NORDIC BEAUTY: Urtekram novinky


Dánská značka Urtekram (urte = bylinky, kram = objetí) patří mezi průkopníky a nejznámější příklad spojení severské krásy, minimalismu s přísnými standardy na udržitelnost a čistotu složení. Vznikla v 70. letech minulého století v Jutsku a dnes patří mezi nejoblíbenější značky nejen ve Skandinávii, ale i v celé řadě zemí střední a západní Evropy. Pakliže je Urtekram stálicí i ve vaší koupelně, pojďme se podívat na novou řadu Sweet Ginger Flower, tedy Jemný zázvor. 

Na testování mi přišly dva produkty: 


Urtekram Sprchový gel Jemný zázvor: kdo zná Urtekram sprchové gely ví, co čekat: příjemnou vůni, jemnou pěnu a následně vláčnou pokožku po koupeli. Ani Jemný zázvor není výjimkou. Možná vás tu překvapí vůně: u zázvoru si člověk představí štiplavost jako u silného zázvorového čaje. Urtekram však typickou zázvorovou vůni zjemnil zemitější pačuli, což je ve výsledku velice příjemná a unisex kombinace. Novinka s názvem START OVER má dodat energii k novým začátkům, přitom pohladit a pečovat i o suchou pokožku vysokou koncentrací aloe vera.

Velké překvapení, které od Urtekramu neznám, je Urtekram Tělový olej Jemný zázvor. Jaké bylo mé nadšení, když jsem roztírala suchý olej lehký jak pírko, jenž neumastil jediný kousek oblečení. Napoprvé možná budete mít pocit, že svou konzistencí ani olej nepřipomíná, ale pokožka těla vám připomene všechny jeho benefity: bude vláčná, hydratovaná, chráněná. Ještě nyní, když píšu tento článek, jsem si kápla tělový olej na suché ruce, které běžně promazávám mastnými krémy, a pozoruji, že jsou ruce vláčné, aniž by na pracovním stole umastili kus papíru. Z BIO rostlinných olejů tu najdeme například jojobu, mandli či oves se všemi svými zvláčňujícími vlastnostmi. Vůně u Tělového oleje je velice jemná, prakticky neznatelná - zázvor, pačuli a svěží citrusy - ano, ale jemně a neotřele. Bude vonět určitě i mužům. 

A nenechte se mýlit, obaly nejsou z plastu. Obaly jsou rostlinného původu, vyrobené z odpadu cukrové třtiny bez dopadu na produkci potravin. Místo vypouštění CO2, které poškozuje životní prostředí, pomáhá výroba z cukrové třtiny snižovat množství CO2. Každá tuna cukrové třtiny ve skutečnosti pohltí dvě tuny CO2 z životního prostředí.

Urtekram zásady: 


  • Certifikovány Ecocert Cosmos Organic

  • Certifikovány Vegan Society

  • 99-100 % přírodního původu

  • Biologicky odbouratelné formule

  • Balení na rostlinné bázi

  • Obnovitelná energie ve výrobě

A tak se tedy opět dostáváme k charakteristice celé značky: funkční, jednoduché, chytře vymyšlené a za skvělou cenu. 

Vyzkoušejte, pokud už znáte. Objevte, pokud jste zatím Urtekramem nepolíbení. 
Znáte novou zázvorovou řadu? 
LvK


Únor jedné Lucie


Když jsem si začátkem února naordinovala únor bez reklam, měla jsem v plánu více sdílet věci a příběhy ze života. Vzhledem k okolnostem už jsem nedokázala sdílet vůbec nic. Sociální sítě jsem vypnula, abych neustále zapínala zneklidňující zpravodajství, čímž jsem se zavřela v děsivém světě války a konfliktu a všechno ostatní se zdálo být příliš malicherné na to, aby to bylo řečeno. 

Obracím se k těm hezkým věcem, protože i ty tady stále jsou. Únor v první půlce byl daleko veselejší:

Co nejlepšího jsem slyšela:


Novinku od Stromae. Radost mi udělalo, že se po mnoha letech umělecké pauzy vrací s novou hudbou a že začátkem března mu vychází nové album. Už díky té dlouhé odmlce si od alba dost slibuju. 


