Karanténa pro mě byla naprostým životním restartem, který jsem tolik potřebovala a zároveň digitálním detoxem, který jsem potřebovala ještě o fous víc. Neozývala jsem se a vysloveně mi to dělalo dobře na duši. Oplakávala jsem odchod dědy a loučila se s řadou dalších věcí a s řadou dalších lidí. Prožila si maximální sociální distanc - v karanténě jsem byla většinou zcela o samotě a celé dny jsem třeba ani nikoho neviděla a s nikým nepromluvila - a taky jsem hodně spala.
Původně jsem doufala, že během celé karantény něco zásadního vymyslím.
Něco, za co jednou budu vážně vděčná.
Jak už to tak bývá - to se stává umělcům, vizionářům nebo kreativcům.
Očividně nejsem ani jedno.
Ale někde v té nekonečnosti dní o samotě jsem zjistila, jak moc dobře mi dělá, když si můžu najet na jasně daný režim, ve všem si udělat pořádek, zútulnit si byt a mít ze sebe radost.
Karanténa mi přinesla 5 malých, ale zásadních věcí, o kterých jsem vlastně ani nevěděla, že dokážu ocenit.
1.) Online kurz: Yale University The Science of Well-being
Yale nabízí řadu online kurzů pro lidi z celého světa, v nabídce je i jejich populární "Psychologie štěstí" neboli The Science of Well-being. Jak už název napovídá, vědecké týmy (nikoli samozvaní guruové, šamani, kněžky a koučové) se už řadu desetiletí zabývají výzkumem štěstí - tedy co lidi dělá o něco šťastnějšími a PROČ je to dělá šťastnějšími.
Věděli jste například, že s určitým nastavením, zda si život budete užívat nebo jej protrpíte, zda budete optimistou či pesimistou je z 50% vrozených, ale ze 40% se o váš životní pocit postarají vaše aktuální myšlenky, činy, postoje a názory? Ptáte se, co je zbývajících 10%? To je těžký osud: zranění, ochrnutí, smrt blízkého. Ukazuje se tak, že těžký osud nás ovlivňuje pouze z deseti procent. Zbytek je v naší hlavě.
Zajímavými informacemi to tu jen překypuje. Kurz vysvětluje zákonitosti naší mysli docela jinak, než většina new-age knih a vysvětluje, proč naše mysl, vzpomínky a intuice fungují tak, jak fungují. Zároveň ukazuje, jak do našeho denního režimu vtěsnat dobré návyky, které nám zkvalitní život a postarají se o pocit většího naplnění.
Navíc si poslechnete krásnou angličtinu a možná se přiučíte i pár nových slovíček.
Kurz je v nabídce i zdarma (a ještě si budete připadat jako Rory Gilmorová)
2.) Stará dobrá slovíčka
Už první víkend karantény jsem se vrhla na třídění. Třídím pravidelně kosmetiku, šatník, ale roztřídit veškeré dokumenty a papíry, do toho se mi, přiznávám, dlouho nechtělo. Teď byl čas. Byl to úlevný proces, ale hlavně: víte, co jsem našla?
Anglický slovníček, když jsem studovala na cambridgské zkoušky! A to je poklad všech pokladů. Veškeré mé dávné znalosti, za které jsem kdysi v Itálii utratila celý majlant, a dnes už si pamatuju zlomek. Jak se říká, že nejlepší investice je do vzdělání, tak já říkám, že vzdělání lze velice snadno zapomenout. Důkazem je mi právě tenhle růžový sešit. Dala jsem si ho na noční stolek a každý den, než zavřu oči, si projedu aspoň 5 slovíček - oprašuju, co jednou v té hlavě bylo. A mám pocit, že už nejsem tak moc marná.
3.) Manuální práce: bílení
Nikdy jsem nepatřila mezi hospodyňky a doma jsem trávila jen minimum času. Nikdy mi úplně nezáleželo na tom, v čem žiju, ale jak žiju. I to "v čem" se s přibývajícími léty začalo měnit a teď chci žít jen tam, kde je mi dobře.
Pustila jsem se tak do mnoha oprav - nedokonalosti na zdi jsem zasádrovala, se ségrou vybílila, pustila se do přesazování kytek, čištění odpadu, do řady nedodělávek, které čekaly jen na to, až bude čas. A povedlo se! Ze svého seznamu úprav jsem postupně každý den něco odškrtávala, až jsem se musela poplácat po zádech, že je všechno hotovo!
Jediné, co mi nedělá dobře na duši je to, že to není vidět. Nebo že se tu furt sám od sebe generuje bordel.
4.) Žádná švadlenka, ale babička!
Začátkem karantény jsem vytřídila jak oblečení, které pošlu dál, tak oblečení, které potřebuju dát švadleně. Občas jsem se až příliš nechala unést výhodným nákupem ze skvělého materiálu (v second handu), až jsem přehlídla ten nepatrný detail, že mi daný kousek tak docela nesedí.
Měla jsem tak hromádku sukní, šatů i kalhot, kde jsem potřebovala vyměnit zip, zúžit pas, zapošít, zkrátit...
Švadlenky měly zavřeno. Ale moje babička má stále dveře otevřené a ruce zlaté, a tak jsem ji o to poprosila a navezla jí celou hromádku. Babička si u toho pobrukovala a postarala se mi o prvotřídní kousky, které teď budu tahat až do roztrhání! Mám je prakticky upravené na míru.
5.) Netflix dokumenty, Aerovod a knihy
Karanténa přišla v době, kdy jsem měla jít na spoustu divadelních představení, na která jsem se těšila. Že jsou zavřená kina by mi tolik nevadilo, nejvíce jsem pocítila zavření divadel a kaváren. Doma jsem se sice naučila dělat v presovači relativně chutnou kávu, přesto chodím do své oblíbené Mana Café pro cappuccino.
Ale zpět ke kultuře. Nepěkně jsem po večerech propadla Netflixu, předplatila si i Aerovod, kde je řada úžasných dokumentů i celovečeráků, ale dala si slib, že pro mě televize neexistuje 5 dní v týdnu. Tedy pět dní v týdnu si čtu, dva dny se koukám na film. Dovolila jsem si jedinou výjimku: dokumenty o módě či životním prostředí, které můžu sledovat jednou týdně.
Možná jsem trochu autista, ale tenhle pořádek, kdy vím, kdy co můžu, mi dělá dobře. Nevymlouvám se a jedu podle předem dohodnutého plánu. Je to taková malá berlička, jak přečíst co nejvíce knih a přitom si dopřát nějaký guilty pleasure.
Ve finále tak můžu mluvit o pěti radostech, které mi zpříjemňovaly karanténu.
A možná jsem vůbec nic zásadního nevymyslela (to přenechávám vizionářům, géniům a umělcům), ale naučila jsem se, co mi dělá dobře.
A to vůbec není málo.
Je něco, co karanténa udělala pro vás?
LvK
