Období ticha



Když jdu spát, musím mít všude zavřené dveře na kliku, zatažené rolety, závěsy a litou tmu, kterou mi dodává černá maska na oči, bez níž neusnu, a hlava dobře ukrytá pod peřinou. Když spím, musím být zakuklená jak housenka, které je nejlépe, když má tělo sevřené rovnou několika vrstvami peřin, neboli ochranného materiálu a tepelné izolace, když na ní nikdo nesahá a nesnaží se ani pohladit. Až v karanténě mi došlo, že tuhle uzavřenost nemám pouze když jdu spát. 

Je to nová příležitost. Uspěje každý, kdo má co říct a kdo krizi kreativně využije a objeví nové možnosti, říkají o nadcházející koronavirové krizi. 

Jako na potvoru na mě zrovna v době karantény, kdy všichni vymýšleli, jak své služby nabídnout v nové situaci, padlo období ticha. 

Už to znám. 
Období ticha přichází pokaždé, když prožívám něco niterního. 
Vlastně žiju docela stejně jako kdykoli předtím, pracuju úplně stejně, jen o tom nechci mluvit. 
O sobě taky nechci mluvit. 
Mluvte vy. Ze mě stejně nic nedostanete: v období ticha nerada cokoli vyprávím a sdílím. 

Jak se máš? je otázka, na kterou mám připraveno spoustu odpovědí, jen žádná z nich není úplně ta správná. Čím víc se uzavírám sama do sebe, tím víc přemýšlím a mluvím v příbězích, které si umím vypointovat tak, jak zrovna chci. Ne tak, jak je doopravdy cítím. 

Pokud byste taky mohli přispět svou troškou do knihy "Ze života introverta," tak víte, o čem mluvím. 
Já se teď však rozhodla i přes období ticha mluvit víc. Naučila jsem se necuknout a říct i nepříjemnou pravdu. Cítím se, jako by mi - zatímco spím - roztáhli rolety, pustili na mě sluníčko a otevřeli dveře, ale ten průvan nepříjemnosti zvládám. 

Pokud byste svou troškou do knihy introvertů přispět nemohli, pak s námi introverty a introvertkami, prosím, mějte strpení. Nejsme ledové královny. Nejsme odosobněné. Nelžeme. A to, že vám něco neřekneme, si vůbec neberte osobně. Určitě bychom rády, ale nejde to. Nejde vydat ani hláska z toho, co je osobní a niterní. 

Ale já se každý den vědomě překonávám. 
A možná nepřežiju nadcházející krizi, protože jsem za tu dobu nic převratného nevymyslela, ale zase jsem načetla spousty odborných knih a dělala tu každodenní mravenční práci, která není vidět, ale je znát. 

Není to vidět, ale je to znát. 
To se, věřím, vždycky bude hodit. Zvláště nám introvertům!
LvK


4 nejlepší opalovací krémy letoška: přírodní a bez nano-částic!


Byť to letos nevypadá na exotickou dovolenou, téma zdravého opalování si i přesto zaslouží naši pozornost. Pořád je možné, že si dva prázdninové měsíce můžeme užít dostatek slunečních paprsků  a spálit se i v našich končinách. 

Jaké jsou rozdíly mezi přírodními a syntetickými filtry? 
A mezi UVA a UVB záření? 
Podle čeho vybírat opalovací krémy a kde sehnat péči bez nano-částic? 

Nejsem úplně zastánce celoročního mazání se krémy s SPF, zvláště pak s chemickými filtry. Jednak je tu potřebná produkce vitamínu D, který nám zvláště v zimě chybí, a jednak i proto, že pokud si hýčkáme kožní film, který se mimo jiné stará i to, jak naše kůže bude propustná, tak jsme mnohem odolnější nejen vůči slunečním paprskům. 

Opalování je druhou stranou péče o pleť a přílišné grilování urychluje jak předčasné stárnutí pleti, tak i vznik pigmentových skvrn. O rakovině kůže ani nemluvě. Slunci se člověk ale nevyhne ani ve městě. 

UVA záření

Proniká do pokožky hlouběji než UVB záření a je zodpovědné za předčasné stárnutí, vznik vrásek a pigmentových skvrn. Nezpůsobuje spálení, ale ovlivňuje elasticitu pleti. 

