3 věci, které mi zpříjemňují jaro

Každé roční období má něco. Kromě zimy. Na té jsou příjemné snad jen večery u topení. 
Jenže přišlo jaro. A s ním i nová energie, nové barvy a nové radosti. 
Aktuálně mě baví tyto tři maličkosti: 

1. Procházky 

Posledních 5 let jsem den končila procházkou v Grébovce. Nyní je můj den rozdělen do minimálně 4 procházek denně se psem, díky čemuž jsem si vytvořila spoustu nových tras kolem Vinohrad a Vršovic. Objevuju naprosto úchvatná místa, oblast prvorepublikových vilek a skvostné architektury a to v ranním i večerním světle. Občas chytnu ještě spící Prahu, jindy zlatou hodinku. Jsou však místa, která mě baví - narozdíl od Marva - i v dešti. Poprvé za život si užívám krásu okolí svého bydliště (a to jsem žila ve Florencii!), užívám si rozkvetlé zahrádky i tajná zákoutí. 

2. Audioknihy

Čtyři procházky denně mi poměrně dost zásadně hodily vidle do pracovního dne. Učím se být produktivnější v kratším čase, lépe se soustředit na daný úkol a zároveň dopřát Marvovi trochu pohybu. Abych tak využila čas na procházkách, pouští si do uší knihy. Audioknihy. Věrna svému milovanému žánru, detektivce, tak procházím Vinohrady a odhaduju, kdo bude vrah. Má to své výhody - týdně takto načtu až 3 knihy a když vrcholí zápletka a já to potřebuju doposlouchat a celé rozluštit, ujdu si o pár kilometrů více, než jsem původně zamýšlela. Aktuálně poslouchám Muži, kteří nenávidí ženy a samozřejmě mě to naprosto pohltilo. 

3. Balkon

Dlouhé večeře táhnoucí se až do půlnoci, konverzace u vína, ale klidně i čtení do západu slunce a následné rozjímání nad osvětlenou Prahou. Balkon je teď mým každodenním útočištěm, kde trávím večery - sama, s přáteli, s přítelem. Pozdě večer mě sice zažene domů zima, ale těším se na den, kdy se budu noční Prahou kochat ještě o půlnoci v letních šatech. Vždycky pocítím obrovskou vděčnost za to, kde žiju a jen těžko si umím už představit, že bych se odstěhovala do zahraničí. Tuhle kapitolu už jsem, předpokládám, nadobro uzavřela a nijak mě neláká. 

Co těší vás? 
LvK

Kniha, která vás o módě naučí přemýšlet docela jinak

Pojem udržitelná móda budí vášně. Někdo věří v label "sustainable" na visačce, někdo razí heslo, že skutečně udržitelný je jen ten kousek, který jsme nekoupili (resp. který ani nevznikl). Jedno je však jisté: rychlá móda je projevem naší konzumní společnosti a ročně vyprodukuje miliony tun textilního odpadu, který sebou nese řadu závažných ekologických problémů. Oblečení NENÍ nedostatkové zboží. Kde začíná udržitelný šatník a kde končí naše marnivost? 

Na tuhle otázku si odpovídá polská blogerka Joanna Glogaza v knize Slow Fashion: módní revoluce. Vypráví svůj příběh: v roce 2008, s vlnou prvních blogů si i ona blog založila, aby na něj přidávala každodenní módní inspiraci pro své čtenáře. Jak píše: "Na počátku byly blogy moderním médiem, svěží alternativou ke slaďoučké a drahé dokonalosti vytvořené redakcemi časopisů. Blogerkami se stávaly holky ze sousedství, s omezeným rozpočtem - takové, se kterými se čtenářky mohly ztotožnit a jejichž nápady se mohly inspirovat."

Joanna byla jednou z velice úspěšných blogerek. Nejdříve si kupovala neustále nové kousky z vlastních peněz, pak propadla kouzlu barterové spolupráce, pod jehož tíhou se začaly propadat poličky jejího šatníku. A přesto stále neměla co na sebe. 

Kniha Slow Fashion: módní revoluce tak ukazuje zdlouhavý proces, kdy se z oblíbené a trochu zaprodané blogerky stala persona na scéně udržitelné módy a životního stylu. Tahle část knihy mě bavila asi nejvíc. Však jsem si podobným procesem před mnoha lety také prošla. Nepoznávám Lucii, která žila před 5 lety, natož abych chápala o 10 let mladší Lucii. 