Co mi udělalo největší radost: 


Opravdu krásný Valentýn, návrat na místa, která jsem vždycky měla ráda a znovusetkání s lidmi z dob dlouho minulých. Radost jsem měla i z toho, že jsem vše stíhala, protože to byl pracovně velice náročný měsíc. Když nepočítám poslední dny, kdy jsem konsternovaně nečetla nic jiného než zprávy ze světa, nedohonil mě pocit prokrastinace a to vždy bývá takové moje osobní vítězství. 

Co nejkrásnějšího jsem si koupila: 



Starožitné, zhruba 70 let staré zrcadlo. Hledala jsem ho dlouho - nechtěla jsem žádnou čínskou imitaci a jelikož nemám auto a neřídím, měla jsem jen omezené pole působnosti. Dlouho se zdálo, že se na mě štěstí neusměje, že už je přebráno a už se nikde na půdě neobjeví žádný poklad. A přesto se ukázalo. Náhoda tomu chtěla a vintage zrcadlo se objevilo přímo před nosem - ve Strakonicích, kam mi pro něj dojeli naši. Už mi visí na zdi a vypadá skvostně. Je to malá radost, co mi naprosto změnila interiér. 

Co nejzajímavějšího jsem zažila:


Produktové školení v Grandhotelu Pupp, kde mají značkovou CBD proceduru se značkou CANNOR. Připravit si prezentaci asi na 50 produktů mi trvalo trochu déle, než jsem si plánovala, ale kdybyste mě teď vzbudili v šest ráno, tak vám zpaměti odrecituju veškeré složení. Následný pobyt, wellness i masáž byl sladkou tečkou za celým dnem, který začal už v pět ráno. 

Co nejlepšího jsem pro sebe udělala: 


Dala si už zmiňovaný měsíc bez reklam. Původní odpočinek, který by měl znovu nastartovat kreativitu a dát hlavě odpočinout, se však opravdu nekonal. Nemám chuť příliš psát a dost bojuju s apatií, a tak mi teď pomáhají jasná zadání, uzávěrky a celkově řád, který mě udrží v pochodu. A to je teď, věřím, nejdůlěžitější.


Co dělalo v únoru radost vám? 
LvK


Gesta lásky

Jedním z důvodů, proč jsem si letos dopřála #ÚnorBezReklam bylo, abych se vyhnula veškeré komerci před Valentýnem. Nechápejte mě špatně, já mám Valentýn ráda. Všeobecně mám ráda každou příležitost k oslavě ve dvou, kdy se slavnostně oblečeme, já vyvětrám ty nejhezčí šaty a nejvyšší podpatky a uděláme si ten večer hezký i bez dárků.

To poslední, co bych si k Valentýnu přála dostat, by byl tolik inzerovaný vibrátor. V těsném závěsu by ho však následovala párová trička, párové trenýrky, srdíčkové polštářky a hrnečky s vyznáním lásky. Asi jediné, co bych vzala na milost, by byla kytka, dobrá bonboniera a láhev šampaňského. 

Ale co mám ráda - a Valentýn tomu nahrává - jsou gesta lásky. 
Nedávno jsem přemýšlela, jestli ta malá a každodenní gesta lásky umím postřehnout, jestli si je dokážu uvědomit, ocenit a radovat se z nich. Čím jsem starší, tím méně mi připadají důležitá slova, potažmo velká milostná vyznání, o to víc však oceňuji činy. Všichni dáváme svou lásku najevo jinak, zvlášť muži a ženy, a tak se snažím nelpět na svých představách. 

Otázka tak není CO k Valentýnu, ale JAK svou lásku vyjádřit.
A taky: jak vyznání lásky pochopit i bez všech těch srdíček, hrnečků, párových trenclí a...vibrátorů. 

Co máte v plánu vy? 
LvK

3 únorová předsevzetí

Suchý únor letos nedržím. Ale dala jsem si tři únorová předsevzetí, která si držím sama pro sebe, abych si vyčistila hlavu a přitom lehce snížila míru prokrastinace. Předsevzetí si vždycky dávám na kratší dobu kdykoliv během roku: kratší časové ohraničení je v mé hlavě totiž něco, co se dá snadněji "přetrpět" a tedy to poctivě dodržovat. Jakmile vidím břeh, je pro mě jednodušší plavat. A občas, třeba jako v případě jógy, zjistím, že to bylo fajn, dělalo mi to dobře a zůstanu u toho. 