UVB záření

Způsobuje hnědnutí a samozřejmě i zarudnutí a případné spálení kůže. Dává se do souvislosti s rakovinou kůže.

SPF

Většina opalovacích krémů odfiltrovává a chrání před UVB paprsky, které - narozdíl od UVA paprsků - částečně filtruje už ozónová vrstva. Údaj o SPF tak automaticky neznamená, že nás krém chrání i před UVA paprsky. Aby toho nebylo málo, máme tu ještě opalovací krémy s přírodními a syntetickými filtry. 

Syntetické filtry (např. oxybenzone, octinoxate...) pronikají do těla, a tak vám každý výrobce řekne, že musíte počkat 20 minut, než vyběhnete na sluníčko. Oxybenzone se podle amerických výzkumů objevil v mateřském mléce až u  96% žen, což je dost alarmující číslo. Mluví se o něm totiž jako o hormonálním disruptoru, který ovlivňuje tvorbu estrogenu. Přemíra estrogenu v ženském těle je pak zodpovědná za mnoho problémů jak s cyklem, tak plodností. Když k tomu přičteme, že u syntetického filtru vzniká působením vysokých teplot chemická reakce, je nasnadě, že raději sáhneme po bezpečnější alternativě: 

Přírodních filtrech! Přírodní filtry (Zinc Oxid, Titanium Dioxide) se naopak do těla nevstřebávají. Ihned poté, co se jimi namažete působí jako zrcadlo a sluneční paprsky odrážejí. Chrání navíc před UVB i UVA zářením. Ale aby to nebylo moc jednoduché, je tady téma nano-částic. Ty mohou být tak malé, že projdou buňkou kůže a nikdo dodnes pořádně neví, kde se v těle ukládají. Tělo je totiž přirozenou cestou vyloučit nedokáže. 

Jaké opalovací krémy tedy hledat? 

Za mě určitě s přírodními filtry a bez nano-částic. Jestli máte přírodní opalovací péči stále zafixovanou jako šíleně tuhé bílé zinkové masti, které nerozetřete ani za pomoci dalšího páru rukou, pak vězte, že tyhle doby jsou naštěstí už dávno pryč. V nabídce je nepřeberné množství kvalitních, zdravých a příjemných krémů a sprejů, co nezanechávají bílý film na kůži, jsou voděodolné, s jemnou vůní nebo klidně i hypoalergenní. 

Tento rok mě mile nadchly tyto značky. Splňují veškeré mé požadavky na čistotu složení a ještě dokonale chrání, voní, skvěle se roztírají: 




Pleťový krém na opalování mi přijde naprosto zásadní. Kromě ochrany totiž musí skvěle fungovat i s případným make-upem a neměl by nijak ovlivňovat jeho výsledný odstín. Proto musím vyseknout obrovskou poklonu Naturalis Bio krému na obličej SPF 30, který je lehký složením, doslova hydratační krém, který nezanechává ani bílé skvrny, ani pocit mastnoty. Je lehoučký, zcela bez zabarvení a ještě božsky voní - vlastně jako celá Naturalis řada. Make-up na něj skvěle drží, a tak jej můžete vzít s sebou na pláž i do města! 



Velice příjemné mléko na opalování se podařilo vyvinout české značce Amazinc, která nabízí celé portfolio opalovacích prostředků na bázi zinku, které lze použít jak do města, tak při surfování nebo do extrémních podmínek hor. Opalovací mléko Amazinc! s SPF50 má poměrně neutrální vůni, ale zamilujete si konzistenci: díky mandlovému, jojobovému, olivovému oleji, mandlovému vosku a třeba ještě oleji z pšeničných klíčků vznikla lehká emulze, která se skvěle roztírá bez bílého filmu, přitom pokožku pěstí, chrání, vyživí a neumastí - lze jej tak použít i na obličej! Je balen bez plastu, v kartonovém papíru a hliněné lahvičce. 




Pokud preferujete opalovací oleje, značka Biosolis nabízí Hydratační a sublimační opalovací olej SPF20 s certifikátem EcoCert. Kromě obličeje jej používám na celé tělo, zvláště nohám olej sluší, a překvapil mě spolehlivou ochranou téměř po celý den. Jsem ten typ, kterému SPF 20 bohatě stačí, zvláště na pobíhání po městě, a tak si v něm jedu už druhé léto!