Kde začít? 


S původní myšlenkou udržitelné módy - kupovat méně, zato kvalitněji - se ztotožní téměř každý. Co však lze nazvat kvalitním? 

Kde začít - vyházením šatníku, nákupem nových značek nebo tříděním informací? 

Joanna vás v knize provede krůček po krůčku. Vezme vás do zákulisí módního průmyslu, ale nebude strašit ani kreslit katastrofické scénáře. Nenutí vás všechno vytřídit a investovat horentní částky do kousků, které byste měli vlastnit.

Ale dostane se vám do hlavy, až půjdete příště na nákupy. Naučí vás přemýšlet jinak. V souvislostech. Naučí vás ptát se, jestli je tohle váš styl, jestli to sedne vašemu typu postavy a jestli tenhle materiál unosíte. Drží se přitom zásady, že kupujeme to nejkvalitnější, co si aktuálně můžeme dovolit. 

A tohle je myšlenka, která se mi na celé knize líbí nejvíc. Není totiž extrémistická, neodsuzuje, nenutí ke koupi toho nejvíce ekologického a udržitelného kousku, který je nad naše finanční možnosti, nýbrž k uvědomění si svých zásad, podle kterých chceme zodpovědně nakupovat. 

Slow Fashion: módní revoluce tak čtenáře provede základy šatníku, definuje jeho styl, pomůže roztřídit šatník, nabídne udržitelnější alternativu a poradí, jak mít neustále co na sebe, aniž bychom museli bezmyšlenkovitě nakupovat. 

Co mi kniha dala? 


Přiznávám, že jsem spíše člověk, který rád dodržuje - pokud možno - maximálně možné udržitelné materiály i za předpokladu vyšší ceny, v čemž má autorka docela jiný přístup. Zatímco já ráda zkoumám nové materiály nebo recykláty a z tradičních materiálů miluju třeba hedvábí, vlnu či kašmír, autorka je ve své knize střízlivější. O to větší publikum dokáže oslovit. O to více změny dokáže způsobit. 

Kniha je velice čtivá. Mluví k mladší generaci, ale osloví každou ženu, která se zajímá o módu a módní průmysl. Je jedno, jestli žijete v centru velkoměsta nebo na samotě u lesa. Dokud máte k dispozici online nákupy, vždycky vás kniha osloví. Napoví. Navede. Jemně a nenásilně. Dá vám podrobný manuál k nákupům ať už máte jakýkoliv rozpočet. Kniha končí příručkou pro nakupování v second handech, protože jak víme, second handy nejsou vždy tak udržitelné, jak si myslíme. 

Já jsem si díky knize dala dohromady seznam věcí, které skutečně potřebuji. Chci u toho vydržet a nekupovat nic mimo tento seznam. Protože všechno ostatní už mám. A za to Joanne patří můj dík! 

Jak udržitelnou módu vnímáte vy? 
LvK


7 použití panthenolu: s čím dokáže pomoci?

Panthenol. Všichni ho známe už z dětství. Někdo s ním strávil dovolenou u moře, kde jím chladil a hojil spálení, někdo s panthenolem strávil pubertu, aby jím minimalizoval škody po domácím odbarvováním čistým peroxidem. Zvedněte ruku, kdo se v tom najdete. 

Proto je s podivem, že byť panthenol patří mezi základní ingredience kosmetického průmyslu (vlasové, pleťové, poopalovací péče i péče o nehtové lůžko), nikdy nevyprovokoval senzaci, kterou by si zasloužil. Panthenol je totiž dobře známý provitamín, jehož využití oceníme nejen v letních měsících. 

D-panthenol: S čím dokáže pomoci? 

  • D-panthenol vytváří na vaší pokožce ochrannou bariéru, která uzamyká vlhkost, zabraňuje přirozené ztrátě vody a pomáhá snižovat riziko vysušení nebo dehydratace. V mnoha produktech pleťové péče je tak právem hlavní hydratační složkou. 

  • D-panthenol rovněž napomáhá zmírnit zarudnutí a snížit citlivost pleti, říká studie

  • Rovněž napomáhá rychlejšímu hojení ran a celkové regeneraci pleti (po slunění, například). Použít jej můžete i při drobném poranění kůže. 

  • Panthenol je velice protizánětlivý, pomáhat by měl i pro zmírnění svědění při dermatitidě. 