A jsou to většinou maličkosti, nic zásadního, co by mi překopalo život, nicméně mi to vždycky udělá trochu radosti a ta už život přeci mění! 

1.) Únor bez reklam

Únor bez reklam jsem měla už před 2 lety a bylo to osvěžující. Žádné placené ani barterové reklamy na blogu či sociálních sítích mě doufejme donutí sdílet trochu více ze života. Méně zaplácávání prostoru a více promýšlení, tak to na mě posledně fungovalo. Z tohoto důvodu jsem nikdy nechtěla být blogerem na plný úvazek, jelikož bych ztratila velkou část svobody. Občas je fajn nechat koníček koníčkem a nedělat z něj práci, která má zaplatit veškerý život. Lepší je si z práce, která zaplatí veškerý život, udělat koníček. A právě práci tu teď chci více ukazovat. 

2.) Bez zpráv a diskuzí

Nejsem člověk, který by ze zpráv dostával úzkosti, a tak si k ranní kávě dopřávám svou pravidelnou dávku zpráv z domova i zahraničí. Je to rychlý proces, stejně jako u sítí, kde už většinou sleduju jen vizuální obsah, nikoliv text. Ale jakmile se přede mnou rozestře nějaká diskuze - a ty není snadné nečíst - už ty úzkosti mít začínám. Aby se ze mě nestal ještě větší cynik, než jaký jsem, rozhodla jsem se diskuze nerozklikávat a nečíst. Nečekám, že mi to přidá klidu na duši, nicméně doufám, že se mi aspoň po dobu jednoho měsíce nebudou prohlubovat vrásky!

3.) Bez hudby

Asi nejzásadnější předsevzetí, byť je maličké, je poslouchat místo hudby audioknihy. Mám tolik knih, které potřebuju přečíst (a čtu opravdu poctivě a hodně), ale potřebuju ještě "externí" pomoc ze sluchátek. A tak teď poslouchám s každým venčením, s každou procházkou, cestou tramvají i na obyčejný nákup. Je těžké si zvykat na mluvené slovo a ne oblíbený playlist, při promýšlení nákupu není jednoduché se plně soustředit, ale je teprve první týden února za námi a já už si odškrtla rovnou 3 knihy. Jednu papírovou, jednu ebook a jednu audioknihu. Jsem ovšem zvědavá, co se po měsíci bez hudby změní. 

Dáváte si vy nějaká předsevzetí i během roku? 
LvK

Foto: Lucie Baldé

Já, malej trendsetter


Já vím, že mi to nezůstalo, ale bývalo to tak. 
Mám několik prokazatelných (čti: zdokumentovaných) událostí z dětství, kde jsem určovala trendy. Třeba jako maškarní. 

Uznávám, že všechny ty princezny a berušky byly trochu fádní, ale to jsem byla ještě příliš malá na to, abych to brala vážně. Jediný kostým, který mě bavil, byla Pipi Dlouhá punčocha. Outfit jsem skládala dost dlouho na to, aby byl téměř identický. Copy trčící do stran měly zajistit drátky, které jsem měla vpletené ve vlasech a které ještě při odchodu perfektně držely. 

Jakmile jsem na maškarní - i s plyšovým panem Nelsonem - dorazila, ze zdrátkovaných copů zbyly dva zplihlé, smutné culíčky na straně, které už tenkrát dávaly tušit, že po zbytek života už to nebude lepší.

Když jsem dorostla do názoru, s beruškama a princeznama byl konec. 
Šla jsem za bojovnici Xenu. 
Máti mi ušila korzet a sukni s třásněmi, taťka mi ze dřeva vyřezal dýku a z plechového víčka od sušeného mléka čakram, tu kulatou bumerangovou zbraň, kterou Xena zabíjela. Tady už jsem zvolila pro jistotu černou paruku s ofinkou a nebojácně vyrazila. 