Často ve výběru kosmetiky sahám po dětské verzi, jelikož jde o výrobky pro tu nejcitlivější možnou pleť. Weleda Dětské mléko Sensitive SPF 30 nabízí tělové mléko bez parfemace, které se zpočátku může zdát jako příliš bílé, ale pro svou konzistenci - kdy se jedná o mléko, nikoli tuhý krém - jej bezproblémů zvládnu rozetřít bez bílého filmu. Neulpívá na pokožce a hned po natření se mohu obléct. Chránil mě po celý den. Jako pečující látky obsahuje kokosák, bambucké máslo a slunečnicový olej. 




Naturalis Bio aloe vera gel mi nesmí v lékárničce chybět už dlouhá léta. Jistě jsem o něm několikrát psala. Je zařazen do opalovací péče, jelikož dokáže rychle zregenerovat spálenou a loupající se pokožku a poskytnout jí úlevu i tím, že chladí. Já se nespálila - díky opalovací péči - už řadu let, ale mockrát se mi osvědčil při hojení puchýřů, rozbitých kolen, rozdrápaných strupů a dalších bolístek. Nevysuší, ale zatáhne a zahojí! 

Doufám, že vám některé tipy budou užitečné! 
Krásné léto, 
LvK

Odličovací rituál: hydrofilní oleje a květové vody


V odličování a čištění pleti razím stále stejný názor, který se léty nezměnil: tedy že nejšetrnější odličování, které nijak nenarušuje kožní film, je oleji. Nebo klidně olejovými balzámy s dočištěním například květovou vodou či tonikem. 

Nepoužívám přitom vatové tamponky, které svádějí k tomu přitlačit pokaždé, když řasenka nejde dolů. Vždy nanáším pár kapek oleje na vlhkou pleť a jemně prsty vmasírovávám, čímž se rozpouští jak nečistoty rozpustné ve vodě, tak v tuku a tím i řada voděodolných a neslíbatelných líčidel. Konjak houbičkou pak odstraním nečistoty a jedním tamponkem jen dočistím květovou vodou. 

Období s rouškou mě pak přimělo změnit pleťovou péči - nejdříve se mi pod rouškou dělal lišej, nyní zase pokaždé, když roušku nasadím, vykvete nějaká velká "radost" v podobě akné. 

Z odličovacích olejů pro normální až sušší pleť jsem tak přešla na hydrofilní oleje pro aknózní pleť. 
Hydrofilní oleje? Ano! Skvěle odlíčí, vyčistí, nevysuší a pro použité emulgátory se smyjí, aniž by po nich pokožka zůstala mastná. Jsou tak prakticky multifunkční - lze jimi nahradit i klasické mýdlo či sprchový gel. Éterické oleje v nich obsažené pak v malém množství zůstávají na povrchu pokožky a tam stále působí i po umytí. 

Zkuste si HY olejem umýt ruce či jej vzít do sprchy, po použití nezůstanete mastní, a přitom pokožka bude dokonale vláčná, vyživená a nebude potřebovat dalšího mazání. 

1. krok k odlíčení - hydrofilní olej na vlhkou pleť. Vytvoří emulzi, která dokonale vyčistí, přitom nenaruší kožní film. 
2. krok - květová voda, kterou pleť jemně dočistím! 


Hydrofilní oleje v péči o aknózní pleť


Mastné a problematické pokožce se často doporučují mýdla, která mají pomoci s nadměrnou tvorbou kožního mazu tím, že pleť vysuší. Nikdy jsem toho příznivcem nebyla. Ale vsadila jsem na hydrofilní olej Nobilis Tilia s tea tree. Úleva přišla už po prvním večerním rituálu, kdy do rána vyschly veškeré boláčky a daleko rychleji se tak nastavil proces hojení. 

Hydrofilní olej považuji za první krok k péči o pleť všeobecně. Teprve až po správném odličování by měl na řadu přijít výběr pleťové péče. Často investujeme hodně peněz do úžasných krémů a čištění pleti příliš neřešíme. 

K závěrečnému dočištění sahám po Květové vodě z heřmánku, která rovněž podporuje rychlejší hojení zánětlivých míst. Pomáhá i při podrážděné pokožce! 