  • Panthenol je běžně využíván ve vlasové péči pro udržení hydratace vlasového vlákna. Předchází lámání vlasů a chrání je před nepříznivými vlivy životního prostředí. Vlasům dodává lesk a ze zkušenosti ze svých pubertálních let musím uznat, že panthenol pomohl i mé vlasové pokožce. 

  • Posiluje nehtové lůžko. 
Čistý D-panthenol. 
D-panthenolem je obohacena řada kosmetických produktů, já ho mám však nejraději samostatně. Je ve vodě rozpustný a Nobilis Tilia jej tak prodává ve vodním roztoku k přímému použití na pokožku, při naředění i do vlasové masky či kondicionéru. 

7 použití D-panthenolu: 


  1. Jako 1. krok ranní i večerní péče. Pár kapek D-panthenolu lehce vmasíruju do pokožky obličeje a dekoltu a teprve poté nanáším pleťový olej či krém. Pomáhá pleť hydratovat a předchází ztrátě vody. Ocení jej tak především suchá či zralá pleť. 
  2. Samostatně jej můžete použít na spálenou pleť či drobná poškození kůže. 
  3. Ideální je rovněž ke zklidnění pleti - je velice protizánětlivý, pomoci by tak měl i lokálně od zánětlivých míst a boláčků. 
  4. Pár kapek lze přidat i do vlasové kúry pro vyšší lesk a hydrataci vlasů.
  5. Osobně jej nanáším - naředěný - i ke kořínkům vlasů pro rychlejší růst. 
  6. Vmasírujte jej do nehtového lůžka pro větší kvalitu nehtů. 
  7. Přidat jej můžete i do vlastnoručně vyrobené kosmetiky, balzámů na rty apod. 
Osmý, můj soukromý tip, je jej použít i jako vlasový styling. Nemá tužící účinky, ale při vmačkání do vlhkých vlasů mi vždycky vytvoří dokonalý plážový look. 

Jak používáte panthenol vy? 
Budu ráda za vaše tipy. V létě se mi určitě budou hodit! 
LvK

Hyaluronové sérum v kostce. Čím dokáže překvapit?


Ukážu vám krabičku, ve které je zabalená nenápadná kostička. Co si pomyslíte? 
Kousek mýdla na umytí? Na obličej? 
Nenápadná krabička (kompostovatelná a recyklovatelná, mimochodem) přitom ukrývá něco daleko zajímavějšího. Něco, co vás dost možná naprosto nadchne a nebudete to chtít měnit. 
Co to je? 

Podobné reakce slyším na Balade en Provence, francouzskou tuhou kosmetiku v kostce, poměrně často. Uznávám, krabička nezaujme. Na první pohled se může zdát, že jde o mýdlo. Možná se však jednou o značce bude vyprávět, že patřila mezi průkopníky tuhé kosmetiky, která své produkty chtěla balit bez obalu, který přežije jako odpad v přírodě ještě po další generace. Po krabičce BIO Tuhé omlazujícího séra – extra silné s hyaluronem jednou nezbyde vůbec nic. 

Pleť si však tu péči bude pamatovat ještě dlouho. 
Když jsem odjížděla do Provence, nemohla jsem sáhnout po jiné značce. Vezla jsem ji tam, kde vznikla. 
Mám doma několik plechových krabiček na šampon a kondicionér, na mýdla a tuhé krémy. Přibalila jsem tak s sebou na cesty dvě věci: Odličovací olej v kostce, který byl naprosto fantastický, a výše zmíněné BIO Tuhé omlazující sérum – extra silné s hyaluronem, na které už jsem dávala jen SPF faktor. Oba produkty, základy kosmetické péče, se vešly do jedné plechovky, co nevážila vůbec nic a nikomu při kontrole na letišti nevadila. 


Hydratační sérum v kostce. Jaké je? 


Překvapivě vám hned ze začátku řeknu, jaké překvapivě není: mastné. Najdete tu sice jojobový, konopný či šípkový olej a kakaové máslo, ale přísahám bohu, po pudru už ani nesáhnu. 1% kyseliny hyaluronové (což už je vysoká koncentrace) pleť dokonale hydratuje, zvláčňuje a udržuje vláčnost pleti po celý den. Jestli ze séra omládnu, to se teprve uvidí, co jsem však doposud vypozorovala je opravdu krásně sjednocená pleť. Sama za sebe bych sérum nazvala protizánětlivé, protože přesně s tím mé pleti pomohlo. Sjednotilo pleť, zánětlivá místečka se zatáhla a urychlilo se jejich hojení. Pleť po séru, které lze používat ráno i večer jako intenzivní péči pod noční/denní krém, je příjemně hebká a vypnutá. Zářivá. 

