Kdybych měla rok 2021 označit jen jedním přívlastkem, zněl by: TERAPEUTICKÝ.
5 měsíců lockdownu bylo 5 měsíců o samotě. Nebo spíše sama se sebou. Bylo to úžasné! Myslím, že jsem ušetřila za meditace v Himalájích i roky terapií, protože být téměř půl roku více méně jen se svými myšlenkami (a spoustou knih) mě donutilo si celý svůj život - a nejen ten vnitřní - přenastavit. Být v tichu znamená prozkoumat a velice hlasitě poznat všechna zákoutí své mysli, na které v běžné rychlosti života nezbývá čas a pozornost.
Vyřešila jsem si spoustu věcí. Pochopila, co chci, co nechci a co potřebuju.
Myslím, že podobný restart by mi prospěl před mnoha lety. Nicméně, přišlo to samozřejmě v tu správnou dobu a pro příště vím, co mi pomáhá.
V životě se mi však nic zásadního neudálo. Nemůžu říct, že na rok 2021 budu vzpomínat jako na rok, který mi obrátil život vzhůru nohama. Vše plynulo pomalu, ale příjemně. Lhala bych však, že se nic zajímavého nedělo:
Štěně
Po dvou letech bez pejska jsem si ho zase pořídila. Byl to plán vzdálené budoucnosti, jednu říjnovou neděli jsem se jen tak ze zvědavosti koukla na inzeráty jorkšírů, abych se jen podívala, jestli jsou k dostání a kolik dnes stojí. Nechtěla jsem si hned štěně pořizovat. Zvláště ne na zimu - štěně se pořád musí venčit, aby se naučilo chodit ven, což jsem si chtěla nechat až na teplejší měsíce. Jenže mezi inzeráty byl jeden vymazlený pejsek, který se mi okamžitě zalíbil. Byla jsem přesvědčená, že už bude pryč, přesto jsem chovatelce zavolala. A pak nevím, jak se to stalo, ale v úterý jsem si vezla domů malého chundeláče, kterému nikdo neřekne jinak než tygr a jenž je dnes, po více jak dvou měsících, můj velký parťák! A nemusím asi dodávat, že pořízení pejska je to jediné, čím si za peníze můžete pořídit štěstí. Ticho, klid a samota jsou pro introverta fajn. Pokud je ovšem naruší psí ťapání po bytě, je to ještě lepší!
Nový byt
Ano, opět jsem se stěhovala. Že jsem byla v lockdownu zavřená sama doma vlastně není úplně přesné - žila jsem život svých hlučných, agresivních sousedů a prožívala domácí teror s nimi. Jelikož situace z jejich strany neměla řešení, paní se agresora bála, odstěhovala jsem se do klidného sousedství s milými sousedy.
Cestování
Loni jsem si splnila dlouholetá cestovatelská přání. Rovněž to bylo spontánní rozhodnutí. Jednou jsem ve zprávách slyšela, že Skandinávii sužuje vlna veder, a tak jsem se rozhodla se konečně vypravit tam, kam mě srdce táhlo už dlouhá léta. Jako první skandinávskou metropoli jsem chtěla vidět Stockholm a bylo to mých 5 nejkrásnějších dní roku. Jakmile na severu vysvitne sluníčko, doufám, že se tam vypravím znovu.
Relativně nepoznaná pro mě byla i Vídeň, byť mám Rakousko procestované, a tak jsem v srpnu vyrazila s kamarádkou na prodloužený víkend do rakouské metropole. Byla to dámská jízda a velká stylovka. Stihly jsme jen polovinu toho, co jsme si přály vidět, a tak je jasné, že i sem se musím brzy vrátit.
Do třetice jsem přítele vzala na svá nejoblíbenější místa v Rakousku. Jsou to místa jako Krimmelské vodopády, Hallstadt, vodní zámek Ort nebo Solná komora, ke kterým mě vážou vzpomínky už z dětství a ráda se na ně po čase nostalgicky vracím. A opět to bylo boží!
Na co jsem pyšná
Že já, celoživotní kavárenský povaleč, který sport považuje za sprosté slovo, jsem začala pravidelně cvičit. Jakmile v květnu otevřela fitka, běžela jsem jako první. A chodila tam denně. V momentě, kdy jsem se přestěhovala na novou adresu, jsem objevila vedle domu jógové studio, kam se snažím chodit rovněž vždy, když mi to čas dovolí. Někdy každý den v týdnu, jindy jen třikrát, ale chodím pravidelně a už se ani nemusím přemlouvat. Jóga mi velice pomohla od bolestí krční páteře a zlepšila celkovou mobilitu těla, na viditelné výsledky ale stále ještě čekám. Abych byla upřímná, doufala jsem, že po více jak půl roce intenzivního cvičení už budu mít tělo zpevněné a pěkné. Bohužel to říct ještě stále nemůžu. Nezměnilo se nic a v zázraky už vlastně ani nedoufám. Nicméně, tělo bez bolestí je stejně ten nejlepší možný výsledek a radost mám především z toho, že jsem překonala svůj odpor a lenost k čemukoliv fyzickému.
Kniha, která mě nejvíce ovlivnila
The School of Life: An emotional education od Alaina de Bottona. Je prozatím jen v angličtině a je to poměrně náročné čtení. K určitým pasážím se neustále vracím. Alain de Botton je švýcarský filosof, který vládne slovem a velice srozumitelně a zábavnou formou zprostředkovává myšlenky velikánů a nejrůznější filosofické směry zasazuje do kontextu moderní doby, vztahů a vražedného pracovního tempa. Nečekejte žádné ezoterické povídání, červenou knihovnu a přehnaný pozitivismus, naopak. Je to dokonale racionální, výjimečně trefné a místy bolavé. Proto je to tak osvěžující a potřebné!
V čem chci pokračovat v roce 2022:
Předchozí rok jsem měla opravdu pěkný. Předpokládám, že 22 bude o dost náročnější a těžší. Myslím, že finanční následky covidu teprve pocítíme, klidně se ale uskromním. Díky nové práci se letos chci soustředit na kreativitu a lepší organizaci času. Jen přeci chci načíst spoustu knih, ze kterých budu celý rok čerpat (loni jsem jich přečetla asi 50), pokračovat chci v józe a vím, že v létě budu potřebovat končit každý svůj pracovní den dlouhou procházkkou v Grébovce. To jsou ty věci, které si chci držet. Díky nim funguju. Určitě chci letos zvládnout aspoň některé série legendárního Sexu ve městě, který jsem vždycky viděla jen po kouskách a v obdobích, kdy jsem ho úplně nedokázala ocenit. Miluju však jejich styling, takže si to letos dám jako svou osobní lekci stylu!
Jaký jste měli rok? A na co se těšíte ve dvacet dvojce?
LvK