Hydrofilní oleje v péči o suchou a zralou pleť


Až donedávna jsem přitom používala hydrofilní olej s Růží a mimózou, který mimořádně voní, regeneruje a pro změnu pěstí pleť normální, sušší a zralou. Ocení jej i pokožka citlivá, spálená od sluníčka i pokožka dehydratovaná. Svou vůní pak udělá z odličování voňavý rituál, který lze podpořit květovou vodou z růže. 

Květová voda je hydrolátem - v tomto případě - růže damašské a neobsahuje žádné další složky, alkohol ani konzervanty. Lze ji tak použít na mnoho způsobů: k osvěžení, k dočištění pleti, k zafixování make-upu, dá se dokonce i pít či jí dochutit limonády, je prospěšná i ve formě obkladů a je určená i pro tu nejcitlivější pleť - takže klidně i pro miminka. 


Znáte hydrofilní oleje od Nobilis Tilia? 
Který máte nejraději?
LvK

Jak vznikal charitativní kalendář Jsem žena #jsemevropa


Téma #girlpower není něco, čím bych se chtěla ohánět.
Základní práva, slušnost a vzájemnou podporu nás žen nepotřebuji dávat do slov ani hashtagů.
Miluju však životní příběhy žen, které ve své době něco dokázaly, zbouraly řadu společenských předsudků, změnily dějiny nebo svou tvorbou zásadně ovlivnily vnímání dané doby. 
Když tak přišla možnost zobrazit jednu takovou významnou osobu evropských dějin - polskou malířku Tamaru de Lempickou - byla jsem nesmírně polichocena.

Projekt Jsem žena #jsemevropa, jehož iniciátorkou je Lilia Khousnoutdinová, vystudovaná historička, v něm oslavuje ženy a sestavila charitativní kalendář 13 ženských hrdinek Evropy napříč staletími. Celý kalendář na rok 2021 má jednak charitativní přesah: výtěžek si rozdělí AutTalk Katky Sokolové, BeCharity Báry Nesvadbové a Krása Pomoci Taťány Gregor Brzobohaté, druhak nás má seznámit s ženami, které nám možná nejsou tak dobře známé, přesto mají fascinující osudy, na něž by se nemělo zapomenout.

A navíc bude celý kalendář esteticky dokonalý, že ano.
Pojďme se podívat na backstage fotky 13 českých žen, které fotila Ivy Morwen, o make-up a vlasy se starala Koki a Dáša Kršková.


Mou komplet vizáž měla ve svých rukou Koki, s níž jsem se viděla poprvé.
Udělala ze mě Tamaru, tedy femme fatal první půlky 20. století: líčení bylo doslova filmové a pokládané vlny skvostné. Fotky vznikaly v sochařském ateliéru MgA. Martina Žáka. A už to byla nádhera!

Jako Tamara de Lempicka

Fotilo se vždy několik variant - u bohémské Tamary de Lempické to byly buď samostatné portréty anebo fotografie v ateliéru s nahou ženskou siluetou v pozadí. Sama jsem zvědavá, který záběr bude nakonec ten výsledný!

Hodně zvědavá jsem i na výsledek u dalších žen, některé jsem v jejich "přestrojení" téměř nepoznala.

Kateřina Sokolová jako ARTEMISIA GENTILESCHI
Patricie Pagáčová jako JULIANNA GÉCZY
Vlastina Svátková zobrazuje TERÉZU NOVÁKOVOU
Anna Polívková za VĚRU ČÁSLAVSKOU
Bára Nesvadbová: MARIE STOPES
Lenny Trčková: ANNA HONZÁKOVÁ
Taťána Gregor Brzobohatá: BERTHA VON SUTTNER
Olga Lounová: IRENA SENDLEROWA 
SHARLOTA: Matylda z Canossy
Mariana Prachařová: SVATÁ ANEŽKA ČESKÁ
Gabriela Partyšová: SVATÁ LUDMILA
Lilia Khousnoutdinova: EURÓPA
Nemůžu se dočkat, až budu kalendář držet v ruce (do té doby, slíbila jsem si, si načtu životopisy výše zmíněných žen, jejichž životy neznám.)
Jak se vám líbí fotky ze zákulisí?
LvK

Co jsem se naučila na kurzu burlesky!