Jedno velké plus


Při aplikaci séra, které se uvolňuje teplotou těla, mi došla jedna věc: že si tou malou kostičkou masíruju obličej a daleko více se zaměřuju například na mikro masáž očního okolí, než u roztírání klasického krému či oleje. Po rozetření ještě chvilku jemnou masáží vpracovávám sérum do pokožky a teprve potom se jdu nalíčit. 

Na cesty i do koupelny


Na cesty je tuhá kosmetika ta nejlepší možná věc. Nic nevyteče, kontrola nic nezabaví a ani celý arsenál tělové a pleťové péče neváží víc, než pytlíček sušenek. Přesto doporučuju plechový obal, který olejovou kosmetiku udrží v chladu a bez přímého slunečního záření. 


Pojďme si tedy říct, že nejde o žádná mýdla. Jde o plnohodnotnou péči o pleť bez kompromisů: 100% přírodní, veganskou, ekologickou a malosériovou. Sérum má vydržet celé 3 měsíce každodenního používání ráno i večer, jelikož jde o koncentrovanou sílu, neředěnou vodou. 

Zkuste a dejte mi vědět, jak se vám s kosmetikou pracuje. 
LvK

Duben jedné Lucie

Duben byl náročný měsíc. Mám pocit, že se furt jenom něco řešilo, furt se dokazovalo, prokazovalo, dodělávalo a nestíhalo. Přemýšlím, jestli mě to mělo naučit větší asertivitě a jestli mě to větší asertivitě opravdu naučilo. Vlastně sama nevím, ještě si na to nedokážu odpovědět. Na druhou stranu, byly i záblesky radosti, šťastné momenty a dny, kdy jsem usínala s čistou hlavou. 

Nejlepší, co jsem zažila...

...spontánní dovolená do Provence. Marseille, Nice, Monako. V neděli večer jsme se rozhodli, ve čtvrtek večer sbalili příruční zavazadlo a ještě před úsvitem vyrazili. Byly to 4 dny skutečného odpočinku, slunečných dní, procházek po městě a písčitých plážích a se spoustou dobrého jídla a pití. 

Nejlepší, co jsem viděla...


...preméra hry Discoland v divadle Na Zábradlí. Až jsem se zastyděla, když mi Google prozradil, že jsem Na Zábradlí byla naposledy před 3 lety. Pamatuji se totiž na dobu, kdy jsem tam chodila několikrát do měsíce. Pravda, covid hodně věcí změnil a já se teprve učím vracet se do života, jaký byl před ním. V mnoha věcech se mi to nepodaří, v mnoha případech o to ani příliš nestojím, ale zrovna divadla chci znovu zařadit do běžného života. Inscenace Discoland je vynikající: mapuje vzpomínky bývalých zaměstnanců, návštěvníků a dalších pamětníků dnes už legendárního klubu Discoland Sylvie. Zatímco postava majitele klubu Ivana Jonáka je notoricky známá, o těch „druhých“ netušíme skoro nic…

Hra z divokých devadesátek brilantně a vtipně vykresluje mafiánské prostředí a vtáhne do děje i nás mladší ročníky, které o Discolandu a devadesátkách mohou ledatak číst. Vynikající hra, zajděte si a dobře se bavte! 

Nejlepší, co jsem si koupila...

...pokračování memoárů Andrewa Collinse That's Me in the Corner: Adventures of an ordinary boy in a celebrity world. Britský spisovatel a scénárista (a zřejmě má těch titulů ještě daleko více) používá slova jako zbraně hromadného veselí. Jeho knihy nikdy nebyly přeložené do češtiny, ale pokud milujete angličtinu, chcete se v ní zdokonalit nebo si prostě přečíst jen něco, co vás zase naučí v tomto jazyce přemýšlet, dejte si jeho knihy. Spousta souvislostí nám bude možná unikat, protože neznáme tamní popkulturu (dob dávno minulých), ale i tak si možná řekneme, jak skvěle se dá angličtina používat a jak skvěle se dá i ta nejbanálnější historka vystavět a převyprávět.

Nejpříjemnější pracovní akce...