Ostatní berušky a princezny bledly závistí. Najednou žádná nechtěla bejt princezna. 
Ten rok jsem vyhrála 1. cenu za nejlepší masku. K mé velké nelibosti - a k nelibosti celé mé nebohé rodiny, která se na kostýmu podílela - jsem vyhrála křečka. To živé zvíře, které žije jen proto, aby vás v noci, až bude hystericky lítat ve svém kolotoči, mohlo budit. 

Někdo v životě vyhraje loterii, někdo hlodavce. 


Další rok to na maškarní byla samá Xena. 
Tak jsem šla za Esmeraldu a dělala, že je nevidím. 
Ale viděla a vnitřně jsem se tetelila blahem, že jsem trendsetter, jak by se řeklo dnes. Hantýrkou devadesátých let: že se opičí. 

A už tehdy jsem věděla, že to i za toho pitomýho křečka, kterýmu jsem celej půl rok jeho mizernýho života musela měnit piliny, stálo. 

PS: A ne, fotodokumentace by nebyla. 
PPS: A ano, s Esmeraldou jsem opět vyhrála. Dalšího křečka na půl roku. Devadesátky byly krutý i pro děti, nemyslete si. 

Za co jste na maškarní chodili vy? 
LvK

Nová akné řada od Nobilis Tilia: FUNGUJE


Nobilis Tilia loni uvedla celou řadu pro aknózní pleť a nazvala ji velice příhodně: Pověs akné na hřebíček. Jak už název napovídá, hlavní aktivní látkou je tu hřebíček. Umí opravdu vyřešit problém akné a tedy uhodit hřebí(ček) na hlavičku? 

Spoiler: během používání krému a fluidu, tedy téměř tři měsíce, se nevyklubal jediný pupínek a pleť se krásně vyhladila.

Ale vezměme to od začátku. Já se suchou pletí sadu na aknózní řadu nedokážu ocenit a tedy ani zhodnotit. Ponechala jsem si pouze Akné čistící gel s Akné pleťovou vodou, protože čistící péči mám od Nobilisky všeobecně ráda. Krém a fluid jsem přenechala sestřičce s problematickou pletí. 

Správně by samozřejmě měla testovat komplet řadu, protože čištění je zvláště u problematické pleti základ a často dokáže ovlivnit kvalitu pleti více než samotný krém. I přesto mi někdy po dvou měsících užívání sestřička psala, že neví, jestli je to těmi krémy, ale že se zatím nevytvořil jediný bolák. Přestože trpí na akné, má spíše sušší pleť, a tak měla ze začátku trochu obavy z velice lehké, hydratační konzistence. "Příliš jsem tomu nevěřila, ale pleť mi to hodně drželo. Tři měsíce ani pupínek nebo zánětlivé místo," psala. 

Co obsahuje hřebíčková péče za aktivní látky? 

  • Hřebíčkový éterický olej
  • Tea tree 
  • Aloe vera šťáva
  • Bisabolol (zklidňující složka)
  • Panthenol
  • Grapefruitový éterický olej
Výše uvedené ingredience obsahuje jak Akné fluid, který nanášíme jako první, tak Akné krém, který aplikujeme poté. Éterické oleje tu mají mimořádně silný antibakteriální účinek. Dezinfikují zanícená a zarudlá místa a podporují jejich rychlejší vyhojení. Jsou tak hlavními aktéry v boji s nečistou pletí a zanícenými ložisky. Oba produkty pak obsahují minimum olejů, aby nezatížily mastnou pleť. Jelikož jsem je nezkoušela, nepovím vám víc. 

Co jsem ovšem zkoušela - čistící gel, pleťová voda a SOS gel - mi vyhovovalo. SOS gel na lokální ošetření jsem si nechala a ten jediný stále mám. Přijde mi sice trochu moc tekutý, takže množstvím z jedné pumpičky ošetřím prakticky celý obličej, ale nestahuje, nevysuší, zarudlosti však nedá šanci. Mile mě překvapil i Akné čistící gel, který jsem používala ráno na mytí pokožky či večer k dočištění. Sice mi odlíčí i tekutou linku, ale není na odličování primárně určen, takže jakmile přijde do očí, může maličko pálit. 