Když jsem loni na podzim navštívila Bohemian Bourlesque Festival, záviděla jsem burleskám dokonalou vizáž, nádherné prádlo, podvazky, punčošky a smyslnost, kterou uměly na pódiu rozehrát.
To jsem ještě nevěděla, že vyhraju v tombole samotný kurz burlesky od Angelicy G. L Amour a taky si nasadím podpatky, natáhnu rukavičky, přehodím přes sebe péřové boa a budu se učit ladným pohybům a hýbat se tak, abych dostala obecenstvo do varu!

Na kurzu naštěstí zatím žádné obecenstvo není, jen zrcadlová stěna, ve které kontroluju nejen pohyby, které se mám učit, ale i výraz obličeje, který by měl flirtovat, svádět, bavit, v každém případě by měl reagovat na publikum.

To jediné, řekla bych, mi jde. Výrazy obličeje umím. Umím humorné tváře, vážné, svůdné, zvláště enormně dobře mám nacvičenou bitch face.

Zbytek choreografie, která učí a objasňuje základy úspěšné burlesque show - a to často do rytmu Caro Emerald či Postmodern Jukebox - učí chůzi na podpatcích, taneční kroky i základní pohyby, které, řekněme si to naplno, vycházejí z těch kopulačních.

Jsou také velice příjemné. 
Občas sice třesu jinými partiemi, než bych měla a jindy zase určité partie roztřást nedovedu, ale přesto se kroutím do rytmu a těším se, až budeme svůdně zuby stahovat rukavičky, abychom je mohly nonšalantně odhodit do dáli, nebo si s nimi pohrály tak, jak nám fantazie dovolí.

Na kurzu nás je pět a je to taková česko-anglická komunita. 
Angelica prokládá jednotlivé taneční prvky zajímavostmi i historií burlesky, odkazuje na tradiční disciplínu - tedy velice sofistikovanou a noblesní - apeluje však na to najít si vlastní styl, vlastní image/osobnost a osobitost, vlastní přednosti.

Celé mě to baví, až mě to samotnou překvapuje.
Vím sice, že sama nedokážu nikde vystupovat, protože já se stydím svléknout i sama před sebou, ale dělá mi to dobře: učím se ladným pohybům, které se neztratí ani v běžném životě, protahuji se a učím se, jak pracovat s tělem tak, abych jej ukazovala jen z těch lichotivých úhlů. Po 90 minutové lekci mám navíc druhý den pocit, jako bych prosouložila celou noc: jop, trénuje to ty správné svaly!

Moje svůdnost je spíše taková zatím neohrabaná a nejistá, ale jistě bych byla femme fatal, kdybych snad zvládla odhodit stud a tedy i většinu svého oblečení.

Byl to velice sexy kurz. Dělal mi dobře na těle, na duši, na sebevědomí.
A naučil mě mimo jiné sundavat rukavičky takovým způsobem, že se sama červenám. 
Doporučuju! 

A to jsem původně v tombole chtěla vyhrát punčošky...
LvK


5 minutové líčení v době rouškové



Doba roušková mi změnila pleť. 
Nebo spíše: začala způsobovat akné po šířce roušky a postarala se o nepěkný lišej. Až se kompletně vyhojí, ukážu na produkt, který mi pomohl a teatrálně zakřičím: To je on! 

Díky době rouškové jsem se však prakticky přestala líčit, zatěžovat vlasy každodenním horkým vzduchem a pokud už se kdy potřebuju upravit, vyhrála u mě dobrá pleťovka a přirozeně zvýrazněné oči.

5 minut a jdu! 

Silná pětka Und Gretel - transparentní pudr, tužka na obočí se štětečkem, krémový korektor, řasenka a bronzový oční stín

Pokud potřebuju do pěti minut vyběhnout, začnu - chtě nechtě - korektorem, kterým zamaskuju všechno to, co se aktuálně vytvořilo pod rouškou. A na lišej funguje korektor pouze krémový, který jej nevysuší, zakryje a částečně nahradí make-up sjednocením pleti. Osvědčil se mi Tunkal 01 od Und Gretel, který případně jen lokálně přepudruji transparentním pudrem ILGE, jenž mimo jiné pomáhá i na hojení kožních zánětů či ekzémů.
Důvod? Vysoký obsah protizánětlivého, hojivého a zklidňujícího heřmánku. Osvědčil se mi tak nejen pro absorbci potu a zmatnění pokožky, ale lokálně právě na akné.