...byly plavby po Vltavě s Cannorem a CannaRoomz. Představili jsme médiím novinky, které brzy budou uvedené na trh, a užili si báječných vyhlídek na Prahu, které se ukážou jen z vody. Ještě den předem to vypadalo na vydatný déšť, nakonec bylo slunečno po celý den. Dobře udělal ten, kdo vsadil na opalovací krém! 

Největší radosti...

...byť byl duben náročný (nebo možná proto), viděla jsem se se se spoustou přátel, s lidmi, které mám opravdu ráda a na které se pokaždé těším. Duben sebou přinesl spoustu rozhovorů, vážných i veselých, smutných i radostných, vždycky důležitých a obohacujících. Mám pocit, že jsem si za posledních 5 let vytvořila svou úžasnou záchrannou síť přátel, kteří mě opravdu neskutečně baví a považuju to tak za jednu z nejhezčích věcí, která se mi v posledních letech stala. A duben tuhle radost znásobil, protože jsem je viděla téměř všechny. 

Jaký byl váš duben? 
LvK

Když si ve třiceti pořídíte psa

Nebylo to náhlé pomatení smyslů. Věděla jsem, do čeho jdu. Částečně určitě. Měla jsem přece letité zkušenosti a poučila se z chyb minulých. Může mě snad ještě něco překvapit? 

Chci říct, nepředstavovala jsem si sama sebe jako Paris Hilton s čivavou v ruce, nebo možná ne tak úplně. Viděla jsem se ve velkých slunečních brýlích a kašmírovém kabátku, jak jdu se vzorným jorkšírem na vodítku do kavárny na schůzku. Věděla jsem, že jej musím vychovávat přísně, maximálně ho socializovat s ostatními psy a postupně ho zcivilizovat do vinohradského psa, který se však dokáže ubránit i na Žižkově. 

Ve třiceti už chcete žít důstojný život. Už nepotřebujete nikoho zachraňovat. Nic si dokazovat. Nečekáte na prince na bílém koni, stačí vám, když za vás na rande zaplatí kafe, nebude spolubydlet s kamarádem, mít manželku a příliš vysoké alimenty na děti. Pokud navíc žijete na Vinohradech, tak si ve třiceti přijdete emancipovaná už jen proto, že jste se dožila třicítky. Taky už nepodléháte módním trendům, jednonočním záležitostem a potřebě lidem cokoliv vysvětlovat. Nemusíte už škudlit každou korunu, a tak si můžete objednat nákup, navařený oběd nebo jakoukoliv jinou službu, která vám usnadní život. 

Veterinu, řekněme. 
"Pane doktore, čůrá šestkrát denně, nemá zánět močáku?"
"Včera zakašlal a předevčírem pšíknul, není nastydlej?"

"Proč mu ještě nezačaly padat zuby?" (OK, ale tohle BYLO vážný. Marvovi nevypadl jediný mléčný zub. Měl tak dvě řady zubů a vypadal, že by mohl hrát v pokračování filmu Čelisti. Vytrhání zubů stálo jak dva páry kožených bot, když už jsme u té emancipace.)

Takže když jsem mu tuhle našla podivnou bulku v tříslech, bylo rozhodnuto. Kožní výrůstek, jasná potřeba vyříznutí. Se sebelítostí, že já chudák budu muset zase přesunout všechny schůzky jen kvůli veterině, jsem fotku výrůstku poslala ségře. "To je klíště," napsala nevzrušeně na mou hysterii. "To normálně vytáhni."

Tak zaprvé - kde by se na Vinohradech vzala klíšťata? Nemá to být náhodou centrum města? Hlavního města? Nemá tu být všechno vyasfaltované, zastavěné a zničená původní fauna a flora? 
A zadruhé - klíště? Co s tím mám já, městská holka, co nejdál byla na Praze 5, dělat? 

Úplně to vidím: "Dobrý den. Tady Marvíček má nějaký kožní výrůstek, prosím vás, podívejte se na to a vyřízněte to." "To je klíště, paní. Tak. Je venku. Pětikilo vás poprosím."

Chci říct. Ten pes je v pořádku. To ty Vinohrady. Vsugerujou člověku pocit, že je to pupek světa a přitom to má klíšťata a chodníky plné psích exkrementů. A to já moc dobře vím. Denně to - v tom kašmírovém kabátku - tahám Marvovi z huby. 

LvK

PS: Klíště jsem vytáhla vlastnoručně. Přišla jsem si tak...emancipovaná. 

#SaveEarthsSkin: Jak pomoci české přírodě?

