 |
| Kabelky: Folbeur, outfit: LAHO ateliér |
Za normálních okolností, kdyby nebyl rok 2020, bych řekla, že mi dělá radost to, že je konečně léto. Je to doslova "moje období", i když jsem ironií osudu dítě prvního podzimního dne. Dlouhé večery, které běžně končím s posledním slunečním paprskem někde v parku, se mi teď staly dlouhými večery se zlomenou nohou a frustrací v posteli.
A tak i když mi půlka propršeného léta utekla, pořád se těším na tu druhou. A dělám si drobné radosti, kterými si kompenzuju nedostatek na čerstvém vzduchu:
- Sundali mi sádru! Noha je zdravá! Zahojila se rychleji, než jsme všichni předpokládali. Sádru jsem tak neměla 6 týdnů, nýbrž necelé čtyři. A to je radost obrovská. Jednak můžu pajdat do Grébovky a jednak si to můžu zdůvodnit tím, že jsem ještě mladice, která regeneruje rychle! Pravdou trochu je, že jsem do sebe rvala poměrně vysoké dávky kolagenu, takže mu musím trochu přiznat jeho část úspěchu!
- Radost mi dělá i nový byt, byť je to ještě holobyt. Když jsem se stěhovala do současného bytu, neměla jsem vůbec nic. I pánvičku a talíře mám tak dodnes zapůjčené. Je to tři a půl roku a mám radost, že dnes jsem ve zcela jiné životní situaci: můžu si dovolit zařídit celý byt a to bez kompromisů na kvalitu materiálu. Zrovna nedávno jsem si říkala, že bych se za to měla pochválit aspoň já sama.
- Velké uspokojení cítím nad každou pořádnou detektivkou, u které se bojím tak, že ještě ráno mám problém vylézt strachy z postele. Se stěhováním jsem se pustila do třízení všeho, knih nevyjímaje. Všechny přečtené jsem si schovávala v knihovně a...nikdy se k nim nevrátila. Bydlím přitom u parku, kde do knihovničky můžete odložit knihy a případně si nějaké vybrat. A tak jsem je poslala dál. Dvě poličky místa. Prostoru, který můžu využít pro všechno to nepřečtené.
- Pikniky! V době karantény byl piknik naše jediná možnost, jak si dávat pracovní schůzky a tento způsob se nám jaksi zalíbil. Sedneme si do parku, přineseme, co lednička dala (nebo nedala) a sedíme do setmění. A dokud nám nápady nevypoví službu.
- Schůzky. Byla jsem nadšená a překvapená, kolik lidí bylo ochotných přijet za mnou, když jsem měla sádru, abych nemusela pajdat daleko. A kolik lidí mi nabídlo pomoc se stěhováním, nákup i rozveselení. A já přitom všude mohla chodit pozdě a svádět to na svoje neohrabané berlení, takže se nikdo nemohl zlobit.
- Mám rovněž radost, že mi zlomený kotník bude navždy výmluvou při focení, proč nemám hubeňoučké nožičky modelek. Vždycky se budu moc vymluvit na nateklý kotník, protože "od tý zlomeniny to furt natejká, stačí trochu zapršet" a nemusím nikomu vysvětlovat, že holt mám od přírody nožičky jak dva buřtíčky a že cvičit a sportovat kvůli tomu vážně nehodlám!
- Macaron Petit Folbeur kabelky! Červená a oranžová! Je to malá módní radost v létě, kdy jsem ještě nevytáhla jediné letní šaty, přesto si chci dopřát aspoň zářivých barev, které mi zachrání outfit a připomenou, že pro mě léto teprve začíná. A pak...někdy na podzim, změním popruh a z cross-body kabelky bude psaníčko na všechny ty akce, na které se těším už teď.
- Radost mám z toho, že se snažím žít zdravě. Zdravěji. Když ležíte se sádrou a jste závislí jen na tom, kdo vám co nakoupí, lidi (sestra!) mají často tendence vám nosit něco na obalení nervů. Takže bochník chleba, který v životě nemáte šanci sníst do dvou dnů, čtyři koláče na snídani, na oběd osm kynutých borůvkových knedlíků a k večeři zase něco, z čeho zesílíte, protože "potřebujete mít sílu v rukou, když teď chodíte s berlema". Protože nerada vyhazuju jídlo, všechno jsem poctivě dojídala a jediná síla se mi usadila v sedavých partiích. Takže teď už sobotním koláčkům na nějakou chvilku odzvonilo! Minimálně do podzimu!
Čím si děláte radost vy?
LvK
LvK