Samozřejmostí je pak zvýraznění očí řasenkou - tady zůstávám věrná stále Darkest Black 02, která má jednoduchý štěteček, poradí si tak i s mými krátkými řasy a dokáže je perfektně oddělit (většině lidí je dokáže i natočit, ale to mě nezvládnou ani kleštičky, takže marná sláva!)

Obočí dokresluji už jen lehce a jen o odstín. Čím jsem starší, tím spíše zesvětluji. Navíc jsem v karanténě po létech sáhla na tvar obočí, lépe řečeno jsem sáhla po pinzetce, a s novým užším "sestřihem" dotvaruju jeho tvar tužkou na obočí Und Gretel Sprusse Taupe 03, která vypadá velice přirozeně (je o několik odstínů světlejší než vlasy, přesto o něco tmavší, než mé obočí.)

A když mám náladu, což je občas fajn mít i přes veškerý sociální distanc náladu na to hezky se nalíčit, sáhnu po krémové oční tužce LUK bronze 01 a zvýrazním s ní celé oko - od spodní linky až po lehký oční stín s shimmerem, který rozetřu do ztracena po pohyblivém očním víčku. Je to velice přirozený bronzový stín, který nenápadně, přesto viditelně, dodá oku jiskru a podpoří jeho tvar.

Toť vše. Zbytek až po době rouškové, po létě. Do té doby méně je více! 
LvK

Foto: Vojta Resler

5 věcí, které jsem se naučila jen díky karanténě!


Karanténa pro mě byla naprostým životním restartem, který jsem tolik potřebovala a zároveň digitálním detoxem, který jsem potřebovala ještě o fous víc. Neozývala jsem se a vysloveně mi to dělalo dobře na duši. Oplakávala jsem odchod dědy a loučila se s řadou dalších věcí a s řadou dalších lidí. Prožila si maximální sociální distanc - v karanténě jsem byla většinou zcela o samotě a celé dny jsem třeba ani nikoho neviděla a s nikým nepromluvila - a taky jsem hodně spala. 

Původně jsem doufala, že během celé karantény něco zásadního vymyslím. 
Něco, za co jednou budu vážně vděčná.
Jak už to tak bývá - to se stává umělcům, vizionářům nebo kreativcům.
Očividně nejsem ani jedno.

Ale někde v té nekonečnosti dní o samotě jsem zjistila, jak moc dobře mi dělá, když si můžu najet na jasně daný režim, ve všem si udělat pořádek, zútulnit si byt a mít ze sebe radost. 

Karanténa mi přinesla 5 malých, ale zásadních věcí, o kterých jsem vlastně ani nevěděla, že dokážu ocenit.

1.) Online kurz: Yale University The Science of Well-being


Yale nabízí řadu online kurzů pro lidi z celého světa, v nabídce je i jejich populární "Psychologie štěstí" neboli The Science of Well-being. Jak už název napovídá, vědecké týmy (nikoli samozvaní guruové, šamani, kněžky a koučové) se už řadu desetiletí zabývají výzkumem štěstí - tedy co lidi dělá o něco šťastnějšími a PROČ je to dělá šťastnějšími.

Věděli jste například, že s určitým nastavením, zda si život budete užívat nebo jej protrpíte, zda budete optimistou či pesimistou je z 50% vrozených, ale ze 40% se o váš životní pocit postarají vaše aktuální myšlenky, činy, postoje a názory? Ptáte se, co je zbývajících 10%? To je těžký osud: zranění, ochrnutí, smrt blízkého. Ukazuje se tak, že těžký osud nás ovlivňuje pouze z deseti procent. Zbytek je v naší hlavě.

Zajímavými informacemi to tu jen překypuje. Kurz vysvětluje zákonitosti naší mysli docela jinak, než většina new-age knih a vysvětluje, proč naše mysl, vzpomínky a intuice fungují tak, jak fungují. Zároveň ukazuje, jak do našeho denního režimu vtěsnat dobré návyky, které nám zkvalitní život a postarají se o pocit většího naplnění. 