Sklizeň měsíčku na polích Weleda ve Schwäbisch Gmünd, Německo


Půda jako pokožka země
, to je nová celosvětová kampaň #SaveEarthsSkin s modelkou a aktivistkou Arizonou Muse, kterou nám v březnu představila Weleda. Být firmou maximálně zodpovědnou a udržitelnou se Weleda snaží už přes 100 let od svého založení. Tento rok se zaměřila na lokální pomoc v Česku, kde se bio(dynamické) zemědělství teprve rozvíjí. 

Weleda věnuje letos 1 milion Kč na lokální CSR aktivity. Větší část půjde na odkup půdy, která bude následně ozdravena - bude sloužit ke vzdělání zemědělců, jak se starat o půdu biodynamickým a ekologickým způsobem. Zároveň se postará o vzdělání obcí ohledně ozdravení krajiny a školáků ohledně důležitosti zdravé půdy. 

A protože je to pochopitelně nesmírně zajímavé, jelikož se můžeme zapojit my všichni a konkrétní výsledky uvidíme na místní krajině a jejím, resp. našem zdraví, pojďme si představit pár projektů, s nimiž Weleda navázala spolupráci. Přidávám odkazy na dotyčné neziskovky a nadace, protože věřím, že se tu možná najde někdo, kdo bude vědět, jak přispět svou troškou do mlýna (nebo jak se naučit novým dovednostem): 

Nadace Pro půdu: 


Nadace Pro půdu usiluje o to, aby v Česku přibývalo ekologicky obhospodařované půdy a drobných ekofarmářů. Veškeré peníze z darů využijí na nákup zemědělské půdy pro drobné ekologické zemědělce, kteří o ni pečují tak, aby ji zachovali zdravou, živou a úrodnou. 

Centrum Konipas: 


Centrum Konipas je cestou, jak připravit české zemědělství na éru udržitelnosti a rozvíjet moderní ekologické zemědělství na malých farmách. Zde se můžete naučit živému zemědělství na ekofarmě, přihlásit se na stáž nebo od nich odebírat bio vajíčka či bio zeleninu. 

Nadace Partnerství: 


Pomáhá s proměnou okolí tak, aby bylo zdravější, zelenější a odolnější vůči změně klimatu. Vracejí zeleň, vodu a život tam, kde přírodě chybí. Nabízejí své know-how v řadě zajímavých témat: věnují se například udržitelnému turismu nebo péči o veřejná prostranství. S řadou programů pak ukazují, jak i v centru velkoměsta žít a pracovat v souladu s přírodou. 

Prales Ekocentrum: 


Ekocentrum Prales (Pražské lesní středisko) najdete na Praze 19 ve Kbelích. Slouží jako komunitní místo pro setkávání, rekreaci a procházky Pražanů a zároveň jako středisko Ekologické výchovy, kde se pro pražské školy, rodiny s dětmi i pro širokou veřejnost organizují ekovýchovné programy a workshopy s environmentální tematikou.

Farmářská škola: 


Farmářská škola nabízí několikaleté studium i s praxí na farmě v zahraničí, stáže nebo krátké workshopy právě o ekologickém a biodynamickém zemědělství. Denní i dálkové studium je tu teoretické i praktické tak, abyste po skončení mohli založit a vést vlastní eko farmu. Můžete tak uzdravit kus země, vypěstovat si vlastní bio produkci a naučit se základům antroposofie. 

Půda jako pokožka země
#SaveEarthsSkin
Pokožka a půda jsou si dost podobné. 


Jak uvádí Weleda (která se stará o osvětu biodiverzity):

  • Půda má, stejně jako naše kůže, mikrobiom.
  • Jedna čajová lžička půdy pojme více organismů, než kolik je lidí na planetě.
  • V zemské půdě je vázáno 50 % oxidu uhličitého. Hned po oceánech je to druhá největší zásobárna CO2.
  • 30 fotbalových hřišť - to je ekvivalent půdy, kterou ztrácíme každou minutu kvůli degradaci.
  • Na přirozený vznik 10 centimetrů půdy potřebuje příroda zhruba 2 000 let.

Zazeleňte zahrádky a balkony

Pokud aktuálně něco z Weledy objednáváte, dostanete ke každé objednávce semínka, s nimiž zazeleníte až 3 metry čtvereční půdy a ještě přilákáte tolik důležitý hmyz a včelky. 

Na zelenější zítřky!
LvK