Překvapil mě pak především tím, že ani suchou pleť nevysušil, naopak byla příjemně vláčná a svěží. Co mě opravdu nadchlo byla Akné pleťová voda s intenzivní vůní hřebíčku, kterou si budu kupovat nadále. Doporučila bych jí všem typům pleti, kterým květová voda nestačí a přejí si více tonizovat pokožku. Pleťová voda mi pleť dokonale dočistila bez sebemenšího vysušení. A bez kapky alkoholu. 

Pokud bych měla říct, čím začít, řekla bych čistící péčí + fluidem. Přidávat jednotlivé produkty lze vždy poté, co se člověku osvědčí, že mu nová řada dělá dobře. Přijde mi to jako dobrý základ, který by mohl přesvědčit i lidi, kteří už na akné vyzkoušeli téměř cokoliv. 

A pokud už řadu máte vyzkoušenou, budu ráda, když mi do komentářů dáte vědět, jaké jsou vaše zkušenosti.
LvK

DUBLIN v době covidu

Dostala jsem termín, který si mám rezervovat pro menší výlet, ale ještě týden předem jsem netušila, kam pojedu. Mělo to být překvapení do poslední chvíle, ale covidové restrikce a odbavení letu si žádaly moje číslo občanky a pasu, a tak se brzy ukázalo, kam se pojede: do Dublinu, druhé domoviny mého přítele, který v irské metropoli strávil téměř celý svůj dospělý život. 

Přehodila jsem tak pár schůzek, naleštila pohodlné boty, které se mnou už prošly pořádný kus země a zabalila si spoustu vlněných svetrů a jelo se. V Dublinu jsem nikdy předtím nebyla, i když jsem v době svého života v Itálii měla za sousedy irský pár, s nimiž jsem kdysi slavila i St. Patrick´s Day, a tak jsem doufala, že zažiju typickou atmosféru v Irish pubech, irskou muzikálnost i bezprostřednost. 

Covidové restrikce však aktuálně povolují barům a restauracím zavírat už v osm večer a zásadně omezily i kapacitu provozu. "Tady se dříve nesedělo v kójích, jak tu sedíme my, všichni jsme postávali s pivem u baru a bylo tu narváno," říkal přítel, když jsme zavítali do populární The Stag´s Head. Řada pubů a restaurací byla stále zavřená. Škoda. Až poslední večer jsme na hotelovém baru poznali partičku Irů slavící zásnuby, kteří nás - a další irský pár - pozvali mezi sebe. Pověstná družnost a přívětivost se mi potvdila. Kdyby nebylo zavíračky, jistě by se začalo zpívat a tančit! 

Dublin je snad první město, kde jsem neotevřela ani mapu, ani průvodce. Nebylo to potřeba. Můj osobní průvodce mě protáhl celým městěm a vyprávěl historku za historkou, vzal vlakem do vesničky Dalkey, kde jen patnáct minut od centra Dublinu začíná naprosto jiný svět - nespoutané moře, tuleni, spousta otužilců a klidně i delfíni. 

I když bych Dublin nenazvala přímo "beautiful" - Praha je oproti němu prvoplánová kráska - přišlo mi daleko víc "charming" než většina metropolí, které jsem kdy navštívila. A přestože nejsem pivař a nevím, co by se mnou udělalo takové tour po irských pubech, doufám, že jednou tu typickou atmosféru ještě zažiju! 

Co z Dublinu mi doporučíte navštívit? 
LvK 

Dublinské ráno. Rozednívat se začalo až kolem deváté ranní. 
8 stupňů Celsia bylo už dopoledne. Tady se už protrhávala mračna...
Dalkey Island...
...musí být ráj na zemi, minimálně na severu. 
Po pobřeží jsem se vraceli zpět...
...až do přístavu Dún Laoghaire. 
Na večeři jsme chtěli zajít k O´Neill. Zavřeno. 
J.W. Sweetman Craft Brewery s výhledem na noční Dublin byla však skvělá alternativa! 
A když v Irsku...
...tak prostě musí mrholit, foukat, poprchávat. 
Stmívat se začalo někdy kolem čtvrté odpoledne, nejvíc si tak budu pamatovat večerně nasvícený Dublin!