Navíc si poslechnete krásnou angličtinu a možná se přiučíte i pár nových slovíček.
Kurz je v nabídce i zdarma (a ještě si budete připadat jako Rory Gilmorová)

2.) Stará dobrá slovíčka


Už první víkend karantény jsem se vrhla na třídění. Třídím pravidelně kosmetiku, šatník, ale roztřídit veškeré dokumenty a papíry, do toho se mi, přiznávám, dlouho nechtělo. Teď byl čas. Byl to úlevný proces, ale hlavně: víte, co jsem našla?

Anglický slovníček, když jsem studovala na cambridgské zkoušky! A to je poklad všech pokladů. Veškeré mé dávné znalosti, za které jsem kdysi v Itálii utratila celý majlant, a dnes už si pamatuju zlomek. Jak se říká, že nejlepší investice je do vzdělání, tak já říkám, že vzdělání lze velice snadno zapomenout. Důkazem je mi právě tenhle růžový sešit. Dala jsem si ho na noční stolek a každý den, než zavřu oči, si projedu aspoň 5 slovíček - oprašuju, co jednou v té hlavě bylo. A mám pocit, že už nejsem tak moc marná. 

3.) Manuální práce: bílení


Nikdy jsem nepatřila mezi hospodyňky a doma jsem trávila jen minimum času. Nikdy mi úplně nezáleželo na tom, v čem žiju, ale jak žiju. I to "v čem" se s přibývajícími léty začalo měnit a teď chci žít jen tam, kde je mi dobře. 

Pustila jsem se tak do mnoha oprav - nedokonalosti na zdi jsem zasádrovala, se ségrou vybílila, pustila se do přesazování kytek, čištění odpadu, do řady nedodělávek, které čekaly jen na to, až bude čas. A povedlo se! Ze svého seznamu úprav jsem postupně každý den něco odškrtávala, až jsem se musela poplácat po zádech, že je všechno hotovo! 

Jediné, co mi nedělá dobře na duši je to, že to není vidět. Nebo že se tu furt sám od sebe generuje bordel.

4.) Žádná švadlenka, ale babička!


Začátkem karantény jsem vytřídila jak oblečení, které pošlu dál, tak oblečení, které potřebuju dát švadleně. Občas jsem se až příliš nechala unést výhodným nákupem ze skvělého materiálu (v second handu), až jsem přehlídla ten nepatrný detail, že mi daný kousek tak docela nesedí. 

Měla jsem tak hromádku sukní, šatů i kalhot, kde jsem potřebovala vyměnit zip, zúžit pas, zapošít, zkrátit...

Švadlenky měly zavřeno. Ale moje babička má stále dveře otevřené a ruce zlaté, a tak jsem ji o to poprosila a navezla jí celou hromádku. Babička si u toho pobrukovala a postarala se mi o prvotřídní kousky, které teď budu tahat až do roztrhání! Mám je prakticky upravené na míru.

5.) Netflix dokumenty, Aerovod a knihy


Karanténa přišla v době, kdy jsem měla jít na spoustu divadelních představení, na která jsem se těšila. Že jsou zavřená kina by mi tolik nevadilo, nejvíce jsem pocítila zavření divadel a kaváren. Doma jsem se sice naučila dělat v presovači relativně chutnou kávu, přesto chodím do své oblíbené Mana Café pro cappuccino.

Ale zpět ke kultuře. Nepěkně jsem po večerech propadla Netflixu, předplatila si i Aerovod, kde je řada úžasných dokumentů i celovečeráků, ale dala si slib, že pro mě televize neexistuje 5 dní v týdnu. Tedy pět dní v týdnu si čtu, dva dny se koukám na film. Dovolila jsem si jedinou výjimku: dokumenty o módě či životním prostředí, které můžu sledovat jednou týdně.

Možná jsem trochu autista, ale tenhle pořádek, kdy vím, kdy co můžu, mi dělá dobře. Nevymlouvám se a jedu podle předem dohodnutého plánu. Je to taková malá berlička, jak přečíst co nejvíce knih a přitom si dopřát nějaký guilty pleasure.



Ve finále tak můžu mluvit o pěti radostech, které mi zpříjemňovaly karanténu.
A možná jsem vůbec nic zásadního nevymyslela (to přenechávám vizionářům, géniům a umělcům), ale naučila jsem se, co mi dělá dobře. 
A to vůbec není málo.
Je něco, co karanténa udělala pro vás?
LvK