kosmetiky.

2.) Výběr s vizážistkou.

Řada obchodů dnes nabízí poradenské dny s líčením zdarma, kde nám vizážistky poradí nejen pár fíglů jak se líčit tak, aby nám to co nejvíce zalichotilo, ale pomohou vybrat i ten správný odstín, což je například u make-upů a pudrů základ všeho. Po nalíčení zároveň budeme vědět, jak se s make-upem cítíme, poznáme jeho výdrž, vůni i to, zda nám vyhovoval, dobře kryl, roztíral se...
S výběrem odstínů určitě poradí na prodejně i personál. A pokud vybíráme z e-shopu, pak právě make-up by měl být tím, který zkoušíme ve vzorečcích. Vzorečky všeobecně ráda nemám, není to vůbec ekologická záležitost, ale uznávám je v případě, že vybíráme odstín. To je pak jeden pytlíček daleko menší zlo než plné balení špatně zvoleného make-upu!

3.) Méně barev, větší efekt.

Asi není překvapující, že v přírodní dekorativce nenajdeme milion zářivých odstínů rtěnek, očních stínů či barevných řasenek. Dokonce tu nejsou v takové míře zastoupené limitky jako u konvenční kosmetiky. Nejde o to, že by to nebylo co nového vymýšlet nebo že by zářivé barvy nešly namíchat. Jak péče, tak dekorativka se však snaží jít cestou minimalismu, jinak by zanikala veškerá snaha o snižování dopadu na životní prostředí. Vynikající zprávou však je, že pokud najdeme opravdu skvěle namíchaný kousek (a je jedno, jestli mluvíme o krému či rtěnce), máme multifunkční produkt na mnoho využití. Např. Und Gretel, kterou jsem dnes nalíčená, pracuje s kombinací studených a teplých odstínů a každý produkt - stín, tvářenka, lesk, rtěnka... - tak lze libovolně mezi sebou namíchat tak, aby například kombinací očních stínů a lesku na rty vznikl nový pigment, který budeme moci použít místo zdravíček, stínů či bronzerů. A samozřejmě, vždy to bude nelepivá konzistence, kterou ocení i rty!

4.) Nahrazujme postupně.

Asi bych měla říct, že je nejlepší stávající péči okamžitě vyhodit a nahradit přírodní, ale byl by to nesmysl. Vyházet celou kosmetickou taštičku najednou se nemusí úplně vyplatit. Nahrazujeme produkty tehdy, když je vypotřebujeme a pakliže si nějakou značku oblíbíme, určitě ji budeme důvěřovat nadále a můžeme u ní zůstat. U všech značek však platí, že mají své "stars", tedy naprosto bezkonkurenční a legendární výrobky, zatímco u jiných produktů stále ještě nevychytaly recepturu. U přírodní dekorativky, přiznejme si, to jsou někdy řasenky, které se rozpíjejí. Právě řasenka je ten produkt, do kterého se určitě vyplatí investovat.

5.) Čisté složení, čistá pleť.

Bývá časté, že se s výměnou dekorativky za přírodní verzi, začne zlepšovat pleť. Bodejť by ne! Pleti se všeobecně uleví od chemické konzervace a syntetických barev a navíc dostane řadu zvláčňujících, prospěšných, antibakteriálních či dokonce hojivých látek.